Origin - 8.kapitola 1/2

10. prosince 2013 v 20:02 | Janka (kor Majuš) |  Origin
KATY

Po katastrofálním tréninku jsem poznala chuť opravdového strachu pokaždé, když se někdo přiblížil ke dveřím. Moje srdce bolestně bušilo, dokud zvuk kroků neodezněl, a když se dveře konečně otevřely, odhalující Archera s mojí večeří, téměř jsem se pozvracela.
Neměla jsem na jídlo chuť. Tu noc jsem nemohla spát.
Pokaždé, když jsem zavřela oči, vše, co jsem si vybavovala, byla Mo, stojící přede mnou, víc než připravená nakopávat mi zadek jakýmkoli způsobem celý týden. Drtivá prázdnota, která zatemnila její oči, rychle rozkvetla do odhodlanosti.
Můj "výprask" nemusel být tak drsný, kdybych se bránila, ale to jsem neudělala. Bojovat s ní by bylo nesprávné.
Když se dveře následující ráno otevřely, měla jsem za sebou jen pár hodin spánku. Byl to Archer a jeho tichým způsobem mi pokynul, abych ho následovala.
Bylo mi nevolno od žaludku, ale neměla jsem na výběr a musela jsem jít tam, kde mě vedl. Nevolnost rostla, když jsme jeli výtahem do patra, které bylo sídlem pro školící místnosti. Stálo mě to všechno, abych vystoupila z toho výtahu a nesnažila se něčeho zachytit a držet se jako o život.
Ale zavedl mě až za místnost, v které jsme byli minule, přes dvojité dveře, a pak dále chodbou, kde jsme prošli kolem dalších dveří. "Kam jdeme?"
Neodpověděl, dokud jsme se nezastavili před ocelovými dveřmi, které se třpytily nadbytkem onyxu a diamantů. "Je tady něco, co ti chce seržant Dasher ukázat."
Mohla jsem si jenom představovat, co spočívalo za těmi dveřmi.
Položil ukazováček na bezpečnostní zařízení a světlo se z červeného změnilo na zelené. Následovalo mechanické kliknutí. Zadržela jsem dech, když otevřel dveře.
Místnost za nimi byla osvětlená jenom jednou tlumenou žárovkou na stropě. Nebyly tam žádné židle ani stoly. Napravo bylo obrovské zrcadlo přes celou zeď.
"Co je to?" zeptala jsem se.
"Něco, co musíš vidět," řekl seržant Dasher zpoza nás, způsobující, že jsem vyskočila a otočila se. Odkud, do háje, přišel? "Něco, co doufám, zajistí, že se náš poslední trénink už nebude opakovat."
Překřížila jsem si ruce a zvedla bradu. "Není nic, co byste mi mohl ukázat, aby se to změnilo. Nebudu bojovat s ostatními hybridy."
Dasherův výraz zůstal stejný. "Jak jsem už vysvětlil, musíme se ujistit, že jsi stabilní. To je účel těchhle tréninků. A důvod, proč se musíme ujistit, že jsi silná a schopná použít Zdroj, leží za tímhle zrcadlem."
Zmatená, jsem se podívala na Archera. Stál blízko dveří, tvář zastíněná baretem. "Co je na druhé straně?"
"Pravda," odpověděl Dasher.
Rozkašlala jsem se smíchem, což způsobilo, že moje doškrábaná tvář zaštípala. "Takže máte na druhé straně místnost plnou bludných vojenských důstojníků?"
Jeho pohled byl suchý jako písek, když se natáhl a stlačil vypínač. Explodovalo náhlé světlo, ale přišlo zpoza zrcadla. Bylo to jednostranné zrcadlo, jako na policejní stanici, a místnost nebyla prázdná.
Moje srdce závodilo v hrudi, když jsem postoupila dopředu. "Co-?"
Na druhé straně byl muž, neochotně sedící na židli. Onyxové pouta pokrývali jeho zápěstí a kotníky, věznící ho. Pramen bílých blond vlasů zakrýval jeho čelo, ale pomalu zvedl hlavu.
Byl to Luxen.
Prozrazovala ho jeho ostře řezaná krása a zářivě zelené oči. Oči, které mi tolik připomínaly Daemona, že bolest provrtala mou hruď a poslala kouli emocí přímo do mého hrdla.
"Může...může nás vidět?" zeptala jsem se.
Zdálo se, že jo. Luxenovy oči byly zaměřené přesně na místo, kde jsem stála.
"Ne." Dasher se pohnul dopředu, opírající se o zrcadlo.
Malý interkom byl na dosah ruky.
Bolest se zaryla do mužovy nádherné tváře. Žíly na krku se mu vyboulily, když se jeho hruď zvedla roztřeseným nádechem. "Vím, že tam jsi."
Ostře jsem se podívala na Dashera. "Jste si jistý, že nás nemůže vidět?" Přikývl. Neochotně jsem přesunula pozornost ke druhé místnosti. Luxen se potil a chvěl. "On...má bolesti. Tohle je tak špatné. Je to totální-"
"Nevíš, kdo sedí na druhé straně tohohle skla, slečno Swartzová." Stlačil knoflík na interkomu. "Ahoj, Shawne."
Luxenovy rty se zvedly na jedné straně. "Nejmenuju se Shawn."
"To jméno máš už mnoho let." Dasher potřásl hlavou. "Preferuje své pravé jméno. Ale jak víš, to je něco, co neumíme ani vyslovit."
"S kým to mluvíš?" dožadoval se Shawn, jeho pohled znervózněně přistál na místě, kde jsem stála. "S dalším člověkem? Nebo ještě lépe? S tou ohavností-zasraným hybridem?"
Zalapala jsem po dechu předtím, než jsem se mohla zastavit. Nezpůsobilo to to, co řekl, ale ta nechuť a nenávist, které kapaly z každého slova.
"Shawn je někdo, koho bys nazvala teroristou," řekl seržant a Luxen v druhé místnosti se zašklebil. "Patřil ke skupině, kterou jsme monitorovali několik let. Plánovali zničit Golden Gate Bridge během dopravní špičky. Stovky životů-" / http://en.wikipedia.org/wiki/Golden_Gate_Bridge /
"Tisíce životů," přerušil ho Shawn, jeho zelené oči průzračně zářily. "Zabili bychom tisíce. A pak bychom-"
"Ale neudělali jste to." Dasher se usmál a můj žaludek se propadl. Byl to pravděpodobně první skutečný úsměv, který jsem u něj viděla. "Zastavili jsme vás." Podíval se na mě přes rameno. "Byl jediný, kterého jsme mohli přivést živého."
Shawn se drsně zasmál. "Možná jste nás zastavili, ale nic jste tím nedosáhli, vy prostoduché opice. Jsme lepší. Lidstvo je nic v porovnání s námi. Uvidíte. Vykopali jste si vlastní hroby a nemůžete zastavit to, co přichází. Všichni budete-"
Dasher vypnul interkom, přerušujíc tím jeho tirádu. "Tohle jsem slyšel už mnohokrát." Otočil se ke mně, hlava nakloněná na stranu. "S tímhle se vypořádáváme. Luxen v té místnosti chce zabíjet lidi. Je jich hodně jako on. To je důvod, proč děláme to, co děláme."
Beze slov jsem se dívala na Luxena, když můj mozek pomalu zpracovával to, čeho jsem právě byla svědkem. Interkom byl vypnutý, ale Luxenova pusa se pořád pohybovala, syrová nenávist vycházela z jeho úst. Ten druh slepého nepřátelství, které ukazují teroristi, bez ohledu na to, kdo nebo co byli, byl vytesaný do jeho obličeje.
"Rozumíš?" zeptal se seržant, upoutávající mou pozornost.
Omotala jsem si ruce kolem pasu a pomalu potřásla hlavou. "Nemůžete soudit celou rasu podle pár jedinců." Slova se mi zdála prázdná.
"Pravda," souhlasil tiše Dasher. "Ale to by bylo jen v případě, že bychom se zabývali lidmi. Nemůžeme brát tyhle bytosti podle stejných morálních norem. A věř mi, když ti řeknu, že oni nás taky tak neberou."
***
Hodiny se měnily na dny. Dny možná na týdny, ale nemohla jsem si být jistá. Teď jsem rozuměla, proč Dawson ztratil pojem o čase. Všechno se tady mísilo dohromady a já jsem si nemohla vzpomenout, kdy jsem naposledy viděla slunce nebo noční oblohu.
Nenaservírovali mi snídani jako v první den, co jsem byla vzhůru, což způsobilo, že jsem neměla ani ponětí, jaká část dne byla a jediná věc, která mě ujistila, že uplynulo celých čtyřicet osm hodin, byly odběry krve doktora Rotha. Viděla jsem ho asi pětkrát, možná i víc.
Ztratila jsem přehled. Ztratila jsem přehled o mnoha věcech. Nebo jsem to tak alespoň cítila. Váha. Schopnost usmívat a smát se. Slzy. Jediná věc, kterou jsem si udržela, byl hněv, a pokaždé, když jsem bojovala s Mo nebo jiným hybridem, kterého jsem neznala a ani se nezajímala poznat ho kvůli tomu, co jsme museli udělat, můj hněv a frustrace o kousek stouply.
Překvapovalo mě, že jsem toho pořád mohla cítit tolik. Ale ještě jsem se nevzdala. Nebránila jsem se během žádného zátěžového testu. To byl můj jediný způsob kontroly. Odmítla jsem s nimi bojovat, zmlátit je nebo je potenciálně zabít, jestli by se věci vymkli z rukou. Bylo to jako ve skutečné, ačkoli zpackané verzi The Hunger Games. The Hunger Games pro mimozemské hybridy. / http://www.csfd.cz/film/291670-hunger-games/ /
Začala jsem se usmívat, ale trhla sebou, když ten pohyb zatahal za můj rozťatý ret. Možná jsem odmítla vyjet na všechny jako Terminátor, ale ostatní hybridi byli rozhodně na palubě. Tak hodně, že někteří z nich mluvili, zatímco mi nakopávali zadek. Řekli mi, že musím bojovat, že se musím připravit na den, kdy přijedou ostatní Luxeni a na ty, kteří už tady byli. Bylo očividné, že upřímně věřili, že ti praví darebáci byli Luxeni. Možná pili Kool-Aid, ale já ne. / http://www.youtube.com/channel/HCZfNSHmKg0_g /
I tak, jedna moje malá část přemýšlela, jak toho mohl Daedalus ovládat tolik, pokud v tom, co říkali, nebylo ani trošičku pravdy. A pak tady byl Shawn, Luxen, který chtěl zabít tisíce lidí.
Pokud bych měla věřit Dasherovi, tam venku jich bylo, sakra, víc jako on, jen čekajících, aby mohli obsadit Zem. Ale jenom pomyšlení na to, že by Daemon nebo Dee, nebo dokonce Ash byli součástí něčeho takového...ani jsem to nemohla zvažovat.
Přinutila jsem se otevřít oči a uviděla tu stejnou věc, kterou jsem viděla vždycky potom, co jsem byla odvlečená z tréninkové místnosti a dopravená-většinou v bezvědomí-do mé cely. Bílý strop s malými černými tečkami-směs onyxu a diamantu.
Bože, jak jsem ty tečky nenáviděla.
Zhluboka jsem se nadechla a zaskučela, hnedka si přející, abych to neudělala. Ostrá bolest se šířila mými žebry z kopu, který mi uštědřila Mo. Celé moje tělo pulsovalo. Nebyla na mě jediná část, která nebolela.
Pohyb v nejvzdálenějším rohu mé cely, u dveří, přitáhl mou pozornost. Pomalu a dost bolestivě jsem otočila hlavu.
Stál tam Archer, držící v ruce hadr. "Už jsem se začínal bát."
Odkašlala jsem si, pak otevřela čelist a škubla sebou. "Proč?"
Přišel dopředu, baret znovu zakrývající jeho oči. "Tentokrát jsi byla mimo dost dlouho, zatím nejdéle."
Otočila jsem hlavu zpátky ke stropu. Neuvědomila jsem si, že si udržuje přehled, jak mi nakopají zadek. Nikdy tady nebyl, když jsem se vzbudila.
Blake taky ne. Toho kreténa jsem neviděla už dlouho a nebyla jsem si jistá, jestli tady ještě vůbec byl.
Nadechla jsem se pomaleji a déle. I když to bylo smutné, když jsem byla vzhůru, chyběli mi okamžiky zapomnění. Vždycky to nebyla černá, propastná nicota. Někdy jsem snila o Daemonovi, a když jsem byla vzhůru, držela jsem se těch slabých obrázků, které se, jak se zdálo, rozmazávaly a slábly v tu chvíli, kdy jsem otevřela oči.
Archer si sedl na okraj postele a moje oči se otevřely. Ubolené svaly se mi napjaly. I když se prokázalo, že není tak zlý, při zvážení všech věcí, jsem nevěřila nikomu.
Podal mi hadr. "Je to jenom led. Vypadáš, že bys ho potřebovala."
Opatrně jsem ho sledovala. "Nevím... Nevím, jak to vypadá."
"Myslíš tvář?" zeptal se, svírající v dlani hadr. "Nevypadá hezky."
Ani nebyla cítit hezky. Ignorujíc pulsování v rameni, jsem se pokusila vytáhnout ruku zpod deky. "Můžu to udělat."
"Nevypadáš, že vůbec můžeš pohnout prstem. Jen zůstaň v klidu. A nemluv."
Nebyla jsem si jistá, jestli bych měla být uražená celou tou "nemluv" částí, ale pak přiložil hadr s ledem na mou tvář a já jsem se ostře nadechla.
"Mohli ti dát jednoho Luxena, aby tě vyléčil, ale tvoje odmítání bojovat ti to neulehčí." Položil hadr dolů a já se stáhla zpět. "Pokus se na to myslet, když příště půjdeš do školící místnosti."
Začala jsem se mračit, ale bolelo to. "Ach, jako by tohle byla moje chyba."
Potřásl hlavou. "Neřekl jsem, že je."
"Bojovat s nimi je špatné," řekla jsem po pár vteřinách. "Nezničím se." Alespoň jsem v to doufala. "Nechat je udělat to, je...je nelidské. A já nebudu-"
"Budeš," řekl jednoduše. "Nejsi jiná než oni."
"Nejsem jiná." Začala jsem si sedat, ale přišpendlil mě pohledem, který mě usadil zpátky. "Mo se už ani nezdá lidská. Ani jeden z nich. Jsou jako roboti."
"Jsou trénovaní."
"Trénovaní?" zaprskala jsem, když přiložil led k mé bradě. "Jsou to bezduché-"
"Nezáleží na tom, co jsou. Budeš tohle pořád dělat? Když se nezačneš bránit, nedáš seržantu Dasherovi, co chce, pořád budeš lidský boxovací pytel. A co to vyřeší? Jednou tě jeden z hybridů zabije." Ztišil hlas na takovou úroveň, že jsem přemýšlela, jestli to mikrofony mohou vůbec zachytit. "A co se stane tomu, kdo tě zmutoval? Zemře, Katy."
Tlak sevřel mou hruď a docela jiný druh bolesti se vynořil. Najednou jsem v hlavě viděla Daemona s tím svým všudypřítomným, rozčilujícím úšklebkem a chyběl mi tolik, že se pálení vplížilo do mého hrdla. Moje ruce se pod dekou zkroutily, když se mi v hrudi otevřela díra.
Přešla chvíle ticha, a zatímco jsem tam ležela, zírající na jeho hnědobílé maskované rameno, hledala jsem, co bych mohla říct, cokoliv, co by ze mě vyhnalo tu prázdnotu a konečně jsem na něco přišla. "Můžu se tě na něco zeptat?"
"Pravděpodobně bys už neměla víc mluvit."
Přeložil si pytlík ledu do druhé ruky. Ignorovala jsem to, protože jsem si byla zatraceně jistá, že se zblázním, jestli budu zticha. "Jsou tam venku opravdu Luxeni, kteří to tady chtějí ovládnout? Takoví jako Shawn?" Neodpověděl. Zavřela jsem oči a vypustila unavený povzdech. "Zabilo by tě odpovědět mi na otázku?"
Přešel další okamžik. "Ten fakt, že se vůbec ptáš, je dostatečná odpověď." Byla? "Existují dobří a zlí lidé, Katy?"
Myslela jsem si, že bylo divné, jak řekl slovo lidi. "Ano, ale to je něco jiného."
"Je to tak?"
Když mi na tváři znovu přistál hadr s ledem, už to nebylo tak špatné. "Myslím, že ano."
"Protože lidi jsou slabší? Pamatuj, že lidi mají přístup ke zbraním hromadné destrukce, tak jako i Luxeni. A opravdu si myslíš, že Luxeni nevědí, co se tady děje?" zeptal se potichu a já jsem ztuhla. "Že jsou lidé, kteří, pro jejich vlastní důvody, podporují to, co dělá Daedalus, zatímco ostatní se bojí, že ztratí život, který si tady vybudovali? Opravdu chceš odpověď na tu otázku?"
"Jo," zašeptala jsem, ale lhala jsem. Část mě to nechtěla vědět.
Archer znovu pohnul hadrem s ledem. "Jsou Luxeni, kteří to tady chtějí ovládnout, Katy. Je tady hrozba, a když ten den přijde, kdy si Luxeni budou muset vybrat stranu, na které budou stát? Na které budeš stát ty?"
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lucka lucka | 10. prosince 2013 v 21:42 | Reagovat

Som rada že to prekladáte :)

2 lenide lenide | 10. prosince 2013 v 22:15 | Reagovat

Chudera:-(
Vdaka za preklad

3 zia zia | 10. prosince 2013 v 22:19 | Reagovat

Dakujem,dakujem,dakujem :-D  :-D  :-D  za skvely preklad aj korekruru :-D

4 iv iv | 11. prosince 2013 v 9:36 | Reagovat

sú to riadny hajzli chúďa Katy takto ju mlátiť
ale sakra tak Daemon sa dal chytiť?? jaj dúfam že teda tam budú spolu a diiiky :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

5 Misha Misha | 11. prosince 2013 v 10:06 | Reagovat

To bylo příjemný, hned jeden a půl kapitoly najednou, díky díky díky ;-) Každopádně Katy to tam teď měla docela brutální a doufám, že když se Daemon nechal chytit, tak ho už brzo někde zahlédne. To jí sice složí, ale však oni se z toho nějak dostanou 8-O

6 Radka Radka | 11. prosince 2013 v 11:17 | Reagovat

Děkuji za preklad.

7 Casey Casey | 11. prosince 2013 v 12:23 | Reagovat

Děkuju moc za další kapitolu :-).

8 Majuš Majuš | 11. prosince 2013 v 13:25 | Reagovat

[1]: Nik predsa nepovedal, že končíme s prekladom. Iba to, že nemáme veľa času na preklad a korektúru.
[3]: Ďakujeme. Bude to tak až do konca. ;-)
[5]: Katy to bude mať brutálne aj naďalej. Ale každopádne, na 9 kapču si treba zobrať pohár šampanského a na 10 kapču balíček vreckoviek. :-P

9 Veru Veru | 11. prosince 2013 v 16:00 | Reagovat

Moc děkuji za skvělý překlad.

10 Peru Peru | 11. prosince 2013 v 17:47 | Reagovat

[8]: ale spoilerovať tu nemusíte:-( nenapisala si síce konkrétne, ale z toho sa dá dovtípiť
Alebo aspoň dopredu varujte velkým spoiler alebo Možný spoiler

11 Majuš Majuš | 11. prosince 2013 v 21:20 | Reagovat

[10]:No fakt neviem, čo sa dá z toho dovtípiť. Ak si sa niečo dovtípila z môjho komentára, tak si potom geniálna, klobúk dole pred tebou!!!!!

12 Renca Renca | 13. prosince 2013 v 7:28 | Reagovat

Super, díííky za překlad.:-)

13 Anett Anett | 16. prosince 2013 v 21:48 | Reagovat

děkujííííííííííííííí za překlad :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama