BOL - 1.kapitola

27. března 2014 v 22:46 | Míša |  Because of low - Abbi Glines

Kapitola jedna




Marcus


Stěhovat se zpátky domů bylo na nic. Vše v tomhle městě mi připomíná proč jsem se chtěl dostat pryč. Měl jsem život v Tuscaloose a ten život jsem potřeboval. Tady jsem byl Marcus Hardy. Ať jdu kamkoliv, lidi mě znají. Znají mojí rodinu. A teď...mluví o mojí rodině. Což je důvod proč jsem zpátky doma. Nechat mámu a ségru, abytu všemu čelily samy bylo nemožný. Tohle drama, co se nám vznášelo nad hlavami, mi vzalo všechny možnosti a svobodu. Právě teď to vědělo jen pár lidí, ale byla to jen otázka času. Brzy bude celé přímořské město Sea Breeze v Alabamě vědět, co můj otec dělá, nebo bych měl spíš říct, do koho dělá. Král prodejen Mercedes podél gulfského pobřeží, byl pro nějakou zlatokopeckou děvku, jen o pár let starší než já, dostatečnej titul na to, aby mýmu starýmu dobrýmu otci skočila do postele. Viděl jsem tuhle rozvracečku rodin jen jednou, pracovat za stolem před otcovou kanceláří a já hned věděl, že je něco špatně. Byla mladá, zatraceně žhavá a zjevně hladová po penězích.

Táta neudržel ptáka v kalhotách a máma se sestrou se teď budou muset vypořádat se stigmatem, které to na nich zanechá. Lidé budou mámu litovat. Už tak jí tohle ničilo a to ještě ani nevěděla, jak je ta druhá žena mladá. Moje mladší sestra Amanda je v kanceláři přistihla jak jdou na věc, když jí tam máma jednou pozdě večer poslala s večeří pro tátu. Ten večer mi volala a hystericky brečela. Odhlásil jsem se ze školy, sbalil si věci a zamířil domů. Neměl jsem na vybranou. Rodina mě potřebovala.

Z vnitřní tirády mě vytrhlo zaklepání na dveře a já se šel podívat, jaká holka shání Cage tentokrát. Bůh ví, že se mu životem promenádoval nekonečný zástup žen. Můj nový spolubydlící byl hráč. Obrovskej hráč. Dokázal zahanbit i mýho nej kámoše Prestona. Otočil jsem klikou a otevřel dveře, aniž bych se podíval do kukátka.

Byl jsem totálně zaskočenej. Byl jsem připravenej říct jakýkoliv vysoký, hubený holce s umělýma prsama, oblečené skoro v ničem ať počká venku, že Cage je zrovna zaneprázdněný další jí podobnou. Ale místo toho přede mnou stála velice přirozená zrzka, téměř oblých tvarů. Vzhlížela ke mě zarudlýma očima a obličejem potřísněným slzami. Po tvářích jí nestékaly pruhy řasenky. Vlasy neměla načesané, ale stažené vzadu do culíku. Měla na sobě džíny a autentické tričko z koncertu AC/DC Back in Black. Žádný vykukující pupík na plochém břiše a její oblečení nebylo na tělo. No, džíny možná byly upnutější, ale pěkně jí obepínaly boky. Moje oceňování jejích nohou v úzkých džínech ale skončilo, jakmile jsem si všiml, že v ruce pevně svírá malý otlučený kufr.

"Je tu Cage?" Její hlas zněl zlomeně a zároveň melodicky. Dovedl jsem si jen těžko představit, že je tady kvůli Cagovi. Vůbec se nepodobala těm, kterým dával přednost. Ničím neupoutávala. Všechno na ní, od hustých, tmavě měděných vlasů, po Chuck Taylors na jejích nohách křičelo 'Nejsem Cagův typ'. A fakt, že si nese kufr, no, to nebylo vůbec dobrý.

"Ehm, um, ne."

Klesla jí ramena a z pusy jí unikl další vzlyk. Jedna malá, roztomilá ruka jí vyletěla vzhůru v pokusu utišit zvuk očividného rozrušení. Dokonce i její nehty byly hezké. Ne příliš dlouhé, s jemnou kulatou špičkou a světle růžovým lakem.

"Nechala jsem doma mobil," povzdychla si a pak pokračovala, "u mojí sestry. Potřebuju mu zavolat. Můžu jít dál?"

Cage byl venku s modelkou plavek, která měla očividnou slabost pro vysokoškolské baseballisty. Podle toho jak mluvil jsem věděl, že dnes večer moc času mít nebude. Nezvedne jí telefon a já jí nechtěl vidět ještě víc rozrušenou než už je. Hlavou mi prolétla příšerná myšlenka, tahle holka s ním nemůže být těhotná. Copak neviděl jak zatraceně nevinná je?

"Ehm, jo, ale nevím jestli to zvedne. Je zaneprázdněný...dnes večer."

Věnovala mi kyselý úsměv a obešla mě.

"Vím čím je zaneprázdněný, ale se mnou mluvit bude."

Zněla víc než přesvědčeně. Já její přesvědčení nesdílel.

"Můžu si půjčit tvůj telefon?"

Sáhl jsem do kapsy džínů a podal jí ho, nebyl jsem schopný se s ní dál hádat. Přestala brečet a já to tak chtěl nechat.

"Díky, zkusím napřed zavolat."

Sledoval jsem jak došla ke gauči a se zaduněním upustila kufr, než sklesle dopadla na staré polštáře, jakoby tu byla stokrát.

Bydlel jsem tu jen dva dny, takže jsem nevěděl jestli už tu předtím byla.

Cage byl kamarád kamaráda, který hledal spolubydlícího. Potřeboval jsem si rychle něco najít a tady to bylo pěkný. Preston byl ve stejném baseballovém týmu jako Cage, na místní státní univerzitě. Jamile Preston slyšel, že sháním byt, zavolal Cagovi a domluvil mi to tu.

"To jsem já. Zapomněla jsem si telefon, když jsem utíkala. Nejsi tady, ale tvůj nový spolubydlící mě pustil dál. Zavolej mi," popotáhla a pak zavěsila. Fascinovaně jsem sledoval jak mu ještě napsala textovku. Opravdu věřila, že jí ten děvkař, se kterým bydlím zavolá, hned jak dostane její zprávu. Byl jsem zaujatý a každou minutou ve mě narůstaly obavy.

Skončila a vrátila mi telefon. Na červeném, pihatém obličeji se jí usadil úsměv a ve tvářích se jí objevily dva dolíčky. Sakra, to bylo tak roztomilý.

"Díky, nebude ti vadit, když tu chvíli počkám dokud nezavolá zpátky?"

Zavrtěl jsem hlavou, "Ne, vůbec ne. Chceš něco k pití?" Přikývla a vstala.

"Ano, ale dojdu si sama. Moje pití je v lednici ve spodním šuplíku za pivem."

Zamračil jsem se a následoval jí do kuchyně. Otevřela lednici a předklonila se pro svoje schované pití. S tím jak se nahýbala pro pití, bylo těžké si nevšimnout jak se jí těsné, seprané džíny napínaly přes zadek. Měl dokonalý srdcový tvar a ačkoliv nebyla moc vysoká, zdálo se že má nohy až do nebe.

"Ach, tady to je. Cage by měl zaběhnout do krámu a doplnit zásoby. Musel nechat jednu z jeho nocležnic pít moje Jarritos."

Nemohl jsem dál hádat. Musím vědět kdo přesně je. Určitě nebyla jedna z jeho holek. Mohla by to být ta sestra, o které se Preston zmiňoval, že s ní chodil? Rozhodně jsem doufal, že ne. Zaujala mě a to se mi už nějaký čas nestalo. Ne od poslední holky, která mi zlomila srdce. Otevřel jsem pusu, abych se jí zeptal jak se s Cagem zná, když v tom mi v kapse začal vyzvánět telefon. Došla ke mě a napřáhla ruku. Ta holka opravdu věřila, že je to Cage. Podíval jsem se dolů a vida, opravdu mi volal můj spolubydlící.

Vzala mi telefon z ruky.

"Ahoj."

"Je to sobecká kráva."

"Nemůžu tam zůstat, Cagi."

"Nezapomněla jsem si telefon schválně. Byla jsem naštvaná."

"Ano, tvůj nový spolubydlící je milý kluk. Dost mi pomohl."

"Ne, neukončuj rande. Dostaň jí ven ze svýho systému. Já počkám."

"Slibuju, že se tam nevrátím."

"Je jaká je, Cagi."

"Prostě jí nenávidím," znovu jsem jí v hlase slyšel slzy.

"Ne, ne, opravdu jsem v pohodě. Jen tě potřebuju vidět."

"Ne. Odejdu."

"Cagi-"

"Ne."

"Cagi."

"Dobře, fajn."

Podala mi zpátky telefon. "Chce s tebou mluvit."

Takový rozhovor jsem ještě nezažil. Musí to být jeho sestra.

"Ahoj."

"Poslouchej, potřebuju, abys tam Low udržel než se vrátím domů. Je rozrušená a já nechci, aby odešla. Dej jí z lednice jednu z těch jejích zatracených mexických limonád. Jsou ve spodním šuplíku za pivem. Musím je schovávat před ostatníma holkama, co ke mě chodí. Všechny holky tohle nechutný pití zbožňujou. Zapni telku, rozptyl jí, udělej cokoliv. Jsem jen deset minut od baráku, zrovna si natahuju džíny a mířím domů. Jen jí pomoz se rozptýlit, ale NEDOTÝKEJ se jí."

"Ah, dobře, jasně. Je to tvoje sestra?"

Cage se do telefonu zasmál. "Sakra ne, není moje sestra. Nikdy bych svojí sestře nekupoval pití a nevolal jí zpátky, když jsem uprostřed zasraný trojky. Low je holka, se kterou se ožením."

Na to jsem neměl žádnou odpověď. Pohledem jsem jí našel stát u okna, zády ke mě. Dlouhé, husté, měděné prameny se jí na koncích vlnily a dosahovaly jí do půlky zad. Ani trochu se nepodobala holkám, se kterými Cage spal. Co tím myslel, že se s ní ožení? Nedávalo to smysl.

"Udrž jí tam, chlape. Jsem na cestě."

Pak zavěsil.

Položil jsem telefon na stůl, stál tam a díval se jí na záda. Pomalu se otočila a chvíli si mě prohlížela, pak se usmála.

"Řekl ti, že se si mě vezme, že jo," řekla s tichým smíchem, než se napila oranžové limonády se španělskou etiketou.

"Blázen. Neměla bych ho otravovat, ale je všechno co mi zbylo."

Šla se posadit zpátky na starý, omšelý gauč a nohy si přitáhla pod sebe.

"Neboj. Neodcházím. Rozmlátil by sestřin dům na kusy, zatímco by mě hledal a vyděsil jí k smrti, kdybych odešla. Už tak s ní mám dost problémů. Nemám v úmyslu na ní poslat Cage."

Pomalu jsem došel k jediné židli v pokoji a posadil se.

"Takže jste zasnoubení?" zeptal jsem se, dívajíc se dolů na její prázdný prsteníček.

Se smutným úsměvem zavrtěla hlavou.

"Ani za milion let. Cage má šílený nápady. Jen protože je říká ještě neznamená, že je to pravda."

Nadzvedla obočí a znovu se napila.

"Takže si nebudeš Cage brát?" Byl bych opravdu rád, kdyby mi to objasnila, protože jsem byl neuvěřitelně zmatený a byl jsem jí víc než jen trochu zaujatý.

Kousla se do spodního rtu a já si poprvé všiml jak je plný.

"Cage byl můj soused, když jsme vyrůstali. Je můj nejlepší kamarád. Mám ho moc ráda a opravdu je vše co mám. Jediný člověk, na kterého se můžu spolehnout. Nikdy jsme spolu nechodili, protože ví, že bych s ním nespala a on sex potřebuje. Také je přesvědčený, že mít spolu před svatbou vztah by neskončilo dobře a ztratil by mě. Má iracionální strach, že o mě přijde."

Ví, že tenhle týden opíchal minimálně tři různý holky a když mu volala tak byl zrovna uprostřed trojky? Měla mnohem na víc než na Cage.

"Setři si z obličeje ten výraz. Nepotřebuju tvojí lítost. Vím jaký Cage je. Nejspíš si viděl jaký holky ho přitahujou a já absolutně nevypadám jako ony. Nežiju v pohádovým světě. Jsem si všeho velmi vědomá," naklonila hlavu ke straně a sladce se na mě usmála, "Ani neznám tvoje jméno."

"Marcus Hardy."

"Dobře, Marcusi Hardy. Já jsem Willow Montgomery, ale všichni mi říkají Low. Ráda tě poznávám."

"Nápodobně."

"Takže, ty jsi Prestonovo kamarád."

Přikývl jsem, "Jo, ale nepoužívej to proti mě."

Poprvé se zasmála a náhlá radost z tak jednoduchého zvuku mě vylekala. Její smích se mi líbil.

"Nebudu. Preston není zase tak špatný. Rád využívá ten svůj pěkný klučičí vzhled ve svůj prospěch, ale já jsem před jeho pozorností v bezpečí. Cage by ho zabil, kdyby se rozhodl házet po mě svýma modrýma očima."

Bylo to kvůli Prestonovo sukničkářství, nebo protože byl kluk, před kterým chtěl Cage Willow chránit.

Opravdu od ní očekával, že bude posedávat kolem a čekat až bude připravený se usadit a vzít si jí?

"LOW," ozval se venku Cagův hlas a dveře do bytu se prudce rozletěly. Rozhlédl se a pohledem okamžitě našel Willow.

"Bože, zlato, tolik jsem se bál, že odejdeš, pojď sem." Takhle jsem Cage nikdy neviděl.

Tahle malá, sladká zrzka se mu očividně dostala pod kůži jako nikdo. Vytáhl si jí nahoru do náruče, zvedl ze země její zapomenutý kufr a pak jí odvedl do svojí ložnice, zatímco jí cestou něco šeptal. Kdyby mě předtím neinformovala, že s ním odmítá mít sex, užírala by mě zuřivost, při pomyšlení, že se bude dotýkat někoho tak sladkého, potom co právě opustil postel kde byl ne s jednou, ale rovnou se dvěma holkama. Ale místo toho mě užírala závist, protože jsem věděl, že jí bude držet a poslouchat její zvuční hlas, zatímco se mu bude svěřovat se svými problémy.

To on je pro jí napraví, ne já. Já jí zrovna poznal. Tak proč mě to kruci tak štve?
 

37 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 zia zia | 27. března 2014 v 23:01 | Reagovat

Dakujem, uz teraz sa mi to paci:-) :-D

2 Kika Kika | 27. března 2014 v 23:02 | Reagovat

ďakujem za preklad :-D

3 ája ája | 27. března 2014 v 23:02 | Reagovat

ty bláho...perfektní. Díky moc ;-)

4 Kwítko Kwítko | Web | 27. března 2014 v 23:03 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se že to není k tématu ale než přestaneš číst... ráda bych jestli bys mi pomohla v jedné soutěži na univerzitě. Pokud má fotka vyhraje dostanu poukaz na amazon kde pak můžu koupit knihy na Bookfeeding projekt který v létě organizuju na Madagaskaru. Na mem blogu nebo FB najdes vice informaci o tom projektu. Já bych jen ráda kdybys mohla kliknout na 'like' https://www.facebook.com/universityofaberdeen/photos/a.10152357228239432.1073741856.5740844431/10152357230869432/?type=1&permPage=1 a třeba se i poptat kamarádů. Fakt to půjde na dobrou věc. Koukni na můj blog, že to není žádná blbost... děkuji moc

5 Mirka Mirka | 27. března 2014 v 23:04 | Reagovat

Děkuji moc za překlad!!! Je to úžasný!!!

6 Ver Ver | 27. března 2014 v 23:14 | Reagovat

NO, první kapitola a já jsem ohromená!
Tohle se zdá na vážně dobrou knížku ;)
děkuji moc za překlad a těším se na další :3

7 Kwítko Kwítko | Web | 27. března 2014 v 23:14 | Reagovat

opět já... jinak ráda pomůžu s překladem.. studuju ve Skotsku tak angličtinu mám na dobré úrovni... jinak fakt budu vděčná o lajk... pomůže to pár dětem na Madagaskaru (najdi na FB Madagascar Bookfeeding project)https://www.facebook.com/universityofaberdeen/photos/a.10152357228239432.1073741856.5740844431/10152357230869432/?type=1&permPage=1

8 Sindy Sindy | E-mail | 27. března 2014 v 23:15 | Reagovat

Prosím nenašiel by sa tu niekto,kto má knihu od Alice Clayton Nabíječ??? Bol by niekto ochotný mi ju poslať na mail?

9 Maky Maky | 27. března 2014 v 23:31 | Reagovat

Míšo, jsi neuvěřitelná :-D takhle rychle začít překládat další knížku je machrovinka, fakt smekám, jsi dobrá.

10 Týna Týna | 27. března 2014 v 23:53 | Reagovat

[8]: Poslala jsem ti jí, tak snad to dorazilo :))

Jinak děkuji za překlad, vypadá to zajímavě. Těším se na pokračování :)

11 Sindy Sindy | 27. března 2014 v 23:57 | Reagovat

[10]: :Jééj..tak to si ma teraz neskutočne potešila. Ďakujem ti strašne moc. Všetko dorazilo! :D Práve si mi vylepšila dník..vďaka! ;-)

12 evudar evudar | 28. března 2014 v 7:46 | Reagovat

Skvělé, moc děkuji za 1. kapitolu.

13 Veru Veru | 28. března 2014 v 8:39 | Reagovat

Díky za překlad.

14 Maribella Maribella | 28. března 2014 v 9:03 | Reagovat

Děkuji za překlad :-)

15 Renca Renca | 28. března 2014 v 10:38 | Reagovat

Úžasné, moc se na knížku těším. Děkuji za překlad.

16 viki viki | 28. března 2014 v 12:31 | Reagovat

Děkuji za překlad!

17 klara klara | 28. března 2014 v 13:07 | Reagovat

dekuju za preklad

18 Dadinko Dadinko | E-mail | 28. března 2014 v 18:35 | Reagovat

Juchuuu ďakujeeem :)

19 Mi Mi | 28. března 2014 v 19:04 | Reagovat

Moc děkuju za překlad :)
Začíná to zajímavě už se těšim na pokračování :D :D

20 Míša Míša | 28. března 2014 v 19:40 | Reagovat

Knížka má 27 kapitol...

21 Zuz Zuz | 28. března 2014 v 20:44 | Reagovat

děkuju za překlad :-) mohla bych poprosit o zaslání knížky na mail? :-)  zuzkaSvobodov@seznam.cz :-) děkuju

22 Kaja Kaja | 29. března 2014 v 15:21 | Reagovat

Poslala by si tú knihu aj mne?? prosím :)... 9karca6@azet.sk

[10]:

23 domča domča | E-mail | 29. března 2014 v 19:56 | Reagovat

[10]:Ahoj, také bych moc prosila o zaslání knížky na mail :-)  :-)

24 Jahudka Jahudka | 29. března 2014 v 20:56 | Reagovat

Děkuji

25 Týna Týna | 29. března 2014 v 21:42 | Reagovat

[22]:[23]:: Máte to tam holky, snad to dorazilo v pohodě :)

26 Kaja Kaja | 30. března 2014 v 3:15 | Reagovat

[25]: Ďakujeeem :-D

27 terysek terysek | E-mail | 5. dubna 2014 v 12:50 | Reagovat

[10]: ahoj, prosím, poslala by jsi mi taky tu knížku? :)

28 Ver Ver | E-mail | 24. dubna 2014 v 22:16 | Reagovat

[10]: Poslala bys mi ji prosím taky? děkuji :)

29 Niky Niky | E-mail | Web | 4. července 2014 v 19:16 | Reagovat

Ahoj, chci se zeptat - budou se překládat i další díly Sea Breeze série?? Díky za odpověď :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama