Origin - 11.kapitola 2/2

2. února 2014 v 22:45 | Janka (kor Majuš) |  Origin
*****


"Takže se můžeme přesunout k důležitější fázi dnešní práce." Doktor Roth přešel k vozíku, který byl plný nástrojů. "Jedna z nejpozoruhodnějších věcí na našich mimozemských přátelích je jejich schopnost léčit nejenom samých sebe, ale i ostatní. Věříme, že odhalení této schopnosti nám poskytne potřebné informace, abychom okopírovali tuto schopnost a mohli léčit ostatní, kteří trpí různými nemocemi." Doktor něco zvedl, ale jeho ruka to skryla, když se otočil zpátky k nám. "Smyslem dalšího cvičení, Daemone, je vidět, jak rychle můžeš léčit. Musíme to vidět, než se posuneme dál."

Úzkost, která mnou proudila, explodovala jako dělová koule. Tohle mohlo vést k jediné věci.

"Řekneš mi, co tím myslíš?" zeptal se Daemon tichým hlasem.

Roth viditelně polkl, když se k nám přiblížil a já jsem si všimnula, že Archer a další strážce se přiblížili taky.

"Chceme, abys vyléčil Katy," řekl.

Ruka kolem mé se utáhla a Daemon se naklonil dopředu. "Z čeho přesně ji mám vyléčit? Protože jsem trochu zmatený. Už jsem se postaral o ty modřiny. A když už o tom mluvíme, hrozně rád bych věděl, kde k nim přišla."

Můj puls se zrychlil, když jsem vnímala okolí. Černé tečky byly všude a měla jsem pocit, že se za chvíli znovu seznámíme s milujícím objetím onyxu.

"Nebude to nic vážné," vysvětlil doktor jemně. "Jenom menší škrábnutí, které bude sotva cítit. Pak udělám nějaké krevní testy a zmonitoruji vaše životní funkce. To je všechno."

Najednou, vše, na co jsem mohla myslet, byli Dawson a Bethany a všechny věci, které dělali Bethany, aby přiměli Dawsona léčit ostatní. Zvedla se ve mně nevolnost a bylo mi špatně.

Dasher se nechoval, jako by dostat sem Daemona byla priorita, ale teď, když tady byl, uvidíme všechny tváře Daedalusu. A jak by sem mohli dotáhnout jiné lidi na léčení, když neznali skutečný rozsah jeho schopností?

"Ne," Daemon kypěl. "Neublížíte jí."

"Něco jsi slíbil, Daemone," řekla Nancy. "Musím ti to neustále připomínat?"

"Nesouhlasil jsem s tím, abyste jí ubližovali," odpověděl Daemon, zornice jeho očí začínaly zářit.

Archer se přiblížil. Ten druhý strážce se přesunul ke zdi, blízko k velice nepřátelsky vypadajícímu tlačítku. Věci začínaly nabírat na obrátkách, a když doktor Roth ukázal, co měl v ruce, Daemon vystřelil na nohy, pouštějící mou ruku a přesouvající se přede mně.

"To se nestane, kámo," řekl, ruce se mu sevřely do pěstí.

Světlo se odrazilo od ocelového skalpelu, který držel Roth. Doktůrek moudře couvnul. "Slibuji, že to bude sotva cítit. Jsem doktor. Vím, jak udělat čistý řez."

Svaly na Daemonových zádech se napnuly. "Ne."

Nancy udělala zvuk netrpělivosti, když sklonila sešit. "Může to být snadné nebo se to může stát hodně těžké."

Jeho hlava střelila jejím směrem. "Těžké pro vás nebo pro mě?"

"Pro tebe a Katy." Udělala krok dopředu a to bylo buď statečné, nebo naprosto hloupé. "Pořád tě můžeme zkrotit. Nebo tohle můžeme udělat a mít to z krku. Záleží jen na tobě."

Daemon vypadal, jako by se jim chystal říct, že blafují, ale já jsem věděla, že to udělají. Kdybychom on nebo já začali bojovat, zaplnili by místnost onyxem, chytili by ho, dokud by mi neudělali to, co chtěli, a pak by ho pustili. Ať tak či onak, stane se to. Rozhodnutí bylo na nás: Udělat to dobrým nebo špatným způsobem. Stála jsem na nohách, které byly slabé.

"Daemone."

Podíval se na mě přes rameno. "Ne."

Přiměla jsem se k zvláštnímu úsměvu a pokrčila rameny. "Stane se to tak jako tak. Věř mi." Bolest mu probleskla obličejem při posledních dvou slovech. "Pokud to uděláme, bude konec. Souhlasil jsi s tím."

"Nesouhlasil jsem s tímhle."

"Já vím, ale jsi tady a-" A to je důvod, proč jsem ho tady nechtěla. Otočila jsem se k doktorovi a natáhla k němu ruku. "Nikomu to nedovolí udělat. Musím to udělat sama."

Daemon na mě nevěřícně zíral. Doktor se otočil k Nancy, která přikývla. Bylo zřejmé, že její pozice, jakákoliv byla, byla mocnější než seržantova.

"Do toho," řekla Nancy. "Věřím, že Katy ví, co se stane, jestli se rozhodne použít ten nůž velmi špatným způsobem."

Střelila jsem po ní nenávistným pohledem, když chladný nástroj přistál v mé dlani. Shromáždila jsem všechnu odvahu a otočila se k Daemonovi. Pořád na mě zíral, jako bych byla šílená. "Připravený?"

"Ne." Jeho hruď se zvedla hlubokým nádechem a stala se velmi výjimečná věc. Bezmocnost se mu vplížila do očí, měnící je na mechový odstín zelené. "Kat-"

"Musíme."

Naše oči se uzamkly a on napřáhl ruku. "Udělám to."

Ztuhla jsem. "V žádném případě."

"Dej mi to, Kat."

Měla jsem několik důvodů, proč jsem mu nechtěla dát ten skalpel. Hlavně proto, že jsem nechtěla, aby se pak cítil vinen, a taky jsem se bála, že by ho mohl použít jako zbraň. Nepatrně jsem se pohnula, otevírajíc mou levou dlaň. Nikdy předtím jsem se neřízla, alespoň ne schválně. Moje srdce divoce a rychle bušilo a můj žaludek nadskakoval. Čepel skalpelu byla šíleně ostrá, takže jsem předpokládala, že nebude třeba moc tlačit, abych to provedla. Nastavila jsem skalpel nad mou otevřenou dlaň, zavírající oči.

"Počkej!" Zakřičel Daemon, způsobující, že jsem sebou trhla. Když jsem vzhlédla, jeho zornice byly úplně bílé. "Musím být ve své pravé podobě."

Teď jsem na něj zírala, jako by se pomátl. Už několikrát to udělal rychle i v lidské podobě. Na zářící hůl se proměnil, jenom když byly věci vážné. Neměla jsem ani ponětí, co má za lubem.

Otočil se k Nancy a seržantovi, kteří se tvářili podezíravě. "Chci se ujistit, že to udělám velmi rychle. Nechci, aby byla v bolestech, a taky nechci, aby měla jizvu."

Zdálo se, že tomu uvěřili, protože Nancy přikývla na souhlas. Daemon se zhluboka nadechl, a pak se jeho tělo začalo chvět. Měnil se. Obrys jeho těla a oblečení začínaly slábnout. Na vteřinu jsem zapomněla, že jsme byli v téhle místnosti, že jsem držela skalpel, přichystaná pořezat si vlastní kůži, a že jsme v podstatě byli vězni Daedalusu. Sledovat ho nabírat svou pravou podobu bylo úchvatné. Předtím, než úplně vyblednul, začal znovu nabírat tvar. Paže. Nohy. Trup. Hlava. Na krátkou chvíli jsem ho mohla vidět, skutečně vidět. Jeho pokožka byla průsvitná jako medúza a síť žil byla plná perleťového lesku. Rysy byly Daemonovy, ale byly ostřejší a vymezenější, a pak zářil tak jasně, jako slunce. Světlo ve tvaru člověka bylo zabarvené do červena. Byla to tak nádherná podívaná, že se moje oči zaplnily slzami.

Vážně nechci, abys tohle dělala.

Jako vždycky, slyšet jeho hlas v mé hlavě byl šok. Nemyslela jsem, že si na to někdy zvyknu. Chtěla jsem nahlas odpovědět, ale zastavila jsem se. Neměl jsi sem přijet, Daemone. Tohle je to, co chtějí.

Průzračná hlava se naklonila na bok. Přijít sem pro tebe byla jediná věc, jakou jsem mohl udělat. To ale neznamená, že musím být se vším v pohodě. Teď, udělej to dřív, než změním názor a začnu se snažit, abych zjistil, jestli se můžu natáhnout ke Zdroji a někoho zabít.

Můj pohled padl na skalpel a přikrčila jsem se. Pevně jsem sevřela rukojeť a mohla jsem na sobě cítit několik pohledů. Protože jsem byla zbabělec, zavřela jsem oči, přiložila jsem si čepel k dlani a řízla. Zasyčela jsem při vzplanutí bolesti a upustila skalpel, sledující tenký řez, který okamžitě zabublal krví. Bylo to jako říznutí od papíru, znásobené milionem.

Ježíši, svatá Marie, Kristova matko o berlích. Ozval se Daemonův hlas.

Nemyslím si, že tohle pomůže. Řekla jsem mu, svírající dlaň před pálením. Byla jsem si nejasně vědomá doktora, který se sehnul a sebral čepel, když jsem vzhlédla. Daemonovo světlo mě obklopilo, když se jeho ruka natáhla a prsty byly viditelnější, když obkroužily mou raněnou ruku.

Otevři ji. Řekl.

Potřásla jsem hlavou a jeho povzdech poskakoval kolem mé hlavy. Jemně mi otevřel ruku, jeho dotek byl tak teplý jako oblečení, čerstvě vybrané ze sušičky. Člověče, to bolí víc, než jsem si myslela.

Tiché zavrčení nahradilo povzdech. Opravdu sis myslela, že to nebude bolet, Kotě?

Cokoliv. Nechala jsem ho, aby mně odvedl k židli a sedla jsem si, sledující ho kleknout si přede mnou se skloněnou hlavou. Teplo vzplanulo přes mou dlaň, když začal dělat tu svou věc.

"Úžasné," zašeptal doktor Roth.

Moje oči byly zaměřené na Daemonovu zářící sehnutou hlavu. Teplo, které z něj sálalo, naplnilo místnost. Natáhla jsem se a položila mou nezraněnou ruku na jeho rameno. Jeho světlo zapulsovalo a červená na okrajích se prohnula dovnitř o palec, nebo tak nějak. Zajímavé.

Víš, jak se mi líbí, když se mě dotýkáš v téhle podobě.Při jeho hlase jsem se zachvěla.

Proč všechno od tebe zní hříšně?Ale neodtáhla jsem ruku. Jeho smích mnou otřásl, a pak bolest v mé dlani přestala.

Nejsem jediný s hříšnou myslí, Kotě.Protočila jsem oči. Obě jeho ruce obkroužily mé a byla jsem si jistá, že moje ruka již byla vyléčená. Teď mě přestaň rozptylovat.

Odfrkla jsem si. Já? Ty jsi takový moula.

"Fascinující," zamumlal doktor Roth. "Komunikují. Nikdy mě to nepřestane udivovat."

Daemon ho ignoroval. Vzal jsem na sebe tuhle podobu, abych ti řekl, že jsem mluvil s Lucem předtím, než jsem šel do Mount Weather.

Napřímila jsem se a poslouchala. Měl s tímhle něco společného?

Ne. A věřím mu. Pomůže nám dostat se odsud. Potřebuju...

"Ukaž nám ruku, Katy." Nancyin hlas nás vyrušil.

Chtěla jsem ji ignorovat, ale když jsem vzhlédla, viděla jsem druhého strážce přibližovat se k Daemonovi s něčím v ruce, co vypadalo jako paralyzér. Trhla jsem rukou od Daemona a ukázala ji jim. "Spokojení?"

"Daemone, proměň se zpátky," přikázala Nancy přiškrceným hlasem.

O úder srdce později se Daemon postavil. V jeho pravé podobě se zdál vyšší a byl o hodně víc zastrašující. Jeho světlo jednou zapulsovalo, víc červeně než bíle, a pak zhaslo. Stál tam, ale už z něho nebyla zářící hůl. Jedině jeho oči hořely bílým světlem. "Nevím, jestli sis to již uvědomila nebo ne, ale nesnáším, když mi někdo rozkazuje."

Nancy naklonila hlavu na bok. "Nevím, jestli sis to již uvědomil nebo ne, ale jsem zvyklá, že lidi mé rozkazy poslouchají."

Úšklebek zdobil jeho obličej. "Už jsi někdy slyšela o rčení: Chytíš více lvů na med než na ocet?"

"Myslím, že to je "chytíš více včel" a ne lvů," zamumlala jsem.

"To je fuk."

Doktor Roth zkoumal mou ruku. "Pozoruhodné. Zůstala jenom slabá růžová čára. Za hodinu to pravděpodobně úplně zmizí." Otočil se k Nancy a Dasherovi a prakticky brněl vzrušením. "Ostatní Luxeni taky léčili za takovýhle čas, ale řez nebyl úplně uzavřený." Jako by Daemon potřeboval pomoct v tom, aby se cítil výjimečný. Doktor potřásl hlavou, když se na něj díval. "Opravdu úžasné."

Přemýšlela jsem, jestli ho doktůrek políbí. Než mohl začít slintat nad Daemonem, dveře se prudce otevřely a objevil se v nich zadýchaný důstojník, s tvářemi rudými, jako byli i jeho rozcuchané vlasy.

"Máme tu problém," oznámil a několikrát se zhluboka nadechl.

Nancy mu věnovala klenutý pohled a nemohla jsem si pomoct, ale myslela jsem na to, že na chlápka ve dveřích později pravděpodobně nařvou za to, že sem jen tak vtrhl.

Dasher si odkašlal. "V čem je problém, Collinsi?"

Důstojníkovy oči poskakovaly po místnosti, přesunuli se přes Daemona a mě, než střelily zpátky k nám, a nakonec se usadily na seržantovi. "Problém v budově B, pane, z devátého podlaží. A vyžaduje vaší okamžitou pozornost."
 

32 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 evudar evudar | 3. února 2014 v 7:03 | Reagovat

Děkuji za další pokračování. ;-)

2 Renca Renca | 3. února 2014 v 7:44 | Reagovat

Mockrát děkuji za překlad. :-)

3 Maty Maty | 3. února 2014 v 7:51 | Reagovat

díky za překlad :-)

4 Radka Radka | 3. února 2014 v 8:54 | Reagovat

Děkuji za překlad.

5 Jani Jani | 3. února 2014 v 10:35 | Reagovat

Ďaujem za preklad :-)

6 Peťa Peťa | 3. února 2014 v 11:48 | Reagovat

Děkuju za překlad. ;-)

7 Casey Casey | 3. února 2014 v 12:05 | Reagovat

Děkuju moc za další kapitolu :-)

8 karol karol | 3. února 2014 v 12:33 | Reagovat

Diky moc za kapitolku uz se nemuzu dockat na dalsi :)

9 Misha Misha | 3. února 2014 v 13:57 | Reagovat

Páni, jak já se těším,až jim ten kluk nakope zadky ... Díky za překlad i korekturu, bylo to skvěle brzy

10 englishbookshelf englishbookshelf | Web | 3. února 2014 v 16:13 | Reagovat

Díky za překlad! :-D

11 iv iv | 3. února 2014 v 18:33 | Reagovat

Bože na Daemonovom mieste by som ich všetkých nakopala hlavne tú Nancy ale ako fakt som zvedavá čo sa tam bude všetko diať a diky moc :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

12 maky maky | 3. února 2014 v 20:09 | Reagovat

Mooc děkuji za překlad

13 zia zia | 3. února 2014 v 22:31 | Reagovat

Dakujem za preklad a korekturu, tesim sa na pokracovanie :-D

14 Annie Annie | 25. února 2015 v 14:40 | Reagovat

Děkuji za překlad
Daemon je prostě boží :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama