Origin - 14.kapitola 2/2

28. února 2014 v 19:30 | Janka (kor Majuš) |  Origin

KATY



Dny ubíhaly, a zatímco tady nebyli žádní původní, utíkající v amoku skrz ohrazené místo, a nikdo se nepokoušel přinutit Daemona a mě, abychom dělali děti, jako by neměl být žádný zítřek, usadil se ve mně všeobecný pocit neklidu.

Moje zátěžové testy se znovu zesílily, ale už nezahrnovali žádné hybridy. Z nějakého důvodu, jsem byla držena od ostatních, i když jsem věděla, že tady pořád byli. Během mých testů jsem byla nucena používat Zdroj pro vážně zpackanou verzi cílového cvičení. Mínus zbraně a kulky.

Pořád mi to vyráželo dech, že mě vlastně trénovali, jako bych měla být povolána do armády.

Asi před dnem, nebo tak nějak, když jsme byli v koupelně, jsem se Daemona zeptala na toho druhého Luxena.

Výraz překvapení mu přeběhl přes obličej. "Cože?"

Vést konverzaci, zatímco jsme věděli, že jsme byli s největší pravděpodobností odposloucháváni, bylo těžké. Velmi rychle a potichu jsem mu řekla o Shawnovi a o tom, co řekl Dasher.

"To je šílené." Potřásl hlavou. "Myslím tím, jsem si jistý, že tam venku jsou Luxeni, kteří nesnáší lidi, ale invaze? Tisíce Luxenů, kteří se obrátí proti lidstvu? Tomu nevěřím."

A mohla jsem vidět, že ne. Chtěla jsem tomu taky věřit. Nemyslela jsem si, že měl důvod mi lhát, ale Daedalus měl tolik tváří. Jedna z nich musela být pravda. Všechno tohle bylo o tolik větší než Daemon a já.

Chtěli jsme odsud vypadnout, mít budoucnost, kde bychom nebyli žádným šíleným vědeckým experimentem nebo kontrolováni tajnou organizací, ale to, co Daedalus dělal s původními, mělo dalekosáhlé důsledky, které šly mimo všechno, čemu jsme mohli rozumět.

Pořád jsem přemýšlela nad filmem Terminátor, o tom, jak se počítače staly vědomé samy sebe, a pak zaútočily na celý svět. Vezměte počítače a nahraďte je původními. Kruci, nahraďte je Luxeny, Arumy nebo hybridy a měli jsme v našich rukách apokalyptickou událost. Věci jako tohle ve filmech nebo v knihách nikdy nekončily dobře. Proč by byl skutečný život jiný?

Ani v našich plánech o útěku jsme nepokročili. V tom jsme byli tak trochu na mrtvém bodě a já jsem chtěla být na Daemona naštvaná za to, že se tomuhle vystavil bez jasného plánu, ale nemohla jsem být, protože to udělal kvůli mně.

Někdy po tom, co byl přinesený oběd, se objevil Archer a eskortoval mě na ošetřovnu. Očekávala jsem, že uvidím Daemona, ale oni ho poslali pryč už dříve. Nesnášela jsem, když jsem nevěděla, co se s ním děje.

"Co budeme dneska dělat?" zeptala jsem se, sedící na stole. Byli jsme v místnosti o samotě.

"Čekáme na doktora."

"Na to jsem přišla i sama." Podívala jsem se na Archera a zhluboka se nadechla. "Jaký je to pocit? Být původní?"

Překřížil si paže. "Jaký je to pocit být hybrid?"

"Nevím." Pokrčila jsem rameny. "Hádám, že se cítím tak, jako i předtím."

"Přesně," odpověděl. "Nejsme tak rozdílní."

On byl úplně jiný než cokoliv, co jsem kdy viděla. "Znáš své rodiče?"

"Ne."

"A to tě netrápí?"

Chvíli bylo ticho. "No, není to něco, čím bych se zabýval. Nemůžu změnit minulost. Je toho velice málo, co můžu změnit."

Nesnášela jsem ten jeho nevýrazný tón, jako by na něj nic z tohohle nepůsobilo. "Takže jsi, co jsi? To je všechno?"

"Jo. Tak to je, Katy."

Vytáhla jsem nohy nahoru a sedla si do tureckého sedu. "Byl jsi vychováván tady?"

"Ano. Vyrostl jsem tady."

"Bydlel si někdy někde jinde?"

"Chvíli jo. S přibývajícím věkem jsme se přestěhovali na jiné místo kvůli našemu tréninku." Odmlčel se. "Ptáš se na moc otázek."

"No a?" Položila jsem si bradu na pěst. "Jsem zvědavá. Už si někdy žil na vlastní pěst ve venkovním světě?"

Jeho čelist se napjala, a pak potřásl hlavou.

"A chtěl jsi někdy?"

Otevřel pusu a pak ji zavřel. Neodpověděl.

"Chtěl jsi." Věděla jsem, že mám pravdu. Nemohla jsem pod baretem vidět jeho oči a jeho výraz se nezměnil, ale věděla jsem to. "Ale oni tě nenechají, že? Takže jsi nikdy nechodil do normální školy? Nezašel do restaurace?"

"Byl jsem v restauraci," odpověděl suše. "A taky v steakhousu."

"No, gratuluji. Viděl jsi všechno."

Jeho ústa sebou škubly. "Tvůj sarkasmus není nutný."

"Byls někdy v nákupním centru? Šel do normální knihovny? Zamiloval ses?" Střílela jsem po něm otázky zleva i zprava a věděla jsem, že mu pravděpodobně lezu na nervy. "Převlékl ses na Halloween a žádal sladkost nebo trest? Slavils Vánoce? Jedl jsi někdy spečeného krocana a tvářil ses, že chutná dobře?"

"Předpokládám, že ty jsi tohle všechno dělala."

Když jsem přikývla, postoupil o krok vpřed, a pak byl najednou při mém obličeji, sklánějící se tak nízko, že se baret dotýkal mého čela. Šokovalo mě to, protože jsem ho neviděla hnout se, ale odmítla jsem couvnout.

Na rtech se mu objevil malý úsměv. "Taky předpokládám, že tyhle otázky mají důvod. Že mi možná chceš nějak dokázat, že jsem opravdu nežil, když jsem ještě nezakusil život, ani žádné všední věci, které dávají lidem důvod k žití. Je to to, o co se pokoušíš?"

Neschopná podívat se jinam, jsem polkla. "Jo."

"Nemusíš mi to dokazovat ani mě na to upozorňovat," řekl, pak se narovnal.

Bez toho, aby to řekl nahlas, jsem slyšela jeho následující slova v mých myšlenkách.

Já už vím, že jsem opravdu nežil ani jediný den, Katy. Všichni z nás to vědí.

Zalapala jsem po dechu při tom proniknutí jeho hlasu a bezútěšné beznadějnosti jeho slov.

"Všichni z vás?" zašeptala jsem.

Přikývl, když couvl. "Všichni z nás."

Dveře se otevřely a my jsme ztichli. Doktor Roth vešel, následován seržantem, Nancy a dalším strážníkem. Naše konverzace mi okamžitě vypadla z hlavy. Vidět seržanta a Nancy spolu, nevěštilo nic dobrého. Roth šel přímo k podnosu s nástroji a začal se mezi nimi prohrabovat. Led mi proudil žílami, když zvedl skalpel.

"Co se děje?"

Nancy si sedla na židli v rohu místnosti, s věrným zápisníkem v rukách. "Musíme ještě něco vyzkoušet, abychom se mohli pohnout kupředu."

Vzpomněla jsem si na poslední test, který zahrnoval skalpel, a zbělela jsem. "A detaily?"

"Protože jsi prokázala, že jsi prošla stabilní mutací, teď se můžeme zaměřit na důležitější aspekty Luxenských schopností," vysvětlila Nancy, ale ve skutečnosti jsem ji nesledovala. Moje oči byly zaměřené na doktora Rotha. "Daemon prokázal, že má pozoruhodnou kontrolu nad Zdrojem, jak se očekávalo. Prošel všemi testy a poslední léčení, které na tobě provedl, bylo úspěšné, ale potřebujeme se ujistit, že může léčit i závažnější zranění, než budeme moct přivést subjekty."

Můj žaludek klesl a moje ruce se třásly, když jsem sevřela okraj stolu. "Co tím myslíte?"

"Než budeme moct přivést lidi, musíme se ujistit, že může léčit i horší zranění. Není důvod vystavit tomu člověka, když to nemůže udělat."

Panebože.

"Může léčit horší zranění," vybreptala jsem, když se doktor postavil přede mne. "Jak si asi myslíte, že mě zmutoval?"

"Někdy je to jen šťastná náhoda, Katy." Seržant Dasher se přesunul na druhou stranu stolu.

Nadechla jsem se, ale zdálo se, že moje plíce přestaly fungovat.

Daedalus mohl jen sotva zkopírovat mutaci a vystavil Beth a Dawsona hrůzným věcem, když se pokoušeli přesvědčit Dawsona, aby zmutoval ostatní lidi. Co Daedalus nevěděl, bylo, že to by musel opravdu chtít. Jako například kvůli lásce. Proto bylo tak těžké napodobit to.

Málem jsem jim to řekla, abych si zachránila vlastní kůži, ale pak jsem si uvědomila, že by to pravděpodobně nic nezměnilo. Will mi nevěřil, když jsem mu to řekla. Nebyla za tím žádná věda. Celé léčení to tak udělalo téměř magickým.

"Posledně jsme zjistili, že mít Daemona v místnosti během procesu, není dobrý nápad. Bude přiveden, jakmile skončíme," pokračoval Dasher. "Lehni si na břicho, Katy."

Menší úleva projela mým tělem, když jsem si uvědomila, že by bylo příliš těžké podřezat mi hrdlo, když budu ležet na břiše, ale pořád jsem otálela. "Co když mě nebude moct vyléčit? Co když to byla jen šťastná náhoda?"

"Pak tenhle experiment skončí," řekla Nancy z rohu. "Ale myslím si, že obě víme, že to nebude ten případ."

"Pokud víte, že to nebude ten případ, proč se do toho musíme pouštět?"

Nebyla to jenom bolest, které jsem se snažila vyhnout. Nechtěla jsem, aby přivedli Daemona a on si musel tímhle projít. Viděla jsem, co to udělalo s Dawsonem, co by to udělalo s kýmkoliv.

"Musíme to vyzkoušet," řekl doktor Roth, jeho pohled soucitný. "Dali bychom ti sedativa, ale nevíme, jak by to ovlivnilo průběh."

Moje oči střelily k Archerovi, ale on se podíval jinam. Ten mi nepomůže. Nikdo v téhle místnosti mi nepomůže. Stane se to, a nezachrání mě ani políbení oslí prdele.

"Lehni si na břicho, Katy. Čím rychleji to uděláš, tím rychleji bude konec." Seržant Dasher položil ruce na stůl. "Nebo tě na břicho položíme my."

Vzhlédla jsem, můj pohled se uzamkl s jeho, a moje ramena se nahrbila. Vážně si myslel, že tohle udělám ochotně a všem to ulehčím? To mě neznal.

"Pak mě budete muset položit na břicho," řekla jsem mu.

Dostal mě na břicho pěkně rychle. Bylo to poněkud trapné, jak rychle mě přetočil s pomocí dalšího strážce, který vešel s nimi. Dasher mi chytil nohy a strážce mi přišpendlil dlaně vedle mé hlavy. Chvíli jsem se metala jako ryba, než jsem si uvědomila, že je to zbytečné. Mohla jsem zvednout jenom hlavu na úroveň strážcovi hrudi.

"V pekle je pro vás vyhrazené výjimečné místo."

Nikdo neodpověděl, alespoň ne nahlas. Archerův hlas mi naplnil hlavu.

Zavři oči a zhluboka se nadechni, když ti řeknu.

Příliš vyplašená, abych dávala pozor, co říkal, nebo abych přemýšlela nad tím, proč mi chtěl pomoct, jsem zalapala po dechu. Zvedli zadní část mého trička a kůži mi ovanul chladný vzduch, posílající vlnu husí kůže od páteře k mým ramenům.

Panebože. Panebože. Panebože.

Můj mozek se začal vypínat a chopil se mě strach s drápy ostrými jako břitva.

Katy.

Chladný konec skalpelu se mi přitiskl ke kůži, přímo pod mými lopatkami.

Katy, zhluboka se nadechni!

Otevřela jsem pusu.

Doktor rychle škubnul paží a oheň mi sežehl záda. Prošla mnou intenzivně hluboká a pálící bolest, která rozdělila mou kůži a svaly.

Nenadechla jsem se zhluboka. Nemohla jsem. Zakřičela jsem.
 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 marky marky | 28. února 2014 v 19:40 | Reagovat

Děkuji za překlad, už se těším na další! :-D

2 zia zia | 28. února 2014 v 21:31 | Reagovat

Dakujem za preklad

3 Anett Anett | 28. února 2014 v 21:53 | Reagovat

ježíši co ji to zas dělaj [:tired:] [:tired:]chudák holka to tam do ní budou řezal?! fakt magoři to jsou sorry že jsem sprostá :-D už nemůžu tohle je organizace plná blaznů :-x nejdřív chtěji aby rodila děti a pak ji chtějí přizabít [:tired:]
tohle až se dozví Daemon tak je roztrhá na kousky doufam :-D  :-D ten  Archer tam je snad jedinej normální

Díky za překlad :-)

4 Radka Radka | 28. února 2014 v 23:34 | Reagovat

Děkuji za překlad.

5 evudar evudar | 1. března 2014 v 7:56 | Reagovat

Skvělé pokračování i korekce. Děkuji :-)

6 Susan Susan | 1. března 2014 v 8:36 | Reagovat

ďakujem za kapitolku! :-)

7 lea lea | 1. března 2014 v 8:37 | Reagovat

Teším sa na pokračovanie! :-) ďakujeeeem!

8 Miška Miška | 1. března 2014 v 8:46 | Reagovat

Hm, dobře, začíná to být opravdu teror ... a Archer se moc nepředvedl, pokud neudělá nic jinýho, než že jí bude učit dechový cvičení. Děkuji

9 vera vera | 1. března 2014 v 10:03 | Reagovat

ďakujem za preklad! :-D

10 Blacky Blacky | E-mail | 1. března 2014 v 10:55 | Reagovat

dakujem za preklad aj za tak rychle pridavanie, tieto kapitoly su na infarkt :-x  O_O

11 Veru Veru | 1. března 2014 v 12:59 | Reagovat

Děkuji za přkelad.

12 Jani Jani | 1. března 2014 v 15:00 | Reagovat

Ďakujem za preklad :-)už sa neviem dočkať ďalšej :-D

13 iv iv | 1. března 2014 v 15:48 | Reagovat

tak toto je už fakt drsné to sú tam všetci také svine, Bože tak si prajem aby tam veľmi zle skončili
no Daemon bude riadne nasratý a diky moc už sa teším na ďalšiu :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

14 lenka lenka | 1. března 2014 v 16:27 | Reagovat

Daemon bude vyvádzať :D teším sa na pokračovanie :-) Ďakujem za preklad

15 aNa aNa | 1. března 2014 v 16:28 | Reagovat

Dakujem! :-D

16 Majuš Majuš | 1. března 2014 v 16:31 | Reagovat

1.ČASŤ 15 KAPITOLY BUDETE MAŤ DNES. :-)

17 susan susan | 1. března 2014 v 20:45 | Reagovat

ďakujeem : D

18 ivasi ivasi | 1. března 2014 v 22:07 | Reagovat

[16]: Kočky ste fakt šikuľky :-) veľmi pekne ďakujem za preklady a korekcie, ste fakt rýchle... :-D
dnes mi bolo až do plaču, keď som zistila, že Faking it, stále nie je doprekladaná a asi ani nebude... a tak ste ma tu vy zase potešili s ďalšími kapitolkami. Ešte raz vďaka :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama