Origin - 12.kapitola 2/2

14. února 2014 v 22:51 | Janka (kor Majuš) |  Origin
DAEMON


Uběhly hodiny od té chvíle, co jsme se s Kat rozloučili, protože jsem se pod nějakou ubohou výmluvou odebral do svého pokoje.
Pokoušel jsem se dívat na televizi, dokonce i spát, ale bylo to zatraceně těžké, když jsem věděl, že byla hned ve vedlejší místnosti, nebo když jsem ji slyšel pohybovat se po koupelně.
Jednou, což mohlo být tak uprostřed noci, slyšel jsem její kroky u dveří a věděl jsem, že tam stála, bojující se stejnou potřebou jako já. Ale museli jsme být opatrní.
Jakýkoliv důvod, pro který nás dali do prostoru, který jsme mohli sdílet, nemohl být dobrý, a já jsem nechtěl riskovat, že nás přesunou a oddělí. Ale bál jsem se o ni.
Věděl jsem, že něco skrývá a nechává si pro sebe cokoliv, co se tady dělo, než jsem přišel. Takže jsem jako idiot bez jakékoliv sebekontroly vstal a otevřel dveře do koupelny.
Byla tma a klid, ale měl jsem pravdu.
Kat tam stála, paže po stranách těla a byla tak neuvěřitelně nehybná. Vidět ji takhle, mi vytvořilo díru v hrudi. Nemohla stát nebo sedět nehybně déle než dvacet vteřin, ale teď...
Jemně jsem ji políbil a řekl: "Jdi spát, Kotě. Ať si můžeme oba odpočinout."
Přikývla, a pak řekla ty dvě malá slůvka, které mě vždycky poslaly do kolen. "Miluji tě."
A pak byla zpátky ve svém pokoji a já jsem byl v mém. Konečně jsem usnul.
Když přišlo ráno, přišla taky Nancy. Nic nebylo lepší pro začátek dne, než vidět její upjatý obličej a umělý úsměv.
Očekával jsem, že se znovu shledám s Kat, ale vzali mě na medicínské patro kvůli dalším krevním testům, a pak mi ukázali nemocniční místnost, o které mluvila Kat.
"Kde je ta holčička?" zeptal jsem se, prohledávající židle, abych našel to dítě, které Kat zmiňovala, ale neviděl jsem ho. "Myslím, že se jmenovala Lori, nebo tak nějak."
Nancyin výraz zůstal prázdný. "Bohužel, Lori nereagovala tak, jak jsme doufali. Zemřela před pár dny."
Do prdele. Doufal jsem, že se to Kat nedozvěděla. "Dávali jste jí LH-11?"
"Ano."
"A nefungovalo to?"
Její pohled se zaostřil. "Ptáš se moc otázek, Daemone."
"Hele, máš mě tady a s největší pravděpodobností na tohle využíváte mojí DNA. Nemyslíš si, že mám právo být trochu zvědavý?"
Chvíli držela můj pohled, a pak se otočila k jednomu pacientovi, kterému právě měnili pytlík kapaliny. "Příliš přemýšlíš, a víš, co se říká o zvědavosti."
"Že je to pravděpodobně největší klišé a nejhloupější rčení vůbec?"
Jedna strana jejich rtů se zvedla. "Líbíš se mi, Daemone. Jsi osina v zadku a máš chytrou pusu, ale líbíš se mi."
Napjatě jsem se usmál. "Nikdo nemůže popřít můj šarm."
"Jsem si jistá, že je to pravda." Odmlčela se, když seržant vešel do místnosti, tiše mluvící s jedním z doktorů. "Lori dostala LH-11, ale její reakce nebyla příznivá."
"Co?" zeptal se seržant. "Nevyléčilo to rakovinu?"
Nancy neodpověděla, a to bylo dostatečné. Nějak jsem přišel na to, že nepříznivá reakce zřejmě nastala z jiného důvodu a ne proto, že by to rakovinu neléčilo.
"Víš, co jsi myslím?" řekl jsem.
Naklonila hlavu na stranu. "To si mohu jen představit."
"Zahrávaní si s lidskou, hybridní a mimozemskou DNA, si pravděpodobně koleduje o jeden velký problém ve světě. Vy opravdu nevíte, co máte v rukou."
"Ale učíme se."
"A děláte chyby?" zeptal jsem se.
Usmála se. "Není nic takového jako chyby, Daemone."
Tím jsem si nebyl tak jistý, ale pak se moje pozornost přesunula k oknu na konci místnosti. Moje oči se zúžily. Mohl jsem tam vidět jiné Luxeny. Mnoho z nich vypadalo tak šťastně jako děti v Disneylandu. "Ach."
Nancy se usmála a kývla k oknu. "Vidím, že sis všiml. Jsou tady, protože chtějí pomoct. Kéž bys byl taky tak ochotný."
Odfrkl jsem si. Kdo ví, proč tady ti ostatní Luxeni byli, šťastní jako škeble, ale nezajímalo mě to. Chápal jsem, že byly součásti Daedalusu, která se opravdu pokoušela udělat něco dobrého, ale také jsem věděl, co udělali Dawsonovi v tomto procesu.
Všude kolem mě, doktoři a laboranti mleli. Některé pytlíky připojené k pacientům měli v sobě zvláštní třpytivou tekutinu, která se nejasně podobala "krvi" v naší pravé podobě.
"To je LH-11?" zeptal jsem se, ukazující na jeden z pytlíků.
Nancy přikývla. "Jedna z mnoha verzí. Tahle je ta nejnovější, ale to vážně není tvoje starost. Máme-"
Rozezvučela se siréna, přehlušující její slova s uši-trhajícím ječením. Světla na stropě blikaly červeně. Pacienti a doktoři se dívali kolem sebe v alarmu. Seržant Dasher se vyřítil z místnosti.
Nancy potichu zaklela, když se otočila směrem ke dveřím. "Washingtone, doprovoďte pana Blacka zpátky do jeho pokoje, okamžitě." Ukázala na další stráž. "Williamsone, zabezpečte tuhle místnost. Nikdo nepůjde dovnitř ani ven."
"Co se děje?" zeptal jsem se.
Střelila po mně pohledem, než vydupala ven. Chtěl jsem jít zpátky do mého pokoje jako peklo, zrovna když se věci očividně stávaly zábavnějšími. Venku na chodbě bylo osvětlení tlumené a blikající červené světlo způsobovalo nepříjemný stroboskopický efekt.
"Strážce síly" udělal jeden krok, a na chodbě se rozpoutal chaos. Vojáci se hrnuli ven z místností, zamkli je a postavili se před ně na stráž.
Další voják přišel chodbou, svírající vysílačku tak silně, až mu zbělely klouby. "Zaznamenali jsme činnost ve výtahu deset, přicházejícího z budovy B. Hned ho uzamkněte."
Hm, nechvalně známá budova B udeřila znovu.
O kus dál na chodbě se otevřely dveře a já jsem viděl nejdřív Archera, a pak Kat. Ruku měla přiloženou k masité části jejího loktu. Za ní byl doktor Roth. Moje oči se zúžily, když jsem mu v ruce spatřil špatně vypadající injekční stříkačku. Prošel kolem Kat a Archera, mířící přímo k chlapovi s vysílačkou.
Kat se otočila a její pohled našel můj. Vyrazil jsem kupředu. V žádném případě se nestane, že nebudu vedle ní, když se něco posere, což se očividné právě dělo.
"Kam si myslíš, že jdeš?" dožadoval se Washington a ruka mu vystřelila ke zbrani na stehně. "Dostal jsem rozkaz, že tě mám vzít zpátky do tvého pokoje."
Pomalu jsem se k němu otočil, pak zpátky ke třem výtahům naproti. Každý byl zastavený na jiném podlaží, světla svítily na červeno. "Jak přesně se máme dostat do mého pokoje?"
Jeho oči se zúžily. "Schodiště?"
Ten kretén měl pravdu, ale jako bych se staral. Odvrátil jsem se, ale jeho ruka sevřela moje rameno.
"Zastavíš mě, a já ukončím tvůj život," varoval jsem ho.
Ať Washington viděl v mém obličeji cokoliv, muselo ho to ujistit, že si nedělám srandu, protože mně nezastavil, když jsem setřásl jeho sevření a šel ke Kat, objal jí ramena paží. Její tělo bylo napjaté.
"Jsi v pořádku?" zeptal jsem se s pohledem upřeným na Archera.
Taky měl ruku na zbrani, ale nesledoval nás. Jeho oči byly zaměřené na střední výtah. Slyšel něco ve sluchátku a podle výrazu jeho tváře, nebyl nadšený.
Přikývla a uhladila si pramínek vlasů z obličeje, který jí unikl z copu. "Máš ponětí, co se děje?"
"Něco s budovou B." Instinkt mi náhle řekl, že možná by bylo dobré být v našich pokojích. "Tohle se předtím ještě nestalo?"
Kat potřásla hlavou. "Ne. Možná je to cvičení."
Dvojité dveře na konci chodby se najednou rozletěly a vyšel z nich houf důstojníků ve SWAT výstroji, po zuby ozbrojených puškami, se skrytými tvářemi.
Zareagoval jsem okamžitě, vklouzl rukou kolem Katina pasu a strčil ji zády ke zdi, kryjící ji mým tělem. "Nemyslím si, že je tohle cvičení."
"Není," řekl Archer, tasící svou zbraň.
Světlo nad středním výtahem zablikalo ze sedmého podlaží na šesté, a pak na páté.
"Domníval jsem se, že výtahy byly uzamčené." Někdo se dožadoval.
Muži v černém se posunuli kupředu, klesající na kolena před výtahem.
Někdo jiný řekl: "Uzamčené výtahy to nezastaví. To víte."
"To je mi jedno," zakřičel muž do vysílačky. "Odstavte ten zatracený výtah. Je to priorita číslo jedna. Nasypte cement do šachty, když to bude nutné. Jen zastavte ten zatracený výtah!"
"Zastavit co?" Podíval jsem se na Archera. Červené světlo zablikalo na čtvrtém podlaží.
"Původní," řekl, sval v čelisti mu poskakoval. "Napravo na konci chodby je schodiště. Navrhoval bych ihned se tam dostat."
Můj pohled střelil zpátky k výtahu. Část mě chtěla zůstat, abych viděl, co do pekla byli Původní, a proč se chovali, jako by mělo z výtahové šachty vyjít Cloverfieldské monstrum, ale Kat byla tady, a zřejmě cokoliv, co se na nás mělo sesypat, nebylo přátelské.
"Co je to, ksakru, s nimi v poslední době?" jeden z mužů v černé výzbroji zamumlal. "Vyvádějí nonstop."
Začal jsem se otáčet, ale Kat mě plácla.
"Ne," řekla, její šedé oči se rozšířili. "Tohle chci vidět."
Moje svaly se napjaly. "V žádném případě."
Podlažím se ozvalo cinknutí, signalizující, že výtah dorazil.
Byl jsem jen vteřiny od toho, abych Kat zvedl z podlahy a přehodil si ji přes rameno. Viděla to taky a její pohled se stal vyzývavým. Ale pak její pohled střelil přes mé rameno a já jsem otočil hlavu.
Dveře výtahu se pomalu otevřely. Zbraně klikly, pojistky byly v trapu.
"Nestřílejte!" Nařídil doktor Roth, mávající stříkačkou jako bílou vlajkou. "Tohle zvládnu. Cokoliv se stane, nestřílejte. Ne-"
Z výtahu dopadl na podlahu malý stín, poté se objevila jedna noha v černých teplákách, pak trup a drobná ramena.
Moje pusa se otevřela dokořán. Bylo to dítě. Kluk. Pravděpodobně ne starší, než pět let a to dítě vystoupilo před všechny dospělé muže, kteří na něj měli namířené opravdu velké zbraně.
Dítě se usmálo. A pak šlo všechno ke dnu.
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jani Jani | 14. února 2014 v 23:09 | Reagovat

Ďakujem za preklad :-)

2 Lucie Lucie | 14. února 2014 v 23:10 | Reagovat

Bozi!!!!! Wow

3 Anett Anett | 14. února 2014 v 23:33 | Reagovat

Díky za překlad :-)  :-P

Dítě se usmálo. A pak šlo všechno ke dnu. cooooooooooooooooooooooo????
jsem napnuta jak kšandy kdo je to dítě O_O bude nejaký super mocny ne :-D když se tam bojí :-D
původní představuju si starý luxeny nebo arumy ne dítě :-D :D

4 zia zia | 14. února 2014 v 23:41 | Reagovat

Dakujem :-) co to preboha bolo???? :-):-):-)

5 evudar evudar | 15. února 2014 v 5:51 | Reagovat

Díky za pokračování.

6 Miška Miška | 15. února 2014 v 8:41 | Reagovat

No tak to jsem vážně nečekala ... Díťě? A oni jsou z něj celí pryč? Co to má být a taky pořád dumám, co na tom může zajímat Luca - kterej je teda mimochodem taky ještě dítě a přitom z něj mají všichni vítr ... Díky, holky :-D

7 Anet Anet | 15. února 2014 v 10:04 | Reagovat

Díky za překlad :-)

8 Nikola919 Nikola919 | 15. února 2014 v 10:10 | Reagovat

nech su ,,puvodni,, ktokolve, dufam ze budu v time daemon/kate

9 Radka Radka | 15. února 2014 v 10:12 | Reagovat

Děkuji za překlad.

10 Casey Casey | 15. února 2014 v 12:52 | Reagovat

Děkuju za další kapitolu :-)

11 katus katus | 15. února 2014 v 21:03 | Reagovat

ďakujem  za preklad ! :-)

12 iv iv | 16. února 2014 v 9:51 | Reagovat

no tak to som fakt zvedavá čo sú tí pôvodný jaj už sa teším čo bude ďalej :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

13 zuzina zuzina | 16. února 2014 v 10:22 | Reagovat

ďakujem za preklad a už sa neviem dočkať pokračovania tato ukončiť kapitolu akože vážne??? :) :) :)

14 Renca Renca | 17. února 2014 v 9:38 | Reagovat

Díky za překlad, už se nemůžu dočkat pokračování...

15 Hael Hael | 18. února 2014 v 21:57 | Reagovat

Děkuji za překlad :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama