Origin - 15.kapitola 2/2

5. března 2014 v 22:09 | KitKat (kor Majuš) |  Origin
KATY


Trhnutím jsem se probudila, lapající po vzduchu a očekávající, že mě to zevnitř spálí, kvůli bolesti, která tam nadále byla a pustošila každý kousek mé bytosti.
Ale cítila jsem se v pohodě. Rozbolavělá a podrážděná, ale jinak v pořádku, s ohledem na to, co se stalo.
Kupodivu, jsem se cítila nezaujatá tím, co dělal doktor, ale jak jsem tam tak ležela, mohla jsem cítit strašidelné ruce na mých zápěstích a kotnících, které mě drželi.
Cítící se hnusně, shlukem emocí pohybujících se od zlosti až k bezmoci, mi zarachotil žaludek.
To, co udělali, aby prokázali, že Daemon umí vyléčit smrtelné zranění, bylo strašné, a tohle slovo znělo příliš lehce, ne závažně nebo tvrdě.
S hnusným pocitem a pocitem nepohodlnosti ve své vlastní kůži, jsem se donutila otevřít oči.
Daemon ležel vedle mě v hlubokém spánku. Tmavé stíny se mu rozprostřely po tvářích. Temné kruhy pod očima, červenavý odstín vyčerpání. Jeho tváře byly bledé a rty pootevřené. Některé vlnité pramínky tmavě hnědých vlasů mu spadly do čela. Nikdy jsem ho neviděla tak unaveného. Jeho hruď se zvedala pevně a rovnoměrně, ale strach mi tekl žílami.
Zvedla jsem se na loket, naklonila se a dala mu ruku na hrudník. Jeho srdeční tep byl pod mojí dlaní mírně zrychlený kvůli tomu mému.
Jak jsem ho sledovala spát, ošklivý nepořádek emocí vzal novou podobu. Hořkost a hněv se spojily do zocelené skořápky, kterou obklopila nenávist. Moje ruka se zkroutila v pěst nad jeho hrudí.
To, co mi provedli, bylo trestuhodné, ale to, co přinutili udělat Daemona, bylo horší. A to se jenom zhorší od této chvíle. Začnou přinášet lidi, a když se mu nepodaří úspěšně je zmutovat, ublíží mi, aby dostali Daemona.
Stanu se Bethany, a on se stane Dawsonem.
Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla. Ne. Nemůžu to dopustit. Nemůžeme to dopustit.
Ale ve skutečnosti se to už děje. Části mě už odešli do temnoty tím, co jsem udělala a k čemu jsem byla donucena.
A pokud se tyhle špatné věci budou hromadit-což se děje-jak bychom mohli být jiní?
Jak se neproměníme na Bethany a Dawsona?
Pak mě to napadlo.
Otevřela jsem oči a můj pohled putoval po Daemonových lícních kostech.
Nešlo o to, že jsem musela být silnější než Beth, protože jsem si byla zatraceně jistá, že silná byla a stále je.
Nešlo o to, že Daemon musel být lepší než Dawson.
Museli jsme být silnější a lepší než Daedalus.
Sklonila jsem hlavu a dala Daemonovi jemný polibek na rty a odpřisáhla jsem, že po tomhle všem, bychom se z toho moli dostat. Nebyl to jen slibující Daemon. Nebude to jen v jeho rukách, jak to napravit. Uděláme to společně.
Jeho ruce se mi náhle obtočily kolem pasu, a přitáhl si mě k sobě. Otevřel jedno překvapené zelené oko.
"Ahoj," zamumlal.
"Nechtěla jsem tě vzbudit."
Koutek jeho úst se zvedl nahoru. "Nevzbudila."
"Už jsi byl vzhůru?" Když se jeho úsměv rozšířil, zavrtěla jsem hlavou. "Takže tady jen tak ležíš a necháváš mě, abych na tebe zírala jako šílenec?"
"Přesně tak, Kotě. Myslel jsem, že tě nechám koukat se, až toho budeš mít dost, ale pak si mě políbila a, tak bych se rád do toho trochu víc zapojil."
Otevřel obě oči, a jako obvykle, dívat se do nich mělo vzrušující schopnost.
"Jak se cítíš?"
"Jsem v pořádku. Cítím se skvěle, opravdu." Uložila jsem se vedle něj, položila hlavu na jeho paži, a jeho ruka se mi zamotala do vlasů. "A co ty? Vím, že ti to muselo vzít hodně."
"Neměla by ses bát o mě. To, co-"
"Vím, co provedli. A vím proč," sklonila jsem bradu dolů, a posunula ruku mezi námi. Ztuhl, když ho mé klouby hladili po břiše. "Nebudu lhát. Bolelo to jak čert. Když to dělali, chtěla jsem... Ani nechceš vědět, co jsem chtěla, ale kvůli tobě jsem v pořádku. Ale nesnáším myšlenku na to, co provedli tobě."
Jeho dech mě lechtal na čele, a byl tu dlouhý úsek ticha.
"Ohromila jsi mě." Bylo vše, co řekl.
"Co?" Podívala jsem se nahoru. "Daemone, nejsem úžasná. Ty jsi. Ty věci, které dokážeš? Co jsi pro mě udělal? Jsi-"
Položil prst na moje rty, aby mě umlčel. "Po tom všem, čím sis prošla, máš starost o mě? Jo, ty mě ohromuješ, Kotě, opravdu."
Cítila jsem, jak mi za rty tahá úsměv, a byl to trochu zvláštní pocit, smát se pot tom všem. "No, tak co? Oba jsme úžasní."
"To se mi líbí." Sklonil ústa na moje a ten polibek byl sladký a něžný, stejně tak pohlcující jako ty ostatní, protože nabízely slib. Více než slib, budoucnost.
"Víš, tohle jsem ti mockrát neřekl, a měl bych ti to říkat při každé příležitosti, kterou dostanu, ale miluju tě."
Ostře jsem zalapala po dechu. U slyšení těchto slov, mě nikdy nezklamalo hluboké ovlivnění.
"Vím, že jo, i když si to celou dobu neřekl." Natáhla jsem se a pohladila jsem ho konečky prstů po tváři. "Miluju tě."
Daemon zavřel oči a jeho tělo se napjalo. Vypadalo to, že se do něj ta slova vpíjí.
"Jak moc jsi unavený?" Zeptala jsem se po pár okamžicích, kdy jsem na něj zírala jako Goober.
Jeho paže se kolem mě utáhly. "Docela unavený."
"Pomohlo by ti být ve své pravé formě?"
Pokrčil rameny. "Asi."
"Tak to udělej."
"Nejsi ty nějaká panovačná?"
"Sklapni a proměň se do své pravé podoby, aby ses cítil líp. Co je na tom panovačného?"
Tiše se zasmál. "Nic. Miluju to."
Chtěla jsem poukázat na to, jak mu začíná být pohodlné požívání toho slova na M, ale nepatrně se posunul a přinesl své rty na mé ještě jednou. Tenhle polibek byl hlubší, hladovější a naléhavější. Za zavřenýma očima jsem mohla vidět bílé světlo, jak se začal měnit.
Zalapala jsem po dechu překvapením, ztrácející se v teple a intimitě toho okamžiku. Když se odtáhl, nemohla jsem skoro otevřít oči, byl tak jasný.
"Lepší?" Zeptala jsem se hlasitě, hlas zhrublý emocemi.
Jeho ruka našla mou. Bylo to zvláštní, vidět tyhle světlem obalené prsty, obtáčející se kolem mých. Bylo to lepší, než ten moment, kdy jsem se probudila.
 

23 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tým Kejt* & Lucinda° Tým Kejt* & Lucinda° | Web | 5. března 2014 v 22:13 | Reagovat

Sice 15. kapitola,ale máš talent!:)

2 Veru Veru | 6. března 2014 v 8:15 | Reagovat

Díky za překlad!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama