Origin - 12.kapitola 1/2

5. února 2014 v 22:49 | Janka (kor Majuš) |  Origin
KATY


Budova B? Nejasně jsem si pamatovala, že někdo zmínil další budovu připojenou k téhle v podzemí, ale netušila jsem, co nebo kdo se tam nachází. Ačkoli jsem byla na sto procent připravená zjistit to. Cokoliv to bylo, pravděpodobně to bylo naléhavé, protože seržant Dasher opustil místnost bez dalšího slova.
Nancy byla okamžitě na nohách. "Vezměte je zpátky do jejich pokojů. A doktore?" Odmlčela se. "Pravděpodobně se k nám budete chtít připojit."
A pak byli pryč.
Otočila jsem se k Archerovi. "Co se děje?" Podíval se na mě, jako bych byla hloupá, že se vůbec ptám. Zamračila jsem se. "Co je v budově B?"
Druhý voják vykročil kupředu. "Ptáš se mnoho otázek a musíš se naučit, kdy sklapnout."
Zamrkala jsem. To jediné stačilo, aby Daemon popadl zavalitého vojáka za krk a přišpendlil ho ke zdi. Moje oči vystřelily.
"A ty se musíš naučit mluvit s dámou s trochou slušnosti," zavrčel.
"Daemone!" Zaječela jsem, připravující se na onyx. Ale nic se nestalo. Daemon odtáhl ruku z krku vojáka lapajícího po dechu, prst po prstu, a couvnul. Voják sklouznul po zdi.
Archer neudělal nic.
"Ty ho jen tak necháš?" Obořil se voják na Archera. "Co to má, sakra, znamenat, člověče?"
Archer pokrčil rameny. "Měl pravdu. Musíš se naučit způsobům."
Potlačila jsem nutkání smát se, protože Daemon se díval na vojáka, jako by mu chtěl utrhnout hlavu. Spěchala jsem k Daemonovi, omotala ruku kolem jeho a stiskla.
Podíval se dolů a zpočátku mě neviděl. Pak sklonil hlavu a políbil mě na čelo. Moje ramena klesly úlevou. Pochybovala jsem, že by Archer povolil i druhé kolo.
"Cokoliv," muž vyplivl, pak se otočil na patě, opouštějící místnost a nechávající Archera postarat se o sebe a nás dva. Nevypadal znepokojeně.
Zpáteční cesta na naše cely byla klidná, dokud Archer neřekl: "Ne. Vy dva nepůjdete do jednoho pokoje společně."
Obrátila jsem se na něj. "Proč ne?"
"Moje pokyny jsou dát vás dva do vašich pokojů. Množné číslo." Naťukal kód. "Nedělejte to těžké. Pokud ano, budou vás držet od sebe déle."
Začala jsem protestovat, ale tvrdá linie jeho čelisti mi řekla, že ho nepřesvědčím. Zhluboka jsem se nadechla. "Řekneš nám alespoň, co je v budově B?"
Archer se podíval na Daemona a pak na mě. Nakonec zamumlal kletbu a vykročil dopředu se skloněnou bradou. Vedle mě Daemon ztuhl a Archer po něm střelil varovným pohledem. Tichým hlasem řekl: "Jsem si jistý, že vám to časem řeknou a pravděpodobně si pak budete přát, aby to neudělali. V té části budovy jsou drženi Původní."
"Původní?" Daemon zopakoval se svraštěným obočím. "Co to sakra je?"
Archer pokrčil rameny. "Víc vám říct nemůžu. A teď, prosím, Katy, choď do svého pokoje."
Daemonova ruka se kolem mé utáhla, pak se naklonil, chytil mou bradu druhou rukou a zaklonil mi hlavu dozadu. Jeho pusa byla na mé a ten polibek... Ten polibek byl divoký, tvrdý a spalující, kroutící mé prsty uvnitř botasek a kradoucí mi dech. Moje volná ruka klesla na jeho hrudník, když dotek našich úst přeskupil mé vnitřnosti. Navzdory publiku, se ve mně zvedlo lahodné teplo, když prohloubil polibek, tvrdě mě tlačící k sobě. Archer hlasitě vydechl.
Daemon zvedl hlavu a mrkl na mě. "Bude to v pořádku."
Přikývla jsem a sotva si pamatovala, jak jsem vešla do mého pokoje, ale byla jsem tam a dívala se na postel, kde dříve seděl Daemon, když se dveře za mnou zavřely a zamkly. Plácla jsem si ruce přes obličej, minutu nebo dvě ohromená. Když jsem den předtím usnula, byla jsem fyzicky vyčerpaná z použití Zdroje a emocionálně zdevastovaná z toho, co jsem udělala.
Když jsem si lehla na tu zatracenou postel, zírající na strop, vplížila se do mě bezmocnost a dokonce i teď se mě pořád držela. Ale věci byly jiné. Musela jsem si to pořád připomínat, aby mě pochmurnost úplně neovládla. Potlačovat to, co jsem udělala, pravděpodobně nebylo něco, co by terapeuti z celého světa doporučili jako zdravé cvičení, ale musela jsem. Ty hodiny předtím, než jsem usnula... Potřásla jsem hlavou. Věci se nyní liší. Daemon je tady.
Když už o tom mluvíme, měla jsem pocit, že byl pořád poblíž. Brnění přestalo, ale prostě jsem věděla, že byl někde poblíž; cítila jsem to na buněčné úrovni.
Otočila jsem se, koukající na zeď. Pak jsem si vzpomněla na dveře v koupelně. Obrátila jsem se, spěchala do koupelny a zkusila kliku na dveřích. Zamčené. Doufala jsem, že moje podezření bylo správné a zaklepala jsem.
"Daemone?"
Nic. Přiložila jsem tvář k chladnému dřevu, zavírající oči, když jsem položila dlaně na dveře. Vážně jsem věřila, že by nás dali do dvou místností, které byly spojené koupelnou?
Pak znovu, na začátku drželi Dawsona a Bethany společně, neřekl to Dawson? Ale moje štěstí nebylo... Dveře se otevřely a já jsem spadla dopředu. Silné paže a tvrdá hruď mě zachytily, než jsem se mohla svalit.
"Hej, Kotě..."
Vzhlédla jsem, srdce mi bušilo. "Máme společnou koupelnu!"
"Vidím." Na tváři se mu objevil malý úsměv a jeho oči zajiskřily.
Popadla jsem jeho tričko do hrsti a zhoupla se na patách dozadu. "Nemůžu tomu uvěřit. Jsi v cele vedle mé! Vše, co-"
Daemonovy ruce mi přistály na bocích, jeho sevření těsné a jisté, a pak byla jeho pusa na mé, pokračující v tom duši rozbíjejícím polibku, který jsme začaly na chodbě.
Ve stejnou dobu mě tlačil dozadu. Nějak, a já na to vážně neměla jiné vysvětlení, než že byl zručný, se mu podařilo zavřít za námi dveře bez toho, aby ze mě sundal ruce. Jeho rty se pohybovaly proti mým, provokativně pomalu a hluboce, jako bychom se líbali poprvé.
Jeho ruce sklouzly kolem mě, a když moje záda narazila na umývadlo, zvedl mě, takže jsem seděla na okraji. Pořád se tlačil dopředu, oddělující mi kolena svými boky. Doutnající teplo bylo zpátky. Plamen, který hořel jasněji při pomalém, důkladném polibku. Moje hruď se rychle zvedala a klesala, když jsem mu sevřela ramena, téměř v něm ztracená. Četla jsem dost románů na to, abych věděla, že koupelna a Daemon byly věci, které byly součástí fantazií, ale... Podařilo se mi přerušit kontakt, i když ne moc.
Naše rty se o sebe otřely, když jsem promluvila. "Počkej. Musíme-"
"Já vím," přerušil mně.
"Dobře." Položila jsem mu své chvějící se ruce na hruď. "Vnímáme to stejně-"
Daemon mě znovu políbil, obracející mé smysly. Ve svém zkoumajícím polibku byl klidný, odtahující se a tahající za můj ret, dokud mi neuniklo zasténání, které by mě kdykoliv jindy ztrapnilo.
"Daemone-"
Zachytil svou pusou cokoliv, co jsem chtěla říct. Jeho ruce klouzaly po mém pasu, zastavující, když se konečky jeho prstů otřely o spodní část mého hrudníku. Moje celé tělo sebou trhlo a já jsem věděla, že pokud to hned nezastavím, budeme ztrácet drahocenný čas.
Odtáhla jsem se a nadechla se vzduchu, který voněl jako Daemon. "Vážně bychom si měli promluvit."
"Já vím." Na obličeji se mu objevil poloviční úsměv. "To jsem se ti pokoušel říct."
Moje pusa se otevřela. "Cože? Ty jsi nemluvil! Ty jsi mě-"
"Líbal do bezvědomí?" zeptal se nevinně. "Promiň. To je jediné, co chci dělat, když jsi tady. No, ne jediné, ale má to dost blízko ke všemu ostatnímu, co-"
"Chápu." Zasténala jsem, toužící si ovívat obličej. Opřela jsem se o umělohmotné zrcadlo a položila si ruce do klína. Dotýkat se ho moc nepomáhalo. Tak, jako nepomáhal i ten jeho samolibý poloviční úsměv. "Páni."
S rukama pořád tam, kde se zastavily, na spodní části mého hrudníku, se naklonil a opřel si čelo o mé. Tichým hlasem řekl: "Chci se ujistit, že je tvoje ruka v pořádku."
Zamračila jsem se. "Jo, je."
"Potřebuji se ujistit."
Trochu se odtáhl, jeho oči se významně potkaly s mými, a pak jsem to pochopila. Když viděl, že mi obličejem prošlo porozumění, zašklebil se. O vteřinu později byl ve své pravé podobě. Tak jasný v malé místnosti, že jsem musela zavřít oči.
Říkají, že tady nejsou žádné kamery, ale vím, že tahle místnost musí být odposlouchávána. Řekl. Kromě toho, taky nevěřím faktu, že nám nechávají volný přístup k sobě navzájem. Musí vědět, že tohle budeme dělat, takže na to mají pravděpodobně důvod.
Zachvěla jsem se. Já vím, ale Dawsonovi a Bethany taky dovolili zůstat spolu, dokud... Vytlačila jsem tu myšlenku z hlavy. Ztráceli jsme čas. Co ti řekl Luc?
Řekl, že nám může pomoct dostat se odsud, ale ve skutečnosti nechtěl zacházet do detailů. Zřejmě tady má lidi, kteří mu dluží laskavost, a řekl mi, že si mě najdou, až mu něco seženu. Něco, co jsi už zmínila. LH-11.
Otřásl mnou šok. Proč by to chtěl?
Netuším.
Daemonovy ruce se přesunuly zpátky na mé boky, a pak mě stáhl z umývadla. Pohybující se příliš rychle na to, abych to chápala, si sedl na sklopené víko toalety a usadil si mě na klín. Jeho ruka putovala nahoru po mých zádech, tlačící na mou šíji, dokud moje tvář nespočívala na jeho rameni. Teplo, které z něj sálalo v jeho pravé podobě, nebylo tak ohromující, jako to bylo poprvé.
Ale ve skutečnosti na tom nezáleží, že ne?
Vychutnávala jsem si jeho objetí. Nezáleží? Ta věc se dává lidem, kteří jsou nemocní. Proč by to Luc chtěl?
Upřímně řečeno, nemůže to být horší než to, co s tím dělá Daedalus, bez ohledu na to, co prohlašují a na kolik dobrých věcí to používají.
Přesně tak. Povzdechla jsem si. Neodvážila jsem se v tomhle doufat. Pokud byl Luc opravdu na naší straně a mohl nám pomoct, pořád jsme měli v cestě mnoho překážek. Téměř ty nemožné. Už jsem to viděla. Možná se k tomu znovu dostaneme blízko. Musíme.
Přešlo několik okamžiků, a pak řekl: Nemůžeme tady zůstat navždy. Mám pocit, že když nám tohle umožňují a my to zneužijeme, rozdělí nás.
Přikývla jsem. To, čemu jsem nerozuměla, bylo, proč nám povolili tuhle návštěvu bez dozoru? Něco, co jsme mohli udělat, kdykoliv jsme chtěli. Pokoušeli se nám ukázat, že nás nebudou držet od sebe? Po všem, co požadovali, oni nebyli nepřátelé, ale bylo toho o Daedalusu tolik, čemu jsem nerozuměla, jako s Blakem... Zachvěla jsem se, otočila hlavu na jeho rameni a zhluboka se nadechl. Chtěla jsem vytlačit vzpomínku na Blakea z mé hlavy, udělat to tak, jako by nikdy neexistoval.
"Kat?"
Zvedající hlavu, jsem otevřela oči a uvědomila si, že už nebyl ve své pravé podobě. "Daemone?"
Jeho oči zkoumaly můj obličej. "Co ti tady dělali?"
Ztuhla jsem, naše pohledy se na chvíli uzamkly, a pak jsem vstala, ustupující o pár kroků. "Nic, vážně. Jen testy."
Položil ruce na svá sehnutá kolena a jemně řekl: "Vím, že je toho víc, Kat. Odkud máš ty modřiny na tváři?"
Podívala jsem se do zrcadla. Moje pleť byla bledá, ale nebyla na ní ani stopa po soubojích. "Neměli bychom o tom mluvit."
"Nemyslím si, že se starají, že mluvíme o tomhle. Modřiny jsou pryč od chvíle, kdy jsem tě uzdravil, ale předtím tam byly. Slabé, ale byly." Postavil se, ale nepřišel blíž. "Můžeš se mnou o tom mluvit. To už bys měla vědět."
Moje oči střelily zpátky k němu. Bože, to jsem věděla. Minulou zimu jsem se to naučila tvrdým způsobem. Pokud bych mu věřila se svými tajemstvími, Adam by pořád žil a ani jeden z nás by pravděpodobně nebyl v téhle situaci. Pocit viny mi zatížil žaludek, ale tohle bylo jiné. Říct mu o zkouškách a zátěžových testech by ho jen rozzuřilo, a podle toho by jednal. Plus, přiznaní, že jsem zabila Blakea ne tak docela v sebeobraně, bylo děsivé jen zvažovat. Nechtěla jsem na to myslet, ne o tom ještě mluvit.
Daemon si povzdechl. "Copak mi nevěříš?"
"Věřím." Moje oči se rozšířily. "Věřím ti se svým životem, ale já jen... Není co říct o tom, co se tu dělo."
"Já si myslím, že je toho hodně, co říct."
Potřásla jsem hlavou. "Nechci se o tom hádat."
"My se nehádáme." Prolomil vzdálenost, pokládající ruce na má ramena. "Jsi prostě zatraceně tvrdohlavá. Jako vždycky."
"Podívejme se, kdopak to mluví?"
"To byl skvělý film," odpověděl. "Ve svém volném čase jsem se díval na hodně starých filmů." Protočila jsem oči, ale usmála se. Sevřel moje tváře, když sklonil bradu, pozorující mě zpod hustých řas. "Bojím se o tebe, Kotě."
Tlak sevřel mou hruď. Málokdy přiznal, že se o někoho bojí a to byla ta poslední věc, kterou jsem chtěla, aby dělal.
"Jsem v pořádku. Opravdu."
Pořád mě upřeně pozoroval, jako by mohl vidět přímo skrz mne, přímo skrz mé lži.
 

30 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Draco Draco | 6. února 2014 v 1:03 | Reagovat

Děkuju za překlad :-)

2 zuzu zuzu | 6. února 2014 v 6:03 | Reagovat

Dakujem za preklad :-)

3 Mirka Mirka | 6. února 2014 v 6:34 | Reagovat

Díky za překlad!!!

4 evudar evudar | 6. února 2014 v 7:18 | Reagovat

Děkuji za další pokračování. Skvělé.

5 Renca Renca | 6. února 2014 v 8:13 | Reagovat

Děkuji za překlad. Suprové jako vždy.:-)

6 Maty Maty | 6. února 2014 v 8:26 | Reagovat

díky za překlad a korekturu :-)

7 Radka Radka | 6. února 2014 v 9:12 | Reagovat

Děkuji za překlad.

8 Soňa Soňa | 6. února 2014 v 12:08 | Reagovat

Moc díky za překlad

9 Anet Anet | 6. února 2014 v 13:03 | Reagovat

Děkuji za překlad :)

10 iv iv | 6. února 2014 v 13:19 | Reagovat

To je super že majú spoločnú kúpeľňu ale tiež sa mi to nezdá len tak
a pekné ako boli nažhavený aj keď nič z toho nebudú mať celý čas a diiiiky :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

11 Casey Casey | 6. února 2014 v 14:01 | Reagovat

Děkuju za překlad i korekturu :-)

12 Jani Jani | 6. února 2014 v 15:25 | Reagovat

Ďakujem za preklad :-)

13 zia zia | 6. února 2014 v 17:52 | Reagovat

Dakujem za preklad aj korekrturu:-)tesakujem sa na pokrecovanie:-)

14 Anett=) Anett=) | E-mail | 9. února 2014 v 23:46 | Reagovat

holky jste skvělý :-D díky za překlad

hned jsou ty kapitoly lepší když tam je Daemon fakt by mě zajímalo na co chce Luc tu látku :-? a doufám že se od tamtut už brzo dostanou pryč [:tired:]

a jěště brozba mohla by jsi my poslat všechny 3 díly na email Obsidian,Omyx,Opál :-)

15 Majuš Majuš | 11. února 2014 v 21:39 | Reagovat

[14]:Poslané ;-)

16 Anett Anett | 13. února 2014 v 8:03 | Reagovat

[15]: Moc Děkuju :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama