Origin - 14.kapitola 1/2

27. února 2014 v 23:05 | Janka (kor Majuš) |  Origin

DAEMON



Museli jsme se odsud dostat. Dříve, ne později. To bylo vše, na co jsem mohl myslet.

Když nás Archer odváděl zpátky do pokojů, díval jsem se na něj trochu jinak a rozhodně důkladněji. Ten voják se mi vždycky zdál jiný, ale nikdy bych si nemyslel, že byl něco jiného, než člověk. Necítil jsem z něj nic neobvyklého, nic jiného než tenhle vedlejší pocit, ale všiml jsem si, že Kat se s ním cítila pohodlně. Kromě několika chytráckých odpovědí, kterých jsem se právě já ze všech lidí nemohl vůči němu zdržet, se zdál docela v pohodě.

A upřímně, bylo mi u prdele, co byl. To, že jsem věděl, že byl něco jiného, jenom znamenalo, že jsem ho potřeboval sledovat pečlivěji. To, na čem záleželo, byl fakt, že tady plodili děti.

A to mi zatraceně dost vadilo a taky mě to rozčilovalo.

Ve chvíli, kdy se za mnou zavřely dveře, jsem zamířil do koupelny. Kat napadlo to samé.

O vteřinu později se její dveře otevřely, vkráčela dovnitř a tiše za sebou zavřela dveře.

Její obličej byl bledý. "Chce se mi zvracet."

"Pak mě nech ustoupit na bok."

Její obočí se stáhlo. "Daemone, oni..." Potřásla hlavou s rozšířenýma očima. "Na to ani nejsou slova. Je to za hranicemi všeho, co jsem si představovala."

"Nápodobně." Opřel jsem se o umývadlo, když si sedla na okraj zavřeného víka. "Dawson ti nikdy nic takového nezmínil, nebo jo?"

Potřásla hlavou.

Dawson zřídka kdy mluvil o jeho časech s Daedalusem, ale když to udělal, obyčejně to řekl Kat.

"Ne, ale řekl, že některé věci byly šílené. Pravděpodobně mluvil o tomhle."

Než jsem stihnul říct něco víc, bez varování jsem se proměnil do své pravé podoby.

Promiň. Řekl jsem, když sebou trhla. Luc mě varoval, že věci tady mi vyfouknou mozek. Když už o tom mluvíme, všiml jsem si něco na Archerových a Micahových očích. Kdo má taky takové? Luc má taky ten divný efekt rozmazaných linek. Sakra, měl jsem vědět, že ten kluk není normální hybrid. Je původní.

Kat si přešla rukama přes stehna. Když byla nervózní, vždycky se vrtěla. Normálně mi to přišlo roztomilé, ale teď jsem nesnášel ten důvod, který byl za tím.

Tohle je mimo nás. Řekla. Kolik myslíš, že mají dětí? Kolik lidí je na světě, maskujících se za normální lidi?

No, to není odlišné od našeho předstírání, že jsme normální.

My ale nejsme super lidi, co dokážou někoho složit na zem jenom pokrčením pěsti.

Tu schopnost jsem jim tak trochu záviděl. Jo, je to špatný, ale rozhodně by se to hodilo v případě, že by ti někdo lezl na nervy.

Její ruka vystřelila a plácla mě po noze. A co to kruci bylo? Ta čarodějnice v kalhotovém kostýmu, nic takového nezmínila.

Po pravdě řečeno, všechny ženy, co nosí kalhotové kostýmy, jsou čarodějnice.

Katina hlava se naklonila na stranu. Dobře. S tím musím souhlasit, ale můžeme se soustředit?

Teď, když souhlasíš, můžeme.Natáhl jsem se a štípnul ji do nosu, což mi uštědřilo ošklivý pohled. Musíme odsud vypadnout a to rychle.

Souhlasím.Odstrčila mi ruku, když jsem chtěl znovu sáhnout po jejím nosu. Bez urážky, ale právě teď s tebou netoužím dělat výstřední děti.

Dusil jsem se smíchem. Byla bys nadšená, kdybys měla moje dítě. Přiznej si to.

Její oči se převrátily. Vážně, tvoje ego nezná hranic, bez ohledu na situaci.

Hej, chci být důsledný.

To teda jsi. Řekla trpkým hlasem v mých myšlenkách.

I když miluju myšlenku celého toho procesu, který zahrnuje mít s tebou děti, za těchto okolností se to nikdy nestane.

Hezká červeň pokryla její tváře. Jsem ráda, že to bereš stejně, kámo.

Zasmál jsem se.

Musíme sebrat LH-11 a nějak se zkontaktovat s Lucem. Ale to se mi zdá nemožné.Katin pohled se zatoulal k zavřeným dveřím. Vždyť ani nevíme, kde to drží.

Nic není opravdu nemožné. Připomněl jsem jí. Ale myslím, že potřebujeme jiný plán.

Nějaké nápady?

Vytáhla si z vlasů gumičku a uvolnila tak mohutné vlny. Možná bychom mohli vypustit původních. Vsadím se, že by to způsobilo dost rozptýlení. Nebo bys na sebe možná mohl vzít podobu někoho z personálu...

Byly to dobré nápady, ale byly tady i problémy: Vsadím se, že Daedalus má svou obranu v případě, že by se Luxen proměnil na někoho jiného a jak bychom se dostali do druhé budovy, abychom vypustili bandu miniaturních super vojáčků?

Kat se ke mně otočila, kousající si spodní ret, když se natáhla. Její prsty se vplazily do světla a dotkly se mé paže. Moje celé tělo sebou trhlo. V mé pravé podobě jsem byl přecitlivělý. To nebyly moc dobré nápady, co?

Byly to skvělé nápady, ale...

Nedají se snadno provést.

Klouzala rukou po mé paži, její hlava se naklonila, když po mne putoval její pohled. Moje světlo se jí odráželo od tváří, dodávající jí růžovou záři. Byla nádherná a já jsem byl do ní tak zoufale zamilovaný. Její brada vystřelila a ostře se nadechla, s rozšířenýma očima.

Dobře, to poslední jsem možná řekl v myšlenkách nahlas.

Jo, řekl.Malý úsměv se jí objevil na rtech. Líbí se mi slyšet to. Hodně.

Klekl jsem si, takže jsem byl na úrovni jejích očí a sevřel jsem její tvář. Slibuji ti, že tohle nebude naše budoucnost, Kotě. Já ti dám normální život.

Její oči se zaleskly. Neočekávám normální život. Jen očekávám život s tebou.

Jo, to dělalo s mým srdcem šílené věci. Jako by na chvíli přestalo bít a já jsem byl před ní na vteřinu mrtvý. Někdy si nemyslím, že...

Co?

Potřásl jsem hlavou. To je jedno. Spustil jsem ruce a couvnul, přerušujíc kontakt. Luc řekl, že bude vědět, když se mi do rukou dostane LH-11. Zřejmě ten, koho tady má, je k nám blízko. Napadá tě někdo, kdo by mohl být přátelský?

Nevím. Jediní, s kterými jsem byla v kontaktu, jsou doktor, seržant a Archer.Odmlčela se, její nos se svraštil. Dělala to vždycky, když se soustředila. Víš, vždycky jsem si myslela, že Archer může být v týmu normálních, ale teď, když vím, že je jeden z nich, jeden z původních, nevím, co si o něm myslet.

Chvíli jsem nad tím přemýšlel. Byl na tebe hodný, ne?

Trochu barvy jí zmizelo z tváří. Jo, byl.

Napočítal jsem do deseti, než jsem pokračoval. Řekl jsem: A ostatní nebyli?

Neodpověděla hned. Mluvení o těchhle věcech nám nepomůže dostat se odsud.

S největší pravděpodobností ne, ale...

"Daemone," řekla nahlas se zúženýma očima. Potřebujeme plán, jak se odsud dostat. To je to, co potřebuji. Ne terapeutické sezení.

Zvedl jsem se na nohy. Já nevím. Terapie by mohla pomoct, abychom zkrotili ten tvůj temperament, Kotě.

Cokoliv.Překřížila si ruce, rty našpulené. Takže zpátky k dalším možnostem? Zní to, jakože všechno bude naše poslední zoufalá snaha. A o cokoliv, o co se pokusíme, a přichytí nás, znamená, že jsme totálně a neodvolatelně v prdeli.

Zadržel jsem dech, vklouzl zpátky do mé lidské podoby a potřásl jsem rameny. "To zní správně," souhlasil jsem.
 

27 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 zia zia | 28. února 2014 v 0:20 | Reagovat

Dakujem za preklad a korekturu

2 Renca Renca | 28. února 2014 v 7:34 | Reagovat

Mockrát děkuji za překlad.

3 lea lea | 28. února 2014 v 9:00 | Reagovat

Ďakujem za preklad! :-)

4 Miška Miška | 28. února 2014 v 9:05 | Reagovat

Já ho prostě miluju. Ten kluk dokáže rozesmát i v těch nejnepravděpodobnějších situacích :-D

5 iv iv | 28. února 2014 v 11:29 | Reagovat

ach ten Daemon fakt hocijaká situácia a ja viem len usmievať ale chcela by som aby ten Archer bol na ich strane a pomohol a diky paráda :-)  :-)  :-)  :-)

6 Anet Anet | 28. února 2014 v 11:57 | Reagovat

Díky za překlad :-)

7 Maribella Maribella | 28. února 2014 v 14:31 | Reagovat

děkuji :-)

8 Casey Casey | 28. února 2014 v 16:23 | Reagovat

Moc děkuju za další kapitolu :-)

9 Jani Jani | 28. února 2014 v 16:27 | Reagovat

Ďakujem za preklad :-)

10 susan susan | 28. února 2014 v 17:44 | Reagovat

ďakujem, teším sa na pokračovanie! :-)

11 Lenide Lenide | 14. března 2014 v 21:10 | Reagovat

Daeomon: Byla nádherná a já jsem byl do ní tak zoufale zamilovaný

Jeee, to je zlaté a krásne a sladké :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama