BOL - 2.kapitola

29. března 2014 v 22:33 | Míša |  Because of low - Abbi Glines

Kapitola dvě




Willow


Podívala jsem se dolů na Cage rozvaleného na podlaze. Nějak se mu včera večer podařilo najít pár dek a polštář, když se vrátil. Ve dvě hodiny v noci mu někdo volal a on odešel. Smrděl whisky a sexem. Nedovolovala jsem mu spát vedle mě v posteli, když se vrátil od nějaký bezejmnený holky, ztřeštěnej kluk. Odolala jsem nutkání sáhnout dolů a odhrnout mu z očí dlouhé černé vlasy. Musím odejít a kdybych ho vzbudila, zastavil by mě. Sestra dneska počítá s hlídáním neteře Larissy. Pořád jsem na ní byla naštvaná, ale Larissa byla dítě a potřebovala mě. Nemohla za to, že je její matka sobeckej zmetek.

Vstala jsem, vzala z postele deku a opatrně s ní přikryla Cagovo polonahé tělo. Svléknul se do boxerek, aby se pokusil zbavit oblečení zamořeného kouřem, whisky a levnýma holkama. Nepomohlo to, pořád z něj tohle všechno táhlo. Vždycky měl svoje dokonale stavěné tělo dozlatova opálené. Jeho matka byla stoprocentní indiánka a to se mu odrazilo na rysech. Intenzivní modré oči byly všechno co podělil po otci. To byla jedna z mnoha věcí co nás s Cagem spojovala, vyrůstání bez otce.

V kufru mi ležely jen tři čisté outfity, které jsem momentálně měla. Špinavé oblečení leželo v koši na špinavé prádlo v rohu Cagova pokoje. Fakt už bych si měla udělat čas na praní. Popadla jsem džíny a tričko 'Hurricane's Baseball', co jsem dostala od Cage a tiše a rychle se oblékla. Napřed jsem se učesala, pak jsem zavřela kufr a hodila špinavé oblečení ze včerejška do špíny.

Opatrně jsem za sebou zavřela dveře ložnice, abych ho nevzbudila a zamířila do kuchyně. Potřebuju kafe a taky tu chci nějaké nechat uvařené pro Cage až se vzbudí. Bůh ví, že ho po tak probdělé noci bude potřebovat.

"Myslel jsem, žes včera v noci odešla."

Prudce jsem se otočila a uviděla u kuchyňského stolu sedět Marcuse Hardyho. Četl si noviny a v ruce měl hrnek s kávou. Opravdu jsem si přála, aby nebyl tak strašně krásnej. Marcus Hardy nebyl v mojí lize a snad ani v mojí atmosféře. Nemám tušení jak se Cagovi podařilo ulovit Marcuse za spolubydlícího. Preston si musel být s Marcusem dost blízký, což se zdálo divné, vzhledem k tomu, že Preston vyrostl dost podobně jako já a Cage.

"Ehm, ne, to byl Cage, kdo včera v noci odcházel."

Marcus se nesouhlasně zamračil, přesně jako to udělal včera. Opravdu mě a Cage vůbec nechápal. Nebyla jsem si jistá jestli soudí mě, nebo Cage, ale štvalo mě to. Dokonce i když měl ty nejhezčí zelené oči jaké jsem na klukovi kdy viděla.

"Cage tu není?"

Zavrtěla jsem hlavou, "Ne, vrátil se. On, ehm, někdo mu volal a on šel ven. Vrátil se před pár hodinami."

"Takže tě tu nechal zatímco šel...ven."

Povzdychla jsem si a vzala si hrnek.

"Jo."

"Zrovna jsem si chtěl udělat pár vajíček a toast. Dáš si taky?"

To nebyla odpověď jakou jsem čekala. Byla jsem si jistá, že tuhle věc mezi mnou a Cagem do puntíku rozebere. Místo toho mi nabízel snídani.

"Ne, díky, musím jít, dneska hlídám neteř." Zvedla jsem hrnek kafe v ruce, "Vždycky si sebou beru hrnek kafe, ale vždycky ho vrátím."

Marcus pokrčil rameny. "Bez starostí. Stejně nejsou moje."

"Já vím. Koupila jsem je Cagovi, když se sem nastěhoval."

Marcus vstal, došel k lednici a začal vyndávat vajíčka a máslo. Pokud bych k sobě měla být upřímná, opravdu jsem tu chtěla zůstat stát a dívat se jak vaří. Pak si s ním dát snídani a zjistit jestli se mi ho podaří přimět k úsměvu. Měla jsem pocit, že bude mít opravdu hezký úsměv. Zelené oči mu budou nejspíš jiskřit.

"Jestli jsi si jistá, že nemůžeš zůstat. Jsem zatraceně dobrej kuchař."

Marcus se natáhl, aby vedle mě otevřel šuplík. K nosu se mi donesla vůně mýdla, smíchaná s kávou a něčím jiným, připomínajícím teplé letní dny. Bojovala jsem s nutkáním popadnout ho za košili a čichnout si víc. Myslel by si, že jsem blázen.

Vždycky jsem měla za to, že nejlepší vůně na světě je ta Cagovo, když přišel z oslavy vítězné hry. Ale Cagův pot, pivo a cigarety se nadali s čistým Marcusem Hardy srovnat.

Fajn, měla bych vypadnout.

"Ehm, dobře, musím běžet. Ještě jednou díky a tu snídani si dáme někdy jindy. Musím se dostat k ségře dřív, než přivleče mojí neteř až sem."

Marcus ke mě vzhlédl a malé zamračení mu zvrásnilo obočí. Zdálo se, že si dělá starosti. Kdyby jen věděl, že je tohle můj nejposlednější problém. Napadlo mě co by si myslel, kdyby věděl, že opravdu nemám kde bydlet. Sestřin gauč a Cagova postel byli teď moje jediné možnosti. Tak nějak jsem věděla, že by to chtěl napravit a to mě hřálo.

Potřásla jsem hlavou, abych se zbavila představ o Marcusovi, obešla jsem jeho a jeho dobroty a zamířila ke dveřím.

"Budeš v pohodě?" Zavolal, když jsem sáhla na kliku. Pousmála jsem se. Měla jsem pravdu. Staral se. Ale na druhou stranu, kluci jako Marcus vždycky chtějí zachránit svět.

"Jo," odpověděla jsem a ohlédla se přes rameno, abych se na něj usmála, pak jsem vyšla ven a vydala se do svojí reality.


"Kde jsi k SAKRU byla? Ne, počkej, nic neříkej. Byla jsi zase v poseli Cage Yorka. Víš, že nemáš žádný právo mě soudit, zatímco sama spíš v posteli toho děvkaře."

Kousla jsem se do tváře, abych nezačala křičet. Můj život jí byl tak ukradenej, že ani netušila jak je mimo. Ano, Cage možná všichni měli za děvkaře, ale on si vybíral opravdu sexy ženy, se kterými spal. Měl pěkně vysoké standardy. Díky tomu mě nikdy nepřestalo udivovat, že si lidi mysleli, že jsem jeden z jeho mnoha úlovků. Vůbec jsem nevyhovovala profilu. Pro začátek si mě pořád držel na blízku. Nikdy nezůstával na blízku holkám, se kterými píchal. Za druhý, nebyla jsem ani zdaleka tak vysoká, byla jsem zrzka a boky jsem měla příliš velký a hrudník příliš skutečný. Cage měl slabost pro umělý prsa. Divný, ale pravda. Každopádně, moje sestra byla chodící ztělesnění holky, po kterých Cage šel.

Taky měla zrzavé vlasy, ale její byly přirozeně vlnité a byla vysoká a štíhlá. Zrzavá jí slušela víc než mě. Dělala zrzavou sexy. Já, ani tak moc ne.

"Už jsem tady. Prostě jdi a přestaň nadávat a ječet před Larissou. Zabralo mi celý týden odnaučit jí říkat k-u-r-v-a, když jí něco upadne."

Kdybych se nebála, že se z toho stane běžné slovo v její slovníku, přišlo by mi to směšný. Seděla ve svojí vysoký židličce a házela na zem jedno cheerio za druhým. Pokaždé když dopadlo na lino, zaječela 'kurva', zatleskala rukama a udělala to znovu. A to vše jen díky mojí okouzlující sestře, ječící 'kurva' pokaždé, když Larissa upustila jídlo na zem. Takže si z toho moje neteř udělala hru.

"Prosím tě, byla to sranda. Musím jít. Zavolej Jenet Hall, paní s natáčkama ve vlasech co bydlí tři domu od nás a zeptej se jestli může zítra Larissu hlídat. Máš zítra školu, že jo."

Přikývla jsem. "Jo."

Nesnášela jsem nechávat Larissu s kočičí dámou. Když tam byla naposledy, přišla domů s několika škrábanci od tisíce koček co v tom domě žily. Nemluvě o tom, že to tam smrdělo po kočičích výkalech. Ale nemohla jsem si dovolit propásnout hodinu, dostat horší známku než Béčko, nebo ztratit stipendium. Faulkner byla nižší vysoká a bylo to všechno co jsem si mohla dovolit. Jakmile mi vyprší stipendium, nebudu moct dál studovat. Ledaže by se mi podařilo sehnat studentskou půjčku, ale jelikož nemám ani kde bydlet, tak to bylo nepravděpodobný.

"Dobře. Padám. Nevolej mi na mobil, když jsem v práci. Pokud budeš mít problémy, prostě je vyřeš."

A byla pryč. Žádná pusa na rozloučenou pro Larissu. Kdyby nic jiného, za tohle jsem jí nenáviděla.

Máma mi umřela na rakovinu, když mi bylo dvanáct a nechala nás se sestrou samotné. Tawny bylo osmnáct a převzala nade mnou opatrovnictví. Díky máminu letitému šetrnému střádání byl dům naštěstí splacený. Dům spolu s nepatrným množstvím peněz sdědila Tawny. Místo toho, aby dokončila čtvrťák, složila testy dřív a podařilo se jí dostat práci, která zaplatila účty. Jakmile jsem byla dost stará, sehnala jsem si po škole brigádu, abych pomohla. Pak před necelým rokem přišla Larissa a všechno se ještě víc zkomplikovalo. Tawny řekla, že už mě nemůže dál podporovat a musím si sehnat vlastní byt. Nemohla jsem si to z platu servírky dovolit. Takže se rozhodla, že když se postarám o Larissu, zatímco bude v práci, nechá mě tu ten den na oplátku zadarmo přestat. Problém je že ode mě nepotřebuje Larissu hlídat každý den a když jsem nehlídám, nenechá mě tu přespat.

Zní to krutě, ale popravdě jsem si víc než jistá, že ty noci sem chodí Larissin táta a ona nechce, abych věděla kdo to je. Kdyby netajila kdo je Larissin otec, určitě by mě tu nechávala zůstat. Ale vykopla mě kvůli klukovi. Napřed jsem chodila do metodistického kostela, protože tam měli útulek pro bezdomovce, ale když to zjistil Cage, málem se zcvoknul. Teď místo toho chodím k němu. Snažila jsem se s ním o tom hádat, už jen kvůli té bláznivé představě, že se vezmeme, ale potřebovala jsem ho. I když je to občas majetnický blázen, stará se o mě. Nikdo jiný to nikdy nedělal. Líbilo se mu vědět, že má schopnost se o někoho postarat.

Když Cagovi umřela babička, nechala mu všechno co měla našetřené pod matrací. Cage tu ženu nikdy ani nepotkal, protože jeho matka utekla v šestnácti z domova a nikdy se nevrátila. Bylo to překvapení, když Cage dostal šek na více než dvě stě tisíc dolarů. Jako první si z těch peněz koupil byt. Byla to podle něj dobrá investice a chtěl nějaké útočiště. Zbytek peněz uložil do banky a vybíral jen úroky. Od té doby se mě snažil přemluvit, abych se k němu nastěhovala.

"Lowlow ven," dožadovala se Larissa a bouchala při tom pěstičkou do stolečku vysoké židličky.

Nedávno mi přestala říkat mami a začala s Lowlow. Tawny zuřila, když mi říkala mami. Musela jsem zapracovat, abych tenhle zlozvyk zlomila.

"Ano, vyndám tě, ale napřed ti z rukou umyju banán."



Marcus


"Kdy Low odešla," zabručel Cage, když vyšel ven ze svých dveří hodinu potom co Willow odešla. Cítil jsem z něj whisky přes celý pokoj. Jak mohla tak blízko tohohle spát?

"Asi před hodinou."

Přikývl a vytáhl z kapsy mobil. Snažil jsem se vypadat jakože jsem soustředěný na obrazovku notebooku a neumírám zvědavostí slyšet co jí řekne.

"Čau zlato, proč jsi odešla a nevzbudila mě?"

"Ale no tak. Víš, že bych kvůli tobě vstal."

"Promiň. Neměl jsem odcházet."

"Ne. Neměl jsem. Myslel jsem, že spíš."

"Chci, abys dneska zase přišla a prosím, vezmi si klíč. Pořád ho tu pro tebe mám. Nelíbí se mi, když zůstáváš u ní a bůh mi pomáhej jestli zjistím, že jsi zase šla do tý zatracený noclehárny."

"Dojedu si pro tebe sám, jestli se tu večer neobjevíš."

"Večer mám zápas. Chceš jít? Slibuju, že pak odejdu s tebou."

"Dobře, fajn. Ale přijď sem. Potřebuješ si před zítřejší přednášku odpočinout, takže sem doval ten svůj sexy zadek a jdi do postele. Slibuju, že dneska nebudu smrdět."

Cage se zasmál a zavěsil.

"Já se z tý holky zblázním."

Vzhlédl jsem od monitoru počítače. Cage si naléval hrnek kafe.

"Vzala si kafe než odešla?"

"Jo, vzala."

Přikývl a opřel se zády o linku.

"Vypadala naštvaně, nebo unaveně?"

Vypadala vyčerpaně. Ale to jsem mí říkat nechtěl. Ne protože bych si o něj dělal starosti, ale nemyslel jsem si, že by chtěla, abych na to poukazoval.

"Zdála se v pohodě."

Přemýšlel jsem o části jejich rozhovoru, kdy se zmínil o noclehárně. Jen při představě, že tam spala se mi stáhly vnitřnosti.

"Co jsi myslel tím, že by šla do noclehárny?"

Cage zanadával a zavrtěl hlavou. "Její sestra je pěkná mrcha. Prakticky Low vykopla. Napřed jsem o tom nevěděl. Zjistil jsem, že spí v místním kostele, který provozuje nějaký útulek pro bezdomovce. Byl jsem vzteky tak bez sebe, že bych dokázal její sestru zabít holýma rukama."

"Kde teda bydlí?" Měl jsem pocit, že se mi odpověď líbit nebude, ale musel jsem to vědět.

"Ty dny kdy hlídá neteř jí sestra nechává přespat u ní. Zbytek dní chodí sem. Několikrát jsem se jí snažil nastěhovat do pokoje kde teď bydlíš ty, ale odmítla. Říká, že nedokáže zvládnout můj životní styl na plný úvazek. Jediný důvod proč jsem jí nenutil je protože jí nechci ztratit. Viděla by co jsem ve skutečnosti za sračku a ztratil bych jí. Nemůžu jí ztratit."

Ten kluk v tom má fakt bordel. Jak si mohl myslet, že je do Willow zamilovaný, když ani nedokázal přestat šukat každou holku s dlouhýma nohama a falešnýma kozama?

"Chápu," odpověděl jsem, i když to tak nebylo.

Cage se zasmál a položil hrnek. "Ne, o tom pochybuju."

Neodpověděl jsem, protože měl pravdu.


Lekl jsem se při zaklepání na dveře, přestože jsem se ho nemohl už několik hodin dočkat. Od chvíle co mi Cage řekl ať kolem sedmé čekám Willow jsem byl překvapivě neklidný. Budu mít Willow pro sebe. I když jsem věděl, že to není nejmoudřejší, těšil jsem se. Fascinovala mě.

"Ahoj Marcusi," usmála se na mě, když jsem doširoka otevřel dveře a ustoupil, aby mohla vejít.

"Ahoj."

"Doufám, že ti nenarušuju večer. Můžeš mě prostě ingorovat a pokračovat v tom co děláš. Dokonce se můžu schovat v Cagovo pokoji, jestli bys byl raději sám, nebo tak."

Ani náhodou.

"Ne, ehm, vlastně potřebuju něčí společnost. Makal jsem na přípravě svých on-line přednášek. Potřebuju přestávku a skutečnou konverzaci."

Rozzářila se na mě a odhalila oba dolíčky.

"Ach, dobře! Přinesla jsem DVDčko a pár věcí na domácí pizzu."

Zvedla velký, papírový pytel v ruce. V druhé ruce svírala držadlo starého kufru. Při představě, že svoje věci musí pořád vláčet sebou se mi stáhl žaludek. A taky z faktu, že v tak malém kufru má všechno co vlastní. Do té věci by se mojí sestře nevešla ani její kolekce plavek.

"To zní perfektně."

"Jak dobrý jsi v krájení zeleniny?"

Vyhrnul jsem si rukávy a zatnul paže. "Vlastně mám docela dobrý zkušenosti."

Rozesmála se a já měl pocit jako bych právě pohnul horou a ne jen souhlasil s nakrájením zeleniny.

Následoval jsem jí do kuchyně a užíval si pohled na její zadek. Dneska jí ty úžasný nohy nezakrývaly dříny. Khaki šortky a volnější červené tílko odhalovalo bezchybnou, broskvovou a krémovou pokožku. A vlasy jí bez culíku volně splývaly dolů po zdech. Hedvábné vlny se zdály téměř neskutečné.

"Dobře, vím, že v jednom šuplíku je slušný nůž, protože jsem ho před pár týdny koupila. Pokus se ho vyštrachat a najít prkýnko, já zatím umyju zeleninu."

Začal jsem hledat nůž, zatímco jsem se pokoušel setřít si z obličeje přitroublý úsměv.

"Kolik je tvojí neteři?" Byl jsem odhodlaný se o ní dnes večer dozvědět víc. Ta holka byla velká neznámá. Ohlédla se přes rameno a usmála se na mě, "Minulý měsíc jí byl rok."

Otevřel jsem šuplík na našel ztracený nůž.

"Mám ho."

"Ach, dobře. Tady, začni krájet houby," řekla, kývajíc hlavou ke stále mokrým houbám ležícím na utěrce.

"Ano, madam."

"Takže, jak se ti líbí bydlení s Cagem? Myslím, že vy dva jste naprosto odlišní, z toho co můžu říct."

Co přesně tím myslela? Ne, že by mi vadilo, že si o mě nemyslí, že jsem hráč, ale Cage byl v jejích očích hodně vysoko.

"Je to fajn kluk. Málokdy doma. Je snadný najít tu klid na on-line hodiny."

"Cage nedokáže zůstat doma dlouho. Potřebuje společnost. Vždycky byl takový. Když jsme byli děti, vždycky někde lítal. Bylo tolik nocí, kdy se mi proplížil oknem do pokoje, protože zůstal pozdě do noci venku a máma mu zamkla dům."

Nedovedl jsem pochopit jak může rodič tohle udělat kvůli překročení večerky. Moji rodiče vždycky přecházeli mezi dveřmi, připravení mě potrestat za pozdní příchod.

"Přestaň se mračit," zasmála se a dloubla mě loktem do boku. "Prakticky tvoje myšlenky vidím. Jsi Prestonovo kamarád, takže musíš vědět jaký to doma měl. A takový to bylo pro většinu děcek z našeho okolí."

Donutil jsem se k úsměvu a zaměřil všechnu pozornost na zeleninu před sebou.

"No jo, myslím, že vím."

Absolutně to nedávalo smysl. Willow se tiše zasmála a začala mixovat těsto na pizzu.

Pracovali jsme tiše a já se usilovně snažil soustředit na zeleninu, zatímco ona hnětla a převalovala těsto. Měla drobné ruce, ale zatínající se malé svaly, když tahala a mačkala těsto byly doslova okouzlující. Co to se mnou je?

"Takže, vrátil ses domů, protože tě unavil studentský život, nebo máš nějaké jiné velké plány, které to náhle přestěhování vysvětlí?"

Nebyla první kdo se mě na tohle zeptal. Byl jsem bombardovaný otázkami od všech mých přátel, kteří věděli, že život v Tuscaloose miluju. Také věděli, že se těším až získám odstup od holky, která se mi v létě dostala pod kůži. Nicméně Willow byla první člověk, kterému jsem chtěl říct pravdu, ale na to bylo příliš brzy.

"Přivedly mě domů rodinné záležitosti."

Připravoval jsem se na to až na mě bude tlačit jako Preston, ale jen přikývla a natáhla se pro hrst nakrájených hub a začala je dávat na pizzu.

"Rodina dokáže věci podělat, co," její poražený tón mě dostal. Vtáhnout si jí do náruče a slibovat jí, že všechno bude v pořádku nebyl nejlepší nápad, vzhledem k tomu, že bych jí nejspíš vyděsil. Místo toho jsem jen přikývl a natáhl se pro jarní cibulku tak, abych rukou zavadil o její.


"To byla jedna z nejlepších pizz jaké jsem kdy jedl," přiznal jsem potom co jsem Willow pomohl uklidit nepořádek v kuchyni.

"Jsme dobrý tým," řekla a přes rameno po mě střelila úsměv, zatímco dávala DVD do přehrávače.

Posadil jsem se na rovnou černou židli, přenechávajíc jí gauč. Bylo na něm dost místa pro nás oba, ale nechtěl jsem, aby se cítila nepříjemně, kdybych seděl vedle ní. Willow se otočila a zamračila se na mě.

"Já nekoušu, Marcusi. Můžeš si ke mě sednout na starý, pohodlný gauč. Tahle židle je neuvěřitelně nepohodlná."

Přesně to pozvání, které jsem potřeboval. Vyskočil jsem, posadil se na konec gauče a natáhl si nohy před sebe. "Nemusíš mi to říkat dvakrát. Jen jsem byl zdvořilý."

Willow se zasmála a přinesla si sebou deku. Neposadila se na opačný konec, což mě překvapilo. Místo toho si sedla vedle mě, jen dost daleko, aby se naše těla nedotýkala a nadzvedla deku, "Chceš se podělit?"

"Jo," nebylo mi ani trochu chladno, ale nabídku být s Willow pod dekou jsem nehodlal odmítnout.

"Dobře," prohlásila a rozprostřela přes nás přikrývku, "tady."

Tmavý pokoj ozařovalo jen světlo z televize. Teplo vyzařující z Willowina těla bylo tak lákavé. Chtěl jsem překonat vzdálenost a projet jí prsty ve vlasech. Umíral jsem touhou zjistit, jestli jsou tak jemné jak vypadají, už od chvíle co jsem jí uplakanou uviděl stát mezi dveřmi. Jakoby mi četla myšlenky, posunula se ke mě a položila mi hlavu na rameno.

"Doufám, že ti to nevadí, ale při filmech se ráda tulím."

Málem jsem se zadusil vlastními slovy. "Ehm, ne, nevadí mi to."

Přestože byla u mě, donutil jsem ruku zůstat na opěradle a nehledat si cestu do jejích vlasů.

"A to jsem ani nevzala romantickou komedii. Myslela jsem na tebe, když jsem vybírala film a nezdáš se mi jako typ kluka co se dívá na romantické komedie. Takže jsem místo toho vzala Sci-Fi."

Kdyby se ke mě tulila na gauči, díval bych se třeba na zatracený Deník Princezny, který jsem nesnášel od doby co jsem se na něj musel jako malý dívat se ségrou.

"Sci-Fi je v poho," ujistil jsem jí, i když jsem věděl, že se nedokážu soustředit na nic jiného kromě vůně připomínající zimolez, která se jí vznášela z vlasů.
 

45 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kika Kika | 29. března 2014 v 23:43 | Reagovat

dakujem za preklad:-)

2 evudar evudar | 30. března 2014 v 8:07 | Reagovat

Skvělé, děkuji za pokračování.

3 Maky Maky | 30. března 2014 v 10:08 | Reagovat

Děkuji :-)

4 Mi Mi | 30. března 2014 v 10:19 | Reagovat

Deník princezny ? cože ? :D :D
Děkuju za překlad :D 8-)

5 Maribella Maribella | 30. března 2014 v 11:04 | Reagovat

Děkuji ;-)

6 klara klara | 30. března 2014 v 11:18 | Reagovat

dekuju za preklad

7 Kamča Kamča | 30. března 2014 v 15:08 | Reagovat

Skvělý!
Moc děkuju za překlad, už se těším na další kapitolku.. :)))

8 viki viki | 30. března 2014 v 19:47 | Reagovat

Děkuji za skvělý překlad !!!

9 Mirka Mirka | 31. března 2014 v 0:03 | Reagovat

Děkuji moc za překlad!!! Je to úžasný!!!

10 Renca Renca | 31. března 2014 v 9:37 | Reagovat

Super, děkuji za překlad.

11 Veru Veru | 1. dubna 2014 v 8:51 | Reagovat

Díky za překlad!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama