Origin - 11.kapitola 1/2

1. února 2014 v 22:56 | Janka (kor Majuš) |  Origin
KATY


Jedna moje část pořád věřila, že sním. Že se vzbudím a Daemon bude pryč. Budu sama s mými myšlenkami, pronásledována tím, co jsem udělala. Strach a stud mi bránili říct mu o Blakeovi. Zabít Willa byla jedna věc. Byl to čin v sebeobraně a tomu bastardovi se stejně podařilo mě postřelit, ale Blake? To byl čin hněvu a nic jiného. Jak by se na mě Daemon mohl dívat stejně, když věděl, že jsem vrah? Protože to je to, co jsem udělala. Zabila jsem Blakea.
"Jsi se mnou?" zeptal se.
"Ano." Odtlačila jsem pryč znepokojující myšlenky a dotkla se ho. Upřímně, pořád jsem se ho dotýkala, abych si připomínala, že byl opravdu tady. Myslela jsem si, že dělal tu samou věc, ale on byl vždycky ten typ na dotýkání se, což bylo něco, co jsem na něm milovala. Chtěla jsem víc. Cítila jsem zoufalé nutkání ztratit se v něm způsobem, kterého jsem byla schopná jen s Daemonem.
Přecházela jsem mu bříškem prstu po spodním rtu. Sval v jeho čelisti se protáhl a jeho oči se rozjasnily. Moje srdce udělalo legrační přemet a on zavřel ty nádherné oči, s napjatou tváří. Začala jsem odtahovat ruku. Chytil mě za zápěstí. "Nedělej to."
"Promiň. Já jen, že ty-" ztichla jsem, nejistá, jak to vysvětlit.
Na jeho tváři se objevil nesouměrný úsměv. "Já si s tím umím poradit. Co ty?"
"Ano." Ne tak docela, přiznala jsem si. Chtěla jsem si do něj vlézt. Nechtěla jsem mezi námi žádnou překážku. Chtěla jsem ho. Ale legrační a zlobivé lumpárny nebyly vhodné za daných okolností a exhibicionismus nebylo něco, co jsem si chtěla dopřát. Takže jsem se spokojila s druhou nejlepší věcí. Provlékla jsem si prsty s jeho. "Cítím se špatně, protože jsem šťastná, že jsi tady."
"Přestaň." Jeho oči se otevřely a zornice mu svítily jako diamanty. "Upřímně řečeno, nechci být nikde jinde."
Odfrkla jsem si. "Vážně?"
"Vážně." Jemně mě políbil a rychle se odtáhl. "Zní to šíleně, ale je to pravda."
Chtěla jsem se ho zeptat, jak nás plánoval odsud dostat. Musel mít plán. Doufejme. Nemohla jsem si ani představit, že se dal chytit Daedalusem a nepomyslel na to, jak se dostat ven. Nebylo to tak, že já jsem o tom nepřemýšlela. Prostě neexistovala žádná dohledná úniková cesta.
Olízla jsem si rty a Daemonovy oči zaplály. "Co když-?" Polkla jsem, udržujíc svůj hlas tichý. "Co když je tohle naše budoucnost?"
"Ne." Paže kolem mého pasu mě přitáhla dopředu a o chvíli později jsem k němu byla přitisknutá. Jeho ústa se pohybovala proti citlivému bodu pod mým uchem, když promluvil tichým hlasem. "Tohle není naše budoucnost, Kotě. To ti slibuju."
Ostře jsem se nadechla. Vzpomínky na to, když jsem mu byla takhle blízko, moc nepomáhaly. Tvrdost jeho hrudníku proti mému se drápala mými myšlenkami, ale byla to jeho slova, která zaplavila moje tělo teplem. Daemon nikdy neslíbil něco, čemu nevěřil. Položila jsem si hlavu do prostoru mezi jeho krkem a ramenem a vdechla jsem vůni mýdla a venkova, která byla jednoznačně jeho.
"Řekni to," zašeptala jsem.
Jeho ruka klouzala po mé páteři, nechávající za sebou vlnu chvění. "Co mám říct, Kotě?"
"Ty víš."
Promnul si bradu v mých vlasech. "Miluju...moje auto, Dolly."
Moje rty se zkroutily do malého úšklebku. "To není ono."
"Aha." Z jeho hlasu odkapávala nevinnost. "Už vím. Miluju Strašidelného Vyšetřovatele."
"Ty jsi takový blbec."
Jemně se zasmál. "Ale miluješ mě."
"Jo." Políbila jsem ho na rameno.
Chvíli bylo ticho a cítila jsem, že se mu zrychlila srdeční frekvence. Moje se s tou jeho rychle sladila.
"Miluju tě," řekl, jeho hlas chraplavý. "Miluju tě víc než cokoliv."
Dovolila jsem si opřít se o něj, a pravděpodobně poprvé se uvolnila, odkdy jsem se sem dostala. Nebylo to tak, že jsem se cítila silnější, protože tady byl, i když svým způsobem ano. Ale bylo to proto, že jsem teď měla někoho po mém boku, někoho, kdo mi kryl záda. Nebyla jsem v tom sama, a kdyby to bylo naopak, udělala bych tu samou věc jako on.
Pochybovala jsem... Dveře cely se náhle otevřely a Daemon ztuhl stejně jako já. Přes jeho rameno jsem viděla seržanta Dashera a Nancy Husher. Za touhle kreténskou dvojicí byl Archer a další strážný.
"Rušíme?" zeptala se Nancy.
Daemon si odfrkl. "Ne. Právě jsme si říkali, jak jsme nešťastní, že jste nás nenavštívili."
Nancy sepjala ruce. V jejím černém kalhotovém kostýmu vypadala jako chodící reklama pro ženy, které nesnášely barvu. "Z nějakého důvodu o tom pochybuju."
Moje sevření na přední části Daemonova trika se utáhlo, když moje oči zaletěly k seržantovi. Jeho pohled nebyl úplně nepřátelský, ale pak znovu, to mi nic moc neříkalo.
Seržant si odkašlal. "Máme práci."
Daemon si šíleně rychle sedl a nějak nastavil svoje tělo tak, že jsem byla za ním. "Jakou práci?" zeptal se a spojil si prsty mezi koleny. "A nemyslím si, že jsem měl tu čest potkat tě."
"To je seržant Dasher," vysvětlila jsem, pokoušejíc se pohnout, abych nebyla za ním. Posunul se a znovu mě zablokoval.
"Je to tak?" Daemonův hlas byl tichý a nebezpečný a můj žaludek klesl. "Myslím, že jsem tě už viděl."
"Nemyslím si," odpověděl Dasher stejně.
"Ale jo, viděl," Nancy na mě ukázala. "Ukázala jsem mu video z prvního dne, co tady Katy byla a tvoje setkání s ní."
Zavřela jsem oči a zamumlala kletbu. Daemon ho zabije.
"Jo, viděl jsem to."
Každé slovo bylo prošpikované pohledem, o kterém jsem věděla, že je smrtelný. Otevřela jsem jedno oko. Dasher nevypadal, že by ho to zcela nevyvedlo z míry. Linie kolem jeho úst byly napjaté.
"Ty obrazy jsem zastrčil na velmi speciální místo," dokončil Daemon.
Položila jsem ruku na jeho záda. "Jakou práci musíme udělat?"
"Musíme rozběhnout společné testy a od toho se odrazíme," odpověděl Dasher.
Moje svaly se uzamkly, akce včas zaznamenaná Daemonem. Více zátěžových testů? Nepředpokládala jsem, že by to mohlo jít dobře s podílejícím se Daemonem.
"Není to nic příliš složité nebo náročné." Nancy ustoupila na stranu a pokynula ke dveřím. "Prosím. Čím dříve začneme, tím rychleji bude konec."
Daemon se ani nepohnul.
Nancy se na nás klidně dívala. "Musím ti připomínat, cos slíbil, Daemone?"
Střelila jsem po něm, ostrým pohledem. "Cos slíbil?"
Předtím, než mohl odpovědět, Nancy zareagovala. "Slíbil, že udělá cokoliv, o co ho požádáme, bez toho, aby dělal problémy, když ho za tebou vezmeme."
"Cože?" Zírala jsem na něj.
Když neřekl nic, téměř jsem mu chtěla vrazit. Jen Bůh ví, co ho přinutí udělat. Zhluboka jsem se nadechla, posunula se kolem něj a vstala. O vteřinu později byl na nohách a stál přede mnou. Zastrčila jsem si vlasy dozadu a vklouzla do tenisek.
Nemluvili jsme, když jsme vyšli na chodbu. Podívala jsem se na Archera, ale ten pozorně sledoval Daemona. Už jsem nebyla hrozbou. Když jsme zastali před výtahem, cítila jsem Daemonovu ruku sevřít mou a trochu napjatosti se uvolnilo z mých ramenou.
Kolikrát jsem už nastoupila do těchto výtahů? Přestala jsem to počítat, ale tentokrát to bylo jiné. Daemon byl tady.
Zavedli nás na medicínské podlaží a vzali nás do místnosti, v které byli ubytováni dva pacienti. Doktor Roth nás už čekal, jeho výraz dychtivý, když nás oba připojil na měřič krevního tlaku.
"Čekal jsem hodně dlouho, abych konečně mohl testovat někoho, jako jste vy dva," řekl Daemonovi pronikavým hlasem.
Daemon vyklenul obočí. "Další fanoušek. Mám je všude."
Zamumlala jsem: "Jedině ty to můžeš vidět jako dobrou věc."
Střelil po mě úsměvem. Barva vystoupila na doktorových tvářích. "Neděje se často, že dostaneme tak mocného Luxena, jako jsi ty. Mysleli jsme, že Dawson takový bude, ale-"
Daemonova tvář ztmavla. "Pracoval jsi s mým bratrem?"
Ehm, ach. S rozšířenýma očima se doktor Roth podíval na místo, kde stáli Nancy Husher a seržant Dasher.
Odkašlal si, zatímco sundával manžety. "Jejich krevní tlak je shodný. Perfektní. Sto dvacet na osmdesát."
Nancy to načmárala do sešitu, který se jí, přísahám, právě objevil v rukách. Poposedla jsem si na židli, soustřeďující se znovu na Daemona. Zíral na doktora, jako by z něj chtěl vymlátit informace. Pak nám doktor Roth zkontroloval pulsy.
Normální puls byl padesát, což byla zřejmě dobrá věc, protože Roth si prakticky broukal. "Katyin puls byl předtím pokaždé šedesát a krevní tlak velmi vysoký. Zdá se, že s jeho přítomností jsou její životní funkce optimalizované a shodují se s jeho. To je dobrý."
"Proč je to dobrý?" zeptala jsem se.
Vytáhl stetoskop. "Je to znamení, že mutace je na skvělé buněčné úrovni."
"Nebo je to znamení, že jsem zatraceně úžasný," poznamenal Daemon chladně.
To si získalo od doktora malý úsměv a můj neklid se zvednul. Jeden by si myslel, že Daemon se svým nafoukaným a arogantním já byla dobrá věc, ale já jsem se naučila, že jeho chytrácké odpovědi mohli znamenat, že byl vteřiny před výbuchem.
"Srdce bijí v perfektním souladu. Velmi dobré," zamumlal Roth, obracející se k Dasherovi. "Prošla zátěžovými testy, správně? Žádné vnější známky destabilizace?"
"Udělala to bezchybně, jak jsme doufali."
Ostře jsem se nadechla, spočívajíc rukou na mém žaludku. Udělala jsem, jak očekávali? Znamenalo to, že očekávali, že zabiju Blakea? O tom jsem ani nemohla uvažovat.
Daemon se na mě podíval se zúženýma očima. "Co přesně znamenají tyhle zátěžové testy?"
Moje pusa se otevřela, ale nevěděla jsem, co říct. Nechtěla jsem, aby věděl, co se stalo a co jsem udělala. Otočila jsem se k Dasherovi a jeho výraz byl střežený. Modlila jsem se, aby měl ten muž zdravý rozum. Kdyby řekl Daemonovi o bojování, Daemon by pravděpodobně zešílel.
"Zátěžové testy jsou naprosto běžná věc," vysvětlil. "Jsem si jistý, že ti to Katy může potvrdit."
Jo, naprosto běžná věc, pokud nechat si nakopávat prdel a vražda byly obyčejné věci; ale nějakým překrouceným způsobem jsem byla vděčná za tu lež. "Jo, naprosto běžná věc."
Pochyby přešly přes Daemonovy rysy, když se obrátil zpátky k doktorovi. "Byly to stejné zátěžové testy, jako u Dawsona?"
Nikdo neodpověděl, což byla dostatečná odpověď. Daemon byl velmi klidný, ale jeho pohled byl ostrý a ústa měl stáhnutá do tvrdé linie. Pak se natáhl a vzal mou ruku do své, jemné sevření bylo v rozporu s jeho chováním.
 

27 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Draco Draco | 2. února 2014 v 0:02 | Reagovat

Díky moc :-)

2 evudar evudar | 2. února 2014 v 8:56 | Reagovat

Díky za další část kapitoly, Skvělý překlad i korekce. ;-)

3 Maty Maty | 2. února 2014 v 9:00 | Reagovat

Díky moc za další kapitolu :-)

4 iv iv | 2. února 2014 v 9:13 | Reagovat

Och Bože toto je proste parádička oni spolu sú tak úžasný a Daemon nemôžem z neho proste tie jeho odpovede
ale aj tak nechápem že fakt je Blake mŕtvy?? to len tak po všetkom akože nie že by si to nezaslúžil ale aj tak a diky za preklad

5 Radka Radka | 2. února 2014 v 10:00 | Reagovat

Děkuji za preklad.

6 Jani Jani | 2. února 2014 v 10:04 | Reagovat

Ďakujem za preklad :D

7 Mirka Mirka | 2. února 2014 v 10:11 | Reagovat

Díky moc za překlad!!!

8 Misha Misha | 2. února 2014 v 11:23 | Reagovat

Daemon a jeho arogance ... no kdo by ho nežral? Díky moc za překlad i korekci

9 susan susan | 2. února 2014 v 13:10 | Reagovat

Ďakujeem! :-)

10 Casey Casey | 2. února 2014 v 14:11 | Reagovat

Děkuju moc za další kapitolu :-)

11 katy katy | 2. února 2014 v 19:04 | Reagovat

Ďakujem za preklad! :-D

12 rohlík rohlík | 2. února 2014 v 22:54 | Reagovat

moc děkuju za překlad!! A Damon?? :D doufám že jim tam všem rozkope zadky a u toho bude trousit arogantní poznámky!

13 Renca Renca | 3. února 2014 v 7:36 | Reagovat

Díky moc za překlad. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama