BOL - 12.kapitola

27. dubna 2014 v 22:37 | Míša |  Because of low - Abbi Glines
Kapitola dvanáct


Marcus

Nepromyslel jsem si co řeknu Cagovi. Když jsem Willow viděl jít do jeho ložnice, stáhly se mi vnitřnosti. Nemohl jsem jí nechat zalézt do jeho postele. Žárlivost byla ošklivá a já jí ohledně jejich vztahu dost trpěl.
Stál jsem ve dveřích svého pokoje s ranním hrnkem kafe a sledoval jí spát. Byla stočená do klubíčka přesně ve středu postele. Vše co jsem viděl byly vlasy rozprostřené po polštářích. Připomínaly mi plameny. Vždycky jsem rád sledoval oheň. A byl jsem si zatraceně jistý, že jsem miloval pozorovat Willow, když spí. Věděl jsem, že až se vzbudí, bude rozehřátá z mých přikrývek a oblékne se v mém a hádka, ke které se s Cagem schylovalo hned jak dorazí domů stála za to.
Byla tu možnost, že se tak naštve, že mě vyrazí ven. Ale pak jsem spoléhal na Willow, která by vyhrožovala, že půjde se mnou a věděl jsem bez sebemenšího stínu pochybnosti, že to by Cage nedovolil. Možná bude naštvaný, ale neztratí jí. Přetrpí od ní vše co bude muset, jen aby jí byl nablízku. Vůbec jsem jejich vztahu nerozuměl. V jednu chvíli mi kolem ní připomínal zamilovaný štěně a pak se zase choval jako její bratr. Chtěl jsem, aby vycouval. Nedoceňoval jak je výjimečná. Já ano.
Low si začala protahovat nohy a z postele se ozvalo tiché zasténání. Fascinovaně jsem sledoval jak zvedla ruce nad hlavu a tvář jí konečně vykoukla z pod přikrývky. Malýma, upravenýma rukama si promnula oči a zívla, pak oči konečně otevřela a setkala se s mým pohledem. Po tváři se jí roztáhl pomalý, ospalý úsměv. Nevydržím spát na gauči dlouho. Tím jsem si byl naprosto jistý.
"Dobré ráno," řekl jsem, odstrčil se od futer a šel k posteli. Posadila se a opřela se o čelo postele.
"Dobré ráno," odpověděla hlasem stále zastřeným spánkem.
Posadil jsem se na okraj postele.
"Spala jsi dobře?"
S úsměvem přikývla, natáhla ruku a vzala mi kafe. Pozoroval jsem jak si přiložila okraj hrnku ke rtům a napila se.
"Máš ji ráda černou?"
Pokrčila rameny, "Dávám přednost cukru a smetaně, ale díky tobě to vypadalo tak dobře, že jsem myslela, že to ochutnám."
"A bylo to tak dobré jak to díky mě vypadalo?"
Nakrčila nos, "Ne."
Se smíchem jsem si vzal hrníček zpátky. "Udělám ti hrnek jak ho máš ráda."
Začal jsem vstávat, ale chytila mě za ruku a zastavila mě.
"Počkej, ehm...musíme si promluvit o Cagovi než přijde."
Nechtěl jsem mluvit o Cagovi. Zvládnu to. Sám.
"S Cagem si promluvím."
Zavrtěla hlavou, "Ne, nemyslím si, že je to dobrý nápad. Potřebuju s ním být o samotě a promluvit s ním. Naštve se na tebe a možná tě praští. Mě by neublížil. Bude mě poslouchat. Přiměju ho to pochopit."
Představa Willow a Cage zavřených v jeho pokoji na jakoukoliv dobu mě štvala. Nenechám jí tohle zvládnout samotnou. Zakryl jsem ruku co měla na mojí paži svou volnou dlaní.
"Low, já tohle začal. To já se nedržel dál, když to po mě Cage chtěl. Je to můj spolubydlící a já mu dlužím vysvětlení. Přeměju ho, aby mě poslouchal. A pokud začnou létat pěsti, tak to zvládnu. Jen protože jsem nevyrůstal v drsném prostředí neznamená, že se neumím ubránit."
Nervózně si okusovala spodní ret a projela si rukou divoké, zacuchané vlasy. Nechtěla se se mnou hádat. Viděl jsem to v jejím ustaraném výrazu. Vstal jsem, sklonil se a prstem jí nadzvedl bradu, aby se na mě musela podívat.
"Věř mi," zaprosil jsem a pak jsem přitiskl rty k jejím, než jsem se narovnal a odešel z pokoje. Doufejme, že bude zrovna ve sprše až přijde Cage domů. Raději bych, kdyby u toho nebyla až s ním budu mluvit.

Willow

Nutně jsem potřebovala sprchu, ale musím být oblečená a připravená až Cage vejde do dveří. Zvedla jsem telefon a zkontrolovala čas, brzy tu bude. Cage nebyl z těch co by se ráno poté zdrželi.
Otevřela jsem kufr a vytáhla ven šortky a tričko Guns & Roses 1987 Banned Rape. Měla jsem ráda stará koncertní trička. Jakmile jsem v sekáči na nějaké narazila měla jsem hroznou radost. I když zrovna tohle ze sekáče nebylo. Cage mi ho koupil loni k narozeninám přes Ebay. Chtěla jsem trochu zmírnit jeho vztek. Rychle jsem si učesala vlasy, přehodila si je na stranu a spletla si je. Dokud nebudu mít dost času na umytí, musí tohle stačit.
V momentě kdy jsem otevřela dveře ložnice jsem uslyšela chrastit klíče v zámku. Když se dveře otevřely a dovnitř se s neuvěřitelnou kocovinou došoural Cage, udeřily mě nervy v plné síle. Podíval se mi do očí a začal se usmívat, ale ten úsměv téměř okamžitě zvadl. Stála jsem ve dveřích Marcusova pokoje. To nebyl detail, který by Cagovi unikl.
"Dobré ráno, Cagi," řekla jsem s nuceným úsměvem. Odvrátil ode mě krví podlité oči a našel Marcuse, vycházejícího z kuchyně s hrnkem kávy v ruce.
"Dobrý ráno," kývl Marcus na Cage, když ho míjel a nesl mi kafe. Rychle jsem mu ho vzala z ruky, bála jsem se, aby se Cage na Marcuse z ničeho nic nevrhl a neopařil ho. Dívala jsem se na Cage. Jestli udělá náhlý pohyb, zastavím ho.
"Low, o co tu kurva jde?"
Z jeho vzteklého zavrčení jsem se otřásla.
Obešla jsem Marcuse a postavila se před něj, věděla jsem, že by mi Cage neublížil, aby se k němu dostal.
"Cagi, ty a já si musíme promluvit. Prosím, nedělej nic drastického. Odejdu jestli mě k tomu donutíš."
Bolest, která mu probleskla v modrých očích mě zasáhla. Nechtěla jsem mu ublížit. Kromě Larissy byl Cage jediný další člověk, kterého jsem kdy milovala. Ubližovat Cagovi bylo jako ubližovat sobě. Čelist měl napjatou a střelil vzteklým pohledem po Marcusovi.
"Prostě ses jí musel dostat do kalhotek, co Marcusi? Varoval jsem tě, že je moje."
Marcus se za mnou napjal a dal se do pohybu, ale já se pohybovala spolu s ním. Nedovolím mu, aby se ke Cagovi přiblížil beze mě jako bariéry. Rukama mi sevřel ramena. Čekala jsem až se mě pokusí posunout, ale neudělal to.
"Nebyl jsem v jejích kalhotkách, Cagi. Na to snad znáš Low dost dobře. Dávej si bacha na to co říkáš."
Cage udělal krok směrem k nám, reflexivně povoloval a zatínal pěsti a nespouštěl z Marcuse oči.
"Ty jí KURVA neznáš! Jsi zatracenej hezounek s papínkovo prachama. Využiješ jí a odejdeš. To ona nezvládne. Proč jsi se kruci nemohl prostě stáhnout jak jsem tě varoval?"
Tentokrát mě Marcus posunul stranou.
"Nic o mě nevíš. Od chvíle co jsem odmaturoval jsem si z otcových peněz nevzal ani cent. Jdu svojí vlastní cestou. A nikdy bych jí neublížil. Ty čekáš, že bude sedět a čekat až si přestaneš prošukávat cestu skrz celou zatracenou Alabamu. To je šílený a sobecký, Cagi. Pokud by ti na ní aspoň trochu záleželo, nechal bys jí dělat vlastní rozhodnutí."
Marcus nekřičel, ale hlas měl tvrdý a chvílemi zněl smrtonosně. Postavila jsem hrnek na stůl a byla připravená mezi ně skočit, kdyby Cage něco zkusil.
"Starám se o ní. Zeptej se jí! Nikdy jsem jí nezklamal. To já jí sušil slzy a sbíral kousky pokaždý, když jí její pitomá sestra zlomila srdce. Odmala jsem to byl já kdo jí se vším pomáhal. Takže mi tu neříkej jak jí mám ukazovat, že jí miluju. Neopovažuj se mi do hajzlu říkat, že jsem sobec."
Marcus si povzdychl a zavrtěl hlavou. Věděla jsem, že Cagovo perspektivu nechápe. Ale já ano.
"Já chápu, že tu pro ní vždycky jsi. Opravdu jo. Ale máš svůj život, Cagi. Pořád jsi venku s holkama. Proč čekáš, že bude Low jen sedět a čekat na tebe? Proč se nemůže rozhodnout sama?"
Cagův zlostný pohled konečně opustil Marcuse a přesunul pozornost ke mě. Zrada v jeho očích mě málem srazila na kolena. Z tváře mu zmizel úšklebek a nahradilo ho ustarané zamračení.
"Tohle chceš, zlato?"
Přikývla jsem a cítila jak se mi oči plní slzami.
"Dobře. Jestli to chceš s Marcusem zkusit, tak fajn. Vezmu to a smířím se s tím. Ale až ti ublíží. Až tě zklame, budu tady. Moje náruč je ti vždycky otevřená. Chci, abys byla šťastná a jestli si myslíš, že tě tenhle kretén šťastnou udělá, tak dobrý. Taky potřebuješ trochu žít. Nemůžu tě ochránit před vším," přesunul pohled zpátky k Marcusovi, "ale budu tady, abych tě držel, až ti zlomí srdce."
Marcusovi se to nejspíš nelíbí, ale mě je to jedno. Cage nás akceptoval. Opravdu by udělal cokoliv, abych byla šťastná. Šla jsem k němu a pevně ho objala.
"Děkuju," zašeptala jsem mu do ucha.
Dotkl se čelem mého ramene a stisknul mě. "Jestli ti ublíží, zabiju ho," ta slova byla určená pouze pro moje uši. Nepochybovala jsem o něm, ale věděla jsem, že by mi Marcus nikdy neublížil. Byl to hodný kluk.
"Neublíží," ujistila jsem ho.
Cage si povzdychl a políbil mě na spánek, "Ano, zlato, ublíží."
Pak mě pustil, otočil se a bez ohlédnutí odešel do svého pokoje. Jakmile se za ním zavřely dveře, vydechla jsem dech, který jsem zadržovala a úlevou mi klesla ramena. To nebylo ani zdaleka tak zlé jak jsem si představovala.
Omotaly se kolem mě dvě paže a byla jsem pevně přitisknutá k Marcusově hrudi. Přitulil se mi ke krku a já se zatím pro sebe usmívala.
Přikývla jsem. Protože jsem mu věřila.
 

39 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Maribella Maribella | 27. dubna 2014 v 22:43 | Reagovat

Děkuji :-)

2 Lou Lou | 27. dubna 2014 v 22:52 | Reagovat

aaaaaaaah :3 to je tak sladký :3 Cage ma stesti...kdyby mel neco proti jejich vztahu osobne bych ho umlatila do bezvedomi... rokama nebo treba panvičkou to je fuk :D  nesnasim kratky kapitoly kazdopadne dekuju i za tuhle D jste uzasny holky :3

3 Mirka Mirka | 27. dubna 2014 v 22:54 | Reagovat

Díky moc za překlad!!!

4 Pajs Pajs | 27. dubna 2014 v 23:04 | Reagovat

Díky za překlad :)

5 viki viki | 27. dubna 2014 v 23:12 | Reagovat

Děkuji za překlad !

6 Evudar Evudar | 28. dubna 2014 v 0:15 | Reagovat

Skvělé, díky moc za další pokračování :-)

7 Renca Renca | 28. dubna 2014 v 8:56 | Reagovat

Děkuji za překlad. :-)

8 Veru Veru | 28. dubna 2014 v 10:15 | Reagovat

Díky za překlad.

9 Kika Kika | 28. dubna 2014 v 15:55 | Reagovat

ďakujem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama