Origin - 5.kapitola 1/2

4. listopadu 2013 v 22:04 | Pavla (kor Majuš) |  Origin
KATY

V okamžiku, kdy jsme Blake a já vyšli z cely, nás obklopili dva vojáci. Jedním z nich byl Archer. Vidět jeho známou tvář nepřineslo žádné teplé pocity. On a ten druhý chlápek byli těžce ozbrojeni.
Vedli Blakea a mě k výtahu a já jsem natahovala krk, snažící se vidět kolem nich, abych získala přehled o okolí. Bylo tam několik dveří, stejných jako mých a vypadalo to tam stejně, jako na chodbě v Mount Weather.
Těžká ruka přistála na dolní části mých zad, překvapující mě. Byl to Archer.
Poslal mi pohled, který jsem nemohla rozluštit a pak jsem byla ve výtahu, vmáčknutá mezi ním a Blakem. Nemohla jsem ani zvednout ruku, abych si odhrnula vlhké, studené vlasy, které se mi přichytily vzadu na krku, aniž bych do nich strčila.
Archer se naklonil dopředu, stiskl tlačítko, které jsem nemohla vidět kvůli jeho mamutímu tělu. Zamračila jsem se, když jsem si uvědomila, že ani nevím, kolik má tohle místo pater.
Jako kdyby mi četl myšlenky, Blake se na mě podíval. "Právě teď jsme v podzemí. Je tu většina základny, s výjimkou dvou horních pater. Ty jsi v sedmém patře. Patro sedm a šest je obytné pro...no, návštěvníky."
Divila jsem se, proč mi to vlastně říká. Uspořádání byla důležitá informace. Bylo to jako...jako by mi věřil s informacemi, jako bych už byla jednou z nich. Vypudila jsem tu směšnou myšlenku pryč z hlavy. "Myslíš pro zajatce?"
Archer vedle mě ztuhl.
Blake to ignoroval. "V pátém patře jsou domy Luxenů, kteří se přizpůsobují."
Vzhledem k tomu, že poslední Luxeni přišli stejně jako Daemon a jeho rodina, víc jak před osmnácti lety, nemohla jsem si představit, jak stále nějaké z nich přizpůsobují.
Můj racionální odhad byl, že to byly Luxeni, o kterých si z nějakého důvodu myslí, že se nehodí k lidem. Otřásla jsem se.
A podzemí? Nenáviděla jsem myšlenku, že jsem v podzemí. Bylo moc podobný tomu být mrtvý a pohřbený.
Vykroutila jsem se z prostoru mezi nimi, ustupující dozadu, když jsem se zhluboka nadechla. Blake si mě zvědavě prohlížel, ale byl to Archer, kdo mi položil ruku na rameno a vedl mě kupředu, abych nebyla za nimi, jako kdybych se je chystala bodnout do zad jako nindža, s mým neviditelným nožem.
Výtah se zastavil a dveře se otevřely. Okamžitě jsem zachytila vůni jídla. Čerstvý chleba a vařené maso. Můj žaludek se probudil k životu, brblající jako trol.
Archer nadzvedl obočí. Blake se zasmál.
Moje tváře vzplály. Dobrý vědět, že můj pocit hrdosti a rozpaky zůstaly stále neporušeny.
"Kdy jsi naposledy jedla? " zeptal se Archer. Bylo to poprvé, co promluvil od té doby, co jsem byla s ním a doktorem Rothem.
Zaváhala jsem. "Já...já nevím."
Zamračil se a já se podívala pryč, když jsme vstoupili do široké a jasně osvětlené chodby. Upřímně jsem neměla ponětí, co bylo za den, nebo kolik dní jsem byla mimo. Až dokud jsem neucítila jídlo, neměla jsem ani hlad.
"Máš schůzku s doktorem Rothem," řekl Blake, směřující doleva.
Ruka na mém rameni se utáhla a přesto, že jsem ho chtěla odstrčit, stála jsem velmi klidně. Archer vypadal, že ví, jak zlomit vaz v šesti sekundách. Blakův pohled se přesouval z Archerovy ruky na mužovu tvář.
"Nejdřív si dá něco k jídlu," řekl Archer.
Blake protestoval. "Doktor čeká. Takže je-"
"To může počkat ještě pár minut, takže se ta holka může najíst."
"To je fuk." Blake zvedl ruku způsobem, který říkal: To je tvůj problém, ne můj. "Dám mu vědět."
Archer mě nasměroval doprava. Teprve pak jsem si uvědomila, že ten druhý voják šel s Blakem. Na vteřinu, se všechno otočilo, jak jsme zamířili dopředu. Šel jako Daemon, beroucí dlouhé, rychlé kroky. Snažila jsem se s ním udržet krok, zatímco jsem zkoušela absorbovat každý detail toho, kde jsem byla. Což nebylo moc. Všechno bylo bílé a světlé, díky jasnému pásu osvětlení. Identické dveře lemovaly každou stranu nekonečné chodby.
Nízký šum konverzace za zavřenými dveřmi byl sotva rozpoznatelný.
Vůně jídla zesílila a pak jsme přišli ke dvojitým proskleným dveřím. Archer je otevřel svou volnou rukou. Cítila jsem se, jako bych byla doprovázená spíš do ředitelny než do normálně vypadající jídelny.
Čisté čtvercové stoly byly rozmístěné ve třech řadách. Většina z těch před námi už byly obsazené. Archer mě vedl k prvnímu prázdnému stolu a strčil mě do sedadla. Ne velký fanoušek hrubého zacházení, jsem po něm střelila pohledem.
"Zůstaň tady." Řekl a otočil se na patě.
Kam si myslel, že bych šla, sakra? Sledovala jsem, jak kráčí směrem k frontě, kde čekala krátká řada lidí.
Pořád bych mohla utéct a přijmout riziko, že nebudu vědět, kam jít, ale můj žaludek nad touto vyhlídkou klesl. Věděla jsem, kolik pater bylo nahoře. Prozkoumala jsem místnost a moje srdce se potopilo. Malé černé tečky zkázy byly všude a kamery nebyly tak skryté.
Někdo mě pravděpodobně právě teď pozoroval.
Muži a ženy v laboratorních pláštích a uniformách byli všude kolem, ale nikdo z nich mi nedal víc než jen zběžný pohled, když procházeli kolem. Sedla jsem si až nepříjemně rovně a přemýšlela jsem, jak moc je pro ně běžné vidět unesenou a k smrti vyděšenou teenagerku.
Pravděpodobně víc, než jsem chtěla vědět.
"Jsme tady, abychom je zastavili."
Blakeova slova se ke mně vrátila a já jsem se zhluboka nadechla.
Koho zastavili?
Jak by mohli být Luxeni těmi špatnými?
Myšlenky mi letěli hlavou, chycené mezi touhou zjistit, co tím myslel a nevírou k čemukoliv, co řekl.
Archer se vrátil s talířem vajec a slaniny v jedné ruce a malým kartonovým mlékem v druhé. Beze slova to položil na stůl přede mě a potom mi podal plastovou vidličku.
Zírala jsem na talíř, který byl naproti mě. V krku jsem měla knedlík, když jsem se pomalu natáhla, ruka se mi vznášela nad vidličkou. Najednou jsem si vzpomněla na to, co Blake řekl o svém pobytu tady. O tom, jak bylo všechno pokryté onyxem.
Byla to pravda?
Vidlička byla očividně neškodná a já si nebyla jistá, čemu už mám věřit.
"Je to v pořádku," řekl Archer.
Prsty se mi omotaly kolem plastové vidličky, a když mě nic nebolelo, vydechla jsem úlevou. "Děkuju."
Pozoroval mě a jeho výraz mi řekl, že nemá tušení, za co mu děkuju a tak trochu jsem o tom taky přemýšlela. Byla jsem překvapená jeho laskavostí. Nebo aspoň jsem to jako laskavost viděla. Klidně mohl být jako Blake a ten druhý chlap a nebrat vůbec v potaz moje hladovění.
Snědla jsem své jídlo rychle. Celá ta věc byla trapná na bolestivé úrovni. Nemluvil a ani jednou ode mě neodtrhnul pohled, jako by byl v pohotovosti. Nebyla jsem si jistá, co čekal, že bych udělala s plastovým talířem a vidličkou. Jednou se zdálo, že se jeho pohled přesunul na mou levou tvář a já si nebyla jistá, na co zírá. Nepodívala jsem se do zrcadla, když jsem se chystala.
Jídlo chutnalo v mé puse jako piliny a od žvýkání mě bolela čelist, ale vyjedla jsem celý talíř, zjišťující, že jsem potřebovala energii.
Když jsem skončila, nechali jsme talíř a nádobí na stole. Archerova ruka byla znova na mém rameni. Naše cesta zpátky byla tichá a v hale bylo o trochu víc lidí. Zastavili jsme se před zavřenou místností. Bez klepání, otevřel dveře.
Další lékařský pokoj.
Bílé zdi. Skříňky. Tácy s lékařskými nástroji. A stůl se...třmeny.
Couvala jsem a vrtěla hlavou. Moje srdce tlouklo bláznivě rychle, když se můj pohled odrazil od doktora Rotha k Blakeovi, který seděl na plastové židli. Ten druhý chlap, který předtím odešel s Blakem, nebyl nikde k vidění.
Archerova ruka se utáhla a než jsem se mohla dostat úplně ven ze dveří, zastavil mě.
"Ne," řekl jemně a tak hlasitě, abych ho mohla slyšet jenom já. "Nikdo nechce opakovat včerejšek."
Moje hlava se k němu prudce otočila a moje oči se upřely do jeho modrých. "Nechci tohle dělat."
Nemrknul. "Nemáš na vybranou."
Slzy spěchaly do mých očí, jak se jeho slova potopila dovnitř mě. Podívala jsem se na doktora, a pak na Blakea.
Odvrátil se, sval mu pulzoval v čelisti. Beznaděj toho všeho mě praštila. Nevím, co jsem si do téhle chvíle myslela. To, že jsem ještě měla nějaké slovo v tom, co se bude dít se mnou a kolem mě.
Doktor Roth si odkašlal. "Jak se dnes cítíš, Katy?"
Chtěla jsem se smát, ale můj hlas vyšel skřehotavý. "Co myslíte?"
"Bude to snadnější." Ustoupil stranou a pokynul mi ke stolu. "Hlavně potom, co budeme mít tohle za sebou."
Tlak mi sevřel hrudník a ruce jsem zavírala do pěstí a zase povolovala. Nikdy předtím jsem panický záchvat neměla, ale byla jsem si docela jistá, že mě od jednoho dělí pár sekund.
"Nechci je v místnosti." Ta slova vyšla ven rychle a chraplavě.
Blake se rozhlédl a pak vstal, obracející oči v sloup. "Počkám venku."
Chtěla jsem ho nakopnout, jak odcházel, ale Archer tady pořád byl. Otočila jsem se k němu, měla jsem pocit, jako bych měla oči vystouplé z hlavy.
"Ne," řekl, posouvající se před dveře. Sepnul ruce. "Já nikam nejdu."
Chtěla jsem křičet. Nebylo jak bojovat. Pokoj, stejně jako chodba a jídelna, měl lesklé stěny. Nebylo pochyb o tom, že to byla směs onyxu a diamantu.
Doktor mi podal jednu z těch strašných nemocničních košilí a pak ukázal za závěs. "Můžeš se za tímhle převléknout."
Ve strnulém oparu jsem zamířila za závěs. Moje prsty šmátraly po mém oblečení a pak po košili. Vyšla jsem zpoza závěsu, moje tělo bylo vařící i ledové, když jsem šla dopředu, mé nohy byly slabé. Všechno bylo příliš jasné a moje ruce se třásly, když jsem se zvedla na polstrovaný stůl. Sevřela jsem ty malé uzlíčky na košili, neschopná vzhlédnout.
"Nejdřív vezmu trochu krve." Řekl doktor.
Všechno, co se dělo dál, jsem si buď zatraceně uvědomovala, nebo zcela vypustila. Ostrost jehly, když vklouzla do mé žíly, jsem cítila až u konečků prstů, pak jemné trhnutí trubičky, když nahrazovala vrchol jehly. Doktor na mě mluvil, ale já jsem ho opravdu neposlouchala.
Když bylo po všem a já jsem zas byla ve svém oblečení, seděla jsem na stole, zírající dolů na bílé tenisky, které mi dal. Byla to moje velikost-dokonalá shoda.
Můj hrudník se zvedal a klesal v hlubokých, pomalých nádeších.
Byla jsem otupělá.
Doktor Roth vysvětlil, že práce krve by měla být hotová. Něco o kontrolování úrovně mutace, tak aby moje DNA mohla být studovaná. Řekl mi, že nejsem těhotná, což bylo něco, co už jsem věděla; skoro jsem se tomu zasmála, ale bylo mi moc špatně na to, abych dělala něco jiného, než jenom dýchala.
Potom, co bylo všechno řečeno a uděláno, Archer ustoupil a vedl mě ven z místnosti. Celou dobu nic neřekl. Když položil ruku na moje rameno, pokrčila jsem ramenem, protože jsem nechtěla, aby se mě kdokoliv dotýkal. Znovu ruku na mé rameno nepoložil.
Blake byl opřený o zeď před kanceláří, jeho oči se otevřely, když se za námi zavřely dveře. "Konečně. Jdeme pozdě."
Držela jsem rty těsně u sebe, protože kdybych otevřela pusu, abych něco řekla, začala bych brečet. A já jsem nechtěla brečet. Ne před Blakem nebo Archerem nebo kýmkoliv z nich.
"Dobře." Blake to slovo protáhl, jak jsme šli chodbou. "Měla by to být zábava."
"Nemluv." Řekl Archer.
Blake se zašklebil, ale zůstal zticha, dokud jsme se nezastavili před zavřenými dvojitými dveřmi jako ten druh, který vidíte v nemocnicích. Udeřil do černého tlačítka na stěně a dveře se otevřely a odhalily seržanta Dashera.
 

27 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | 4. listopadu 2013 v 22:25 | Reagovat

Omo toto fakt nie ... ja nechcem aby tam Katy bola ešte jej do hlavy natlačia nejaké kaleráby o tom, že Luxeni sú tí zlí a podobné somariny -_- sa mi normálne až chce plakať, keď viem, že ona trpí a nie sú s Daemonom spolu a Blakea .... k nemu sa radšej ani nebudem vyjadrovať lebo by som mu bez ľútosti pichla vidličku do oka ... hoci aj plastovú :D Ďakujem veľmi pekne za preklad :* :D

2 J J | 4. listopadu 2013 v 22:39 | Reagovat

Souhlasím s Kitty. Blake je hnusák.Už se těším na shledání Daemona a Katy :-)
A hlavně... moc děkuji za překlad

3 Casey Casey | 4. listopadu 2013 v 22:52 | Reagovat

Děkuju moc za překlad :-)

4 Veronika Veronika | 4. listopadu 2013 v 23:35 | Reagovat

Moc, moc díky za překlad. Snad bude brzo další, už se nemůžu dočkat. :-D  :-D  :-D

5 Lusi Lusi | 4. listopadu 2013 v 23:54 | Reagovat

Super;) diky moc za kapcu. Bude nejaka dalci co nejdriv nebo zase az za mesic?
Skvela kniha :)))

6 Draco Draco | 5. listopadu 2013 v 0:23 | Reagovat

Děkuji za překlad. Příběh se mi moc líbí.
Ale věřím, že skutečnost může být jiná, než se zdá, kdo četl Obsession, tam je zase druhý úhel pohledu na Luxeny a Arum

7 Lucy Lucy | 5. listopadu 2013 v 7:22 | Reagovat

Bojím sa o Katy. Veľmi moc... keďže sa ďalšia kniha volá Oppositions (protiklady), snáď to neznamená, že Katy s Daemonom budú bojovať proti sebe a nie bok po boku!!! O_O
Dúfam, že ju nezlomia... :-(
Ďalšiu kapitolku z Daemonovho pohľadu, pekne prosím. :-)

Každopádne vďaka za preklad Pavli a za korektúru aj Majuš a tešíme sa na ďalšiu kapču ;-)

8 Lucy Lucy | 5. listopadu 2013 v 7:25 | Reagovat

[7]: a ešte niečo: Archer má snáď srdce!!!
K Blakeovi sa nevyjadrujem, pretože to sa bez vulgarizmov asi ani nedá...

Ešte raz vám patrí vďaka za preklad ;-)

9 Renca Renca | 5. listopadu 2013 v 8:01 | Reagovat

Super, mockrát děkuji za překlad. Už se strašně těším na pokracování.

10 Pavlína Pavlína | E-mail | 5. listopadu 2013 v 8:26 | Reagovat

Naprosto skvěly a pěkně napínavý. Diky za překlad a jen tak dál. O_O

11 Dana Dana | 5. listopadu 2013 v 8:55 | Reagovat

Moc díky za překlad.

12 zia zia | E-mail | 5. listopadu 2013 v 9:11 | Reagovat

Jeeee :-), dakujem za preklad, uz sa neviem dockat dalsej :-)

13 iv iv | 5. listopadu 2013 v 9:15 | Reagovat

ach jaj ta Katy si asi prežije svoje ale ten Acher vyzerá byť celkom v pohode ale Blake zdvíha sa mi vo vrecku nožík a diky :-)  :-)  :-)  :-)

14 Blacky Blacky | 5. listopadu 2013 v 9:48 | Reagovat

1 kitti luxeni su v podsate zly precitaj si obssesion :) 8-O
dakujem za preklad

15 Misha Misha | 5. listopadu 2013 v 9:58 | Reagovat

Wow, docela brutální kapitola. Myslím, že to bude ještě psycho. Z Blakea se stává neuvěřitelnej parchant a podrazák. Jak jsme s ním v minulých dílech mohli mít slitování? Ten kluk už měl bejt dávno rozsekanej na hybrid-karbanátky :-D Díky za překlad i korekturu a těším se na další ;-)

16 Radka Radka | 5. listopadu 2013 v 13:14 | Reagovat

Děkuji za překlad.

17 Kamča Kamča | 5. listopadu 2013 v 19:05 | Reagovat

Že by se našel nějaký dobrák? (Acher) prosíííím JÓ! :-) Jináč děkuji za překlad ;-)

18 Naty Naty | 5. listopadu 2013 v 19:50 | Reagovat

díky za překlad :-)  ;-)

19 zia zia | E-mail | 5. listopadu 2013 v 19:54 | Reagovat

Ja vas proste milujem, skvely preklad aj korektura. :-D

20 Majuš Majuš | 5. listopadu 2013 v 21:58 | Reagovat

[5]:Nie, ďalšia polka bude za pol roka. Čo keby si si to vyskúšala sama? ? ?

[7]: Ďalšia bude Daemonova. Teda 6. ;-)

[7]:[15]:[19]: Ďakujem ;-)

21 karol karol | 6. listopadu 2013 v 14:43 | Reagovat

Ten Archer se mi líbí vypadá na dobrýho chlapa. chudák Katy je mi jí líto. moc díky za překlad a už se těšim na další :)

22 Kitty Kitty | 6. listopadu 2013 v 16:41 | Reagovat

[14]: čítala som Obssesion ale nejako som to nedočítala a viem, že tam Luxenov vykresľujú ako tých zlých ale stále som tým LUXENI ... :D možno preto, že som Lux série čítala skôr ale samozrejme Huntera mám veľmi rada síce je úchylnejší :D ale super

23 Majuš Majuš | 6. listopadu 2013 v 17:00 | Reagovat

Prosím vás, nemáte niekto knihu Gabrielovo Inferno od Sylvaina Reynarda v cz? Ak áno, nemohli by ste mi ju niekto poslať, prosíííííím. futaska@gmail.com

24 zuzina zuzina | 6. listopadu 2013 v 20:21 | Reagovat

moc moc krát díky za preklad :) už sa neviem dočkať ďalšieho pokračovania... :)

25 zia zia | 17. listopadu 2013 v 21:05 | Reagovat

Kocky, viem,ze toho mate vela, ale uz sa neviem dockat, co bude dalej. Nenechajte nas trpiet [:tired:]  :-x  [:tired:] prosiiiiiiiim :-D  :-D  :-D

26 Majuš Majuš | 18. listopadu 2013 v 20:42 | Reagovat

[25]: Koniec 5 a celá 6 je u mňa-pošlem v priebehu týždňa na blog.

27 zia zia | 18. listopadu 2013 v 22:37 | Reagovat

[26]: si skvela, dakujem v mene vsetkych:-) hlavne za seba :-D

28 Majuš Majuš | 18. listopadu 2013 v 23:18 | Reagovat

[27]:Nie je zač. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama