Origin - 2.kapitola 2/2

12. října 2013 v 20:38 | Viki (kor Majuš) |  Origin

DAEMON



"Jak ses dostal ven?" zeptal se Dawson.

Vyžadovalo to všechnu mou vůli, abych mu nedal pěstí do obličeje. Uklidnil jsem se natolik, aby bylo zničení domu do základů nepravděpodobné, ale stále to byla možnost.

"Lepší otázkou je, kolik jsem jich sejmul, abych se sem dostal?" Napjal jsem se a čekal. Dawson zablokoval dveře. "Teď se mnou nebojuj, brácho. Nebudeš schopný mě zastavit a ty to dobře víš."

Na chvíli držel můj pohled, pak zaklel a ustoupil na stranu. Proklouznul jsem kolem něj, očima zajíždějíc ke schodišti.

"Dee spí," řekl, přehrabujíc si rukou vlasy. "Daemone-"

"Kde je Beth?"

"Tady," řekl měkký hlas z jídelny. Otočil jsem se a sakra, bylo to, jako by se tam zhmotnila z dýmu a stínu. Už jsem zapomněl, jak malá byla. Štíhlá a drobná s kupou hnědých vlasů a špičatou, tvrdohlavou bradou. Byla mnohem bledší, než jsem si ji pamatoval.

"Ahoj." S ní jsem problém nemněl. Kouknul jsem zpátky na bratra. "Myslíš, že je moudrý mít ji tady?"

Popošel k ní a přehodil ji paži kolem ramen. "Plánovali jsme odejít. Matthew se chystal zařídit to pro nás v Pensylvánii, poblíž SouthMountain."

Přikývl jsem. Hora poskytovala slušné množství křemene, ale pokud víme, žádnou Luxenskou komunitu.

"Ale nechtěli jsme teď odjet," dodala tiše Beth, očima těkajíc po místnosti, neusazujíc se na ničem konkrétním. Byla oblečená v jednom z Dawsonových triček a Deeiných teplácích. Obě ji úplně pohltilo. "Nezdálo se to správné. Někdo by tady měl být s Dee."

"Ale pro vás tady není bezpečno," podotkl jsem. "Matthew s ní muže zůstat."

"Jsme v pohodě." Dawson sklonil hlavu, políbil Beth na čelo a připíchnul mě vážným pohledem. "Nemněl bys být mimo kolonii. Dali jsme tě tam, abys byl v bezpečí. Pokud tě uvidí policie nebo-"

"Neuvidí." Obavy byli na místě. Vzhledem k tomu, že jsme já i Kat byli pokládaní za nezvěstné, nebo přinejmenším za uprchlíky, moje znovuobjevení by vzbudilo mnoho otázek. "Ani Katina máma."

Nevypadal přesvědčeně. "DOD ti starosti nedělá?" Nic jsem na to neřekl. Potřásl hlavou. "Do háje."

Beth mírně přesunula váhu z jedné nohy na druhou. "Půjdeš za ní, že?"

"Co to sakra znamená?" Vložil se do toho brácha, a když jsem mlčel, dal dohromady tolik nadávek, až jsem byl opravdu ohromen. "Zatraceně, Daemone, já vím asi ze všech nejlíp, jak ti je, ale to, co chceš udělat, je šílené. A vážně, jak ses dostal z chaty?"

Vykročil jsem, protahujíc se kolem něj a zamířil do kuchyně. Bylo zvláštní být zpět. Všechno bylo stejné. Šedé žulové desky, bíle spotřebiče, všechny ty strašlivé dekorace, které Dee vyhodila na zeď i těžký, dubový, kuchyňský stůl.

Zíral jsem na stůl. Jako zázrakem se objevila Kat, sedící na kraji. Hruď mi prořezala hluboká bolest. Bože, chyběla mi a nevědomí o tom, co se s ní děje, nebo co jí dělají, mě zabíjelo. Šlo ale o to, že jsem měl celkem dobrou představu. Věděl jsem dost z toho, co udělali Dawsonovi a Beth a z toho se mi dělalo špatně.

"Daemone?" Následoval mě.

Otočil jsem se od stolu. "Tuhle konverzaci vážně nepotřebujeme a já nemám náladu ujasňovat to, co je zřejmé. Víš, co udělám. To proto jsi mě přemístil do kolonie."

"Pořád nechápu, jak ses odtamtud dostal. Vždyť to je celé pokryté onyxem."

Každá kolonie má prostory určené pro Luxeny, kteří se stali nebezpečnými pro náš druh nebo lidi a které Starší nechtějí předat policii. "Kde je vůle, tam je i cesta."

Zúžil oči a já se usmál. "Daemone..."

"Přišel jsem si jen pro pár věcí a hned jsem pryč." Otevřel jsem ledničku a popadl láhev s vodou. Napil jsem se a čelil mu. Byli jsme stejně vysocí, takže jsme si koukali z očí do očí.

"Myslím to vážně. V tomhle na mě netlač."

Trhl sebou, ale jeho zelené oči se střetly s mými. "Není nic, co mužů říct, co by tě přimělo změnit názor?"

"Ne."

Odstoupil, mnouc si rukou čelist. Za ním si Beth sedla na židli, ruce obmotané kolem pasu, pohledem zabíhajíc všude možně, jen ne na nás. Dawson se opřel o pult. "Chceš, abych tě k poslušnosti přinutil?"

Beth prudce trhla hlavou a já se zasmál. "Klidně to skus, malej bráško."

"Malej bráško," ušklíbl se, ale za rty mu tahal drobný úsměv. Na Bethine tváři byla evidentní úleva. "Za kolik sekund?" zeptal se.

"Za dost." Hodil jsem láhev do koše.

Přešlo několik okamžiků a pak řekl: "Pomůžu ti."

"Ani náhodou." Založil jsem si ruce. "Nechci tvou pomoc. Nechci, aby se tohohle kdokoliv z vás účastnil."

Čelist mu zatnulo odhodlání. "Blbost. Pomohl jsi nám. Je to příliš nebezpečné, abys to udělal na vlastní pěst. Takže pokud se chystáš být tvrdohlavý a hodláš ignorovat fakt, že jsi mě držel na uzdě, což jsi, nenechám tě do toho jít samotného."

"Omlouvám se, že jsem tě držel zpátky. Teď, když přesně vím, jak ses cítil, zaútočil bych na to zatracený místo ještě tu noc, kdy ses vrátil domů. Ale nenechám tě pomoct. Podívej se, co se stalo, když jsme v tom byli všichni společně. Nemůžu se strachovat ještě o vás. Chci, abyste ty, i Dee zůstali tak daleko, jak je to jen možné."

"Ale-"

"Nebudu se s tebou hádat." Položil jsem ruce na jeho ramena a stiskl je. "Vím, že chceš pomoct. Oceňuju to. Ale pokud chceš vážně pomoct, tak se mě nesnaž zastavit."

Dawson zavřel oči, rysy se mu zkroutili, jak se mu hruď prudce zvedala. "Nechat tě to udělat samotného, není správné. Ty bys mě nenechal."

"Já vím. Budu v pořádku. Vždycky jsem v pohodě." Naklonil jsem se, spočívajíc svým čelem na jeho. Sevřel jsem mu obličej po stranách a tiše mu řekl: "Právě jsi dostal Beth zpátky a utéct se mnou není správné. Potřebuje tě. Ty ji potřebuješ a já potřebuju..."

"Ty potřebuješ Katy." Otevřel oči a poprvé, odkdy se to v Mount Weather posralo, bylo v jeho pohledu porozumění. "Chápu to. Vážně."

"Ona tě taky potřebuje," zašeptala Beth.

Oddělili jsme se s Dawsonem a on se k ní otočil. Pořád seděla při stole, rychle otevírajíc a zavírajíc ruce v klíně, opakovaně. "Co jsi říkala, zlato?" zeptal se.

"Kat ho potřebuje." Její řasy se zvedly, a i když měla pohled zafixovaný na nás, nekoukala se na nás, ne skutečně. "Nejdřív jí budou říkat věci. Oklamou ji, ale ty věci, co jí udělají..."

Bylo to, jako kdyby někdo z místnosti vysál všechen vzduch. Dawson byl okamžitě při ní a sehnul se, aby se mu musela podívat do očí. Vzal její ruku do své a přiložil si ji ke rtům. "To je v pořádku, Beth."

Sledovala jeho pohyby téměř posedle, ale v jejích očích se hromadil zvláštní lesk, jako kdyby klouzala pořád dál. Vlasy na zátylku se mi postavily a já vykročil vpřed.

"Nebude v Mount Weather," řekla Beth, pohledem se vznášejíc nad Dawsonovým ramenem. "Vezmou ji daleko a přinutí ji dělat věci."

"Jaké?" Slova mi vyklouzla z úst dřív, než jsem je mohl zastavit.

Dawson po mě přes rameno střelil pohledem, ale já to ignoroval. "Nemusíš o tom mluvit, miláčku. Dobře?"

Přešla dlouhá chvíle, dokud znovu nepromluvila. "Když jsem ho s vámi viděla, věděla jsem to, ale vy všichni jste vypadali, jako že to víte taky. On je špatná zpráva. Se mnou tam byl taky."

Ruce se mi zkroutili do pěstí, když jsem si vzpomněl na Bethinou reakci, když ho uviděla, ale my jsme ji umlčeli. "Blake?"

Pomalu přikývla. "Všichni jsou zlý. Nechtějí být." Její pohled přešel k Dawsonovi. "Já nechtěla být."

"Ach miláčku, ty nejsi zlá." Položil jí ruku na tvář. "Vůbec nejsi zlá."

Její spodní ret se chvěl. "Vykonala jsem příšerné věci. Nemáš ani ponětí. Zabi-"

"Na tom nezáleží." Klekl si. "Na ničem z toho nezáleží."

Zachvěla se, pak vzhlédla, a uzamkla svůj pohled s mým. "Nedovol jim dělat ty věci, Katy. Změní ji." Nemohl jsem se pohnout ani dýchat. Její tvář se zkroutila. "Změnili mě. Zavřu oči a vidím jejich tváře. Všechny. Nedokážu je dostat pryč, nezáleží na tom, jak moc se snažím. Jsou ve mně."

Dobrý Bože...

"Koukni se na mě, Beth." Dawson nasměroval její tvář zpátky ke své. "Jsi tady se mnou. Už nejsi tam. Víš to, že ano? Podívej se na mně. Nic v tobě není."

Energicky zavrtěla hlavou. "Ne. Ty tomu nerozumíš. Ty-"

Couvajíc, jsem nechal Dawsona, aby se s tím vypořádal. Mluvil s ní tichým, uklidňujícím tónem, ale když ztichla, zírala dopředu, kroutící hlavou ze strany na stranu, oči rozšířené a ústa otevřená. Nemrkala, dokonce se zdálo, že ani jednoho z nás nevnímá.

Nikdo není doma, uvědomil jsem si.

A jak tak Dawson mluvil přes cokoliv, co ji ovlivňovalo, hrůza-čirá, skutečná hrůza-mi obrátila vnitřnosti na led. Ta bolest v bratrových očích, jak jí uhlazoval vlasy z bledé tváře, mě užírala. V tu chvíli vypadal, jako by nechtěl nic jiného, jen vyměnit si s ní místo. Sevřel jsem pult za sebou, neschopný odvrátit se. Snadno jsem si dokázal představit sám sebe dělat to samé. Až na to, že to nebyla Beth, kterou jsem držel v náručí a přiváděl zpátky do reality. Byla to Kat.

*****

Byl jsem ve své ložnici dost dlouho na to, abych se převlékl do čerstvého oblečení. Být tady, bylo požehnáním i prokletím. Z nějakého důvodu jsem se tady cítil blíž ke Kat. Možná to bylo kvůli tomu, co jsme spolu sdíleli v mé posteli a všem těm okamžikům předtím. Zároveň mě to taky trhalo na kusy, protože jsem ji nemněl v náručí, nebyla v bezpečí a já ani netušil, jestli ještě někdy bude.

Jak jsem si přetahoval čisté triko přes hlavu, vycítil jsem sestru, ještě než promluvila. Tiše vydechujíc, jsem se otočil a našel ji stát ve dveřích, oblečenou ve žvýkačkově růžovém pyžamu, které jsem jí dal loni k Vánocům. Vypadala stejně příšerně, jak jsem se já cítil.

"Daemone-"

"Pokud se chystáš začít s tím, jak bych měl počkat a promyslet to, radši si to ušetři." Posadil jsem se na postel, prohrabujíc si rukou vlasy. "Nezmění to to, co chci."

"Vím, co chceš, a nic ti nevyčítám." Opatrně vešla do pokoje. "Nikdo tě nechce vidět zraněného...nebo něco horšího."

"Horší je to, co právě teď dělají Kat. Je to tvoje kamarádka. Nebo alespoň byla. A to ti nevadí čekat? S vědomím, co ji teď můžou provádět?"

Trhla sebou a její oči v mírném světle zazářili jako smaragdy. "To není fér," zašeptala.

Možná ne, a kdykoliv jindy bych se cítil jako osel za takovou podlost, ale právě teď jsem s ní nedokázal soucítit.

"Nemůžeme tě ztratit," řekla po pár okamžicích ticha, trapného jako peklo. "Musíš pochopit, že to, co jsme udělali, jsme udělali, protože tě milujeme."

"Ale já ji miluji," řekl jsem bez zaváhání.

Oči se jí rozšířili, pravděpodobně proto, že tohle bylo poprvé, co mě to slyšela říct nahlas o někom jiném, než o své rodině. Přál bych si, abych to říkal častěji, hlavně Kat. Je vtipný, jak se nakonec proti tobě všechny tyhle blbosti obrátí. Zatímco seš v něčem fakt až po uši, neřekneš to, ani neuděláš, co potřebuješ. Vždycky si uvědomíš, cos měl udělat nebo říct, až když je příliš pozdě. Nemůže být příliš pozdě. Fakt, že jsem byl pořád naživu, toho byl důkazem.

Sestřiny oči se plnily slzami, jak tichým hlasem řekla: "Taky tě miluje." Pálení v mé hrudi se rozšířilo a vlezlo mi do krku. "Víš, vždycky jsem věděla, že tě má ráda, ještě než to přiznala mě nebo sama sobě."

Pousmál jsem se. "Jo, já taky."

Točila si pramen vlasů v rukách. "Věděla jsem že...že bude pro tebe perfektní. Nikdy se nesmířila s tvými kecy." Povzdechla si. "Vím, že Kat a já jsme měli své problémy ohledně...Adama, ale taky ji miluju."

Tohle nedokážu. Sedět tu a mluvit o ní, jako bychom byli na nějakém druhu probuzení nebo památce zesnulého. Bylo toho příliš.

Zhluboka se nadechla, znamení, že se chystá svěřit. "Přála bych si, abych na ni nebyla tak tvrdá. Samozřejmě měla vědět, že nám může věřit a tak, ale kdybych to nechala zajít tak daleko, pak...no, vždyť víš, co myslím. Bylo by to lepší pro všechny. Nenávidím pomyšlení na to, že bych ji už nikdy-"

Sama se rychle odmlčela, ale chápal jsem, na co naráží. Už nikdy Kat nemusí vidět.

"Každopádně, jsem se Kat před maturiťákem zeptala, jestli se nebojí návratu na Mount Weather."

Hruď se mi stáhla, jako by mě někdo chytil v medvědím objetí. "Co řekla?"

Pustila si vlasy. "Řekla, že ano, ale, Daemone, byla tak statečná. Dokonce se zasmála a já jí řekla..." Upřeně se dívala na své ruce, výraz pobledlý. "Řekla jsem jí, aby byla opatrná a udržela tebe i Dawsona v bezpečí. A víš, řekla, že to udělá a svým způsobem to i splnila."

Kriste. Promnul jsem si dlaní hruď na místě, kde mi připadalo, že mám díru o velikosti pěsti.

"Ale ještě předtím, než jsem ji o to požádala, se snažila se mnou mluvit o Adamovi a tak, ale já ji přerušila s tou otázkou. Pořád se to pokoušela napravit a já ji pořád tlačila zpátky. Pravděpodobně mě nenávidí-"

"To není pravda." Podíval jsem se na Dee, smrtelně vážně. "Necítila k tobě nenávist. Kat tě chápala. Věděla, že potřebuješ čas a ona..." Postavil jsem se, náhle jsem potřeboval vypadnout z téhle místnosti, z tohohle domu a vyrazit na cestu.

"Ještě nám nedošel čas," řekla potichu, téměř jako kdyby prosila...a sakra, jestli to nebolelo.

"Ještě ne." Probleskl mnou hněv a stálo mě to všechno, abych kolem sebe nezačal mlátit. Protože držet mě v té zatracené chatě nebylo nic jiného, než ztráta času. Několikrát jsem se zhluboka nadechl, abych položil otázku, na kterou jsem si nebyl jistý, že chci znát odpověď. "Viděla jsi její mámu?"

Dolní ret se jí chvěl. "Ano."

Zachytil jsem sestřin pohled a držel ho. "Řekni mi o tom."

Její výraz mi říkal, že tohle je poslední věc, kterou chce dělat. "V jejím domě byla celý den policie...poté, co jsme se vrátili zpátky. Mluvila jsem s nimi, a pak i s její mámou. Policie si myslí, že jste vy dva utekli spolu. Nebo přinejmenším to je to, co řekli její mámě, ale myslím, že jeden z nich je nasazený. Byl příliš neústupný."

"Samozřejmě," zamumlal jsem.

"I když její máma tomu nevěří. Zná Katy. A Dawson s Beth se skrývali. Mohlo by se to zdát podezřelé každému, kdo má aspoň dvě fungující mozkové buňky." Plácla sebou na postel, ruce v klíně. "Bylo to vážně těžký. Její máma byla tak smutná. Myslím, že si myslela to nejhorší, zejména poté, co Will a Carissa "zmizeli"," řekla, dělajíc vzduchové uvozovky. "Je na tom opravdu špatně."

Vina explodovala jako brokovnice, zanechávajíc ve mně desítky děr. Katina máma by tímhle neměla procházet. Strachovat se o svou dceru, postrádat ji a bát se nejhoršího.

"Daemone? Neopouštěj nás. Najdeme způsob, jak ji vysvobodit, ale prosím, neopouštěj nás. Prosím."

Mlčky jsem se na ni díval. Nemohl jsem dát slib, který jsem neměl ani v nejmenším v úmyslu splnit a ona to dobře věděla. "Musím jít. Víš to. Musím ji dostat zpátky."

Dolní ret se jí třásl. "Ale co když ji nepřivedeš zpátky? Co když tam uvízneš s ní?"

"Pak aspoň budu s ní. Jsem tady pro ni." Přešel jsem k sestře a sevřel jí tváře. Slzy jí stékaly, shromažďující se mi podél prstů. Nenáviděl jsem vidět ji plakat, ale ještě víc jsem nenáviděl to, co se dělo s Kat. "Neboj se, Dee. Mluvíme tady přece o mně. A ty zatraceně dobře víš, že se dokážu dostat z jakékoliv situace. A víš, že ji odtamtud dostanu."

A nic na tomhle světě mě nemůže zastavit.
 

27 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 karolina karolina | 13. října 2013 v 16:31 | Reagovat

konečně! děkuji za překlad :)

2 Lenide Lenide | 14. března 2014 v 9:11 | Reagovat

Aaa Dawson s Beth <3 Smutná polovica kapitoly:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama