Origin - 19.kapitola 1/2

29. března 2014 v 22:30 | Janka, KitKat (kor Majuš) |  Origin
DAEMON


Byli jsme venku. Ale ještě jsme nebyli úplně volní.
Ne všechna vozidla byla mimo provoz. Šli po nás, na zemi i ve vzduchu. I když jsme se pohybovali rychle. Kat měla náramek s opálem a mohla nabrat skoro stejnou rychlost jako já. Když jsme slyšeli sekací zvuk, který vytvářeli čepele vrtulníku, rychle se blížící k deseti mílím, Archer se od nás oddělil a zamířil na západ.
Odvedu pozornost. Řekl. Pamatuj si, Ash Springs.
Pak byl pryč, šmouha mizící za horizontem. Nebyla příležitost se ho zeptat, co dělá, nebo ho zastavit. O několik vteřin později, se objevil pruh světla, a pak další, rozmístěny míli od sebe. Neohlédl jsem se, jestli světla z vrtulníku změnili kurz a spolkli návnadu. Nemyslel jsem na to, co by se Archerovi stalo, kdyby ho chytili. Nemohl jsem si dovolit myslet nebo se strachovat o někoho jiného, protože jsem potřeboval Kat dostat někam do bezpečí, i kdyby to bylo jen na noc.
Běželi jsme přes poušť, naše nohy rozdmýchávali vůni šalvěje. Nebylo nic na míle daleko, a pak jsme narazili na stádo volně se pasoucího dobytka. Pak zase nic, když jsme se drželi blízko dálnice.
Čím déle a dál jsme běželi, hromadily se ve mně obavy. Věděl jsem, že i s opálem Kat nemůže udržet krok moc dlouho. Rozhodně ne osmdesát kilometrů. Hybridi se unaví rychleji, dokonce i se zesilovačem.
Na rozdíl od nás, kde bralo vlastně více energie zpomalit, ona mířila ke zhroucení. Sakra, osmdesát mil by mě unavilo, ale Kat... Pro ni bych běžel milion kilometrů. A věděl jsem, že ona by udělala to samé pro mě, ale nemohla. Nebylo to v její DNA.
Neměli jsme čas, abychom zastavili a abych se jí zeptal, jak to zvládá, ale její srdeční frekvence letěla rychle nahoru, a každý její otrhaný nádech hned vydechla.
Pramínek strachu, který byl v mých žílách, rostl s každým krokem a každým rychlým tlukotem mého srdce. To ji může zabít, nebo alespoň nějak vážně poškodit.
Krátce jsem se podíval na noční oblohu. Nic, jen hvězdy, a žádné světla v dálce. Stále jsme měli před sebou takých třicet mil, a to by bylo pro mě v mé pravé podobě a zrychlovacím procesu moc velké riziko. Světelné pruhy přes poušť by byli v noci příliš jasné, a to by poskytlo všem UFO nadšencům něco, o čem by mohli mluvit.
Nečekaně jsem zpomalil a chytil Kat kolem pasu, abych ji ušetřil pádu. Těžce dýchala, a když se na mě podívala, kůže kolem jejich úst byla bledá a ztrhaná.
"Proč...proč jsme zastavili?"
"Nemůžeš už déle běžet, Kotě."
Zatřásla hlavou, ale její vlasy zůstaly přilepené na jejích tvářích. "Já...já to dokážu."
"Vím, že chceš, ale tohle je příliš. Vezmu si opál a ponesu tě."
"Ne. V žádném případě."
"Kat. Prosím." Můj hlas se zlomil na posledním slově, a její oči se rozšířily. "Prosím, nech mě to udělat."
Její ruce se třásly, když si otřela potem nasáklé vlasy z obličeje. Ta tvrdohlavá malá brada se o stupínek zvedla, ale sundala si opálový náramek. "Nesnáším...tu myšlenku nechat se nést."
Podala mi náramek a já si ho navlíknul. Získal jsem z něj malý příval energie. Taky jsem si od ní vzal zbraň a zasunul si ji za pás kalhot.
"Co kdybys mi vyskočila na záda? Tak nebudeš nesena, ale budeš mě řídit."
Odmlčel jsem se a mrkl. Kat zírala.
"Copak?" Zasmál jsem se a její oči se hned zúžily. "Teď by ses měla vidět. Jako Koťátko. To je to, co ti pořád říkám. Naježila ses."
Protočila oči a šourala se za mě. "Měl by sis šetřit energii a přestat mluvit."
"Au."
"Dostaneš se přes to." Položila mi ruce na ramena. "Kromě toho, mohlo by ti to srazit ten hřebínek."
Přikrčil jsem se a zahákl jí paže za kolena. S nadskočením vklouzla rukama kolem mého krku a omotala mi nohy kolem boků. "Miláčku, jsem tak vysoko, že na můj hřebínek nikdo nedosáhne."
"Páni," řekla. "To bylo něco nového."
"Líbilo se ti to." Utáhnul jsem paže pevněji kolem ní, nechal jsem Zdroj využít opál a splynout s ním. "Drž se, Kotě. Budu zářit jen trochu, ale poběžíme hodně rychle."
"Líbí se mi, když záříš. Je to, jako bych měla svou vlastní osobní svítilnu."
Usmál jsem se. "Jsem rád, že mohu být nápomocný."
Poplácala mě po hrudi. "Hyjé."
Cítil jsem se takhle mnohem lépe. Vystartoval jsem a nabral takovou rychlost, jakou jsem nemohl, když jsem běžel vedle Kat. Byla lehká jako pírko, což bylo samo o sobě znepokojující. Musel jsem jí sehnat nějaký steak a hamburgery. Když jsem viděl, že se blížíme ke světlům města, stočil jsem to blíž k dálnici, hledající nějakou ceduli, a byla tam. Ash Springs-deset mil.
"Už tam skoro jsme, Kotě."
Zpomalil jsem natolik, že se mohla vysvobodit. "Zbytek cesty už můžu běžet."
Chtěl jsem se hádat, ale věděl jsem, že kdybych to udělal, jenom by to oddálilo to, abychom se dostali někam, kde bychom si mohli konečně odpočinout, tak jsem držel jazyk za zuby.
Taky jsem věděl, že v tom bylo víc. Kat chtěla dokázat, nejenom mě, ale i sobě, že byla přínosem, ne překážkou. Ta potřeba ukázat, že mohla stát na stejné straně barikády jako já a ostatní Luxeni, ji přiměla věřit Blakeovi.
Sňal jsem si opál a podal jí ho zpátky. "Tak teda pojďme."
Přikývla. "Děkuji."
Vzal jsem její malou ruku do své a zbytek cesty do Ash Springs jsme běželi. Trvalo nám to asi tak dvacet minut, ale zdálo se mi to jako celý život. Podle toho, jak nás Daedalus hledal, měli jsme dobré dvě hodiny náskok, možná víc, pokud pronásledovali Archera.
 

32 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anetts Anetts | 29. března 2014 v 22:48 | Reagovat

jééé další kapitola supéér ale kratoučká [:tired:] [:tired:]
Děkuji za překlad :-)

2 Ája Ája | 29. března 2014 v 22:50 | Reagovat

díky moc za další pokračování ;-)

3 Majuš Majuš | 29. března 2014 v 22:55 | Reagovat

[1]:Toto je len prvá časť, čoskoro dostanete zvyšok kapitoly. Ale pravda je taká, že KitKat má problémy s počítačom, takže kapitolu musela dokončiť Janka.

4 Mustang Mustang | 29. března 2014 v 23:37 | Reagovat

Strašně moc děkuju za další kapču :-D

5 Lenide Lenide | 30. března 2014 v 3:21 | Reagovat

Vdaka za preklad. Už sa nemôžem dočkať na tú časť s ko......:DDD to bola prča :-D

6 evudar evudar | 30. března 2014 v 7:57 | Reagovat

Moc děkuji za další pokračování. :-)

7 iv iv | 30. března 2014 v 9:42 | Reagovat

Och paráda tak sa im to podarilo super že utiekli a dúfam že Archer bude v poriadku a diky :-)  :-)  :-)  :-)

8 zia zia | 30. března 2014 v 10:01 | Reagovat

Super dakujem za kapitolu:-)

9 Jani Jani | 30. března 2014 v 13:48 | Reagovat

Ďakujem za preklad :-)

10 Majuš Majuš | 30. března 2014 v 21:25 | Reagovat

Druhú časť kapitoly máte poslanú ;-)

11 katalina katalina | E-mail | 4. května 2015 v 14:10 | Reagovat

"Co kdybys mi vyskočila na záda? Tak nebudeš nesena, ale budeš mě řídit."
Odmlčel jsem se a mrkl. Kat zírala. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama