Origin - 7.kapitola

10. prosince 2013 v 20:01 | KitKat (kor Majuš) |  Origin
KATY

Připadalo mi to jako věčnost, co jsem dostala na oběd bramborovou kaši se Salisbury steakem.
Byla jsem moc rozrušená na to, abych se dívala na televizi. Čekala jsem v tichu, což mě nutilo přecházet sem a tam po mé cele. Moje nervy byly k prasknutí a pokaždé, když jsem uslyšela kroky mimo můj pokoj, srdce mi poskočilo až do krku a já jsem se vrátila ke dveřím.
Byla jsem nervózní, reagující na každý zvuk. Neměla jsem žádnou představu o čase, který uběhl, nebo dokonce jaký byl den a cítila jsem se, jako bych byla uvězněná ve vzduchové bublině.
Po sté jsem prošla kolem postele, dumajíc nad tím, co jsem už věděla.
Byli lidé, kteří tady chtěli mít lidi a Luxeny, pravděpodobně i nějaké hybridy. Testovali LH-11 na pacientech s rakovinou a Bůh ví, co LH-11 opravdu bylo. Jedna moje část byla pro, kdyby tady Luxeni byli, protože chtěli pomoct. Najít lék na smrtelné onemocnění bylo důležité. Pokud by se mě Daedalus jednoduše zeptal a nechtěl mě držet v cele, ráda bych jim dala svou krev.
Nemohla jsem dostat z hlavy to, co mi řekl seržant Dasher. Bylo tam opravdu devět tisíc nebo tak Luxenů, kteří se chtěli spiknout proti lidem? Statisíce Luxenů, kteří můžou kdykoliv přijít na Zem? Daemon se zmínil o ostatních Luxenech, ale nikdy neřekl nic víc o jeho druhu, ani o malé enklávě, která čeká na převzetí. Co když to byla pravda? Nemohla být. Luxeni tady nebyli ti špatní. Arumové a Daedalus byli. Organizace může mít pěkný obal, ale uvnitř byla shnilá.
Ozvaly se kroky na chodbě a já jsem vyskočila dobrých pár centimetrů do vzduchu. Dveře se otevřely. Byl to Archer.
"Co se děje?" Zeptala jsem se, okamžitě v pozoru.
Baret, který se zdál, že je natrvalo přidělaný k jeho hlavě, mu schoval oči, ale jeho čelist byla napjatá. "Beru tě do výcvikové místnosti."
Udělal tu svou "ruka na rameno" věc a já jsem přemýšlela, jestli si opravdu myslel, že se budu snažit utéct. Chtěla jsem, ale nebyla jsem tak blbá. Ještě ne.
"Co se děje ve výcvikové místnosti?" Zeptala jsem se, když jsme byli ve výtahu.
Neodpověděl, což nebylo moc uklidňující a to mě naštvalo. Alespoň mi mohli tito lidé říct, o co jde. Snažila jsem se setřást jeho ruku, ale byla celou cestu přilepená na mém rameni. Archer byl muž mála slov a to mě ještě víc znervózňovalo a vylekalo, ale bylo v tom něco víc. Něco se mi na něm zdálo jiného. Nemohla jsem na to dosáhnout prsty, ale bylo to tady.
V době, kdy jsme dorazili do výcvikového patra, můj žaludek vířil. Chodba byla stejná jako v lékařském patře, kromě toho, že tu bylo hodně dvoukřídlých dveří. Zastavili jsme u jedněch, a když Archer vyťukal kód, dveře se otevřely.
Blake a seržant Dasher byli v místnosti. Dasher se na nás obrátil s pevným úsměvem. V jeho výrazu bylo něco jiného. Náznak zoufalství v jeho tmavě hnědých očích mě vyvedl z míry. Nemohla jsem si pomoct a začala jsem přemýšlet o těch krevních výsledcích.
"Dobrý den, slečno Schwartzová," řekl. "Doufám, že sis našla čas na odpočinek."
No, to neznělo dobře.
Dva muži v laboratorních pláštích seděli v přední části za monitory. Pokoje na monitoru vypadali polstrované pro mě. Přestala jsem cítit prsty z toho, jak jsem je tvrdě zatínala.
"Jsme připraveni," řekl jeden z mužů.
"Co se děje?" Zeptala jsem se a nenáviděla, jak se můj hlas v půlce otázky zlomil.
Blakeův výraz byl prázdný, zatímco Archer vzal svoji pozici strážného u dveří.
"Potřebujeme zjistit rozsah tvých schopností," vysvětlil seržant Dasher, pohybující se za oběma muži. "Uvnitř této kontrolované místnosti budeš mít možnost použít Zdroj. Z našich předchozích výzkumů víme, že máš nějakou kontrolu, ale to, co nevíme, je rozsah tvých schopností. Hybridi, kteří jsou úspěšně zmutovaní, mohou reagovat stejně rychle jako Luxeni. Mohou ovládat Zdroj stejně dobře."
Moje srdce poskočilo. "Jaký to má smysl? Proč to potřebujete vědět? Jsem asi úspěšná mutace."
"Opravdu to nevíme, Katy."
Zamračila jsem se. "Já to nechápu. Předtím jste říkal, že jsem silná-"
"Jsi silná, ale nikdy si nepoužila důsledně svoje schopnosti, nebo je nepoužila bez Luxena, který tě zmutoval. Je možné, že čerpáš z jeho schopností. A hybrid může být úspěšně zmutovaný, ale my jsme zjistili, že čím více proniká do Zdroje, tím více se projeví nestabilita v jeho nebo v její mutaci. Potřebujeme otestovat každý nepředvídatelný typ tvoji mutace."
Když jeho slova začaly dávat větší smysl, chtěla jsem utéct z pokoje, ale zapustila jsem kořeny do podlahy. "Takže chcete zjistit, jestli se v podstatě sama nezničím jako..." Jako Carissa, ale nemohla jsem říct její jméno nahlas. Když to nepotvrdil ani nevyvrátil, udělala jsem krok zpět. Zcela nové zděšení vyplulo na povrch. "Co se stane, když to udělám? Myslím tím, vím, co se stane se mnou, ale co se stane...?"
"S tím, který tě zmutoval?" zeptal se, a já přikývla. "Můžeš to říct, slečno Schwartzová. Víme, že to byl Daemon Black. Není nutné se ho snažit chránit."
Pořád jsem nemohla říct jeho jméno. "Co se stane?"
"Víme, že Luxen a člověk, kterého zmutoval, jsou spojeni na biologické úrovni, pokud se tedy mutace drží. Je to něco co úplně nechápeme." Odmlčel se a odkašlal si." Ale pro ty, kdo se stanou nestabilní, spojení zaniká."
"Zaniká?"
Přikývl. "Biologický vztah mezi těmito dvěma je rozbitý. Možná je to proto, že v těchto případech, se mutace nezdála tak silná, jak se předpokládalo. Opravdu nevíme všechno jistě."
Projel mnou záchvěv úlevy. Nebylo to, jako bych neměla pocit sebeochrany, ale alespoň jsem věděla, že kdybych vybouchla, Deamon by byl ještě naživu. Ale já se zastavila a nechtěla jít do další místnosti. "Je to jediná věc, která přeruší spojeni?" Seržant neodpověděl. Moje oči se zúžily. "Nemyslíte, že mám právo to vědět?"
"Všechno má svůj čas," odpověděl. "Teď to není ten čas."
"Myslím, že je to zatraceně dobrý čas." Jeho obočí překvapeně vystřelilo vzhůru, dál mě štval. "Copak?" řekla jsem a zvedla ruce. Archer přistoupil blíž ke mně, ale já si ho nevšímala. "Myslím, že mám právo vědět všechno."
Jeho překvapení se vytratilo, nahradil ho chladný výraz. "Není na to čas."
Držela jsem se na zemi, ruce kroutila do pěstí. "Nechápu, kdy bude vhodnější čas."
"Katy," Archerovo měkké varování bylo ignorované, a on přistoupil blíž, jeho hruď byla skoro na mých zádech.
"Ne. Chci vědět, co dalšího může zlomit spojení. Zřejmě něco může. Taky chci vědět, jak dlouho si myslíte, že mě tady budete držet." Jakmile se moje pusa otevřela, už nebylo možné ji zavřít. "Co škola? Chcete nevzdělaného hybrida v amoku? A co moje máma? Moji kamarádi? Co můj život? Můj blog?" Dobře, můj blog byla vážně nejmenší z mých starostí, ale sakra bylo to něco, co bylo pro mě důležité. "Ukradli jste mi můj život, a myslíte, že bych tu měla jen tak stát a nechat to tak? Neměla bych požadovat nějaké odpovědi? Víte co? Můžete mi políbit prdel."
Jakékoliv teplo, které bylo v seržantově výrazu, se vypařilo pryč. Zadíval se na mě, a v tu chvíli jsem si uvědomila, že bych pravděpodobně měla držet jazyk za zuby. Musela jsem říct takhle slova, ale tvrdý výraz, se kterým se na mě díval, byl děsivý.
"Netoleruji sprostý jazyk. A netoleruji chytrou pusu malé holky, která nechápe, o co jde. Snažili jsme se, jak to šlo, aby to pro tebe bylo pohodlné, ale máme své limity, slečno Schwartzová. Nemůžeš se ptát na otázky mě ani žádného z mých zaměstnanců. Dáme ti vědět, když budeme mít pocit, že je to ten správný čas a ne dříve. Rozumíš?"
Cítila jsem každý Archerův nádech a vypadalo to, jako by se zastavil a čekal na mě.
"Ano," odplivla jsem. "Rozumím."
Archer se zhluboka nadechl.
"Dobrá," řekl seržant. "Teď když jsme si to ujasnili, můžeme jít dál."
Jeden z mužů při monitorech stiskl knoflík a malé dveře do školící místnosti se otevřely. Archer mě držel za rameno, dokud jsme nebyli uvnitř místnosti. Pak mě pustil.
Otočila jsem se, když couval ke dveřím a moje oči se rozšířily. Chtěla jsem ho požádat, aby mě neopouštěl, ale on se rychle odvrátil. A pak byl pryč, zavírající za sebou dveře.
S bušícím srdcem, jsem se rozhlédla po místnosti. Bylo to velké asi třicet krát dvacet, s betonovou podlahou a dalšími dveřmi na opačné straně, a stěny nebyly polstrované. Ne. Neměla jsem to štěstí. Steny byly bílé s ošoupanými červenými fleky. Byla to zaschlá krev? Panebože.
Ale ten strach odtékal pryč, když mě koplo uvědomění. Příval síly byl ze začátku malý, záchvěv, který jsem cítila v konečcích prstů, cestoval do mých paží, ale rostl rychle, šířil se do mého jádra. Bylo to jako nadechnout se poprvé čerstvého vzduchu. Necitlivost a vyčerpání bylo pryč, nahradilo ho nízké bzučení energie, které bylo v zadní části mé lebky, hučelo v mých žilách a plnilo chladem mou duši. Oči se mi zavřely, a já jsem v hlavě viděla Daemona. Ne proto, že bych ho chtěla opravdu vidět, ale proto, že tenhle pocit mi ho připomněl. Když se kolem mě omotal Zdroj, představila jsem si Daemonovo objetí.
Interkom nad mou hlavou cvakl, a seržantův hlas naplnil místnost, takže moje hlava trhla nahoru. "Musíme vyzkoušet tvé schopnosti Katy."
Nechtěla jsem mluvit k idiotovi, ale chtěla jsem se toho dozvědět víc. "Dobře. Takže po mě chcete, abych přivolala Zdroj nebo co?"
"To budeš dělat, ale potřebujeme otestovat tvoje schopnosti pod tlakem."
"Pod tlakem?" Zašeptala jsem a rozhlédla se po místnosti. Neklid se mi rozvinul v břiše, šířil se jako škodlivý plevel, hrozil, že mě udusí. "Teď se cítím docela vystresovaná."
Interkom cvakl znovu. "To není druh stresu, o kterém mluvíme."
Než jsem měla šanci pochopit jeho slova, byl tu hlasitý zvuk, který duněl a ozýval se přes malou místnost. Otočila jsem se kolem. Naproti mě, se otevřely druhé posuvné dveře, centimetr po centimetru. První věc, které jsem si všimla, byl pár černých tepláků, jako ty, které jsem měla na sobě, a pak bílé triko, pokrývající úzké boky. Můj pohled se zvednul nahoru a překvapeně jsem zalapala po dechu. Přede mnou stála holka, kterou jsem předtím potkala. Připadalo mi to jako minulý život, ale okamžitě jsem ji poznala. Její blond vlasy byly stažené do úhledného ohonu, odhalující hezkou tvář plnou modřin a škrábanců.
"Mo," řekla jsem a udělala krok dopředu.
Dívka, která byla v kleci vedle mě, když mě Will držel v zajetí, zírala na mě. Mnohokrát jsem přemýšlela, co se jí stalo, a teď jsem si myslela, že vím. Prošel srdeční tep, a já jsem řekla její jméno znovu, a pak mě to udeřilo s překvapující jasností. Její pohled prozrazoval obrovské prázdno. To samé, které měla Carissa, když byla v mém pokoji. Srdce mi kleslo. Pochybovala jsem, že tam bylo něco, co jsem mohla udělat, co by mi připomnělo tu dívku. Vešla do místnosti a čekala.
O chvíli později zabzučel interkom a přišel hlas seržanta Dashera. "Mo ti pomůže v prvním kole zátěžových testů."
První kolo? Bylo jich tu víc? "Co se jí-"
Mo vymrštila svou ruku, a Zdroj se ozval z jejich kloubů. Šok mě držel nehybnou do posledního okamžiku. Vrhla jsem se do strany, ale výbuch bělavého světla s nádechem modré narazil do mého ramene. Bolest se zvětšila a spěchala mi dolů po ruce. Dopad mě otočil, a já jsem sotva udržela rovnováhu. Zmatek vířil, jak jsem si držela rameno, ne překvapená, když jsem uviděla spálený materiál.
"Co to sakra?" Zeptala jsem se. "Proč-?"
Další rána mě poslala na kolena, když to prosvištělo přímo tam, kde jsem stála. Udeřilo to do zdi za mnou a syčelo. V mrknutí oka byla Mo přede mnou. Začala jsem vstávat, ale objevilo se její koleno, koplo mě do brady a moje hlava vystřelila dozadu. Oslepily mě hvězdičky, jak jsem spadla na zadek, ohromená. Sahající dolů, Mo chytla můj culík a zvedla mě na nohy s překvapující lehkostí. Její ruka se zhoupla, dala mi ránu přímo pod oko. Z té bolesti mi začalo zvonit v uších, a to udělalo i něco jiného. Srazilo to ze mě strnulost.
Najednou jsem pochopila tenhle zátěžový test, a to mě znechutilo a děsilo. Musela jsem věřit, že pokud Daedalus ví všechno, pak museli vědět, že jsem potkala Mo. To, že jsem ji tady viděla, v lepší psychické kondici, než byla v té kleci, by mě nejen srazilo nepřipravenou, ale mohlo to taky potvrdit marnost boje proti nim.
Ale oni chtěli, abych bojovala. Chtěli po mně, abych bojovala s Mo a použila Zdroj. Protože co jiného, než dostat váš zadek do rukou přímo na stříbrném podnose mohlo způsobit takový zásadní stres?
Další úder jsem chytila přímo pod oko. Vložila do toho sakra hodně síly. Kovová pachuť mi vyskočila do pusy, když jsem přivolala Zdroj, stejně jak chtěl seržant. Ale Mo byla o hodně rychlejší než já, o tolik moc. Když proběhlo "nakopávání zadku na celý život", udržela jsem si malý kousek naděje, kterou jsem měla. Daemon by tomuto neměl být nikdy vystaven.
DAEMON
Ukrývajíc Matthewovo SUV několik kilometrů od příjezdové cesty, vedoucí na Mount Weather jsem doufal, že ten, kdo to zjistí, mu pošle jeho auto v jednom kuse. Byla to docela sladká jízda. Ne tak dobrá jako s Dolly, ale nebylo hodně takových aut.
Cestoval jsem posledních pár kilometrů ve své pravé podobě, spěchajíc těžkou houští. Dosáhl jsem přístupové cesty během několika minut, a o vteřiny později jsem byl na pokraji lesa a zíral na tak známý plot, který obklopoval pozemky. Bylo tu určitě víc strážných na stráži. Přinejmenším tři u brány, a vsadím se, že víc uvnitř. Tentokrát kamery a bezpečností systémy nepřestaly fungovat. Nechtěl jsem to. Chtěl jsem, aby mě chytili.
Dawson si pravděpodobně myslel, že jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Hodně toho bylo v sázce. Nejen moje budoucnost, ale i moji rodiny a Katina. Jakmile si DOD uvědomí, že tu jsem, věci přiostří. Dostat se dovnitř by neměl být problém, a i kdybych získal to, co chtěl Luc, on by nás dostal ven, pokud nelhal. A pokud jo, najdu si jinou cestu.
Část mě doufala, že je Kat stále tady, že ji Daedalus nepřestěhoval na jiné místo. Asi bylo moc pošetilé v to doufat, protože jsem měl pocit obrovské dávky zklamání, která mířila mou cestou. Takže jo, chtěl jsem se nechat chytit, ale nehodlal jsem to pro ně udělat tak jednoduché.
Vystupujíc zpod úkrytu stromů, jsem nechal svoji lidskou podobu uchopit silným paprskem slunce. Nejprve stráže nedbali na moji přítomnost, a tak jsem udělal další krok dopředu a vzpomněl jsem si na konverzaci s Kat tu noc, kdy mi konečně přiznala, co ke mně cítí.
Řekl jsem jí, že jsme spolu udělali hodně šílených věcí, a nevěděl jsem, jaká byla doopravdy pravda, až do téhle chvíle, protože to, co jsem teď chtěl doopravdy udělat, bylo stoprocentně šílené.
První strážný, který něco vytahoval-snad mobil-z jeho černých kalhot, se otočil, jeho oči se dívaly mezi stromy. Jeho pohled se přesunul na mě a pak vyrazil zpět. Mobil mu spadl z jeho prstů, a křičel, jedna ruka mu šla po pistoli na stehně a druhá po mikrofonu na rameni. Dva strážci se za ním otočily, chytající jejich zbraně. Byl ten správný čas rozjet tuhle šou.
Přivolávající Zdroj, jsem zůstal v lidské formě, ale poznal jsem ten moment, kdy si začali být jistí, co jsem byl. Byly to asi moje oči. Svět byl tónovaný v brilantním lesku.
Následovala řada objevujících se zvuků, která mi říkala, že stráže se neflákali.
Zvedl jsem ruku, a kulky narážely do neviditelné zdi. Ve skutečnosti, to byla energie, co odrážela kulky. Mohl jsem je poslat zpátky na stráže, ale vše, co jsem udělal, bylo, že jsem je zastavil a oni spadli neškodně na zem.
"Nedoporučuju to zkusit znovu," řekl jsem a spustil ruku.
Samozřejmě, že neposlouchali. Proč? To by bylo moc snadné.
Strážný vepředu vytáhl svoji zbraň, a já odrazil všechny kulky. Po několika sekundách, jsem byl hotov. Otočil jsem se kolem, natáhnul ruku zpátky ke stromům.
Začali se chvět. Větve se zatřásly a poslali vodopád zeleného jehličí do vzduchu. Tahající je vpřed jsem se otočil.
Tisíce jehel střílelo do vzduchu, spěchali dopředu. Obešli mě, mířili přímo na ohromené stráže.
Jehly narazily do mužů, a proměnili je v lidské jehelníčky. Nezabilo je to, ale pokud jejich steny bolesti a překvapení byly nějakým náznakem, muselo to píchat jako děvka. Stráže byly na kolenou, zbraně zapomenuté na zemi vedle nich.
Mávajíc rukou jsem poslal zbraně do lesa, už nikdy neviděné.
Plížil jsem se kupředu, prošel kolem nich s úšklebkem. Přivolal jsem Zdroj ještě jednou a nechal energii sklouznout po mé ruce. Nával světla dopadl na bránu u elektrického plotu. Explodoval výbuch bílé a tančil přes řetězové propojení. Prskal sílu do plotu a nechával vpravo krásný pohodlný otvor.
Sledující pečlivě zdobenou krajinu, na kterou jsme předtím narazili, jsem se zhluboka nadechl, když se dveře do Mount Weather otevřely. Vyletěla šílená armáda důstojníků, oblečených tak, jako by byli připraveni na Armagedon nebo jako hráči v ubohém SWAT týmu.
Jejich tváře byly pokryté štíty, jako kdyby jim mohli pomoct. Klečící na jednom koleni, namířili na mě tucet poloautomatických pušek. Zastavení tolik kulek by mohlo být obtížné.
Lidé zemřou. To je na hovno, ale nezastaví mě to.
Pak mi do výhledu přišla vysoká hubená postava, která vyšla z trochu osvětleného tunelu. Muži v černých uniformách se rozešli, nikdy ze mě nespustili pušky, když umožňovali upjatě oblečené ženě snadný průchod do čela.
''Nancy Husher,'' zavrčel jsem a moje ruce se zkroutily do pěstí.
Znal jsem tu ženu léta. Nikdy jsem ji neměl rád, což bylo umocněno tím, že pracovala pro Daedalus a věděla, co se doopravdy stalo Dawsonovi.
Její pusa se rozšířila do málomluvného úsměvu, kterým byla slavná. Ten, který řekl, že se ti chystá vrazit dýku do zad, když tě bude líbat na tvář.
Byla ta, kterou jsem čekal, že tu najdu.
''Deamon Black,'' řekla a spojila si ruce. ''Čekali jsme tě.''
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 zia zia | 10. prosince 2013 v 22:20 | Reagovat

Dakujeeeeeem :-D

2 Veru Veru | 11. prosince 2013 v 15:50 | Reagovat

Super překlad!

3 Anett Anett | 15. prosince 2013 v 23:00 | Reagovat

jéééé další kapitolka děkuju za překlad :-)

Daemon je prostě NEJLEPŠÍ :D ten jeho příchod jen at se s nimi nemazli :-P nechat se chytit to neeeeeeeee [:tired:]  O_O

4 Eden Eden | 20. prosince 2013 v 23:03 | Reagovat

Booože a ja som tak dúfala že ty už nič prekladať nebudeš,,,vidím jedno meno za prekladom a viem že to už čítať nebudem,,,sakra to už som mohla začať po anglicky keď to vyšlo :-? ešte som to nečítala ale na 10000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000% sa nemýlim,,,ach jaaaaaj,,,alebo mi to posielajte na korektúru lebo vaša korektúra,,,,no neviem asi treba vysvetliť význam slova...ja si teda veľmi na angličtinu netrúfam ale lúštiť tieto preklady to jak čítať jazyk čo nemá ani slovník že by som si našla zmysel tej vety...

5 Janka Janka | 15. dubna 2014 v 17:35 | Reagovat

[4]: Viem, že si tento komentár pravdepodobne už neprečítaš, ale ja to tu aj tak napísať musím...
Neviem, čo sa ti na tom nepáči... Možno nerozumieš češtine, ale to už by bolo vážne... Chceš, aby sme ti písali za každým slovíčkom význam?? Naša korektúra je luxusná, dokonca sa korektorka trápi anglickými výrazmi, ktoré doslovne preložené v češtine nedávajú zmysel, takže sa musia hľadať výrazy, ktoré by to vystihovali.. Videla som pár kníh na iných stránkach a, pardon, ale tam to nedávalo absolútne žiadny zmysel... A stačilo, keď som to porovnala s angličtinou a videla, aké bludy tam popísali... My sa tu pre vás snažíme, dokonca ja aj korektorka sme Slovenky a ja prekladám a ona upravuje túto knižku do češtiny, aby sme vyhoveli väčšine... Keď sa ti nepáči, pokojne zo stránky odíď a nemusíš tu nadávať.. Ale zvláštne je, že nikto iný sa ešte nesťažoval, takže asi to zmysel dáva.. Podľa mňa nie je ani jedna veta, ktorá by sa nedala pochopiť.. Ak si niečo nepochopila je to už tvoj problém, lebo očividne, s prepáčením, nevieš poriadne premýšľať...
Znovu sa pýtam, kam tento svet speje.. Aby niekto nadával, keď svoj voľný čas venujeme tomu, aby sme potešili vás, tých, ktorí po anglicky neviete až tak dobre alebo dokonca vobec...
Takže nech sa páči, choď si to radšej prelúskavať v angličtine a nie len mrhať časom a žrať nám tu nervy... Zbohom! :-!

6 Majuš Majuš | 15. dubna 2014 v 18:16 | Reagovat

[4]: Len niečo sa chcem spýtať: Čo ťa trápi a o čo ti ide? Neviem, či to bola narážka na prekladateľku, alebo korektorku, ale to nevieš asi ani ty. Okrem toho, že nerozumieš češtine, neovládaš ani slovenčinu! To je vidieť hneď na prvý pohľad, že? Tvoja slovenčinárka z teba fakt musela mať radosť. Vieš, že sa vo vetách používajú aj čiarky? Ale ty asi ani nevieš, čo vety sú, ako sa pozerám na tvoj komentár. Zbožňujem, keď sa niekto ide hrať na dôležitého a jeho komentár vyzerá, ako keby ho písal neandertálec. (Ak nevieš, čo to slovo znamená, mrkni do slovníka.) Keď si nerozumela prekladu kapitoly, vôbec sa tomu nečudujem, keď vidím tvoj písomný prejav, ktorý o tebe dosť vypovedá, ale čo konkrétne, to si už musíš uvedomiť sama. A tomu, čo si napísala ty, zase nerozumiem ja, pretože to nemá ani hlavu ani pätu. Dúfam, že už si si to prečítala v angličtine... A čo keby si sa pustila ty do prekladu knihy z angličtiny a zároveň to prekladala aj do češtiny? Na to by som sa pozrela, skončila by si už po tretej vete. Tak vypadni z tohto blogu a začni radšej doháňať svoje nedostatky. Začala by som doučovaním zo slovenčiny.

7 kitkat kitkat | 15. dubna 2014 v 21:36 | Reagovat

[4]: eh no :D taky bych k tomu pridala par slov..i kdyz vetsina duleziteho tady byla recena,,celkove jsem se z tveho komentare valela smichy po koberci:) nevim cim to je, asi si trapna tak az je to k smichu,nebo mi prisla vtipna jen tvoje stupidita. Nevim co mas primo proti me ale nejak me to netizi,tvuj nazor neni zas az tak dulezity,ale odsuzovat tu korekturu? tak jako pardon ale asi nevis co to je za praci..je to stejne dulezite jako preklad..o tom asi hovno vis,radsi bych tu nemachrovala ze by sis to precetla v aj,vsichni vime ze by sis to cetla z prekladace,ale pokud ti takovy preklad vyhovuje,myslim ze ti nikdo branit nebude:) vic k tomu rict nema smysl,a navic nemam naladu na nejake pubertacke vylevy,
s laskyplnym pozdravem
prekladatelka teto kapitoly

8 katalina katalina | E-mail | 4. května 2015 v 8:22 | Reagovat

milé prekladateľky a korektorka, píšem za všetky vďačné čitateľky...nenechajte sa otravovať podobnými komentármi. Sú všade na blogoch a potrebujú sa chudáci realizovať (žiaľ tým nesprávnym smerom)Prosím pokračujte vo svojej práci, za čo vám z celého srdca dakujeme všetky, čo nemôžeme čítať originál v AJ ale aj tie, ktoré si všetky knihy, ktoré by sme chceli prečítať nemôžeme kúpiť. :-) ;-)  8-)  :-P

9 katalina katalina | E-mail | 4. května 2015 v 8:26 | Reagovat

[7]:milé prekladateľky a korektorka, píšem za všetky vďačné čitateľky...nenechajte sa otravovať podobnými komentármi. Sú všade na blogoch a potrebujú sa chudáci realizovať (žiaľ tým nesprávnym smerom)Prosím pokračujte vo svojej práci, za čo vám z celého srdca dakujeme všetky, čo nemôžeme čítať originál v AJ ale aj tie, ktoré si všetky knihy, ktoré by sme chceli prečítať nemôžeme kúpiť. :-) ;-)  8-)  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama