Origin - 20.kapitola 2/2

2. dubna 2014 v 22:17 | Janka (kor Majuš) |  Origin
DAEMON


Moje srdce puklo, když jí první slza sklouzla po tváři, a zlomilo se, když si cestu z jejich rtů prorazil chraplavý vzlyk.
Přitiskl jsem ji k sobě, omotal kolem ní ruce, když se třásla pod tíhou jejího zármutku a její bolesti. Nevěděl jsem, co dělat. Nemluvila. Vedle slz na to nebyl prostor.
"To je v pořádku," říkal jsem jí dokola. "Vypusť to. Jen to vypusť."
A cítil jsem se hloupě, že jsem to řekl. Slova byla tak nedostačující.
Její slzy stékaly po mé hrudi; každá jedna řezala jako nůž. Bezmocný, jsem ji zvedl a přenesl k posteli. Přitáhl jsem si ji blíž, vytáhl přikrývku, která se zdála příliš drsná pro její kůži, a omotal ji kolem ní. Zavrtala se do mě, její prsty svíraly prameny vlasů na šíji mého krku.
Slzy...pořád přicházely a moje srdce se tříštilo při syrovém zvuku každého jejího nádechu a výdechu. Nikdy v mém životě jsem se necítil zbytečnější. Chtěl jsem to napravit, aby jí bylo lépe, ale nevěděl jsem jak.
Přes tohle všechno byla silná, a jestli jsem si myslel jenom na malou chvíli, že nebyla hluboce zasažená, tak jsem byl totální pitomec. Věděl jsem to.
Jen jsem doufal-ne, modlil se-že jizvy a rány budou pouze fyzické. Protože ty jsem mohl napravit, vyléčit je. Nemohl jsem napravit to, co krvácelo a bolelo uvnitř, ale pokusím se. Udělám cokoliv, abych z ní tu bolest sňal.
Nevím, kolik času uběhlo, než se uklidnila, než její slzy vyschly a její roztřesené dýchání se vyrovnalo, a vyčerpala se ke spánku. Minuty? Hodiny? Nevěděl jsem.
Uložil jsem ji do postele, natáhl se vedle ní a přitáhl ji k sobě. Nezavrtěla se ani jednou. S její tváří na mé hrudi, jsem ji pořád přecházel rukou vlasy, doufajíc, že k ní ten pohyb dosáhne i ve spánku a zmírní některé z jejích starostí. Věděl jsem, že měla ráda, když jsem si hrál s jejími vlasy. Zdálo se to jako bezvýznamná věc, ale bylo to vše, co jsem teď měl.
V určitém bodě jsem usnul. Nechtěl jsem, ale posledních šest hodin nebo tak nějak, si vybralo svou daň. Musel jsem spát několik hodin, protože když jsem otevřel oči, denní světlo proudilo skrz mezeru v závěsech, ale zdálo se to jen jako pár minut.
A Kat nebyla vedle mě. Rychle jsem zamrkal a zvedl se na lokty. Seděla na okraji postele, oblečená v tričku a kalhotách, které jsem pro ni včera našel. Vlasy jí spadaly do středu zad; vlny se pohnuly, když se ke mně otočila a zvedla nohu na postel.
"Nevzbudila jsem tě, že ne?"
"Ne." Odkašlal jsem si, prohlížející si pokoj, lehce dezorientovaný. "Jak dlouho už jsi vzhůru?"
Pokrčila rameny. "Ne dlouho. Je něco po desáté ráno."
"Páni. Tak pozdě?" Promnul jsem si rukou obočí, když jsem se posadil.
Odvrátila pohled a studovala řemínky na svých žabkách. Její tváře byly rudé. "Promiň za minulou noc. Nechtěla jsem tě smáčet svými slzami."
"Hej," přiblížil jsem se, vklouzl paží kolem jejího pasu a přitáhl si ji blíž. "Potřeboval jsem druhou sprchu. Byla lepší než ta první."
Chraplavě se zasmála. "Byl to vážně obrovský zabiják nálady, co?"
"Nic nezabíjí mou náladu, když jde o tebe, Kotě." Odhrnul jsem jí vlasy a zastrčil jí je za ucho. "Jak se cítíš teď?"
"Líp," řekla, zvedajíc pohled. Její oči byly červené a opuchlé. "Myslím...myslím, že jsem to potřebovala udělat."
"Chceš si o tom promluvit?"
Navlhčila si rty, když vrtěla konečky svých vlasů. Byl jsem šťastný, že jsem pořád viděl na jejím tenkém zápěstí opálový náramek.
"Já... Stalo se toho hodně."
Zadržel jsem dech a neodvážil se ani pohnout, protože jsem věděl, že jí někdy dělalo problémy dostat ze sebe slova. Držela v sobě spoustu věcí.
Nakonec se na mě chvějivě usmála.
"Byla jsem tak vyděšená," zašeptala a moje hruď se stáhla. "Když jsem viděla světlomety? Myslela jsem si, že jsou to oni, a prostě jsem zcvokla, víš? Byla jsem na tom místě čtyři měsíce. Vím, že to není nic ve srovnání s Dawsonem a Bethany, ale...já opravdu nevím, jak to vydrželi."
Pomalu jsem vydechl. Taky jsem nevěděl, jak to vydrželi. Jak to, že Dawson a Bethany nebyli ještě víc v prdeli, než ve skutečnosti. Držel jsem pusu zavřenou, když jsem přecházel rukou po jejích zádech nahoru, pak dolů a zase nahoru. Její pohled se zaměřil na dveře koupelny a byla zticha tak dlouho, že se to zdálo jako věčnost. Pak, velmi pomalu, z ní vycházela slova.
Rozprašovače onyxu. Důkladné zkoušky. Zátěžové testy s hybridy, a jak se jich odmítala účastnit, a co to pro ni znamenalo, dokud ji nespárovali s Blakem. Jak ji vyprovokoval k boji proti němu a k využití Zdroje. Vina, kterou nesla pro jeho smrt, byla zřejmá z jejího hlasu. Řekla mi všechno, a během toho všeho jsem se musel milionkrát kontrolovat. Vztek, jaký jsem nikdy neznal, obalil mé vnitřnosti.
"Promiň," řekla, vrtící hlavou. "Vím, že blábolím. Jenom...jsem to chtěla dostat ze sebe ven."
"Neomlouvej se, Kat." Chtěl jsem do zdi udělat díru. Místo toho jsem se posunul tak, že jsem seděl vedle ní, stehno vedle stehna. "Víš, že co se stalo s Blakem není tvoje vina, že jo?"
Část vlasů si točila kolem dvou prstů. "Zabila jsem ho, Daemone."
"Ale bránila jsi sama sebe."
"Ne." Pustila si vlasy a podívala se na mě. Její oči byly skelné. "Nebránila jsem se, ne tak docela. Provokoval mě a já jsem ztratila kontrolu."
"Kat, musíš se podívat na celou situaci. Byla jsi mlácená..." Když jsem to řekl nahlas, měl jsem nutkání vrátit se tam a celé to vypálit. "Procházela sis velkým stresem. A Blake... Jakýkoliv byl jeho důvod pro to, co udělal, opakovaně uváděl do nebezpečí tebe a mnoho dalších lidí."
"Myslíš si, že o to mu šlo?"
Moje skutečně sadistická část chtěla říct ano, protože jo, někdy jsem si to myslel. "Nevím, ale co vím je, že šel do té místnosti, aby tě vyprovokoval do boje. To jsi udělala. Vím, že jsi nechtěla zabít jeho ani nikoho jiného, ale stalo se. Nejsi špatný člověk. Nejsi zrůda."
Její obočí se stáhlo a otevřela pusu.
"A ne, nejsi jako Blake. Takže s tím ani nezačínej. Nikdy bys nemohla být jako on. Uvnitř si dobrá, Kotě. Nacházíš v lidech to nejlepší, dokonce i ve mně." Šťouchl jsem jí paží a ona se usmála. "Jen to samotné by ti mělo zabezpečit Nobelovou cenu za mír."
Tiše se zasmála, a pak se zvedla na kolena. Omotala ruce kolem mých ramen, sklonila se a dala mi na rty ten nejněžnější polibek. Takový, který si budu na mých rtech navždycky chovat jako poklad.
"Copak to bylo?" Omotal jsem jí paže kolem pasu.
"Poděkování," řekla a opřela si čelo o mé. "Většina kluků by nejspíš utekla s hysterickým záchvatem už v polovině noci."
"Já nejsem jako většina kluků." Přitáhl jsem si ji tak, že seděla na mém klíně. "Na to jsi ještě nepřišla?"
Položila ruce na má ramena. "Někdy mi věci dochází trochu pomalu."
Zasmál jsem se a ona odpověděla úsměvem. "Dobře, že tě nemám rád pro tvůj mozek."
Její pusa se otevřela a praštila mě do paže. "To je tak neotesané."
"Copak?" Svůdně jsem zavrtěl obočím. "Jsem jenom upřímný."
"Zmlkni." Projela svými rty po mých.
Štípnul jsem ji do spodního rtu a růžové zbarvení se jí objevilo na tvářích. "Hm, víš, jak se mi líbí, když mluvíš tou svou drzou pusou."
"Jsi blázen."
Moje ruce se narovnaly na spodní části jejích zad a přitáhl jsem si ji blíž. "Řeknu ti něco otřepaného, tak se na to připrav."
Cestovala po linii mé čelisti. "Jsem připravená."
"Jsem blázen do tebe."
Vybuchla do smíchu. "Ach, můj Bože, to je otřepané."
"Říkal jsem ti to." Chytil jsem ji za bradu a přivedl její rty ke svým. "Miluju zvuk tvého smíchu. Aj tohle je otřepané?"
"Ne." Políbila mě. "Vůbec."
"Dobře." Klouzal jsem jí rukama nahoru po bocích, špičky mých prstů se zastavily pod jejími prsy. "Protože mám-" Jistý pocit se plížil mými žílami a rozšířil se po celém mém těle.
Kat ztuhla, ostře se nadechující. "Co je to?"
Sevřel jsem její boky a přesunul ji na postel vedle sebe. Popadl jsem zbraň ze stolu, podal jí ji a ona si ji vzala s rozšířenýma očima.
"Je tady Luxen."
 

35 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | 2. dubna 2014 v 22:37 | Reagovat

Dakujem :-D

2 Jiza Jiza | 2. dubna 2014 v 22:53 | Reagovat

Napinaveji uz to ukoncit neslo?:-D Jinak dekuji za preklad :)

3 zia zia | 2. dubna 2014 v 23:03 | Reagovat

Dakujem za preklad aj korekturu:-)baby vy chcete aby som si okusala nechty a zacala trhat vlasy? O_O  :-D

4 Petra Petra | 2. dubna 2014 v 23:12 | Reagovat

Děkuji za překlad

5 Majuš Majuš | 3. dubna 2014 v 3:41 | Reagovat

[2]:[3]:Babeny, svoje pripomienky treba adresovať Jenn. ;-) Viete, že je v tomto šialená, stačí si spomenúť na koniec Opálu. :-x

6 iv iv | 3. dubna 2014 v 8:48 | Reagovat

ach ten Daemon on je tak sladký taký rozdiel oproti obsidianu
ale som zvedavá kto to môže byť už sa teším na ďalšiu kapitolku a diiiky je to paráda :-)  :-)  :-)  :-)

7 Renca Renca | 3. dubna 2014 v 13:50 | Reagovat

Mockrát děkuji za překlad. :-)

8 Anetts Anetts | 3. dubna 2014 v 14:09 | Reagovat

cooo O_O jakej luxen zas otravuje [:tired:]
jo Daemon se změnil ale není divu čim vším si prošly libí se my jak je vydět jak se ty postavy vyvíjejí dospívají :-D
ale jsem že si ze sebe furt dělají srandu :D :-D

Dík za překlad :-)

9 Jani Jani | 3. dubna 2014 v 15:41 | Reagovat

paaani :-) som zvedava kto je ten luxen :-) Ďakujem za preklad! :-)

10 Radka Radka | 3. dubna 2014 v 16:33 | Reagovat

Děkuji za překlad.

11 Mannon Mannon | Web | 3. dubna 2014 v 20:05 | Reagovat

Ach díky děvčata.... jen škoda, že mé krásné nechtíky utrpěli těžkou újmu.... zabít vás za ten konec... kvůli vím jsem si 2 nehty okousala skoro do krve :-( :D :D

12 Veronika Veronika | 3. dubna 2014 v 21:01 | Reagovat

Moc děkuji za skvělý překlad. Už se nemůžu dočkat další kapitoly. :-D  :-D  :-D

13 Majuš Majuš | 3. dubna 2014 v 21:17 | Reagovat

[11]: Nie nás, Mannon, ale autorku. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama