BOL - 14.kapitola

30. dubna 2014 v 0:47 | Míša |  Because of low - Abbi Glines
Kapitola čtrnáct


Marcus

Zajel jsem před mámin dům a zaparkoval za Amandiným novým Mercedesem. Měl jsem malé zpoždění, ale potom v jakém stavu jsem Willow našel pro mě bylo trochu těžký jí nechat v práci. Sakra, byla rozrušená. Ani jsem tu její sestru nepotkal a už jsem jí vážně neměl rád. Kdyby nebyla Larissina matka, nenáviděl bych jí. Chtěl jsem jí říct, že vím jak podělaný dokážou vztahy v rodině být, ale zatěžovat jí ještě mými problémy se zdálo nefér. Willow byla citlivá. Jen by si o mě dělala starosti a já chtěl, aby byla šťastná. Přidávat jí další stres by nebylo dobré ani pro jednoho z nás. Kromě toho jsem v tomhle nebyl sám. Měl jsem Amandu.
Otevřel jsem pření dveře a bez zaklepání vešel dovnitř. Dnes jsme měli rodinou večeři. Příští týden mám v plánu vzít sebou Willow. Chci jí seznámit s mámou. Jen potřebuju zjistit jaký má pracovní rozvrh a ujistím se, že budeme mít rodinnou večeři v den, kdy má Willow volno.
"No, už bylo načase, abys sem ten svůj zamilovanej zadek dovlekl," popichovala Amanda.
Usmál jsem se. Není třeba to popírat. Ještě jsem nebyl zamilovaný. Ale opravdu snadno bych k tomu mohl dospět.
"Zamilovaný?" zeptala se máma, vycházející z kuchyně ve své jasně bílé zástěře s krajkou podél spodního lemu a sklenicí bílého vína v ruce.
"Ano, zamilovaný. Měla bys ho s ní vidět, mami. Je celej sladkej a majetnickej. Je to roztomilý a lehce nechutný."
Mámě se nad Amandiným popisem rozzářil obličej. Bála se o mě po celém tom letním fiasku se Sadie.
" A proč jsi jí dnes večer nepřivedl? Chci tu nechutnou scénu vidět na vlastní oči."
Šel jsem mámu obejmout, protože jsem věděl, že potřebuje pozornost a byl jsem prostě rád, že ji vidím zase se usmívat.
"Příští týden. Dneska pracuje. Až zjistím, které večery má volné. Zavolám ti a nějaký den vybereme."
Máma mi dala pusu na tvář a po té druhé mě poplácala.
"Dobře," odpověděla, pak se otočila a šla zpátky do kuchyně.
"Cage už to ví?" zeptala se tiše Amanda, když se ke mě přikradla.
Přikývl jsem a ona zalapala po dechu.
"Vystěhoval jsem jí z jeho pokoje."
Amanda doširoka vytřeštila oči. "Kecáš!"
"Ne."
"A on tě nevykopnul?" Zněla šokovaně.
"A riskovat, že by šla Low se mnou? Ne. To by neudělal."
"Aha, to mě nenapadlo. Chytrý krok, brácho."
Pokrčil jsem rameny. "Jsem zatraceně brilantní."
"Jak myslíš."
Prošla kolem mě a dala mi při tom pohlavek, pak zamířila do kuchyně.
Jakmile jsme měli všechno jídlo na stole a všichni tři jsme byli usazení, máma si odkašlala, "Dobře, je tu něco, co jsem vám oběma chtěla říct. Od našeho posledního rozhovoru jsem učinila pár rozhodnutí." Výraz strachu na jejím obličeji mi dělal starosti. To nebude dobré. Dlouze jsem se napil ledového čaje a čekal až bude pokračovat.
"Tento týden jsem mluvila s vaším otcem. Několikrát. Zmínila jsem možnost rozvodu. Řekla jsem mu, že jestli chce ven z manželství, tak fajn. Nechám ho jít," odmlčela se a nervózně v ruce kroutila ubrousek. To také nebylo dobré znamení.
"Nechce se rozvádět. Oba věříme, že prochází krizí středního věku," zvedla ruku, když jsem otevřel pusu a neměl daleko k vykřiknutí 'hovadina' u matčina stolu.
"Ne, Marcusi. Nech mě domluvit," poprosila. Nedokázal jsem se podívat na Amandu. Tohle jí jen dá naději. Nechtěl jsem jí na tváři vidět úlevu. Věděl jsem, že jí o to víc ublíží až to táta zase podělá.
"Nemáš naše léta, ani jsi neprožil náš život. Tyhle věci se stávají. Krize středního věku je velmi běžná. Dokážu to pochopit, přestože se mi to nemusí líbit. Váš otec tu holku opouští. Už pro něj nebude pracovat. On se vrací domů. Budeme pracovat na nápravě toho co se pokazilo. A potřebuji, aby jste vy oba za mnou stáli, za námi. Tvoje zlost na otce mi nepomůže," ztěžkla polkla a já jí v modrých očích viděl třpytit slzy. "Chci, aby si vzpomněl jak dobrá tahle rodina dokáže pohromadě být. Aby chtěl být s námi."
Seděl jsem tam a nebyl schopný podívat se sestře do očí. Věděl jsem, že za tímhle bude stoprocentně stát. Také jsem věděl, že máma chce, aby to fungovalo. Táta jí dal naději. Kdybych se naštval a poukázal co všechno je na tomhle uspořádání špatně, jen by je to rozrušilo. Nezměnilo by to jejich názor. Tak moc ho chtěly zpátky. Takže jsem udělal tu jedinou věc, kterou jsem mohl.
"Dobře, mami. Cokoliv chceš."

Willow

Marcuse něco naštvalo. Co mě vyzvedl byl jako obvykle starostlivý a pozorný, ale cítila jsem pod povrchem jeho vtek. Mělo to něco společného s jeho rodinou. Dnes s nimi večeřel. To bylo vše co jsem věděla. Ale neptala jsem se ho, ne když jsem se mu sama se svými rodinnými problémy svěřovat nechtěla. Pokud by mi to chtěl říct, udělal by to. Myšlenky se mi přesunuly k Larisse. Zírala jsem do stropu a věděla, že mě dnes večer spánek nejspíš nenavštíví. Přesto jak unavená jsem byla, nechtěla moje mysl utichnout.
Pomalu otevírající se dveře mě vylekaly a já se posadila na posteli, čekala jsem, že uvidím Marcuse. Ale byl to Cage.
Se zamračením jsem si přitáhla deku výš, abych zakryla Marcusovo tričko, ve kterém jsem spala. Poslední věc co jsem chtěla bylo, aby ho chytil amok v Marcusově pokoji, zatímco byl nepochybně opilý.
"Cagi," zasyčela jsem tiše, "špatný pokoj."
Neposlechl mě a zavřel za sebou dveře, pak došel k posteli a posadil se.
"Nejsem tak opilý. Vím čí je to pokoj."
"Tak co tu potom děláš?"
Pokrčil rameny a povzdychl si, "Chybíš mi a nechce se mi jít do mojí prázdný ložnice a ležet v prázdné posteli."
"No, tady spát nemůžeš."
Zamračil se a já natáhla ruku a stiskla tu jeho.
"Já vím. Jen jsem tě chtěl vidět. Myslel jsem si, že budeš psát. Napadlo mě, že kdybych tě chvíli sledoval, mohl bych jít k sobě a usnout s tím obrázkem v hlavě."
Dokázal být tak milý. Cage nikdy nezvládal změny dobře. A tahle pro něj bude opravdu těžká.
"Mrzí mě to, ale on mě dělá šťastnou, Cagi."
Jeho zamračení se prohloubilo.
"Proč?"
Proč? Ten seznam by byl nekonečný. Ale znala jsem jednu odpověď, která Cage umlčí.
"Stačím mu."
Cage sklopil hlavu do dlaní.
"Proč jsem tak podělanej, Low? Proč nemůžu být jako on? Co je se mnou kurva špatně?"
Lámalo mi to srdce. Hlavou mi probleskly vzpomínky na jeho modřinami pokryté tělo, šrámy na čele a tváři, všechno dárky od jeho nevlastního otce. My oba jsme měli problémy. Moje byly jen jiné.
"Náš život nebyl snadný," odpověděla jsem a pohladila ho po černých, sametových vlasech. Posunul ruce trochu níž, abych mu viděla do očí. "Ale ty nemáš problémy se vázat."
"Ne, ale ani mě nikdo netloukl."
"Ale byla si opuštěná. Mužem, který byl moc hloupý na to, aby pochopil jak úžasnou má dceru a dokonce i když jsi měla mámu, doopravdy tu pro tebe nebyla."
Vzpomněla jsem si na dnešek s Larissou a jak plakala protože jsem odcházela a po tváři se mi skutálela slza.
"Hej," natáhl ruku a zachytil jí, "Co to je? Nechtěl jsem tě rozbrečet."
Zavrtěla jsem hlavou a chytila ho za zápěstí. "Ne, nemůžeš za to. To Larissa," zarazila jsem se. Potřebovala jsem to někomu říct. Potřebovala jsem si o tom promluvit. A Cage věděl. Věděl, co jsem zažila. Pochopí to.
"Dnes jsem poznala jejího otce."
Cage vytřeštil oči.
"Vážně?"
"Jo a je ženatý a starý. Říká, že opustí svojí ženu a odvede si Larissu a Tawny pryč."
Cage se mě neptal co je na tom špatného. Ani nemusel. Držel mě, zatímco jsem brečela, když jsem zjistila, že otec se svojí rodinou opustil město.
"Aha, sakra," zašeptal.
Přikývla jsem.
"Možná to udělá, Low. Třeba jí neudělá to samé co tvůj otec tobě."
Zavrtěla jsem hlavou, "Ne, copak to nevidíš. Pokud opustí svojí ženu, tak Tawny zničila manželství. Někdo další má zlomené srdce. Tak jako tak někomu ublíží. Je ženatý. Už před bohem slíbil, že bude svojí ženu ctít. Teď nemá jednu, ale rovnou dvě rodiny. A jedna z nich bude trpět."
Cage dlouze vydechl.
Pár minut jsme tiše seděli. Podívala jsem se za něj ke dveřím a pomyslela na Marcuse, spícího na gauči. Nechtěla jsem, aby tu Cage načapal. Pořád náš vztah nechápal. Tohle by ho naštvalo.
"Díky, že jsi mě vyslechl. Ale," kývla jsem ke dveřím, nerada jsem mu říkala ať odejde.
Smutně se na mě usmál a vstal.
"Ale musím vypadnout než mě tu milovník nachytá."
"Tak nějak," odpověděla jsem.
Přikývl a než odešel, poslal mi vzduchem pusu.
Zase jsem si lehla a tentokrát zavřela oči. Mluvit o mých obavách nahlas pomohlo. Pomalu si mě našel spánek.

Cítila jsem na tváři lehké polibky a otočila se k teplu vedle sebe. Když jsem ucítila Marcusovu čistou vůni, otevřela jsem oči. Nebyl se mnou pod přikrývkou. To byl můj první postřeh. Dech mu voněl po mentolu a s tímhle poznatkem jsem mu zabořila hlavu do ramene, aby neucítil můj ranní dech.
Jeho smích mnou vyslal vlnu chvění.
"Proč se schováváš?" svěží dech mě lechtal na uchu.
"Nemám vyčištěné zuby," zamumlala jsem.
Tentokrát se hlasitě rozesmál. "Jsem si jistý, že tvůj ranní dech je stejně tak sladký jako ty."
"Ehm, ne, věř mi, páchne jako zbytku světa," ujistila jsem ho, odmítajíc zvednout hlavu a podívat se na něj.
"Dobře, fajn, schovávej se přede mnou, ale můžu ti říct, že nemám rád, když propásnu tvůj ospalý výraz."
"Můj ospalý výraz?"
"Ano, tvůj ospalý výraz. Když ráno poprvé otevřeš oči, máš ten nej sexy výraz. Víčka se ti neotevřou úplně, řasy se ti dotýkají tváří a spodní ret máš celý nateklý od toho jak se do něj ve spánku koušeš."
Páni. Dobře, jsem naprosto nažhavená. A smrdí mi z pusy. Úžasný.
Zasténala jsem mu do hrudi. "Když tohle děláš, chci tě přetočit na záda a lehnout si na tebe a líbat tě do bezvědomí."
"Prosím, jen si posluž. Nebudu ti bránit."
Smích mu nadzvedl hruď a já se posadila.
"Zůstaň kde jsi a já se skočím trochu opláchnout. Nehýbej se," ukázala jsem na něj, abych zdůraznila svoje nařízení, pak jsem si běžela do koupelny vyčistit zuby a učesat se.
Vběhla jsem do ložnice a musela se zastavit a povzdychnout si radostí, při pohledu na to jak se opíral o čelo postele. Měl na sobě tričko, ale byl v boxerkách a dlouhé, opálené nohy měl překřížené. A bosé nohy Marcuse Hardyho byly vyloženě sexy.
Zvedla jsem pohled zpátky k jeho tváři a on se na mě usmíval.
"Mám tvoje uznání?"
Se smíchem jsem pokračovala k posteli, ale moje předchozí výhružka, že na něj skočím se mi teď zdála trochu extrémní. Místo toho jsem si vlezla vedle něj a zaklonila k němu hlavu.
"Co? Neskočíš na mě a divoce si se mnou neužiješ?" Ze škádlení v jeho hlase se mi zachvěl žaludek. Teď když to nadhodil jsem se cítila trochu odvážněji, přehodila jsem mu nohu přes klín a obkročmo si na něj sedla. Úsměv mu zmizel a v očích mu zasvítil zájem.
"Uvidíme, věřím, že další krok je tohle," zašeptala jsem, vzala jeho obličej do dlaní a pak jsem se sklonila a kladla mu malé, rychlé polibky na rty. Do obou koutků a dokonce i na špičku nosu. Rukama mi vyjel nahoru po stehnech a pod tričkem mě chytil v pase. Našla jsem si cestu zpátky k jeho rtům, lehce zachytila spodní ret a vsála jsem ho do pusy. Z hrudi se mu ozvalo zasténání, otevřel ústa a okamžitě převzal vedení. Jeho jazyk se proplétal s mým, zatímco jsme jeden druhého prozkoumávali. Sání mého jazyka mě překvapilo a naklonila jsem se blíž, tisknouc se k němu dolů.
Oba jsme současně zalapali po dechu, když se horko nahromaděné mezi mýma nohama setkalo s jeho očividným vzrušením. Jakoby moje tělo instinktivně vědělo co dělat, zhoupla jsem se proti tlaku, který způsobil, že mnou projely divoké otřesy rozkoše.
Marcus začal ztěžka dýchat a líbání začalo být intenzivnější. Jeho ústa opustila moje a já zanaříkala, když mě začal líbat směrem dolů po krku a zastavoval se, aby cestou lehce kousal a olizoval citlivou pokožku. Uvnitř mě se dělo něco, co mě děsilo, ale byla jsem příliš vzrušená, abych mohla přestat. Pokračovala jsem v houpání boky a Marcusovo sevření na mém pase se zpevnilo, jak si mě tlačil dolů, ještě blíž k úžasnému pocitu.
"ACH, bože, zlato," zaklonil hlavu, opřel si jí o čelo postele a já se zastavila, roztoužená a bolavá, ale bála jsem se, že jsem mu ublížila.
"Co," podařilo se mi přidušeně zašeptat.
Otevřel oči, oběma rukama mi pustil pas a chytil můj obličej.
"Ty. Mě. Přivádíš. K. Šílenství." Po každém slově se krátce nadechl, než znovu zaútočil na moje ústa. Vzala jsem to jako dobré znamení a znovu se proti němu zhoupla a pak se svět rozpadl. Bylo to jakoby mi někdo mezi nohama zapálil rachejtli. Můj výkřik zněl cize. Držela jsem se Marcuse ze strachu, že spadnu, když se pustím. Co jsem to udělala. A můžu to udělat znovu?
Když mi srdce začalo zpomalovat a zase jsem mohla dýchat, uvědomila jsem si, že jsem zabalená v Marcusově náruči a hlavu mám zastrčenou v ohybuje ho krku a ramene. Do. Háje.
Pořád jsem měla smrtelné sevření na Marcusových pažích a pomalu jsem odtáhla ruce pryč, doufajíc, že jsem mu na kůži nezanechala otisky nehtů, ačkoliv mi bylo jasný, že tam musejí být.
Co jsem to provedla? Jak se na něj mám teď podívat? Co bych měla říct? Myslí si, že jsem šílenec? Jsem si dost jistá, že jsem právě křičela jak magor. Byl zázrak, že dovnitř nevrazil Cage.
Marcus mě hladil po vlasech jakoby mě uklidňoval.
"Low," jeho hlas byl chraplavý.
"Ano," odpověděla jsem a nechávala tvář bezpečně zabořenou do jeho krku.
"Podívej se na mě."
Ach, kruci. Pomaličku jsem se odtáhla a okamžitě postrádala teplo svého malého, bezpečného nebe.
Zvedla jsem k němu oči a pomalý, sexy úsměv mi hned uklidnil mysl. Oči měl přivřené jakoby se právě probudil.
"Co se děje?" zeptal se, dívajíc se mi do očí. Cítila jsem jak rudnu.
"Ehm...já, um," co mám říct? Promiň, že jsem se ti zbláznila na klíně.
"Low," zvedl ruku, projel mi jí ve vlasech a pak mi jí položil na krk.
"Byl to tvůj první orgasmus?"
Aha.
No, není sakra divu. Teď už jsem naprosto chápala fascinaci těmihle věcmi.
Přikývla jsem a věděla, že mi tvář září ještě jasněji. Jeho malé pousmání přerostlo do plného, sto wattového úsměvu. Měl z toho očividně velkou radost. No, to bylo dobrý.
"Užila sis to?"
Tiše jsem se rozesmála. Že se mě na to zrovna nezeptal?!
"Řekla bych, že fakt, že jsem se právě chovala jako blázen ti napověděl, že ano."
Zasmál se, naklonil se dopředu a dal mi jednu pusu na rty, pak se odtáhl. Otřel se o mě a já zalapala po dechu. Ach. Byl pořád....tvrdý. Myslím, že už by to nemělo být tvrdé, jakmile se kluk udělá...což znamená, že se to nestalo. Ach.
"Ty ehm," podívala jsem se dolů, modlíc se, aby se znovu nepohnul, protože jsem z nějakého důvodu byla opravdu citlivá.
"Jsem v pořádku. Opravdu, opravdu v pořádku," řekl pobaveně, "Přísahám."
Posunula jsem pohled k jeho pažím, kde měl zářivě červené prohlubně od mých nehtů. Trhla jsem pohledem zpátky k němu, "Moc se omlouvám."
Nadzvedl obočí, "Low, tyhle značky jsou vážně sexy. Za co se omlouváš? Věř mi, budu je nosit s hrdostí."
Ach.
Odkašlal si, chytil mě za boky a sundal ze sebe dolů.
"Já, ehm, se potřebuju osprchovat a jestli tu budeme dál takhle sedět, věci naberou hodně na intenzitě," vysvětlil a sklonil se, aby mě ještě naposledy políbil, než se zvedl.
"Vrátím se za pár minut. Dneska někam jdeme. Kamarád, kterého bych rád, abys poznala, nás někam pozval."
Někam pozval?
Sledovala jsem jak odchází. Měl velmi působivý zadek. Boxerky, které měl na sobě mu objímaly boky a já si povzdychla štěstím, než jsem vyskočila a začala se připravovat.
 

42 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sindy Sindy | 30. dubna 2014 v 1:43 | Reagovat

SUPER! Diky moc za preklad :)

2 zuzu zuzu | 30. dubna 2014 v 6:17 | Reagovat

Dakujem za preklad :-)

3 Mirka Mirka | 30. dubna 2014 v 7:02 | Reagovat

Díky moc za překlad!!!

4 Evudar Evudar | 30. dubna 2014 v 7:14 | Reagovat

Skvělé, díky moc za další překlad. :-)

5 Veru Veru | 30. dubna 2014 v 8:57 | Reagovat

Super překlad, díky.

6 Petra Petra | 30. dubna 2014 v 10:05 | Reagovat

Děkuji moc za překlad

7 viki viki | 30. dubna 2014 v 10:25 | Reagovat

Děkuji za překlad !

8 Renca Renca | 30. dubna 2014 v 10:45 | Reagovat

Děkuji za překlad.

9 zia zia | 30. dubna 2014 v 18:08 | Reagovat

Dakujem za skveky preklad

10 Maribella Maribella | 30. dubna 2014 v 20:47 | Reagovat

Díky! :-)

11 ivasi ivasi | 1. května 2014 v 21:56 | Reagovat

hmm, a nakoniec sa Marcusov otec a Low stretnú na rodinnej večeri...
Ďakujem za kapitolu :-)

12 Kamča Kamča | 1. května 2014 v 23:31 | Reagovat

[11]: Hej, cože?! To snad ne! ???
...
Moc děkuju za překlad! Skvělý ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama