BOL - 11.kapitolka

21. dubna 2014 v 22:51 | Míša |  Because of low - Abbi Glines
Kapitola jedenáct
Marcus


"Jess, nevidím je. Jak jsem řekl, myslím, žes toho moc vypila." Jess si strategicky zkřížila ruce hned pod prsama a našpulila pusu. Začínal jsem si myslet, že mě napálila a to mě naštvalo. Když mě Jess přišla požádat o pomoc dostat se k autu, řekl jsem jí ať jde najít Rocka. Ale řekla, že už to zkoušela a venku jsou dva velcí psi co jí blokují cestu. Vadilo mi nechávat Willow s Prestonem. Byla z našeho tance pěkně rozjetá. Tak zatraceně rozjetá, že jsem potřeboval trochu odstup, aby mi to jasně myslelo. Když se mi v náručí začala chvět, zatímco jsem jí rukama přejížděl po stehnech, myslel jsem si, že si to představuju. Ale pak to udělala znovu a silněji. Bůh se mou, nikdo jí neuvidím při orgasmu, kromě mě. Srdce se mi málem probušilo ven z hrudi a byl jsem tak zatraceně tvrdej až jsem si z toho byl celkem jistej, že utrpím trvalé poškození, jestli jí nedostanu z tanečního parketu a neuklidním se.
Jessin příchod bylo rozptýlení, které jsem potřeboval, abych uvolnil ten stožár v kalhotách a popadl dech. Postarat se o toulavé psy by mi mělo pročistit hlavu. Tak se budu moct vrátit a vzít Willow na tu procházku po pláži co jsem jí slíbil. Chtěl jsem, aby byl dnešní večer speciální. Rozhodně jsem nechtěl, aby se stalo to, že jí vyhrnu sukni a strčím jí ruce mezi nohy. Zvláště vzhledem k tomu, že musí být pěkně nezkušená, když jí k orgasmu málem přivedlo pár doteků. Pomalu Marcusi. Musím to brát pomalu.
"No tak fajn. Myslím, že se můžeš vrátit dovnitř za svým rande," zabručela Jess.
"Jo, jsi v bezpečí," odpověděl jsem a zamířil zadními dveřmi zpátky. Nikdy tam žádní psi nebyli. Tím jsem si byl jistý. Ale alespoň už mi nestál kolík. Zastavil jsem se u baru a vyzvedl naše pití, pak jsem se vydal ke stolu. Preston a Dewayne byli sami a vážné výrazy na jejich obličejích mě zastavily na místě.
ACH SAKRA, NE!
Já jsem takovej idiot.
Praštil jsem oběma skleničkama na stůl, prohlédl si jejich obličeje a bylo mi to jasný. Aniž bych se musel ptát, věděl jsem to.
"Kdy odešla?" podařilo se mi zeptat přes stažený žaludek.
"Těsně potom cos odešel ruku v ruce s Jess," odpověděl Preston.
"Řekla, že jde na vzduch, ale všichni víme, že to znamená tryskovej odchod," ozval se Dewayne.
"Proč jste něco neudělali?" sotva jsem v hrudi ovládl řev.
Preston pokrčil rameny a vypadal tak nějak smutně. "Udělal, kámo. Řekl jsem jí, že to nejspíš není tak, jak to vypadá."
"Nejspíš to není jak to vypadá? Vážně, Prestone? To bylo to nejlepší na co ses zmohl?"
"Hej, nešňafej na mě. To tys byl tak blbej, žes odešel s Jess potom, cos měl s Willow na parketu skoro sex."
Asi budu zvracet.
Odpochodoval jsem ke dveřím, zoufale jsem chtěl běžet. Zavolala Cagovi? Aby jí přede mnou zachránil? Otevřel jsem dveře a vyšel na parkoviště plné aut, ale naprosto bez lidí. Po Willow ani stopy.
Proč jsem jí neřekl co jdu udělat? Copak si neuvědomovala, že dělám co můžu, abych jí nezatáhl do prázdného kouta a neprozkoumal jí rukama a jazykem celé tělo? Jak si mohla myslet, že bych jí opustil, kvůli někomu jinému? Nedal jsem snad jasně najevo, že mám zájem jen o ní?
Prudce jsem otevřel dveře od auta, nastoupil dovnitř a očima jsem přistál na kabelce položené na vedlejším sedadle. Její telefon. Vzal jsem malou, červenou kabelku, která jí ladila k červeným botám. Uvnitř byl zastrčený mobil. Vytáhl jsem ho ven. Jedna textovka od Cage.
"Mám dnes večer namířeno do Destin, zlato. Měl bych se vrátit někdy ráno. Napiš mi, že jsi dorazila bezpečně domů."
Odložil jsem kabelku, nastartoval auto a vyjel z parkoviště. Musela jít domů pěšky. V těch podpatcích. Ve tmě. A vypadá jako nejvíc sexy věc na planetě. Srdce v hrudi mi teď bušilo úplně z jiných důvodů. Prosím, bože, ať je v pořádku.
Jel jsem pomalu zpátky domů a v tmavých uličkách jsem se rozhlížel po Willow. Nikde jsem jí nezahlédl, pak jsem konečně zajel před dům. Nemohla dojít domů pěšky. To by nestihla. Buď už tu byla, protože jí někdo svezl, nebo...zavrtěl jsem hlavou. Nechtěl jsem přemýšlet o 'nebo'. Už tak jsem začínal panikařit. Nemohl jsem tak přemýšlet. Musím si zachovat chladnou hlavu. Vyběhl jsem po schodech a otevřel dveře do temného a tichého bytu.
"Willow!"
Běžel jsem do Cagovo ložnice, ale postel byla prázdná. Nebyla tu. Otočil jsem se, už jsem panikařil. Kde by mohla být. Ztratil jsem jí. Šel jsem s ní na jedno rande a ztratil jí. Nedokázal jsem se o ní postarat ani jeden večer. V hlavě mi bušilo ve stejném rytmu jako srdce. Vrátím se a cestou budu zastavovat lidi. Možná jí někdo viděl. Možná jí někdo svezl a napřed se ještě někde zastavili. Někdo musel něco vidět. Běžel jsem zpátky ke dveřím, prudce je otevřel a bral dolů schody po dvou. Najdu jí. Musím.
"Marcusi?"
Zastavil jsem se a točil se, uviděl jsem Willow přicházet po pláži s botami v ruce. Rozeběhl jsem se k ní. Byla tady. Byla v bezpečí. Nikdo jí neublížil. Měl jsem jen moment, abych si prohlédl její velké, výrazné, zelené oči plné překvapení, než jsem jí vzal do náruče.
"Jsi v pořádku," prohlásil jsem, potřeboval jsem, aby i můj mozek zaregistroval, že se jí nic nestalo.
"Ano," odpověděla váhavě.
Přejel jsem jí rukou dolů po vlasech, potřeboval jsem jí cítit. Vědět, že je skutečná a je tady. Vteřinu mi trvalo si uvědomit, že má mezi námi uvězněné ruce a odstrkuje mě. Pustil jsem jí a ustoupil.
Sladký obličej, který se na mě předtím usmíval, byl pryč. Nahradilo ho velmi rozzlobené zamračení. Tvář měla pruhovanou od slz. Proč plakala? Ach. Zapomněl jsem na důvod proč v první řadě odešla. Jess.
"Low, poslouchej. Já jsem ne-"
"Ne, Marcusi, ty poslouchej. Uvědomuju si, že možná nejsem typ holky, které normálně bereš na schůzky. Nejsem ze stejných společenských vrstev jako tvoje rodina a no, podívejme se na to zpříma, nemám tělo modelky. Ale mám taky city. Pravděpodobně mnohem citlivější než ty nádherný ženský, se kterýma běžně randíš. POKUD chceš odejít s nějakou jinou holkou, měl bys alespoň upozornit svojí současnou společnost a najít jí někoho, kdo jí vezme domů. Ne jí tam jen tak nechat, aby vypadala jako blbec. To není hezký!" Protlačila se kolem mě a začala pochodovat ke schodům. Ohromeně jsem tam stál a sledoval jí.
"Low," zavolal jsem a doběhl jí. Zastavila se a pomalu se otočila.
"Co je?"
"Nikdy bych tě neopustil. Kvůli nikomu. Byl jsem idiot. Udělal jsem chybu. Měl jsem ti říct o těch psech a že pomůžu Jess dostat se k autu. Ale upřímně jsem jen myslel na to jak mě to rozptýlí a já rozptýlení opravdu potřeboval, protože jsi mě tak nažhavila, že jsem sotva chodil."
Zhluboka jsem se nadechl a čekal, zatímco zvažovala moje vysvětlení. Budu prosit dál, jestli to bude třeba. Klidně si tu kleknu jestli jí to zastaví.
"Psi?"
Chtěl jsem se zasmát úlevou.
"Ano, psi. Jess blokovali cestu k autu toulaví psi. Nemohla najít Rocka. Neodešel bych a nepomáhal jí, kdybych nepotřeboval trochu času, než se k tobě zase vrátím."
Čelo jí zvrásnilo malé zamračení.
"Když jsi řekl nažhavený?" odmlčela se.
"Myslel jsem tím, že jsem byl tvrdej jako skála."
Pousmála se. Nečekal jsem až řekne víc. Překonal jsem vzdálenost, která nás dělila a popadl její obličej do dlaní, pak jsem přitiskl ústa na její. Vydala tichý, překvapený zvuk, ale pak mi rukama vyjela po pažích a chytila se mě za ramena. Bez bot se na ní hůř dosahovalo. Ty podpatky předtím dost pomáhaly. Zvedl jsem jí za boky nahoru a ona mi omotala nohy kolem pasu. Ach. Jo.

Willow

Došlo mi, že Marcus otevírá dveře až ve chvíli, kdy už jsme couvali do bytu. Byla jsem tak ztracená v polibku až jsem propásla fakt, že mě vynesl nahoru po schodech. Otevřela jsem oči jen na dost dlouho, abych ho viděla jít ke gauči a posadit se dolů, se mnou obkročmo na klíně. Odtáhl se a upřeně se na mě zadíval.
"Brzy budeme muset zastavit. Už jsem skoro dosáhl svojí hranice," jeho hlas byl chraplavý.
"Hranice?" zeptala jsem se, než jsem mu začala klást polibky podél čelisti a na krk.
"Ach, moje hranice, Low. Však víš." Dělalo mu problémy mluvit a díky tomu jsem se cítila mocně.
Cítila jsem se odvážně, vystrčila jsem jazyk ven a rychle mu olízla krk. Tak hezky voněl. Se zasténáním se pode mnou vrtěl dokud se mi erekcí nepřitiskl k rozkroku kalhotek. Ten pocit byl na mě příliš a zanaříkala jsem jak šokem, tak i rozkoší.
"A to je moje hranice," řekl Marcus, odstrčil mě od sebe a vstal. Začínala jsem si myslet, že jsem udělala něco špatně, ale podle toho, že dýchal jakoby právě uběhl maratón mi došlo, že to muselo být dobré.
"Co se děje?" zeptala jsem se, dívala se na něj a chtěla, aby se ke mě vrátil. Našla jsem něco, co se mi opravdu líbilo.
Marcus pevně zavřel oči a hlasitě zasténal. "Low, zlato, prosím, stáhni si šaty dolů," požádal mě. Podívala jsem se dolů a všimla si, že se mi vyhrnuly až do pasu.
"Hups," řekla jsem se zachichotáním a stáhla je zpátky. Marcus se trochu zasmál a pak se setkal s mým tázavým pohledem.
"Low, dnešní večer byl úžasný. Kromě té chvíle, kdy jsem tě ranil a ty jsi utekla a vyděsila mě k smrti. Být s tebou je neuvěřitelné. Chci to podniknout znova. Zítra. A pozítří," rozesmála jsem se a on se usmál a pokračoval, "Takže máš představu. Ale je tu jedna věc. Nechci na tebe spěchat. Budu na tom muset zapracovat, protože jsem zvyklý postupovat dost rychle."
Tak proč na to se mnou chce jít pomalu? Mračila jsem se a vstala. Bez podpatků jsem mu dosahovala jen k ramenům. Měla jsem na podpatcích všechny boty, aby mi dodávaly výšku.
"Nežádala jsem, tě abys nespěchal."
Promnul si obličej a projel si rukou ve vlasech, pak se podivně, napjatě zasmál. "To já vím, ale chci. Ty jsi jiná. A pokud se nemýlím, jsi opravdu nezkušená."
Tváře mi zalilo horko. Měla jsem vědět, že to pozná. Moje polibky musely být něco jiného než na co byl zvyklý.
"Ne, Low, teď jsi mi nerozuměla," natáhl ruku, aby se mě dotkl a zastavil se, "Poslouchej mě. Nikdo a tím myslím naprosto nikdo, mě nikdy tak nerozpálil jen líbáním. Jsi dokonalá. Všechno na tobě je dokonalý."
Dobře, už jsem se cítila líp. Cítila jsem se silně. Líbilo se mi to.
Udělala jsem krok směrem k Marcusovi a on se tiše zasmál. "Nedráždi mě, Low," zaprosil.
Panovačně jsem na něj vyplázla jazyk a zamračila se. "Dobře, fajn. Nechám tě na pokoji."
Obešla jsem ho a zamířila do Cagovo ložnice.
"Low?"
Otočila jsem se za zvukem jeho hlasu.
"Ano?"
Vypadal nejistě a nervózně. Chtěla jsem ho jít obejmout a ujistit ho, že je všechno v pořádku.
"Mohla bys. Chci říct pokud bych já," odmlčel se a zhluboka se nadechl, "Pokud bych se vyspal tady na gauči, spala bys prosím v mojí posteli?"
To jsem nečekala.
"Proč?"
"Protože nemůžu spát, když vím, že jsi v Cagovo posteli."
Z jeho jednoduchého vysvětlení mě úplně všechno zabrnělo.
"Dobře," odpověděla jsem, neschopná potlačit přihlouplý úsměv.
Oddychl si jakoby zadržoval dech. "Děkuju."
Usmála jsem se a pokrčila rameny, "Nemáš zač."
"Ale musím tam zajít a vzít si pyžamo," vysvětlila jsem.
"Prostě si vezmi všechny svoje věci."
Rozesmála jsem se, "Marcusi, nemůžeš se odstěhovat na gauč. To by nebylo fér. Máš v pokoji hezkou, pohodlnou postel. Neměl bys spát na gauči."
"Pak spi. Jen spi. Se mnou, v mojí posteli. To je to, co děláš právě teď s Cagem, ne?"
"Ano, ale Cage mě nepřitahuje."
"Nějak to zvládneme. Jen si prosím přestěhuj věci do mého pokoje."
Přesto jak báječně to znělo, zároveň to vyznívalo jako bychom se k sobě stěhovali. Což byl typický příklad spěchání.
"To spolu pak budeme žít? Uvědomuješ si, že to tak potom bude. To je opravdu rychlý posun vpřed."
Marcus se zamračil a podíval se zpátky na gauč. "Máš pravdu. Dobře, pro teď spím na gauči. Později...až budeme připravení, se přestěhuju do postele."
"Jsi si tímhle jistý?" zeptala jsem se.
"Ano. Chci vědět kam to mezi námi míří, ale nezvládnu to, kdybys každou noc spala s Cagem v posteli. Chci tě tady. Ale ne tam," ukázal na Cagovo pokoj.
S takovýmhle vysvětlením, jak bych mu mohla říct ne?
 

46 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pajs Pajs | 21. dubna 2014 v 23:20 | Reagovat

Tak tohle bude zajímavé, Cage to nerozchodí :D

2 Pajs Pajs | 21. dubna 2014 v 23:21 | Reagovat

A samozřejmě, Míšo, úžasný překlad, děkuji.

3 Lou Lou | 21. dubna 2014 v 23:59 | Reagovat

taky chci mít kámoše co bydlí se sexy spolubydlou :D proste závidim vymyšlený postavě neexistujícího kluka :D úžasný překlad jako vždy :3

4 Mirka Mirka | 22. dubna 2014 v 4:24 | Reagovat

Díky moc za překlad!!!

5 Evudar Evudar | 22. dubna 2014 v 7:02 | Reagovat

Díky moc za dalčí kapitolu. Skvělé!!!

6 Petra Petra | 22. dubna 2014 v 7:58 | Reagovat

Děkuji moc za překlad

7 Kika Kika | 22. dubna 2014 v 8:19 | Reagovat

ďakujem :-D

8 Veru Veru | 22. dubna 2014 v 9:02 | Reagovat

Děkuji za super překlad!

9 Renca Renca | 22. dubna 2014 v 10:01 | Reagovat

Super, mockrát děkuji za překlad.

10 Luci Luci | 22. dubna 2014 v 10:13 | Reagovat

Díky moc za překlad, jsi úžasná :-D

11 viki viki | 22. dubna 2014 v 13:24 | Reagovat

Děkuji za překlad !

12 klara klara | 22. dubna 2014 v 13:46 | Reagovat

dekuju za preklad

13 zia zia | 22. dubna 2014 v 14:37 | Reagovat

Dakujem za preklad

14 Jahudka Jahudka | 22. dubna 2014 v 15:24 | Reagovat

Děkujiza překlad!

15 Kamča Kamča | 22. dubna 2014 v 17:20 | Reagovat

Děkuji za překlad :) jsme zvědavá co na to Cage?! :DDD Tohle ještě bude sranda
...

16 Draza Draza | 22. dubna 2014 v 20:28 | Reagovat

Diky za preklad :-)

17 Rico Rico | Web | 22. dubna 2014 v 20:40 | Reagovat

Je jasný, že Cage z vývoje situace nebude vubec ale vubec nadšený :D to bude...zajímavé :D díky za překlad

18 Maribella Maribella | 22. dubna 2014 v 21:47 | Reagovat

Děkuji za překlad :-)

19 paji paji | 27. dubna 2014 v 18:30 | Reagovat

Dekuji za preklad... Koukam, ze jsem nic behem dovci nezmeskala..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama