Origin - 16.kapitola 1/2

5. března 2014 v 22:10 | Janka (kor Majuš) |  Origin
DAEMON


Daedalus neztrácel čas, jakmile byli přesvědčeni, že mám šílené léčivé schopnosti.
Hned, jak si mysleli, že jsem odpočatý, mě přivedli do místnosti na medicínské podlaží. Kromě dvou plastových židlí proti sobě, v místnosti s bílými stěnami nebylo nic.
Otočil jsem se k Nancy se zvednutým obočím. "Máte tady hezkou výzdobu."
Ignorovala to. "Sedni si."
"Co když preferuji stání?"
"Opravdu mě to nezajímá." Otočila se k místu, kde byla v rohu umístěná kamera, a přikývla. Pak se otočila ke mně. "Víš, co se od tebe očekává. Začínáme s jedním z našich nováčků. Je mu dvacet jedna let a je v dobrém zdravotním stavu."
"Kromě smrtelných zranění, která mu způsobíte?" Nancy po mě střelila mírným pohledem. "A on se na tohle přihlásil?"
"Ano. Byl bys překvapený, kolik lidí je ochotných riskovat jejich životy, aby se stali něčím skvělým."
Byl jsem víc překvapený hloupostí některých lidí. Přihlásit se na mutaci, která měla úspěšnost míň než jedno procento, se mi nezdálo moc chytré, ale co jsem věděl?
Podala mi široký náramek. "Tohle je kus opálu. Jsem si jistá, že sis plně vědomý toho, co to dělá. Zlepší to tvé léčivé schopnosti a zajistí, že nebudeš vyčerpaný."
Vzal jsem si stříbrný náramek a zíral na černý kámen s červenou značkou uprostřed. "Vlastně mi dáváš kus opálu, i když víš, že neutralizuje onyx."
Věnovala mi ostrý pohled. "Taky víš, že máme vojáky, ozbrojené těmi ošklivými malými zbraněmi, o kterých jsem ti říkala. To převáží tebe s opálem."
Zapnul jsem si náramek kolem mého zápěstí a přivítal nával energie. Podíval jsem se na Nancy a našel ji, jak mě sleduje, jako bych byl její vysoce ceněný býk. Měl jsem pocit, že i kdybych běžel z místnosti do místnosti, usmrcujíc lidi, ty zbraně by nevytáhla. Ne, dokud bych neudělal něco bláznivě šíleného. Na to jsem byl příliš speciální.
A byl jsem taky pořádně naštvaný. Mohla mi dát kus opálu, když jsem potřeboval vyléčit Kat. Jednou téhle ženě vážně ublížím.
Hustě vypadající voják s jasnýma očima vpochodoval do místnosti a bez dalších instrukcí se rozvalil na jedné ze židlí. Vypadal tak na dvacet jedna, a zatímco jsem se pokoušel nezahrnovat do tohohle emoce, zvedla se ve mně nepříjemná vina.
Ne proto, že bych to plánoval zpackat. Proč bych to dělal? Pokud úspěšně nepřivedu na tenhle svět hybrida, nakonec obrátí jejich ďábelské, sadistické oči na Kat.
Takže jo, rozhoupal jsem se k celé té věci "musíš opravdu chtít, abys vyléčil osobu," ale pořád jsem netušil, jestli to bude fungovat. Pokud ne, tenhle kluk buď bude žít po zbytek života jako nudná lidská bytost, nebo se za pár dní sám zničí.
Kvůli němu a kvůli Kat jsem doufal, že bude přivítán do světa šťastných hybridů.
"Jak to uděláme?" zeptal jsem se Nancy.
Pokynula na jednoho ze dvou strážců, kteří přišli do místnosti s pacientem "nula". Jeden z nich vykročil vpřed, mávající ošklivě vypadajícím nožem, takovým, se kterým by Michael Myers pobíhal ve filmu Halloween. / http://www.youtube.com/watch?v=H4rKlI42nSE /
"Ach, Bože," zamumlal jsem a překřížil si paže. Z toho bude binec.
Pacient "příliš hloupý, aby žil" manipuloval s nožem se sebejistotou. Než s ním mohl něco udělat, dveře se otevřely a vešla Kat, s Archerem v patách.
Moje paže mi padly po bocích, když neklid ve mně explodoval jako alarm. "Co tady dělá?"
Nancy se napjatě usmála. "Mysleli jsme si, že bys potřeboval motivaci."
Porozumění mě rozzářilo jako prskavku. Jejich druh motivace bylo varování. Zatraceně dobře věděli, že jsme si vědomí toho, co se stalo Bethany, když Dawson selhal.
Sledoval jsem, jak Kat setřásla Archerovu ruku, oddupala do kouta a zůstala tam.
Zaměřil jsem se na Nancy a zíral na ni, dokud konečně po chvíli nepřerušila oční kontakt.
"Tak s tím začněte," řekl jsem.
Kývla na pacienta, který s největší pravděpodobností zemře a ten se bez zatraceného slova zhluboka nadechl, a vrazil si ten nůž sériového vraha přímo do žaludku se sípavým zabručením. Pak ho vytáhl, nechávající ho vypadnout z jeho sevření. Strážce vystřelil kupředu a popadl ho.
"Do prdele," řekl jsem s rozšířenýma očima. Pacient "nula" měl teda koule. Kat sebou trhla a podívala se jinam, když krev vytékala z čerstvé rány. "To...to bylo znepokojivé."
Pravděpodobně měl míň než dvě minuty života, pokud bude krev z jeho rychle blednoucího těla proudit takhle. Svíral si břicho a padl na kolena. Kovový zápach naplnil vzduch.
"Dělej," řekla Nancy, přesouvající svou váhu, jak dychtivost naplnila její pohled.
Potřásl jsem hlavou v morbidní fascinaci, klekl si vedle toho kluka a položil mu ruce na břicho. Krev okamžitě pokryla moje ruce. Neměl jsem slabý žaludek, ale sakra, mohl jsem vidět jeho střeva. Jaký druh čarovného Kool-Aid pil tenhle kluk, aby si tohle sám a ochotně udělal? Kriste./ http://www.youtube.com/watch?v=BTWjgB5gV34 /
Nechal jsem svou lidskou formu vyblednout a bělavě červené světlo pohltilo kluka a většinu místnosti. Soustředil jsem se na zranění, představil jsem si, jak se roztřepené konce zacelují, a ztráta krvi se zastavila. Upřímně řečeno, neměl jsem ani tušení, kdy začalo léčení.
Bylo to něco, co se tak trochu dělo samo od sebe. Představil jsem si ránu a někdy i kousky energie blikali skrz mojí hlavu, bez pomyšlení na vlastní pěst. To, na co jsem se soustředil, bylo světlo proudící žílami...a Kat.
Vzhlédl jsem, když jsem se nadechl. Výraz blaženosti se usadil na Nancyině obličeji, jako by byla matka, která poprvé spatřila své dítě. Vyhledal jsem Kat, a byla tam. Na její nádherné tváři měla pohled úcty, když se na mě dívala.
Moje srdce poskočilo a otočil jsem se zpátky ke klukovi, kterého jsem léčil. Dělám to pro ni. Řekl jsem mu. Raději kvůli sobě doufej, že to stačilo.
Klukova hlava vystřelila nahoru. Do tváří se mu již vrátila barva. S opálem jsem se necítil ani trochu vyčerpaný, jako bych se cítil po tak masivním léčení.
Pustil jsem ho, postavil se a posunul se o krok zpátky. Zůstal jsem ve své pravé podobě dost dlouho na to, aby se muž postavil na roztřesené nohy, a ještě jednou jsem se podíval na Kat. Jednu ruku měla přiloženou k bradě. Vedle ní, Archer vypadal celou věcí trochu vyveden z míry. Pak mě něco napadlo.
Vklouzl jsem zpátky do lidské podoby a otočil se k Nancy, která zírala na pacienta "nula" s takovou úctou a nadějí, že to bylo opravdu odporné.
"Proč nemůžou dělat hybridy?" zeptal jsem se. "Původní můžou léčit. Tak proč nemůžou?"
Nancy se na mě sotva podívala, když pokynula na kameru. "Můžou vyléčit téměř každé zranění, ale nemůžou léčit nemoci ani mutovat. Nevíme proč, ale je to jejich jediné omezení."
Doprovodila kluka zpátky na židli a zacházela s ním s překvapující jemností. "Jak se cítíš, Largente?"
Largent se párkrát zhluboka nadechl, a pak si odkašlal. "Trochu bolavý, ale jinak se cítím dobře, skvěle." Usmál se, když se podíval z Nancy na mě. "Vyšlo to?"
"No, jsi naživu," řekl jsem suše. "To je dobrý začátek."
Dveře se otevřely a doktor Roth spěchal dovnitř, stetoskop mu visel přes hruď. Věnoval mi pohled. "Úžasné. Sledoval jsem to přes monitory. Opravdu pozoruhodné."
"Jo. Jasně." Začal jsem směrovat ke Kat, ale ozval se Nancyin ostrý hlas jako drápy škrábající o tabuli.
"Zůstaň tam, Daemone."
Pomalu jsem otočil hlavu, vědomý si toho, že ostatní strážníci se přesunuli mezi Kat a mě. "Proč? Udělal jsem, cos chtěla."
"Ještě jsme neviděli nic, kromě faktu, že jsi ho vyléčil." Nancy se přesunula kolem židle, sledující doktora a Largenta. "Jaké jsou jeho životní funkce?"
"Perfektní," řekl doktor a postavil se, když si omotal stetoskop kolem krku. Sáhl do jeho laboratorního pláště a vytáhl malé černé pouzdro. "Můžeme začít s Prométheusem."
"To je co?" zeptal jsem se, sledující doktora vytáhnout stříkačku plnou třpytivě modré tekutiny. Koutkem oka jsem viděl Archera naklonit hlavu na bok, když zíral na jehlu.
"Prométheus je Řek," řekla Kat. "No, byl Titán. V mytologii vytvořil člověka."
Záblesk pobavení zablikal v mých očích.
Pokrčila rameny. "Bylo to v jedné nadpřirozené knize, kterou jsem jednou četla."
Nemohl jsem zadržet malý úsměv. Ona a její šílené čtecí návyky. Způsobilo to, že jsem ji chtěl políbit a dělat i jiné věci. A ji to napadlo taky, protože ruměnec poskvrnil její tváře. Bohužel, to se nestane.
Doktor Roth vyhrnul Largentovi rukáv. "Prométheus by měl působit rychleji, aniž by bylo třeba čekat na horečku. Urychlí to proces mutace."
Sakra, přemýšlel jsem, jestli Largentovi opravdu nevadilo, že je pokusný králík. Ale na tom nezáleželo.
Vpíchli do něj modrou látku. Zřítil se, což nebylo dobré znamení, a Roth přepnul do režimu lékaře. Životní funkce byly zvýšené. Lidé začali vypadat trochu nervózněji.
Nikdo mi ve skutečnosti nevěnoval pozornost, tak jsem se po centimetrech začal posouvat ke Kat. Byl jsem v polovině cesty, když Largent vystřelil ze židle a srazil doktora na zadek.
Postavil jsem se mezi Kat a obecnou plochu, kde stál Largent. Klopýtl dopředu, a pak se sehnul a chytil se za kolena. Pot stékal z jeho čela a kapal na podlahu. Nasládlý zápach nahradil kovový.
"Co se děje?" dožadovala se Nancy.
Doktor začal odmotávat stetoskop, když přešel k vojákovi a položil mu ruku na rameno. "Co cítíš, Largente?"
Mužovy paže se chvěly. "Křeče," zalapal po dechu. "Celé moje tělo je v křečích. Je to, jako by moje vnitřnosti byli-" Trhl sebou a hodil hlavou dozadu. Hrdlo mu pracovalo, otevřel pusu a vypustil výkřik.
Namodralá, načernalá látka se mu vyvalila z úst, rozprskávajíc se na doktorův bílý laboratorní plášť. Largent se zakymácel do strany, jeho chraplavý křik skončil jako hluboké bublání. Ta samá tekutina mu unikala z koutků očí, proudila z jeho nosu a uší.
"Ach, jo," řekl jsem, couvající. "Nemyslím si, že cokoliv, co jste mu vstříkli, funguje."
Nancy po mě střelila temným pohledem. "Largente, můžeš mi říct, co-?"
Voják se otočil, a běžel. A myslím tím, že se rozběhl plnou rychlostí světla směrem ke dveřím. Kat zakřičela, a pak si rukama překryla pusu. Pohnul jsem se, abych jí zablokoval ten příšerný pohled, ale bylo příliš pozdě.
Largent vrazil do dveří s masitým, mokrým bouchnutím, narážející do nich takovou rychlostí, jakou by nabral při skoku z okna na padesátém poschodí.
Všude se rozlehlo ticho, a pak Nancy řekla: "No, to bylo zklamání."
 

26 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 zia zia | 6. března 2014 v 0:25 | Reagovat

Dakujem za super preklad a korekturu

2 Veru Veru | 6. března 2014 v 8:23 | Reagovat

Opravdu moc děkuji za překlad. Jen...začneme s Prométheem, ne Prométheusem, prosím.

3 Miška Miška | 6. března 2014 v 8:24 | Reagovat

Když je někdo tak blbej, že dělá Daedalu pokusný ho králíka, nic jinýho než rozprsknout se jako vejce si nezaslouží. Archer by mohl začít projevovat trochu vzdoru ... Díky.

4 Megan Megan | 6. března 2014 v 10:10 | Reagovat

Děkuji za další kapitolu! :-)

5 iv iv | 6. března 2014 v 10:38 | Reagovat

ale ja nechcem aby sa Daemonovi podarilo niekoho zmutovať veď to by bolo ich viac spojených a toto s tým dobrovolníkom fakt nechutné a diky :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

6 Casey Casey | 6. března 2014 v 12:08 | Reagovat

Děkuju za další kapitolu :-)

7 Jani Jani | 6. března 2014 v 14:06 | Reagovat

Ďakujem za preklad :-)

8 Janka Janka | 6. března 2014 v 15:27 | Reagovat

[2]:  Ja aj korektorka sme Slovenky, a prekladáme to do češtiny, a sice sa to tak sklonuje v slovenčine, ale nejak som to nevedela dať do češtiny bez toho "us" na konci ;-)

9 Renca Renca | 6. března 2014 v 15:31 | Reagovat

Děkuji za překlad.

10 Anett Anett | 6. března 2014 v 19:04 | Reagovat

tak to byl nepovedený pokus :-D
musím se zeptat :-D kdy se už konečne dostanou ven?? už jsme v 16 kapitole a furt tak trči doufam že neutečou nekdy  až dvě kapčí před koncem [:tired:]
jinak díky za překlad :-)

11 Janka Janka | 6. března 2014 v 20:23 | Reagovat

[Smazaný komentář] Prezrádzať nebudem, ale nemusíš sa obávať, bude tam toho ešte dosť a užiješ si aj dosť času, keď budú konečne preč :-)

12 Anet Anet | 6. března 2014 v 20:40 | Reagovat

Díky za překlad :-)

13 Majuš Majuš | 6. března 2014 v 21:07 | Reagovat

[Smazaný komentář]Už za chvíľu budú preč :-)

14 Majuš Majuš | 6. března 2014 v 21:44 | Reagovat

[10]: Za chvíľu budú vonku :-)

15 Blacky Blacky | E-mail | 6. března 2014 v 21:52 | Reagovat

dakujem za preklad:) ste fanatsticke:)

16 Majuš Majuš | 6. března 2014 v 21:55 | Reagovat

Baby, 2.časť kapitoly mala byť dnes na blogu, len neviem, kde sa stala chyba-prečo tu nie je!?! :-(

17 Lenide Lenide | 14. března 2014 v 21:29 | Reagovat

[5]: Tiež si myslím že je dobre, keď ich nezmutuje, kvôli tomu spojeniu...ak by sa stalo neskôr niečo tomu s kým by boli spojený mohli by zomrieť...

Ach, myslím si, že to kazia tým, že tú mutáciu urýchľujú.. keby nechali normálne, možno by sa to udržalo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama