Origin - 20.kapitola 1/2

1. dubna 2014 v 22:44 | Janka (kor Majuš) |  Origin

KATY



Téměř pálící, stabilní proud vody smyl špínu a cokoliv, co ještě bylo přilepené na mé kůži. Několikrát jsem se otočila, pak se konečně zastavila a přiložila si roztřesené ruce k obličeji. Malou lahvičku šampónu jsem už použila dvakrát, a musela jsem už vyjít ven, ale být v sprchovém koutě s rezavými skvrnami pod nerovnoměrně kapajícím tlakem, bylo tak odlišné od té předchozí koupelny, že jsem nechtěla odejít.

Bylo to jako být v bublině, v bezpečí před realitou.

Voda stékala po mém těle a v kaskádách padala přes rozeklané jizvy podél mých zad, shromažďující se u mých nohou. Spustila jsem ruce a podívala se dolů. Voda neodtékala rychle, takže se hromadila na dně koutu. Voda byla zbarvená do růžova.

Těžce jsem polkla a vypnula kohoutek.

Vystoupila jsem ven ze sprchy do koupelny plné páry a popadla ručník. Omotala jsem si ho kolem těla a na prsou ho zajistila. Udělala jsem to nejlepší, abych z vlasů dostala přebytek vody. Šla jsem na to metodicky. Omotat. Zmáčknout. Omotat. Zmáčknout.

Když jsem skončila, uvědomila jsem si, že jsem neměla další důvod skrývat se v koupelně. Ale to bylo přesně to, co jsem dělala. Schovávala jsem se. Nevěděla jsem proč, s výjimkou toho, že jsem se cítila, jako by byly mé vnitřnosti pohmožděné a roztřepené, příliš odhalené.

Byli jsme venku, pro teď jsme byli volní. Jenom to samotné bylo důvodem na oslavu, ale byli jsme ještě daleko od volnosti. Byl tady neznámý osud Archera, otázka, kam odsud půjdeme a veškerý život, co jsem za sebou nechala v Petersburgu: Moje máma, moje škola, mé knížky...

Musela jsem vyjít z koupelny, než si Daemon začne myslet, že jsem tady omdlela, nebo tak něco. Sevřela jsem vršek ručníku a šla do pokoje. Daemon byl u okna, jeho záda byla vyrovnána, jako by byl na stráži. Otočil se v pase, prohlížel si mě od hlavy po paty. Světlo vedle postele bylo zapnuté a bylo tlumené, ale když se na mě takhle podíval, bylo to, jako by mě ozářil reflektor. Moje prsty na nohou se stočily do koberce.

"Cítíš se líp?" zeptal se, ale od okna se nehnul.

Přikývla jsem. "Mnohem líp. Ještě by měla být teplá voda."

Jedna strana jeho rtů se zvedla. "Víš, jaký je datum?" Potřásla jsem hlavou a on ukázal na stůl. "Je tady jeden z těch kalendářů, ze kterého každý den trháš stránky. Jestli je to přesné, dnes je osmnáctého srpna."

"Můj Bože," zašeptala jsem, hluboce zneklidněná. "Byla jsem pryč...byli jsme pryč prakticky čtyři měsíce."

Neřekl nic.

"Věděla jsem, že to byla nějaká doba, ale čas tam běžel tak zvláštně. Jenom jsem si nemyslela, že to bylo tak dlouho. Čtyři měsíce..."

"Zdá se to jako před věčností, co?"

"Ano." Posunula jsem se blíž k posteli. "Čtyři měsíce. Máma si nejspíš myslí, že jsem mrtvá."

Obrátil se zpátky k oknu, jeho ramena napjatá. Uběhlo několik okamžik, než promluvil. "Donesl jsem ti čisté oblečení. Je v tašce. Myslím, že oceníš tričko."

"Děkuju."

"Žádný problém, Kotě."

Skousla jsem si ret. "Daemone-?" Otočil se ke mně, jeho oči nepřirozeně jasné. Dvě nádherné zelené oči. "Děkuju ti za všechno. Nebyla bych venku, kdyby-"

Najednou byl přede mnou, svírající mé tváře. Překvapeně jsem se nadechla, když sklonil čelo k mému. "Nemusíš mi děkovat za cokoliv z tohohle. Nikdy bys nebyla v téhle situaci, kdyby nebylo mě. A nemusíš mi děkovat za něco, co jsem chtěl a potřeboval udělat."

"Tohle nebyla tvoje chyba," řekla jsem a myslela to tak. "Víš to, že?"

Políbil mě na čelo. "Jdu se osprchovat. V tašce je taky jídlo, jestli máš hlad. Jestli ne, měla by sis trochu odpočinout."

"Daemone-"

"Já vím, Kotě. Já vím." Spustil ruce a věnoval mi ten svůj arogantní úsměv. "Jestli se někdo ukáže, zatímco budu ve sprše, dokonce i Archer, nepouštěj ho dovnitř, dobře?"

"Pochybuju, že ho dveře zastaví."

"Na to máš zbraň. Nemyslím si, že nás napálí, ale raději budu v bezpečí, než později litovat."

Měl pravdu, ale když jsem ho sledovala popadnout tepláky, a pak zmizet do zamlžené koupelny, štítila se mi myšlenka, že bych znovu zvedla tu zbraň. Ale udělám to, jestli budu muset. Jen jsem doufala, že už nikdy nebudu muset, což bylo hloupé, protože bylo více než pravděpodobné, že násilí mého nedávného každodenního života nebylo zdaleka u konce.

Zvedla jsem tašku a přinesla ji k posteli. Sedla jsem si a začala se v ní prohrabávat, když se voda v koupelně zapnula. Vzhlédla jsem, můj pohled padl k zavřeným dveřím. Teplé začervenání se mi vplížilo do tváří. Daemon byl ve sprše. Úplně nahý. Já jsem byla v ručníku. Byli jsme sami, poprvé za čtyři měsíce, v temném motelovém pokoji. Můj žaludek poklesl.

Začervenání se ještě víc vznítilo a já jsem zasténala podrážděním. Co jsem to dělala, že jsem právě teď vůbec myslela na takové věci? V průběhu několika posledních měsíců, jsem slyšela Daemona ve sprše už milionkrát. Tohle nebylo romantické útočiště v hotelu Ritz, pokud se teda běžení o život nepočítalo jako předehra.

Potřásla jsem hlavou a soustředila se znovu na tašku. Vevnitř jsem našla široký výběr cukrovinek, což mě donutilo zamrkat zpátky slzy, protože jsem věděla, že je koupil pro mě. Bože, byl tak pozorný, když jsem ani nevěděla, že se o to pokoušel, pokud na tom záleželo.

Vytáhla jsem láhve sodovky, vstala, a položila je spolu s brambůrky a cukrem na stůl. Potisk na nákupní tašce vykouzlil na mé tváři úsměv. Tričko způsobilo, že se úsměv ještě rozšířil způsobem, který mi přišel cizí, jako by měla moje kůže prasknout. Podívala jsem se na mimozemskou panenku. "DB..."

Šla jsem zpátky k posteli a v tašce našla žabky. Dokonalé. Už nikdy jsem nechtěla vidět ty zakrvavené boty. Natáhla jsem se na dno tašky a moje prsty zavadily o čtvercovou krabičku. Vytáhla jsem poslední věc. Teplo zaplavilo můj obličej a moje oči mi téměř vypadly.

"Ach...ach, páni."

Voda se vypnula a o vteřinu později vyšel ven Daemon s tepláky visící mu nízko na bocích a jeho kůže byla orosená, třpytila se. Moje oči byli zaměřené na jeho břicho, po kterém mu stékaly kapky vody a mizely pod pásem tepláků.

Pořád jsem byla jenom v ručníku. A držela jsem v ruce krabičku kondomů. Můj obličej byl rudý jako beruška. Vyklenul jedno tmavé obočí. Můj pohled klesl na krabičku, a pak se přesunul zpátky na něj. "Nejsi nějaký sebejistý?"

"Raději bych řekl, že jsem připravený na každou příležitost."

Přiloudal se k posteli způsobem, jakým to mohl udělat jenom Daemon, bez toho, aby vypadal jako totální kretén. "I když jsem zklamaný, že na těch krabičkách nemají tváře mimozemšťanů jako na všem ostatním tady."

Dusila jsem se dalším nádechem. "Jaký motel prodává kondomy?"

"Můj nejoblíbenější?" Sebral krabičku z mých vykostěných prstů. "Veškerý čas si strávila zíráním na tohle, místo toho, aby ses najedla, že jo?"

Vyšel ze mě smích. Skutečný, normální smích. Daemonovy oči se rozšířily a jejich odstín vzplanul. Krabička mu vypadla z prstů a s tichým bouchnutím přistála na koberci.

"Udělej to znovu," řekl, jeho hlas chraplavý.

Při jeho hlase jsem se zachvěla. "Co mám udělat?"

"Zasměj se." Sklonil se nade mě, špičky jeho prstů hladily moje tváře. "Chci tě znovu slyšet smát se."

Chtěla jsem se pro něj znovu zasmát, ale všechen humor zmizel pod syrovou intenzitou jeho pohledu. Vzedmula se ve mně emoce jako balón přivázaný tenkým provázkem. Otevřela jsem pusu, ale nevěděla jsem, co říct. Svaly v celém mém těle se napjaly. Moje břicho bylo jako hnízdo motýlů, kteří se chystali vzlétnout. Zvedla jsem ruku a položila mu ji na tvář. Nepatrné strniště pošimralo mou dlaň a přinutilo mé srdce poskočit. Sklouzla jsem rukou po křivce jeho čelisti, pak po jeho krku až k ramenu. Pod mým dotekem sebou trhl, a jeho hruď se ostře zvedla.

"Kat." Vydechl mé jméno; přijal ho do sebe, a vyslovil ho, jako by to byl nějaký druh modlitby.

Nemohla jsem odvrátit pohled a na chvíli jsem byla zmrazená, pak jsem se narovnala a přiložila pusu k jeho. Nepatrný dotek poslal otřes mým systémem. Pohybovala jsem rty, obeznamující se s jeho dotekem. Zvláštní, ale bylo to, jako bychom se líbali poprvé. Můj puls bušil a moje myšlenky byly v opojném, závratném víru.

Vklouzl mi rukou do vlasů, jeho prsty se zkroutily na zadní části mé lebky. Polibek se prohloubil, dokud jeho chuť nebyla všude a nebylo nic jiného, než my. Jenom my.

Zbytek světa se propadl. Žádný z našich problémů nezmizel, ale byly zatlačené na vedlejší kolej, když jsem pro něj pootevřela pusu. Líbali jsme se, jako bychom hladověli jeden pro druhého, a bylo to tak. Ty polibky mě omamovaly a jeho prsty se pohybovaly přes mou čelist a dolů mým hrdlem, jemně kreslící cestičku. Ale moje ruce byly nenasytné a spěchaly, když klouzaly po jeho hrudi a sledovala jsem linie jeho tvrdého břicha. Způsob, jakým na něj můj dotek působil, byl pro mě udivující. Udělal hrdelní zvuk a já jsem se roztopila.

Spustil mě dozadu, umístil své tělo nad mé a podepíral svou váhu paží, ale jenom naše rty se dotýkaly v nejsladším mučení. Intimitu jsme zažili už dříve, dokonce dvakrát, ale právě teď mi to připadalo jako poprvé. Bzučela mnou vzrušená nervozita, když se moje krev zahřívala.

Daemon zvedl hlavu. Mezi zúženými mezery jeho očí, jeho zorničky byly jako lesklé diamanty a následovaly pohyb jeho ruky. Moje vnitřnosti se stáhly, když se jeho prsty pohybovaly nebezpečně blízko k okraji ručníku. Každý pomalý přechod podél látky způsobil, že moje srdce bušilo. Můj pohled cestoval přes jeho široké lícní kosti, a pak zůstal viset na dokonalosti jeho rtů. Jeho ruka se zastavila na uzlu, který jsem si udělala na ručníku, jeho oči švihly k mým.

"Nemusíme," řekl.

"Já vím."

"Vážně jsem ty kondomy nekoupil s myšlenkou, že tohle uděláme dnes v noci."

Usmála jsem se. "Takže...jsi nebyl přehnaně sebejistý?"

"Vždycky jsem přehnaně sebejistý." Sklonil se dolů a lehce mě políbil. "Ale nevím, jestli toho právě teď není příliš moc. Nechci-"

Utišila jsem ho tím, že jsem sklouzla k pásu jeho tepláků a zahákla za něj prsty. "Jsi dokonalý. Chci tohle. S tebou. Není toho příliš moc."

Zachvěl se nádechem. "Bože, doufal jsem, že to řekneš. Dělá to ze mě hrozného člověka?"

Trochu jsem se zasmála. "Ne. Jenom to z tebe dělá ňoumu."

"Ach, tak je to?" Znovu zajal mou pusu, pak se odtáhl s jemným štípnutím. "Jenom to ze mě dělá ňoumu?"

"Jo." Zalapala jsem po dechu. Moje záda se vyklenula, když pohnul rukou dolů mým hrudníkem, a pak zpátky k uzlu. "Dobře. Jsi víc než jen ňouma."

Zasmál se hluboce v hrdle. "Myslel jsem si to."

Jeho dech byl teplý na mých napuchnutých rtech a horký, když cestoval mým krkem. Políbil mě na místo, kde mi v hrdle bušil puls. Zavřela jsem oči, šťastně odplavená ve spěchu pocitů. Potřebovala jsem tohle. My jsme to potřebovali. Chvíle normálnosti, jenom jeho a mně spolu, jak jsme i měli být.

Políbil mě, když jeho prsty pracovaly na uvolnění uzlu, rozptylující mě, když oddělil ručník. Husí kůže následovala chladný vzduch ženoucí se mým tělem. Zamumlal něco v tom jeho lyrickém jazyku. Jazyku, kterému jsem si přála rozumět, protože jeho slova zněla tak nádherně. Když se zvedl, jeho pohled odehnal husí kůži, spalující mě zevnitř ven. Okraje jeho těla se rozmazaly do slabého bělavého světla.

"Jsi překrásná."

Přemýšlela jsem o mých zádech.

"Každá část," řekl, jako by mi četl myšlenky.

Možná jo, protože když jsem ho zatáhla blíž za pás jeho kalhot, vyhověl mi a přizpůsobil své tělo mému. Nahá hruď proti nahé hrudi. Zamotala jsem mu ruce do vlasů, když jsem mu omotala nohu kolem boků.

Ostře se nadechl. "Doháníš mě k šílenství."

"Ten pocit je vzájemný," zaskřehotala jsem a zvedla k němu boky.

Svaly v jeho pažích se vyboulily, když udělal zvuk hluboko v jeho hrdle. Jeho čelist byla tvrdá, linie jeho úst napjatá, když mezi nás vklouzl rukou. Ty chytré prsty se ve vteřině změnily z uklidňujících na dech beroucí, a já jsem cítila stočení hluboko...

Jasně žluté světlo najednou zaplavilo pokoj a roztříštilo nám naší chvíli. Daemon ze mě slezl tak rychle, že rozcuchal vlasy na mých spáncích, když vystřelil k oknu a o kousek odtáhl závěs. Vydrápala jsem se na kolena, prohledávající matraci, dokud jsem nenašla ručník, a zakryla se. Vystřelila jsem z postele a popadla pistoli.

Hrůza se šplhala mým krkem. Už nás našli? Otočila jsem se k místu, kde stál, když jsem kolem sebe pořád svírala ručník. Moje ruka se třásla tak moc, že pistole zařinčela.

Daemon dlouze vydechl. "Jsou to jenom světlomety. Nějaký kretén se zapnutými dálkovými světly vyjíždí z parkoviště." Pustil závěs a otočil se. "To je všechno."

Moje ruka se kolem zbraně utáhla. "Světlomety?"

Jeho pohled sklouzl k tomu, co jsem držela. "Jo, to je vše, Annie Oakleyová."


Zbraň mi připadala jako přilepená k ruce. Moje srdce pořád rychle bušilo zbylým strachem, a ta hrůza se z mých žil vytrácela hodně pomalu. Pak mi to došlo, v překvapující jasnosti, že takhle naše životy budou pokračovat. Vyletíme do obrany a panického režimu pokaždé, když přes okno zasvítí světlomety nebo někdo zaklepe na dveře, nebo nás osloví nějaký cizinec?

Tohle bylo ono. Moje první reakce na světlomety bude popadnout zbraň, a připravit se na střílení? Střílení, abychom zabili, když to bude nutné?

"Kat-?"

Potřásla jsem hlavou. Oheň lezl mým žaludkem, nahoru mým hrdlem. Slzy pálily mé oči. Tolik myšlenek mi závodilo hlavou. Tlak se mi usadil na hrudi, utahující se ledovými prsty kolem mých plic. Zachvění mi přešlo páteří. Čtyři měsíce slz, které jsem nenechala spadnout, se ve mně stavěly.

Daemon byl ve vteřině přede mnou, jemně a opatrně odlepující mé prsty od zbraně. Položil ji na stolek vedle postele.

"Hej," řekl, svírající oběma rukama moje tváře. "Hele, to je v pořádku. Všechno je v pořádku. Nikdo kromě nás tady není. Jsme v pořádku."

Věděla jsem to, ale bylo toho víc, než jen světlomety v noci. Bylo to všechno. Nashromáždění všeho za čtyři měsíce, žádná kontrola nad jakýmkoliv aspektem mého života nebo těla. Všechno se na mě nakupilo: Kyselý strach, který nikdy nepovolil, děs, se kterým jsem se každý den probouzela, zkoušky a zátěžové testy. Bolest skalpelu a hrůza při sledování smrti zmutovaných hybridů. Všechno se ke mně přeřízlo. Otřesný únik, při kterém jsem střílela do lidí-do skutečných, živých lidí, kteří měli rodiny a vlastní životy-a věděla jsem, že jsem zabila alespoň jednoho z nich. Jeho krev se rozprskla po celém mém obličeji.

A pak tady byl Blake...

"Mluv se mnou," prosil Daemon. Jeho smaragdové oči byly plné znepokojení. "No tak, Kotě, řekni mi, co se děje."

Otočila jsem hlavu a zavřela oči. Chtěla jsem být silná. Znovu a znovu jsem si říkala, že musím být silná, ale nemohla jsem se přes to všechno dostat.

"Hej," řekl jemně. "Podívej se na mě."

Nechala jsem oči zavřené, protože jsem věděla, že když se na něj kouknu, balón, který byl tak plný a přivázán tak jemně, praskne. Uvnitř jsem byla zničená a nechtěla jsem, aby to viděl.

Ale pak otočil můj obličej k jeho, políbil mě na víčka zavřených očí a řekl: "Je to v pořádku. Cokoliv, co právě teď cítíš, je v pořádku. Mám tě, Kat. Jsem tady pro tebe, jenom pro tebe. Je to v pořádku."

Pak balón praskl a já jsem to uvolnila.
 

38 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 1. dubna 2014 v 23:03 | Reagovat

Děkuji za překlad

2 ivasi ivasi | 1. dubna 2014 v 23:12 | Reagovat

Jáj tak na Origin sa vždy veľmi teším...o Daemonovi sa potom tááák pekne sníva :-D
veľmi pekne ďakujem za preklad :-)

3 zia zia | 1. dubna 2014 v 23:28 | Reagovat

Dakujem skvele:-) uz mi Daemon a Kat chybali

4 evudar evudar | 1. dubna 2014 v 23:45 | Reagovat

Skvělé, děkuji za překlad i korekci. :-)

5 Lenide Lenide | 1. dubna 2014 v 23:51 | Reagovat

Juhu, dočkala som sa raz dva tejto časti :-)
Tiež sa mi nezdalo, že ta boli tak dlho
Vdaka za korektúru :)

6 Iv Iv | 1. dubna 2014 v 23:52 | Reagovat

Díky za překlad, moc se mi to líbí :-)

7 Renca Renca | 2. dubna 2014 v 9:55 | Reagovat

Úžasné, mockrát děkuji za překlad. :-)

8 iv iv | 2. dubna 2014 v 11:07 | Reagovat

ach to bolo pekné len škoda že sa to pokazilo
ale dúfam že Kat z toho veľmi nešibne a diky :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

9 Casey Casey | 2. dubna 2014 v 11:12 | Reagovat

Děkuju za překlad i korekturu :-)

10 Radka Radka | 2. dubna 2014 v 16:28 | Reagovat

Děkuji za překlad.

11 Jani Jani | 2. dubna 2014 v 16:41 | Reagovat

Ďakujem za preklad! :-) kedy bude pls zvyšok? :-)

12 Majuš Majuš | 2. dubna 2014 v 18:06 | Reagovat

[11]:čoskoro :-?

13 Anetts Anetts | 2. dubna 2014 v 19:08 | Reagovat

Damon je prostě užasnej [:tired:]jak se o Katy bojí :-D
díky za překlad :-)

14 Tina Tina | 2. dubna 2014 v 22:27 | Reagovat

Dakujem krasne ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama