BOL - 13.kapitola

28. dubna 2014 v 20:36 | Míša |  Because of low - Abbi Glines
Kapitola třináct


Marcus

Willow se šla osprchovat. Nejspíš to předtím odložila ze strachu, že budu čelit Cagovi sám. Fakt, že se mezi nás dva postavila, aby mě chránila by byl vtipný, kdyby mě to trochu nenaštvalo. Chtělo se mi z toho jít ven a někoho pořádně zmlátit, aby viděla, že nejsem rozmazlený, bohatý děcko, který nikdy nemělo natržený ret, nebo monokl.
Znala Rocka, Dewayna a Prestona. Copak si nevšimla, že nepobíhám venku s lidma z country klubu? Otočil jsem poslední palačinku a sáhl do lednice pro máslo.
"Přestěhovala si věci. Donutil jsi jí k tomu?" zeptal se za mnou Cage.
Počítám, že nakonec přeci jen budeme mít soukromý rozhovor. Vyndal jsem máslo a otočil jsem se, zavírajíc za sebou dveře lednice.
"K ničemu jsem jí nenutil."
Cage se zamračil a ohlédl se na dveře mojí koupelny. Tohle bylo také poprvé co se u mě sprchovala. Normálně se koupala u Cage.
"Proč Low? Mohl jsi mít každou zpropadenou holku v tomhle městě. Proč jsi musel jít a sbalit Low?"
Když říkal takovýhle blbosti, začínal jsem se sám sebe ptát jestli opravdu věří v její výjimečnost.
Položil jsem máslo a vzal nůž, abych z něj trochu odkrájel na palačinky. Aniž bych se na něj podíval, ze strachu, že mi rupnou nervy, jsem odpověděl, "Zrovna ty ze všech lidí bys měl vědět, jak je jedinečná. Holky jako ona není lehké najít. Od chvíle kdy jsem otevřel ty dveře," přestal jsem krájet a podíval se na něj. Chtěl jsem, aby mi viděl do tváře až mu tohle řeknu. Potřeboval jsem, aby mi věřil. "Jsem věděl, že se mi dostane pod kůži. Pak, čím víc jsem jí poznával. Čím víc jsem jí sledoval a mluvil s ní, tím víc jsem se k ní chtěl přiblížit. A přesto jak moc ti vadí tohle slyšet, ona mi chce být nablízku taky."
Cage se tvrdě zasmál a otočil se, aby odešel do svého pokoje. Vrátil jsem se ke krájení másla.
"Chci věřit, že jí neublížíš. Ale vím, že se to stane. Budu stát stranou a dovolím, aby se tohle odehrálo. Protože nakonec ke mě přiběhne zpátky."
Zabouchl za sebou dveře.
Mýlil se. Ale už jsem se s ním o tom nechtěl hádat. Dokud bude stát opodál a nechá nás být, budu s pohodě. Bylo to víc než v co jsem doufal.
Prostřel jsem stůl a nalil nám oběma kávu, do Lowiny jsem přidal cukr a smetanu. Také jsem jí vedle talíře s palačinkami položil sklenici pomerančového džusu. Nebyl jsem si jistý jestli má k jídlu ráda kávu. Já měl k palačinkám rád studené mléko, takže jsem jí také nalil jednu sklenici.
Dveře koupelny se otevřely a Low vyšla ven v oblečení, které na sobě měla předtím, ale tentokrát s vlhkými a rozpuštěnými vlasy. Konečky se jí za mokra vlnily. Tvář měla vydrhnutou a bez makeupu a byla nádherná. Velkýma zelenýma očima si prohlédla stůl, pak je zvedla a setkala se s mým vděčným pohledem.
"Páni. To vypadá opravdu dobře."
Odtáhl jsem jí židli a mávl na ní, aby si sedla. Se smíchem došla blíž a zastavila se přímo přede mnou. Postavila se na špičky a jemně mě políbila, pak se odtáhla a zašeptala, "Děkuju."
"Nemáš zač."
Vklouzla na svoje místo a já jí přitlačil ke stolu, pak jsem se šel sám posadit.
"Myslím, že mi kluk ještě nikdy nevytáhl židli a pak mě nepřišoupl ke stolu. Vždycky jsem si myslela, že by to bylo celkem divný, ale od tebe to vypadá stejně přirozeně jako v televizi."
Usmál jsem se a pak se natáhl pro sirup.
"Pár let jsem přes léto pracoval pro Jaxe Stona v jeho prázdninovém domě na ostrově. Jednou z mých prací bylo servírovat jim jídlo. Vytahoval jsem jeho matce židli milionkrát."
Pootevřela pusu do malého o.
"Takže tak jsi poznal Sadie?"
Přikývl jsem a znovu jsem byl překvapený, že se mi při zmínce jejího jména nesevřel hrudník bolestí. Sakra, jestli mi tohle nepřivedlo úsměv na rty.
"Ehm, Marcusi," zasmála se a já vzhlédl, abych se podíval co je tu vtipného.
"Proč jsi mi dal tři pití?"
Tentokrát jsem se rozesmál taky a pokrčil rameny, "Nebyl jsem si jistý co bys chtěla."
Willow se stále s úsměvem kousla do spodního rtu a pak sáhla pro mléko.
"Ke sladkému mám ráda mléko."
"Budu si to pamatovat."

Willow

Dneska večer jsem musela do práce, ale Tawny volala a pořádala mě jestli bych mohla odpoledne pohlídat na pár hodin Larissu. Marus se se mnou nehádal tak jak by to udělal Cage. Zdálo se, že má pro šílené rodiny pochopení a odvezl mě tam. Přinutil mě slíbit, že zavolám jakmile budu připravená odejít. Dneska si začínal hledat práci a musel napsat referát na svojí online přednášku. Opouštět ho bylo stále těžké. Už teď jsem na něm byla závislá. To nebylo zrovna zdravé chování.
Tawny se jako obvykle opozdila. Slíbila mi, že budu mít čas vrátit se domů a před prací se převléknout, ale vypadalo to, že půjdu tak jak jsem.
Už po desáté během pěti minut jsem se podívala na telefon a frustrovaně zavrčela. Proč nemůže zavolat, nebo napsat, když se zpozdí?
Mojí frustraci ukončil zvuk křupání štěrku pod pneumatikami a šla jsem zavřít Larissiny dveře, aby jí Tawny nevzbudila. Půjdu Marcusovi zavolat ven až to tu s Tawny vyřídím. Nechtěla jsem, aby poslouchala náš rozhovor.
Procházela jsem kolem okna a zastavila se. Místo Tawnina kusu šrotu Forda Tauruse stálo na cestě velmi drahé, černé auto. To nebude dobrý. Otočila jsem se a šla ke dveřím, čekala jsem, že uslyším zaklepání, když se otevřelo a dovnitř vešla moje sestra, následovaná starším mužem. Mnohem starším.
"Už můžeš jít," řekla Tawny, když napochodovala do domu a podívala se na mě jako bych byla najatá výpomoc.
"Ehm, dobře." Zírala jsem na cizího chlápka. Byl to její nový náhradní tatínek? Ať to je kdokoliv, než odejdu tak se představí. Jestli Tawny hodlá vodit k mojí neteři cizí muže, chci vědět co jsou zač.
"Jdu pozdě a ty musíš do práce. Proč tu jen tak stojíš?"
Muž se na Tawny lehce zamračil a s napřaženou paží udělal krok směrem ke mě. "Ahoj, jsem Jefferson." To bylo všechno co dostanu? Křestní jméno? Co je zač, zatracenej Usher? To si nemyslím.
"Willow, Tawnina sestra," odpověděla jsem, a potřásla mu rukou jak nejsilněji jsem dovedla. Za rty mu zatahal úsměv a byl mi neuvěřitelně povědomý. Divný. Nikdy předtím jsem ho neviděla. Pečlivě jsem si prohlížela jeho obličej. Co to na něm je?
"Dobře, teď jste se vy dva seznámili. Můžeš odejít," rozčílení v Tawnině hlase bylo nezaměnitelné. Nechtěla mě tady. No, tím spíš jsem byla zvědavá. Smůla.
"Chodíš s mojí sestrou?" zeptala jsem se a podívala se na Jeffersona, staršího týpka s jedním jménem.
"Ano, chodím."
"Nejsi dost starý na to být její otec?"
"WILLOW," zaječela Tawny, vřítila se zpátky do pokoje a popadla mě za ruku tak pevně, že se mi její nehty zaryly do masa.
"Co? Mám právo vědět co a kdo přesně to je. Vodíš si ho k MOJÍ neteři."
"Vypadni," zuřila.
Vytrhla jsem se jí a zadívala se na ní.
"Ne. Ne dokud nedostanu odpovědi."
"Low, pomáhej mi bůh, já tě-"
"Lowlow," přerušil sestru Larissin hlásek a obě jsme se otočily a uviděly ji stát ve dveřích jejího pokojíčku. Blond vlásky jí chaoticky trčely do všech stran.
"Ahoj, šípková Růženko, už jsi se probudila," odpověděla jsem a šla k ní. Zvedla ručičky do vzduchu, abych jí mohla zvednout a já jí opatrně vzala a usadila si jí na bok.
"Máma," zamumlala ospale a mračila se na Tawny.
"Ano, máma je doma."
"Táta," ukázala na Jeffersona.
Prudce jsem otočila hlavu a moje oči se zaklesly do jeho. Pomalu jsem si prohlédla jeho nos a oči. Jeho spodní ret, o trošku plnější něž horní. Mohl to být on?
Držela jsem si Larissu pevně u sebe a přesunula svůj tázavý pohled k sestře.
Povzdychla si a obrátila oči v sloup.
"Fajn. Stejně bys to brzy zjistila," sykla, "Jefferson je Larissin otec. Ale je pořád ženatý a uprostřed rozvodu. Jakmile to bude konečné, Larissa a já se stěhujeme. Až budeme pryč, můžeš si nechat tenhle dům. Už nikdy sem nechci vkročit."
Ona rozbila manželství. Larissa je dítě tohohle muže. Ach. Do prdele.
"Zavři pusu, Low a dej mi Larissu. Pak odejdi, prosím."
Otupěle jsem došla k Tawny. Vždycky jsem uvažovala jestli je tohle možné, ale její přiznání bylo jako facka. Tawny se natáhla pro Larissu a Larissa mi zabořila hlavu do prsou a přilepila se ke mě.
"Ne," řekla hlasitě. V hlásku jí byly slyšet slzy.
"Dej mi jí, Low," Tawny byla naštvaná.
"Jdi k mámě, broučku. Já musím jít do práce," řekla jsem něžně, odstrkujíc jí hlavičku, aby se na mě podívala.
"Moje Lowlow," oznámila hlasitě a pevně mi omotala ruce kolem krku.
"Ano, tvoje Lowlow, ale tvoje Lowlow musí do práce. Tvůj," odmlčela jsem se a podívala se na Jeffersona, ignorujíc nevolnost v žaludku, "táta je tady, aby se s tebou viděl." Měla jsem pocit, že budu zvracet. Moje sladká holčička byla produkt cizoložnictví. Chtělo se mi z toho křičet z plných plic. Tohle bylo tak nefér. Nenáviděla jsem co Tawny udělala, přesto jsem si nemohla přát, aby se to nikdy nestalo. S Larissou v náručí bych si nikdy nemohla přát, aby neexistovala.
"Moje Lowlow," zopakovala Larissa, plácajíc mě po hrudi. Obrátila jsem pozornost zpátky k ní a ona se na svého tátu bezzubě usmívala, zatímco mě představovala. V očích mě pálily slzy a rychle jsem je zahnala. Pláč by jí rozrušil a já potřebovala jít. Ačkoliv vyběhnout i s ní ven bylo lákavé. Chtěla jsem, aby byla co nejdál od pravdy, která jí bude pronásledovat celý život. Věděla jsem jaké tohle stigma je. Táta vás navštěvuje jen když se může odtrhnout od svojí skutečné rodiny. Výsledek aférky. To jsem byla já. Zastínilo mi to celý život. A pak návštěvy jednoho dne přestaly úplně. Odstěhoval se s rodinou pryč a už jsem ho nikdy neviděla, ani o něm neslyšela.
Nepochybovala jsem, že Jefferson udělá Larisse to samé. Řekl mojí naivní, hloupé sestře, že svojí ženu opustí, ale nikdy to neudělá. Nikdy tenhle dům neopustí. Larissa tu bude vyrůstat, zatímco do života její matky bude přicházet a odcházet jeden muž za druhým. Bude plakat dokud neusne kvůli otci, který jí nikdy nechtěl.
"Dej mi jí a prostě jdi," nařídila Tawny a vytrhla mi Larissu z náruče. Věděla o čem přemýšlím. Také mě za to nenáviděla. Vztek v jejích očích mě neděsil. Děsil mě strach z bolesti, které bude čelit až se na ně tenhle muž vykašle.
"MOJE LOWLOW," zařvala Larissa a natahovala po mě ručičky.
"Ticho, Larisso. To stačí," při Tawninu nadávání křičela Larissa ještě víc.
Chtěla jsem si jí vzít zpátky, ale čím déle tu budu stát, tím to bude horší. Místo toho jsem jí poslala pusu, "Mám tě ráda, holčičko." Pak jsem si vzpomněla na Marcusova slova a řekla jsem, "Pamatuj si, chovej se jako princezna. Princezny nekřičí." Zarazila se a chvíli o tom přemýšlela, zatímco se jí po tváři kutálely slzičky.
"Skuitles," řekla zamračeně.
"Ano, správně, říkají Skittles," ujistila jsem jí a pak zamávala na rozloučenou, "Brzy se uvidíme, dobře."
Otočila jsem se a spěchala ze dveří, než začnu taky slzet.
Ušla jsem asi míli, když vedle mě zpomalilo Marcusovo auto. Okamžitě z něj vyskočil a byl u mě. Věděla jsem, že vypadám strašně. Nevolala jsem mu, protože jsem se potřebovala vybrečet a vyzvracet. Procházka mi pomohla trochu se uklidnit a vyčistit si hlavu.
"Low, co se děje?" zeptal se, vtahujíc mě do náruče. Zavrtěla jsem hlavou a zapřísahávala se, že se znovu nesesypu. Nemohla jsem Marcusovi nic z toho říct. Mému světu by nerozuměl. Byl ošklivý. Nechtěla jsem, aby špína, kterou jsem sebou celý život vláčela, byla součástí našeho vztahu. Pokud by to věděl, viděl by mě jinak. Viděl by jinak Larissu. Pokud chci, aby nám to fungovalo, nemůžu s ním tuhle část sdílet.
"Proč jsi mi nezavolala? Psal jsem a podíval se na čas a uvědomil si, že jsi mi měla zavolat už před hodinou. Přijel jsem jak nejrychleji jsem mohl."
Odtáhla jsem se od něj a polkla knedlík v krku. Pálila mě v něm kyselá pachuť zvratků.
"Pohádala jsem se s Tawny. Je to kráva. Larissa brečela, protože jsem odcházela. Nesnáším, když jí musím takhle opouštět."
Marcus přikývl a hladil mě palci po tvářích. Opravdu jsem doufala, že se mě nepokusí políbit. Potřebuju si nutně vyčistit zuby.
"Rodina dokáže stát za hovno," souhlasil. Pak se otočil, otevřel mi dveře od auta a vyzvedl mě na sedadlo.
"Příště mi zavolej. Prosím," požádal.
Přikývla jsem a přinutila se k úsměvu.
 

41 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pajs Pajs | 28. dubna 2014 v 20:54 | Reagovat

Díky za překlad :)

2 ivasi ivasi | 28. dubna 2014 v 21:11 | Reagovat

hmm, žeby bol ten tatík Jefferson nakoniec Marcusov otec? Nejako som nepostehla jeho meno nikde predtým, tak ktovie??? Straší chlap s mladučkou milenkou, pred rozvodom...celkom to sedí...to by bola zaujímavá zápletka... :-D  :-D  :-D

3 ivasi ivasi | 28. dubna 2014 v 21:11 | Reagovat

a samozrejme veľmi pekne ďakujem za preklad, si 1!!! ;-)

4 Lucy Lucy | 28. dubna 2014 v 21:15 | Reagovat

Ten tušák, že Tawny spí s Marcusovym otcom, nakoniec až taký zlý nemusí byť.... :-!  :-!  :-!
Ani na to nechcem myslieť. Fuj, ble, ble :-P :-|
Chudák mala- ak je to pravda tak sa tu práve začne rodeo :-x  :-D
Ďakujem za preklad :-)

5 lin lin | 28. dubna 2014 v 21:31 | Reagovat

Děkuji

6 Kamča Kamča | 28. dubna 2014 v 21:32 | Reagovat

Zatraceně! Mě je těch holek tolik líto :-( Tawny je vážně kráva!!! Naštěstí se pak objevil Marcus :3
...Moc děkuju za překlad! Už se nemůžu dočkat až bude další kapitolka ;)

7 Maribella Maribella | 28. dubna 2014 v 21:47 | Reagovat

Děkuji moc za překlad :-)

8 zia zia | 28. dubna 2014 v 21:59 | Reagovat

Dakujem za skvely preklad:-) no bude to tak, Marcusov otec, to ako fakt ???:-

9 Petra Petra | 28. dubna 2014 v 22:02 | Reagovat

děkuji moc za překlad

10 Mirka Mirka | 28. dubna 2014 v 22:18 | Reagovat

Díky moc za překlad!!!

11 viki viki | 28. dubna 2014 v 23:36 | Reagovat

Děkuji moc za překlad !

12 zuzu zuzu | 29. dubna 2014 v 5:07 | Reagovat

Dakujem za preklad :-)

13 martina martina | 29. dubna 2014 v 7:48 | Reagovat

[2]: vsaďtě se,že je to on.!!!!!!!
díky za překlad

14 Veru Veru | 29. dubna 2014 v 7:58 | Reagovat

Děkuji za překlad!

15 Evudar Evudar | 29. dubna 2014 v 8:11 | Reagovat

Moc děkuji za překlad. skvělé. Těším se na další pokračování. :-)

16 Renca Renca | 29. dubna 2014 v 8:17 | Reagovat

Děkuji za překlad.

17 Týna Týna | 29. dubna 2014 v 13:44 | Reagovat

Tak že bych měla přeci jen pravdu? Všechno tomu napovídá, že se jedná o Marcusova otce ... jsem na to zvědavá, díky moc za překlad! :)

18 Kika Kika | 29. dubna 2014 v 16:00 | Reagovat

ďakuujem za preklad :-)

19 klara klara | 29. dubna 2014 v 16:14 | Reagovat

dekuju za preklad :-)

20 Rico Rico | Web | 29. dubna 2014 v 17:17 | Reagovat

Já to věděla, ale pořád jsem doufala, že to není pravda :( Nechci byt u tho až se Marcus dozví pravdu :( Achjo dekuji za překlad

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama