BOL - 3.kapitola

31. března 2014 v 22:22 | Míša |  Because of low - Abbi Glines

Kapitola tři


Willow




"Low," zašeptal mi do ucha Marcusův hlas. Přitulila jsem se k tomu zvuku blíž a zhluboka dýchala. Voněl tak dobře, chtěla jsem se mu zavrtat do oblečení.

"Low, vzbuď se," řekl o něco hlasitěji. Protáhla jsem se a otevřela oči. Chvíli mi trvalo přivyknout si na tmu. Ale jako první věc jsem uviděla šest velice pěkně vyrýsovaných buchtiček na Marcusově břiše, vykukujících zpod tmavě modrého trika.

Jako další jsem si uvědomila, že mu ležím hlavou v klíně.

"Promiň, že jsem tě vzbudil, ale je po druhé hodině a napadlo mě, že bys mohla chtít být v posteli dřív než se vrátí Cage."

V pěsti jsem pevně svírala teplou bavlnu jeho trička. Zírala jsem si na ruku a rychle ho pustila. No sakra? Pokoušela jsem se ho ze spaní svlíknout? Bože, doufám, že ne.

Posadila jsem se a zívla.

"Omlouvám se, že jsem na tobě usnula," zamumlala jsem a cítila jak mi ve tvářích narůstá horko.

Usmál se a v zelených očích mu nezbedně jiskřilo, "To nemusíš, už ani nevím, kdy jsem si takhle užil večer."

Sklonila jsem hlavu a kousla se do rtu, abych potlačila přihlouplý úsměv.

"Já taky, kromě toho, když jsem usnula."

Při jeho zasmání mi tělem projelo horko, jaké jsem nepoznala. Nebylo to nic povědomého, ale bylo to hezké. Víc než hezké. Mohlo by to být návykové.

"Raději jdi do postele. Brzy ráno máš školu," řekl tiše.

Přikývla jsem, vstala a šla ke dveřím Cagovo ložnice. Než jsem zmizela uvnitř tak jsem se otočila a zavolala, "Dobrou noc."

"Dobrou noc, Low," zabručel ve tmě hluboký hlas.


"Ahoj zlato, jsem doma a čistý. Ve sprše jsem se vydrhnul a použil půl lahve ústní vody," zamumlal Cage, když si vedle mě zalezl do postele.

Donutila jsem otevřít ospalé oči a na horizontu uviděla vycházející slunce. Přikývla jsem a převalila se, abych si dopřála ještě půl hodinku spínku, než budu muset vstávat.

"Promiň, že jsem zůstal venku celou noc. Neplánoval jsem to," zašeptal, natáhl se a vzal mě za ruku. Nedovolovala jsem mu se ke mě v posteli tulit. Nikdy to nekončilo dobře. Ztvrdnul mu a začal mě osahávat. Párkrát jsme to zkoušeli a já to vždycky ukončila, protože jsem z něj byla frustrovaná a vyhrožovala jsem, že budu spát na podlaze. Nechtěla jsem, aby se věci mezi námi přiostřily. Cage byl moje rodina. Nikdy nebude nic víc.

"To je dobrý," zamumlala jsem.

"Užila sis večer? Viděl jsem, žes dělala pizzu a nechala mi v lednici pár kousků."

Přikývla jsem do polštáře.

"Jedl s tebou Marcus?"

Znovu jsem přikývla.

"On není jako my, Low. Víš to, že jo."

Chápala jsem co Cage říká. Marcus byl mimo mojí ligu. Nechtěl, abych si myslela, že by mezi mnou a jeho spolubydlícím mohlo něco být. Byla jsem nižší třída. Marcus byl bohaté děcko.

"Nejsem blbá, Cagi."

"Ne, jsi zasraně brilantní. A kluk jako Marcus nikdy nepochopí jak přesně zasraně dokonalá a brilantní jsi. Nikdy neprohlídne přes ostatní věci."

Chtěla jsem se na něj naštvat, ale věděla jsem, že má pravdu. Kdyby Marcus viděl odkud pocházím, co jsem, nikdy by mi nevěnoval ani minutu svého času.

"Já vím," zašeptala jsem do tmy.

"Mám tě rád, Low."

"Já tebe taky."

"Pak si vezmi tohle," řekl, když mi do dlaně vsunul klíč a sevřel mi kolem něj prsty. "Budu se schopný uvolnit, když budu vědět, že ho máš. Prosím, vezmi si ho."

Neodpověděla jsem. Nebyla jsem si jistá co říct. Faktem bylo, že jsem ten klíč chtěla. Dávalo mi to zvrácený smysl ujištění, že budu schopná vidět Marcuse ještě častěji.

Během pár vteřin mi začal Cage tiše chrápat do ucha. Ležela jsem a civěla do stropu. Osud nebyl fér. Zbožňoval hrát na mě kruté vtipy. Marcus Hardy byl jeho nejnovější žertík.


Nečekala jsem, že bude Marcus vzhůru, když jsem vyšla v sedm hodin ven z Cagovo pokoje. A opravdu jsem nečekala, že bude stát u sporáku a vařit vejce a slaninu.

"Dobré ráno," nemohla jsem si pomoct a usmála se tomu jak roztomile vypadal během vaření, v teplákách a tričku, zakrývajícím mu hrudník k nakousnutí, který jsem včera večer zahlédla.

"Nechtěl jsem, abys šla do školy hladová. Takže mě napadlo, že když už jsem vzhůru, něco ti připravím."

Pookřálo mi srdce. Nikdo mi ještě nikdy neudělal snídani. Dokonce ani máma. Ach, osud stál vážně za houby. Proč musel být tenhle úžasný, sexy kluk zatracenej Hardy? Proč nemohl být jeden z kluků z našeho sousedství? Někdo, kdo rozumí mému životu, nesoudí mě a nevidí mě kvůli tomu jinak.

"To je opravdu milý."

Usmál se a sáhl pro talíř.

"Pak věřím, že je moje mise splněná."

Tiše jsem se zasmála, abych nevzbudila Cage a došla si vzít talíř, který mi nabízel.

"Taky jsem udělal kafe. Jak ho piješ?"

Opravdu to bylo příliš dobré na to, aby to byla pravda. Ohlédla jsem se zpátky na dveře ložnice a uvažovalo jestli pořád ještě nejsem schoulená v posteli a nespím. Tohle bylo spíš snové než, skutečné.

"Cukr? Smetanu?" Jeho hlas mi prolomil myšlenky a já se na něj zase podívala a usmála se.

"Obojí prosím, dvě lžičky cukru. O vážně děkuju. Ještě nikdo mi neudělal snídani. Tak trochu jsem ztratila řeč."

Úsměv se mu prohloubil a v očích měl něco, co jsem si doufám nepředstavovala. Byl tam zájem. Viděla jsem ho. Snad si nemyslel, že jsem jen snadná kořist.

"Nemáš zač a jestli se na mě budeš takhle dál dívat, možná se ze mě stane tvůj osobní šéf kuchař."

Zakryla jsem zachichotání, které jsem nezvládla ovládnout. Byl to nejspíš ten nejvíc okouzlující kluk, jakého jsem kdy potkala.

Oči mu na moment zvážněly a já sledovala jak natáhl ruku a skoro zbožně se mi dotkl tváře.

"Opravdu se mi líbí tvoje dolíčky," zašeptal.

Po krku se mi tak rychle rozlilo horko, až jsem věděla, že za chvíli budu červená jak malina. Nenáviděla jsem svojí světlou pleť.

"Sedni si a najez se, Low, prosím."

Bez otázek jsem vyhověla.

Byla jsem u druhého sousta vajíček, když si sedl naproti mě.

"Co máš dnes za hodiny?"

Polkla jsem a lokla si kafe, abych to spolkla než odpovím.

"Počty."

Usmál se. "Kdybys potřebovala pomoc, matika je moje specialita."

Potřebovala jsem pomoc, ale pochybovala jsem, že bych byla schopná ho přestat očichávat a okukovat na dost dlouho, abych mohla věnovat pozornost slovům, vycházejícím mu z pusy.

"Díky."

Přikývl a napil se kávy.

"Přijdeš dnes večer?" zeptal se po pár minutách. Chtěla jsem, aby se ptal, protože mě chce vidět. Ale taky jsem věděla, že musím tyhle myšlenky dostat pod kontrolu, než si ublížím.

"Nejsem si jistá, ale pochybuju. Nejspíš zůstanu u sestry," nechtěla jsem to rozvádět, ale jelikož jsem včera hlídala Larissu, měla bych spát tam.

Kromě toho se nemůžu přestěhovat do Cagovo postele.

Čelo mu zvrásnilo zamračení a zdálo se, že přemýšlí o něčem, co ho trápí.

"Víš, že mi nevadí, když tu jsi. Jestli tu potřebuješ zůstat, jsem s tím naprosto v pohodě. Konec konců je to Cagův byt."

Usmála jsem se a polkla poslední sousto slaniny.

"Díky, ale není důvod. Nemůžu se sem nastěhovat. Omezilo by to Cagovi život a nakonec bych mu lezla na nervy. Nevidí to tak, ale já nechci zneužívat jeho pohostinnosti."

Marcus zavrtěl hlavou, "Nezneužíváš pohostinnosti. Jsem si naprosto jistý, že by tě Cage nechtěl nikde jinde. Je k tobě velmi ochranitelský."

Usmála jsem se a vstala, abych odnesla talíř do umyvadla.

"Ať už si to uvědomuje nebo ne, potřebuje svojí svobodu a prostor."

Marcus se mračil, ale neodpověděl.

"Ještě jednou díky za snídani. Byla to ta nejmilejší věc jakou pro mě kdy někdo udělal. Vážím si toho."

Malé zamračení se při mých slovech uvolnilo a usmál se, ale pořád jsem mu v očích viděla obavy. Bože, dostane se přes moje ochranné zdi. Musím si od něj dát trochu odstup.

"Mizím. Měj se," zavolala jsem cestou ke dveřím, aniž bych se ohlédla.

"Ahoj, Willow."


Marcus


Krátce potom co Willow odešla mi ze školy volala rozrušená Amanda. Táta zjevně v noci nepřišel domů a máma se s pláčem zamkla ve své ložnici a dnes ráno ani nevyšla ven. Zajel jsem mámu napřed zkontrolovat a ona si pro mě nasadila šťastný obličej, ale tmavé kruhy pod očima mi řekly, že pravdu zná. Bylo na čase, abych si s otcem promluvil.

Když jsem zajel na parkoviště místní střední školy, zahlédl jsem Amandu sedět na stole vedle vchodu do jídelny, se Sadie White hned vedle ní. Sadie měla omotanou paži kolem ramen plačící Amandy. Uvažoval jsem kolik toho Amanda Sadie svěřila. Neviděl jsem Sadie, ani s ní nemluvil přes dva měsíce. Stýskalo se mi po ní, ale bylo snazší si držet odstup. To Sadie byla ta co mi unikla. Sebrala mi jí zatracená rocková hvězda, ať už to zní sebe bláznivěji. Jax Stone, nejžhavější teenagerská rocková hvězda na světě, byl během minulého léta můj a Sadiin zaměstnavatel. Pracovali jsme v jeho letním domě na soukromém ostrově připojeného k See Breeze. Jeden pohled na Sadie a už v tom lítal. Bohužel pro mě mu jeho city opětovala.

Zaparkoval jsem a zamířil k sestře. Sadiin ustaraný pohled se střetl s mým. Na očích jsem jí poznal, že všechno ví.

"Ahoj Sadie, díky že ses o ní postarala," řekl jsem, když jsem natáhl ruku ke svojí mladší sestře. Vrhla se mi do náruče a začala silně vzlykat. Chtěl jsem otce zabít holýma rukama, když jí tělem otřásal pláč. K čertu s ním.

"Řekla mi to, Marcusi," pronesla tiše Sadie. "Je mi to líto."

Přikývl jsem, "Mě taky. Je to zmetek. Sobeckej bastard."

Sadie sebou ani necukla. Chápala vztek na rodiče. Dokud se do ní Jax Stone nezamiloval a nepostaral se o napravení všech jejích problémů, měla plné ruce s její matkou. Sadiina rozmazlená sobecká matka, byla jedním z problému, které vyřešil.

"Jen chci od toho všeho pryč. Můžu jet k tobě domů?" zeptala se přes škytavku Amanda.

"Samozřejmě, Sadie, řekni v kanceláři, že jsem jí vyzvedl, ano?"

Přikývla a vstala. "Jasně a Marcusi, kdybych mohla s čímkoliv pomoct, neváhej a zavolej mi."

"Díky, Sadie."

Přitáhl jsem si sestru pevně k boku a pomohl jí nastoupit do auta. Napřed jí uklidním, pak pojedu hodit řeč s tátou.
 

40 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 klara klara | 31. března 2014 v 22:40 | Reagovat

dekuju za preklad

2 Mirka Mirka | 31. března 2014 v 22:52 | Reagovat

Děkuji moc za překlad!!! Je to úžasný!!!

3 Iv Iv | 31. března 2014 v 23:46 | Reagovat

Děkuju za překlad

4 evudar evudar | 1. dubna 2014 v 7:35 | Reagovat

Díky moc za pokračování.

5 lia lia | 1. dubna 2014 v 7:41 | Reagovat

Děkuji

6 Veru Veru | 1. dubna 2014 v 8:59 | Reagovat

Super překlad, díky.

7 Paji Paji | 1. dubna 2014 v 15:16 | Reagovat

Dekuji za preklad, docela se to vyviji zajimave...

8 viki viki | 1. dubna 2014 v 15:46 | Reagovat

Děkuji za překlad!

9 Renca Renca | 1. dubna 2014 v 15:50 | Reagovat

Děkuji za překlad.

10 Kamča Kamča | 1. dubna 2014 v 16:21 | Reagovat

Moc děkuji za překlad :))) tenhle díl mě snad baví i víc než první ;)

11 Míša Míša | 1. dubna 2014 v 17:41 | Reagovat

[10]: Podle mě je celá série Sea Breeze díl od dílu lepší ;-)

12 zia zia | 1. dubna 2014 v 19:43 | Reagovat

Dakujem za preklad:-)

13 Maribella Maribella | 1. dubna 2014 v 22:14 | Reagovat

Děkuji :)

14 Rico Rico | 1. dubna 2014 v 22:18 | Reagovat

Páni tak už asi konečně (mám pomalejší vedení :D) došlo o co tady pujde a upřímně říkám, že mi je z Marcuova otce zle...šmejd...jinak děkuji za překlad

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama