Origin - 6.kapitola

20. listopadu 2013 v 20:29 | Janka (kor Majuš) |  Origin
DAEMON

Poté, co jsem se rozloučil s Dawsonem a Bethany, jsem za úsvitu opustil dům. Co se stalo Beth, mě pronásledovalo každým krokem. Vypadala trochu lépe, ale jistě jsem to nevěděl. I když jsem nepochyboval, že se Dawson o ni postará. Podíval jsem se zpátky na dům. Moje chladná, vzdálená část si uvědomovala, že možná tenhle dům nebo sestru a bratra už nikdy neuvidím. To poznání nezmírnilo mé rozhodnutí.
Zamířil jsem opačným směrem, vzdalující se od kolonie, nabírající rychlost. I když jsem zůstal v lidské podobě, pohyboval jsem se tak rychle, aby mě nemohli vystopovat. Dawson mi dřív řekl, že moje auto bylo schované u Matthewa,což pomohlo zmást místní policii, která ještě nebyla podplacena DOD a vlastně byla opravdu znepokojena dalšími nezvěstnými teenagery.
Zabralo mi méně než pět minut přijít k Matthewovu srubu uprostřed ničeho. Zpomalil jsem, když jsem dorazil na jeho příjezdovou cestu, sledující jeho SUV. Zašklebil jsem se. Potřeboval jsem se dostat ven ze státu, alespoň do Virginie. Mohl jsem cestovat celou cestu v mé pravé podobě. Sakra, pravděpodobně by to bylo i rychlejší, ale opotřeboval bych se a byl jsem si zatraceně jistý, že uvítací setkání v Mount Weather bude trochu vyčerpávající.
Zvažujíc, jak naštvaný jsem byl právě teď na Matthewa, si skutečně užiju "půjčení" jeho auta, protože moje by totiž přitahovalo pozornost těch, se kterými jsem se neměl čas zabývat. Vklouzl jsem na sedadlo řidiče, natáhl se dolů a vytáhl spínací skřínku, která schovávala dráty. Když jsme já a Dawson byli malí, zvykli jsme takhle bez klíče startovat auta prsty, jen tak pro zábavu v nákupním centru v Cumberlandu. Stálo nás několik pokusů, než jsme zjistili přesný náboj, jaký byl potřeba na nastartování auta, abychom neusmažili počítače nebo celou elektroinstalaci. Pak jsme je přesunuli na jiné parkovací místa a sledovali majitelé vyjít ven, zaražené přesunem jejich aut. Jako děti jsme se snadno znudili.
Omotal jsem prsty kolem drátů a poslal přes ně malý náboj. Auto zaprskalo a motor se probral k životu. Pořád jsem měl ten kouzelný dotek. Neztrácel jsem čas, rychle jsem vyjel z Matthewovy příjezdové cesty a zamířil na silnici. Nebylo možné, že bude tak chápající jako Dawson, alespoň ne momentálně.
Dawsona jsem požádal, aby se pro mě postaral o pár věcí. Abychom Kat a já byly na pár let zabezpečeni, měl přesunout dostatek peněz na účet, který jsem pečlivě držel z radaru, jen pro případ, že by se jednoho dne něco posralo. A něco se rozhodně posralo.
Dawson a Dee měli taky strategicky skryté účty, tak jako i Thompsonovi. Matthew nás to přinutil udělat. Kdysi jsem si myslel, že je to paranoia, ale sakra, byl chytrý. Nebyl způsob, jak jsem se mohl vrátit zpátky, a Kat taky ne. Budeme muset najít způsob, jak by se mohla vídat se svou matkou, ale ani jeden z nás tady nebude moct zůstat, když ji odtamtud dostanu. Bylo by to příliš nebezpečné.
Ale než jsem zamířil do Mount Weather, musel jsem si zařídit maličkou návštěvu. Blake nemohl být jediný, který nás podrazil. Byl tady dospívající hybrid, který měl co vysvětlovat.
Něco po poledni, jsem schoval Matthewovo auto za zanedbanou čerpací stanici na stejné cestě, jako byl Lucův klub. Ne, že by ta špinavá stezka s jámami byla cesta. Poslední věc, kterou jsem chtěl, byla, aby věděli, že přicházím. Něco na Lucovi bylo zvláštní, a to ve velkém stylu. Skutečnost, že byl sotva v pubertě a měl rozběhnutý klub, byla fakt něco. A byl tady, s dalším Luxenem, a nechráněný před Arumy? Jo, něco na tom dítěti bylo zvláštní.
Zůstal jsem ve své lidské podobě a přešel jsem přes trávu do zalesněné oblasti za čerpací stanicí. Jasné sluneční světlo svítilo přes větve a teplý májový vzduch mě ovanul, když jsem letěl přes nerovný terén. O pár vteřin později, jsem přešel přes porost stromů a dorazil na zarostlé pole. Naposledy, kdy jsem tady byl s Kat, pole bylo jenom zmrzlý trávník. Teď se rákosí otíralo o mé džíny a pampelišky pokryly trávu. Kat měla slabost pro pampelišky. Nemohla od nich držet ruce pryč, když jsme trénovali s onyxem. Od chvíle, kdy ty žluté květy začaly vykukovat ze země, chňapala po nich a trhala jim hlávky. Křivý úsměv zatahal za mé rty, když jsem zastavil před dveřmi bez oken. Šílené Kotě.
Položil jsem ruce na ocelové dveře, klouzající jimi do středu. Snažil jsem se nahmatat mezery a zámky pro manipulaci. Nebyla možnost, že by se tyhle dveře někdy v blízké době otevřely. Couvnul jsem a prohlížel si předek budovy. Doupě bez oken, které připomínalo spíš sklad než klub. Plížil jsem se podél zdi, odstrkujíc z cesty prázdné kartónové krabice. V zadní části byla nakládací rampa. Zásah.
Položil jsem ruce do tenké díry mezi dveřmi a uslyšel překrásný zvuk odemykání zámků. Rychle jsem otevřel dveře a vstoupil do tmavého skladovacího prostoru. Plížil jsem se přes stíny, přilepený ke zdi, můj pohled poletoval přes bílé kontejnery a hromady papíru. Ve vzduchu byl výrazný pach alkoholu. Přede mnou se objevily další dveře a já jsem je otevřel. Ve chvíli, kdy jsem vstoupil do úzké chodby, olemované suchými stíracími tabulemi s napsanými částkami na nich, vlasy na mém zátylku se zvedly, a chladné zachvění se plazilo po mé páteři. Co to sakra-? Arum.
Vystřelil jsem přes chodbu, vteřiny mě dělily od proměny do mé pravé podoby, ale pak jsem se ohromeně zasekl tváří v tvář uřezané hlavni brokovnice. To by mohlo štípat. Hrdým majitelem venkovní zbraně byl vyhazovač, pořád nosící kombinézu. "Ruce vzhůru a ať tě ani nenapadne, že se vrhneš na mou prdel jako Lite-Brite, hezoune."
S pevně zaťatou čelistí, jsem zvedl ruce. "Je tady Arum."
"Nekecej," řekl vyhazovač.
Zvednul jsem obočí. "Takže Luc spolupracuje taky s Arumem?"
"Luc nepracuje pro nikoho." Vyhazovač postoupil dopředu, oči zúžené. "Kde je ta dívka, která je obvykle s tebou? Taky se plíží kolem?"
Podíval se za mě a já jsem využil příležitost chvilkového rozptýlení. Moje ruka vystřelila rychleji, než mohl zareagovat. Popadl jsem brokovnici z jeho sevření a namířil ji na něj. "Jaký je to pocit, mít ji namířenou na hlavu?" zeptal jsem se.
Chřípí vyhazovače se rozšířilo. "Ne moc dobrý."
"Myslel jsem si to." Můj prst svědil na spoušti. "Rád bych měl svůj hezký obličej nepoškozený."
Vyhazovač se zařehtal. "A že to je hezký obličej."
V mé hlavě začalo hrát bendžo.
"Ach podívejme," řekl nový hlas. "Vytvořilo se pouto lásky."
"Ne tak docela," řekl jsem, omotávající mou volnou ruku kolem hlavni.
"Myslel sis, že nevím, že jsi tady?"
Bez toho, abych spustil vyhazovače z očí, jsem se zašklebil. "Záleží na tom?"
"Jo, pokud ses ke mně snažil připlížit, hádám, že jo." Luc lehce vykročil ze stínů do mého zorného pole. Byl oblečený v černých běžeckých kalhotách a triku, na kterém byl nápis: Zombíci taky potřebují lásku. Pěkný. "Už můžeš tu zbraň dát dolů, Daemone."
Chladně jsem se usmál a nechal jsem si ruku zahrnout teplem. Teplo vzplanulo a pach spáleného kovu zavanul do vzduchu. Když byla hlaveň nepoužitelná, vrátil jsem zbraň vyhazovači.
Ten se podíval na zbraň a povzdechl si. "Nesnáším, když se tohle stane."
Sledoval jsem Luca vyskočit na bar a houpat nohama jako nevrlé dítě. Pod matným barovým osvětlením se zdálo, že se kruhy pod jeho divně zbarvenýma očima rozmazaly.
"Ty a já si musíme-" Otočil jsem se a vydal řev, když má lidská podoba vybledla. Vystřelil jsem přes prázdný taneční parket, mířící přímo ke stinné hmotě pod klecí. Arum se proměnil a vteřinu předtím, než jsme do sebe vrazili jako dva balvany, kutálející se dolů kopcem, viděl jsem ho v jeho pravé podobě. Tmavý jako půlnoční olej a lesklý jako sklo. Náraz zatřásl stěnami a zařinčel klecemi, visícími ze stropu.
"Ach, Ježíši," řekl Luc. "Nemůžeme spolu všichni vycházet?"
Arum rozhodil ruce kolem mého pasu, když jsem ho hodil o stěnu. Omítka praskla a vystřelila do vzduchu. Nepustil mě. Ten parchant byl silný. Otočil se, přerušil mé sevření a jeho kouřová ruka se plazila, směrující na mou hruď. Vrhl jsem se do strany, natahující ruku, abych toho otravného bastarda spálil do dalšího roku.
"Kluci. Kluci! Žádné bojování v mém klubu," zavolal Luc, znějíc podrážděně.
Ignorovali jsme ho. Energie praskala přes mou ruku, prskala do vzduchu bílý oheň.
Nevíššš, sss kým sssi zahráváššš!
Zasyčel Arum, posílající slova přímo do mé lebky, což mě jen víc naštvalo. Vypustil jsem kouli energie. Narazila do jeho ramene. Trhl sebou, a pak otočil hlavu zpátky mým směrem, naklánějící ji na stranu. Jeho podoba se stala tužší. Statická elektřina praskala mými pažemi. Světlo pulzovalo po celé místnosti. Tenhle chlápek mi vážně začínal lézt na nervy.
"To bych nedělal, kdybych byl tebou," řekl Luc. "Hunter je velmi, velmi hladový."
Právě jsem chystal ukázat Lucovi, co si myslím o jeho varování, když silueta vystoupila z chodby, vedoucí do Lucovy pracovny. Byla to žena. Hezká, blonďatá žena, která byla...ach, tak lidská.
Její oči se rozšířily. "Huntere?"
Co to sakra znamená?
Arum se na ženu roztržitě podíval, přibližně ve stejnou dobu, kdy ze mě vyprchal Zdroj. Musel s ní komunikovat, protože se zamračila a řekla: "Ale on je jeden z nich."
Hunterova hlava vystřelila zpátky ke mně a jeho hruď se zvedla, když couvnul o krok. O sekundu později stál přede mnou muž, vyrovnávající se mé výšce. Tmavě hnědé vlasy a ty zatracené bledé oči byly zaměřené na mě.
"Sereno," řekl. "Jdi zpátky do Lucovy kanceláře."
Serenino zamračení se prohloubilo, připomínající mi tak moc Kat, že mě bolela hruď. "Promiň?"
Jeho hlava střelila jejím směrem, oči zúžené. O okamžik později, vyhazovač vykročil přes parket, ovíjející ruku kolem jejích ramen. "Tohle vážně není místo, kde bys teď měla být."
"Ale-"
"Pojď, ukážu ti nějaké věci," řekl vyhazovač.
Hunter se zamračil. "Jaké věci?"
Vyhazovač mrknul přes rameno. "Věci."
Když zmizeli v chodbě, Arumovy rty se zkroutily. "Tohle se mi nelíbí."
Luc se zachechtal. "Ona není jeho typ."
Počkat! Co se to tu sakra dělo? Arum a člověk?
"Nechceš to světlo už konečně ztlumit?" řekl kretén. "Oslepuješ mě."
Síla se ve mně vlnila a chtěl jsem mu vrazit pěstí do obličeje, ale neútočil na mě, což bylo divné. A byl s lidskou ženou, a zdálo se, že byl opravdu s ní, což bylo ještě bizarnější.
Vzal jsem na sebe svou lidskou podobu. "Nelíbí se mi tvůj tón."
Ušklíbl se. Moje oči se zúžily.
"Vy dva byste se měli hrát hezky." Luc tlesknul rukama. "Nikdy nevíte, kdy budete potřebovat tak nepravděpodobného spojence."
Hunter a já jsme se na sebe podívali. Oba jsme si odfrkli. Pochybuji.
Luc pokrčil rameny. "Dobře. Takže, tohle je pro mě velmi vzrušující den. Je tady Hunter, který nepotřebuje žádné příjmení a ukáže se, jenom když potřebuje něco nebo někoho na krmení, a je tady Daemon Black, který vypadá, jakoby mi chtěl provést fyzickou újmu."
"To je pravda," zavrčel jsem.
"Řekneš mi proč?" zeptal se.
Moje ruce se zkroutily do pěstí. "Jako bys nevěděl."
Potřásl hlavou. "Opravdu nevím, ale budu hádat. Nevidím tady Katy, a necítím ji. Takže předpokládám, že vaše malé vloupání do Mount Weather neproběhlo hladce."
Vykročil jsem, vztek vířil uvnitř mě.
"Vy jste se vlámali do Mount Weather?" Hunter se dusil smíchem. "Zbláznili jste se?"
"Drž hubu," řekl jsem, udržující oči na Lucovi.
Hunter vydal hluboký zvuk. "Naše malá vzájemná bílá vlajka přátelství se zasekne, pokud mi ještě jednou řekneš, abych držel hubu."
Ušetřil jsem mu krátký pohled. "Drž. Hubu."
Tmavé stíny se plazily přes Arumovo rameno a já jsem mu plně čelil.
"Co je?" řekl jsem, zvedající ruce v univerzálním "pojď na mě" gestu. "Mám v sobě mnoho potlačovaného násilí, které bych rád na někoho vypustil."
"Kluci." Luc si povzdechl a sklouznul z baru. "Ale teď vážně. Co kdybyste vy dva dokončili ten svůj románek venku?"
Hunter ho ignoroval, dělající krok dopředu. "Myslíš, že mě můžeš sejmout?"
"Myslím?" Vysmíval jsem se, stojící tak blízko, že jsme se s Arumem dotýkali špičkami noh. "Já to vím."
Arum se zasmál, když mě jedním dlouhým prstem šťouchnul do hrudi. Šťouchnul do hrudi!
"No, pojďme to zjistit."
Popadl jsem jeho zápěstí, moje prsty obkroužily jeho chladnou kůži. "Člověče, ty jsi opravdu-"
"Dost!" zakřičel Luc.
V další chvíli jsem byl přišpendlený k jedné straně klubu a Hunter ke druhé, několik stop nad zemí. Arumův výraz s největší pravděpodobností zrcadlil ten můj. Oba jsme bojovali s neviditelným sevřením, ale ani jeden z nás nemohl udělat absolutně nic, aby se dostal dolů.
Luc se přesunul do středu parketu. "Nemám na to celý den, kluci. Mám něco na práci. Chci si dnes odpoledne zdřímnout. Na Netflixu je nový film, na který se chci podívat a sakra, mám bezplatný kupón na Whopper Jr., který už křičí mé jméno."
"Ehm..." řekl jsem.
"Hele." Luc se ke mně otočil, jeho výraz zachmuřený. V té chvíli vypadal starší, než jsem věděl, že je. "Hádám, že si myslíš, že jsem byl nějak zapletený do toho, že Katy zajali. Mýlíš se."
Ušklíbl jsem se. "A to ti mám věřit?"
"Vypadám snad, jako bych ti daroval létající duhu, pokud mi budeš věřit? Vlámali jste se do Mount Weather, vládní pevnosti. Není potřeba mnoho představivosti, abych uhodl, že se něco podělalo. Udělal jsem, co jsem slíbil."
"Blake nás zradil. Daedalus má Kat."
"A já jsem ti řekl, že nemáš věřit nikomu, kdo má co získat nebo ztratit." Luc drsně vydechl. "Blake je...no, prostě Blake. Ale než začneš soudit, zeptej se sám sebe, kolik lidí bys ukřižoval, abys dostal Katy zpátky?"
Sevření mě pustilo a já jsem sklouzl po zdi, přistávající na nohách. Když jsem se díval na toho teenagera, věřil jsem mu. "Musím ji dostat zpátky."
"Pokud má Daedalus tvou holku, můžeš ji políbit na rozloučenou," řekl Hunter z opačné strany místnosti. "Jsou to zasr-"
"A co ty?" Luc ho přerušil. "Řekl jsem ti, abys zůstal v mé kanceláři. To, že mě nebudeš poslouchat, není ten správný způsob, jak ode mě něco dostat."
Hunter neohrabaně pokrčil rameny a o vteřinu později stál na podlaze, vypadající tak přítulně jako pitbul.
Luc na nás oba vrhl temný pohled. "Chápu, že vy dva máte problémy-velké problémy-ale víte co? Nejste jediní mimozemšťané, kterým hoří pod zadkem. Jsou větší problémy než ty, co máte vy. Jo, vím, těžko uvěřitelné."
Podíval jsem se na Huntera, který znovu pokrčil rameny a řekl: "Někdo dnes ráno nedostal své teplé mléčko."
Ušklíbl jsem se. Lucova hlava vystřelila jeho směrem a já jsem sakra nemohl uvěřit, že stojím v místnosti s Arumem a nezabíjím ho. Ale on se mě taky nepokoušel zabít.
"Měl bys být šťastný, že tě mám rád," řekl Luc tichým hlasem. "Hele, musím si promluvit s Daemonem. Můžeš jít něco dělat? Pokud ne, možná můžeš být nápomocný?"
Hunter obrátil oči v sloup. "Jo, mám své vlastní problémy." Vykročil směrem k chodbě, pak se zastavil a podíval se na mě. "Uvidíme se na opačné straně."
Na rozloučenou jsem mu ukázal prostředníček.
Když zmizel v chodbě, Luc se ke mně otočil, a překřížil si ruce na prsou. "Co se stalo?"
Věděl jsem, že nemám co ztratit, tak jsem mu řekl, co se v Mount Weather stalo.
Luc tiše hvízdnul a potřásl hlavou. "Člověče, to mi je líto. Opravdu. Pokud ji Daedalus má, pak-"
"Neříkej to," zavrčel jsem. "Pro mě není nic ztracené. Dostali jsme Bethany ven. Ty ses dostal ven."
Luc zamrkal. "Jo, dostali jste Bethany ven, ale Katy v průběhu toho chytili. A já...nejsem jako Katy."
Nevěděl jsem, co to saka mělo znamenat. Otočil jsem se od něj a přejel si prsty ve vlasech. "Věděl jsi, že nás Blake zradí?"
Chvíli byl zticha. "A kdyby jo, co bys udělal?"
Unikl mi hořký smích. "Zabil bych tě."
"To je pochopitelné," odvětil klidně. "Dovol mi, abych se tě na něco zeptal. Pomohl bys svému bráchovi zachránit Bethany, kdybys věděl, že vás Blake zradí?"
Tváří v tvář Lucovi, jsem pomalu potřásl hlavou, když mě pravda praštila přímo do hrudi. Kdybych věděl, že se Kat nevrátí domů, nemyslím si, že bych dokázal říct ano a nemohl jsem vyjádřit slovy skutečnost, že bych si vybral Kat před Dawsonem.
Naklonil hlavu na stranu. "To jsem nevěděl. Ale to neznamená, že jsem Blakeovi věřil. Já nevěřím nikomu."
"Nikomu?"
Ignoroval otázku. "Co ode mě chceš? Protože je zřejmé, že si nepřisel, aby ses mě pokusil zabít. Chceš, abych znovu sundal kamery? To zvládnu. Bude to pro tebe volňásek, ale bude to taky sebevražedná mise. Budou tě očekávat."
"Nechci, abys něco sundával."
Podíval se na mě, zmatený. "Ale jdeš si pro ni?"
"Ano."
"Chytí tě."
"Já vím."
Luc na mě zíral tak dlouho, že jsem si myslel, že se zasekl. "Takže ty jsi sem opravdu přišel, abys mi nakopal prdel?"
Moje rty sebou škubly. "Jo, přišel."
Luc potřásl hlavou. "Máš vůbec ponětí, do čeho se pouštíš?"
"Vím to." Založil jsem si ruce na prsou. "A vím, že když mě chytnou, budou chtít, abych vytvářel hybridy."
"Musel jsi někdy sledovat, jak lidé umírají znovu a znovu? Ne? Zeptej se svého bráchy."
Neváhal jsem. "Kat stojí za všechno, čím budu muset projít."
"Jsou tam i horší věci," řekl tiše. "Pokud byste ty a Hunter mohli odložit rozdíly stranou alespoň na dvě vteřiny, pravděpodobně by ti to sám řekl. Jsou věci, které se tam odehrávají, co ti převrátí mysl naruby."
"To je pro mě jenom další důvod, abych dostal Kat ven."
"A jaký je tvůj plán? Jak ji chceš dostat ven?" zeptal se, zvědavý.
Dobrá otázka. "Tak daleko jsem to ještě nepromyslel."
Luc mě chvíli pozoroval, a pak vybuchl do smíchu. "Dobrý plán. Líbí se mi. Mohlo by se pokazit jenom pár věcí."
"Jak ses dostal ven, Lucu?"
Naklonil hlavu na stranu. "Nechceš vědět, co jsem udělal. A neuděláš, co jsem udělal."
Mráz se plazil přes mou kůži. Věřil jsem mu.
Luc odstoupil. "Musím se postarat o další problém, takže..."
Můj pohled sklouzl k chodbě. "Práce s Arumem, co?"
Jeho ústa sebou škubly. "Arumové a Luxeni nejsou zas tak odlišní. Jsou také zvrácení jako i vy."
Vtipné. Takhle jsem to neviděl.
Luc sklonil hlavu a zaklel. Podíval se na mě a řekl: "Největší slabostí Daedalusu je jejich arogance. Jejich potřeba vytvořit, co by nikdy nemělo být vytvořeno. Jejich potřeba kontrolovat, co nikdy nemůže být kontrolováno. Oni se šťourají v evoluci, můj příteli. To ve filmech nikdy nekončí dobře, nebo jo?"
"Ne. Nekončí." Začal jsem se otáčet pryč.
"Počkej," zavolal, zastavujíc mě. "Můžu ti pomoct."
Pohlédl jsem mu do tváře a naklonil hlavu na stranu. "Co tím myslíš?"
Lucovy ametystové oči, tak podobné Ethanovým, že to bylo zneklidňující, se střetly s mými. I když s jeho očima bylo něco trochu jinak, hlavně s linkou kolem zornic. "Jejich největší obrana je, že svět neví, že existují. Nevědí, že existujeme."
Nemohl jsem se podívat pryč a rozhodl jsem se, že tenhle Luc byl docela děsivý.
Pak se usmál. "Mají něco, co chci a vsadím se, že je to tam, kde drží Kat."
Moje oči se zúžily. Něco na oplátku nikdy nebyl můj styl. "Co chceš?"
"Mají něco, co se nazývá LH-11. To chci."
"LH-11?" Zamračil jsem se. "Co to, sakra, je?"
"Začátek všeho a konec začátku," řekl záhadně a zvláštní lesk naplnil jeho purpurové oči. "Budeš vědět, až to uvidíš. Získej to pro mě a já se ujistím, že se dostaneš odkudkoli, kde budeš."
Zíral jsem na něj. "Nepochybuju o tvé úžasnosti, ale jak můžeš Kat a mě dostat ven z místa, o kterém ani nevíš, kde je?"
Vyklenul obočí. "Je jasné, že o mé úžasnosti pochybuješ, když se ptáš a to bys neměl. Mám lidi všude, Daemone. Zkontaktuju je a oni mi dají vědět, když se ukážeš."
Lehce se smějící, jsem potřásl hlavou. "Proč bych ti měl věřit?"
"Nikdy jsem tě nežádal, abys mi věřil. Ale taky nemáš na vybranou." Odmlčel se, a, ksakru, jestli neměl pravdu. "Sežeň mi LH-11 a já se ujistím, že ty a tvoje Kotě se dostanete z jakékoli pekelné díry, ve které vás budou držet. To je slib."
 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bee Bee | Web | 20. listopadu 2013 v 20:32 | Reagovat

Ahoj promiň za to otravování, ale dala by jsi hlas pro Bee na tomto odkazu prosím? Děkuju http://nnina-dobrev.blog.cz/1311/sutaz-o-damonov-prsten-finale#komentar109923285

2 Veru Veru | 20. listopadu 2013 v 20:49 | Reagovat

Jo, na tuhle kapitolu jsem byla moc zvědavá, díky.

3 cathrine14 cathrine14 | 20. listopadu 2013 v 20:51 | Reagovat

Super kapitola. Díky za překlad! :-)

4 iv iv | 20. listopadu 2013 v 21:09 | Reagovat

no páni ten Luc to je riadny boss a tak že  pomáhanie proti rakovina ach bože ďalšie klamstvo tu Katy riadne tam budú oblbovať a diky :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

5 zia zia | 20. listopadu 2013 v 22:41 | Reagovat

Dakujem za preklad aj korekturu, zaujimava kapitola, moc som sa na nu tesila :-D ,uz sa neviem dockat dalsej

6 Majuš Majuš | 20. listopadu 2013 v 22:57 | Reagovat

[5]:ďakujem :-D Ale asi ťa trošku sklamem, čo ma mrzí, ale zo 7 kapči mám asi takú štvrťku stránky a prekladateľka sa mi nejako neozýva. :-(

7 blacky blacky | 21. listopadu 2013 v 8:32 | Reagovat

uo je:) ja viem čo sa udeje  dalsej knihe:) naozaj sa mi páci ako sa prepojilo obsesien a s touto castou. uz ked som citaal obsesion som mal citáka ze sa to satne :) a je to tu. mam ideu ako moja laska hunter a moja laka daemon spolu naložia luxenským zmrdom na prdel a daidalus bude už konecne s blackovimi chalpcami na spravnej ceste. nechcem aby si o aemonovi mylseli, ze je zlý :-?  :-P dakuejm  za preklad  si poklad sikovny :-)

8 Misha Misha | 21. listopadu 2013 v 9:07 | Reagovat

Hunter, Daemon ... báječná scéna :-D A moc by mě zajímalo, co je teda Luc zač, když naznačil, že asi není jen tak obyčejný hybrid. Napadlo mě, jestli třeba není zkřížený Luxen + Arum ... takovej malej pubertální genetickej pokus. No byla to překvapující kapitola a jsem moooc zvědavá, kam se nám to vyvine. Díky a doufám, že překladatelka to nevzdává? ;-)

9 Majuš Majuš | 21. listopadu 2013 v 9:44 | Reagovat

[8]:Vymyslela si dosť zaujímavú kombináciu. :-D Je to vôbec možné? :-? Ale Luc je niečo iné... O_O To dúfam-že to nevzdala. ;-)

10 Casey Casey | 21. listopadu 2013 v 15:49 | Reagovat

Děkuju za novou kapitolu :-D

11 Radka Radka | 21. listopadu 2013 v 19:17 | Reagovat

Moc děkuji za preklad.

12 Dana Dana | 23. listopadu 2013 v 16:52 | Reagovat

Díky za překlad.

13 zuzina zuzina | 23. listopadu 2013 v 21:16 | Reagovat

ďakujeeeeem :)

14 Anett Anett | 27. listopadu 2013 v 10:38 | Reagovat

dííííííííííky za překlad taky by mě fakt zajímalo co je ten Luc zač??!!  a na co chte  LH-11 to je ta látka jak o ni předtím mluvily s Katy ne O_O  O_O scéna Daemon Hunter  NEJLEPŠÍÍÍ [:tired:]  [:tired:]  :-D

15 Majuš Majuš | 27. listopadu 2013 v 20:50 | Reagovat

[Smazaný komentář]Všetko sa dozvieš v Origine.

16 zia zia | 29. listopadu 2013 v 18:29 | Reagovat

Babulky moje(myslim nasu skvelu prekladatelku a korektorku), kde ste sa mi podeli ??? :D :D :D Neviem bez Vas zit :D

17 Alexis Alexis | 2. prosince 2013 v 12:50 | Reagovat

No taaaak kedy bude dalsia kapitola? Tak strasne sa tesim a mate uzasne preklady...nikdy s tym neskoncite! :D :D

18 Celsia Celsia | 3. prosince 2013 v 10:14 | Reagovat

[17]: Moc děkuju za překlad. Nemůžete aspoň dát vědět, kdy přibližně bude další kapitola? Chodím sem každý den, tak 8x! :D

19 Majuš Majuš | 3. prosince 2013 v 22:08 | Reagovat

PRE VŠETKÝCH-ďalšiu kapitolu u seba nemám a neviem, kedy bude preložená a kedy dorazí ku mne.
Moja otázka-viete kedy bude koniec sveta? Odpoveď? Nie! Takže tak isto ja neviem, kedy pribudne ďalšia.

20 Janka Janka | 5. prosince 2013 v 20:38 | Reagovat

[16]: Prekladateliek je viac, korektorka jedna, vždy sa čaká, kým prekladateľka kapitolu pošle korektorke ;-)

21 kitkat kitkat | 8. prosince 2013 v 17:07 | Reagovat

prominte holky, ted nestiham vubec.tu dobu kdy jsme se neozyvala jsem se nedostala cely tyden na pc -_- pokusim se prekladat rychleji,ale mam malo casu. Jinak uz ji mam prelozenou ted jenom cekat az ji majus zkorekturuje :)

22 Majuš Majuš | 9. prosince 2013 v 10:08 | Reagovat

Kapču budete mať zajtra.

23 maťa maťa | 10. prosince 2013 v 18:22 | Reagovat

super, bože som taka napätá, strasne to chcem, pomoc, knihy su navykove ako droga...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama