BOL - 15.kapitola

2. května 2014 v 0:49 | Míša |  Because of low - Abbi Glines

Kapitola patnáct




Marcus


Sledoval jsem Low vyjít z koupelny, oblečenou v červených letních šatech, které jí sahaly přesně nad kolena a v kovbojských botách a na chvíli jsem zapomněl dýchat. Obrázek jí v mém klíně, oči zářící rozkoší, když vykřikovala moje jméno, mi opravdu ztíží jít na věci pomalu. Zasloužil bych si nějakou cenu. Tak snadno jsem se s ní mohl milovat. Dovolila by mi to. Počkat. Řekl jsem právě 'milovat'....kdy jsem o tom přemýšlel jako o milování? Byl to sex. Vždycky to byl sex. Putoval jsem jí očima vzhůru k obličeji. Vlasy měla pěšinkou rozdělené na dvě půlky a svázané ve dvou culících, přehozených přes ramena. Kdo by k čertu řekl, že culíky můžou být tak sexy? Zjistil jsem, že se na mě opatrně dívá a usmál jsem se. Byla moje.

"Je tohle v pořádku?"

Polkl jsem knedlík v krku. Ach, sakra, kdy jsem se do ní zamiloval?

"Jo, vypadáš úžasně."

Zářivě se na mě usmála a já šel k ní a vzal jí za ruku.

"Kam přesně jdeme?"

Chtěl jsem jí překvapit, ale díval jsem se na ní a bojoval s nutkáním vzít jí zpátky do mojí ložnice a zamknout se tam s ní. Byl bych schopný tam s ní zůstat navždy.

"Nemáš náhodou slabost pro rockery, že ne?"

Zamračila se a pomalu zavrtěla hlavou.

"Ne, proč?"

Cítil jsem se trochu lépe, ale stejně jsem si jí potřeboval držet bezpečně u sebe.

"Fajn, dobře. Jen tak. Tak jdeme na to."

Zasmála se a šla za mnou.


Bylo tu narváno. Ne že by mě to překvapilo. Zajel jsem k bráně ochranky. Strážný poodešel ze svého místa a přistoupil k mému autu. Stáhl jsem okýnko a čekal.

"Můžu vám pomoct?" zeptal se zamračeně.

"Marcus Hardy a host. Moje jméno je na seznamu."

Strážný přikývl a promluvil do rádia. "Mám tu Marcuse Hardyho s hostem."

"Ukažte mi nějaký průkaz," řekl trochu přátelštěji. Vytáhl jsem ze zadní kapsy peněženku a podal mu občanku. Zkontroloval jí a vrátil.

"Dobře, pane Hardy, až se brána otevře, jeďte doprava a zaparkujte na malém parkovišti. U druhého vstupu bude další ochranka. Bude potřebovat znovu vidět váš průkaz než vás pustí dovnitř."

"Jasně, díky."

Přikývl a ustoupil, když se brána otevřela. Začal jsem projíždět a podíval se na Willow. Všechno si prohlížela. Koukla se na mě a usmála se.

"Jdeme do zákulisí na koncert Jaxe Stona, že jo?"

Rozesmál jsem se. Hádám, že nebylo těžký to uhodnout, po všech těch opatřeních u soukromého vchodu do centra města přeplněného lidmi.

"Trefa," odpověděl jsem.

Jednou tleskla a vypískla.

"Ach, páni! Nikdy předtím jsem na koncertě nebyla a na mém prvním se dostanu hned do zákulisí."

Zajel jsem na prázdné parkovací místo, vypnul motor a podíval se na ní.

"Máš všechny druhy koncertních triček," poukázal jsem.

Pokrčila rameny, "Líbí se mi. Napadlo mě, že na skutečný koncert nikdy nepůjdu, tak si je kupuju kdykoliv na nějaké v sekáči narazím."

Zajímavé. Tuhle informaci si uložím na později.

"Takže tvoje nadšení je kvůli rockovému koncertu a ne protože za chvíli poznáš Jaxe Stona?" Potřeboval jsem tohle potvrzení pro klid mysli. Zachichotala se a pak škádlivě nadzvedla obočí, "Noooo, to je dost super. Nikdy předtím jsem nikoho slavného nepotkala."

Proč žárlím? Tohle byla blbost. Jax miloval Sadie. Nevrhne se na Low a nevezme mi jí. Přikývl jsem.

"Dobře, to je dost fér."

Obešel jsem auto a pomohl Willow vystoupit, pak jsme vyrazili ke dveřím. Týpek od ochranky nás tentokrát zkontroloval oba. Na můj vkus si Willow prohlížel trochu moc. Měl jsem jí říct ať se převlékne. To co měla na sobě bylo zatraceně rozptylující.

Jakmile se otevřely dveře, přivítala nás Sadie.

"Jste tady," zářivě se na mě a Willow usmívala.

"Jo," odpověděl jsem, usmívajíc se nadšení ve Willowiných očích, když nasávala vše kolem sebe.

"Mám takovou radost. Za mnou, chci Willow seznámit s Jaxem, než bude muset ven. Má tam už přes půl hodiny jednu malou holčičku a její matku. Je to dlouhý příběh, ale potkali jsme jí letos v létě v Sea Breeze Foods a ona ho poznala, přestože byl inkognito. Dal jí osobní vizitku a slíbil jí na koncert tady propustku do zákulisí. Pak musel ten koncert zrušit kvůli nějakým záležitostem se mnou a mojí rodinou. Každopádně tohle je náhradní koncert a on ho pro ní chtěl udělat extra speciální, když musela čekat tak dlouho."

"To je hezký," řekla Low, na můj vkus trochu příliš zasněně. Zmlkni, Sadie.

Sevřel jsem jí pevněji ruku, Willow ke mě vzhlédla a její nadšený výraz uhasil můj žárlivý moment.

"Jsme tady," řekla Sadie a poplácala po ruce bodyguarda, který nám uhýbal z cesty.

"Díky, Ryane," řekla a naštvaný obr se na ní doopravdy pousmál, pak se vrátil k mračení.

"Jsem zpátky a mám společnost," řekla Sadie, vcházejíc do velikánského pokoje, který mi připomínal hotelový apartmán. Jax vstal z velkého, černého, koženého křesla, na kterém se rozvaloval a věnoval Willow svůj hvězdný úsměv a já ho začínal znovu nenávidět. Proč jsem jí sem kruci vodil?

"Marcusi," přikývl mi na přivítanou.

"Jaxi," odpověděl jsem a opravdu moc jsem se snažil, abych nezněl otráveně.

"A ty musíš být Willow. Trochu jsem toho o tobě za posledních dvacet čtyři hodin zaslechl."

Sadie s Jaxem mluvila o Willow. Důvody proč jsme tady do sebe začínaly zapadat. A mě se líbilo to, co jsem začínal vyrozumívat.

"Aha, páni. Ehm," koktala Willow. Byla z Jaxe nervózní a najednou jsem byl zase naštvaný.

"On tenhle efekt na lidi má," zavtipkovala Sadie a šla k němu. Omotal kolem ní paži, přitáhl si jí blíž a políbil jí na vršek hlavy. Hned jsem se cítil líp.

"To si dovedu představit," odpověděla Willow, zesilujíc svoje sevření mojí ruky. Byla nervózní. Chtěl jsem to napravit, ale nebyl jsem si jistý jak jí pomoct se uvolnit.

"Takže, Willow, máš ráda mojí hudbu, nebo jsi přišla, protože tě Marcus donutil," zeptal se Jax škádlivým tónem.

"Ach, líbí se mi. Vlastně jsem ani nevěděla kam jedeme. Byl dost nekonkrétní," s úsměvem ke mě vzhlédla, "Ale došlo mi to, když jsme projeli kolem ochranky."

Jaxovi to přišlo zábavné.

"No, to je úleva. Sadie mojí hudbu nesnášela, když jsem jí potkal. Jsem teď kolem jižanských dívek trochu nejistý."

"Ego Jaxe Stona je v naprostém pořádku," ozvala se Sadie a odešla k baru.

"Pojď si se mnou sednout, Willow. Udělám nám něco k pití. Proč neprovedeš Marcuse zákulisím, Jaxi?"

Jax na mě nadzdvihl obočí. Věděl stejně dobře jako já, že je to Sadiin způsob jak mezi námi urovnat vztahy. Obrátil jsem pozornost k Willow, jejíž smrtelné sevření na mojí ruce se uvolnilo. "Nevadí ti to? Zůstanu s tebou jestli chceš," zašeptal jsem jí do ucha pro případ, že by nechtěla, abych odcházel.

Přikývla a dala mi pusu na tvář. "V pohodě. Ze Sadie nervózní nejsem."

Stiskl jsem jí ruku a dal jí pusu na ústa, pak jsem vzhlédl k velmi potěšenému Jaxovi.

"Připravený?" zeptal se.

Přikývl jsem a vyšel za ním ze dveří.

V momentě, když jsme vyšli ven, přistoupil k nám další bodyguard a šel za námi. Byl jsem na to zvyklí. Pracoval jsem pro toho kluka dost dlouho.

"Tohle je moment, kdy si potřeseme rukama a uzavřeme mír, řekl bych," promluvil Jax, když otevřel dveře a vedl mě do velké místnosti, kde posedávali všichni členové kapely, popíjeli a povídali si s holkama, které se na ně věšely.

"Nejspíš."

Přistoupila k nám holka se dvěmi lahvemi vod na podnose. Jax obě vzal a jednu mi podal.

"Seženu ti něco silnějšího, jestli chceš. Já před koncertem nepiju, vlastně celkově moc nepiju. Sadie z toho není zrovna nadšená."

"Ne, to je dobrý."

"Už si Sadie ani nevšímáš. To se mi líbí."

Zasmál jsem se. No jasně, že se mu to líbí. "To se vsadím."

Jax se usmál a dlouze se napil vody. "Jsi zamilovaný?"

Už jsem nad tím přemýšlel dnes ráno. "Jo, myslím, že asi jo. Stalo se to trochu rychle. Ale je těžké jí odolat."

"Znám to, chlape a můžu ti upřímně říct, že ti naprosto rozumím."

Hádám, že mohl. Divný. Nebyl zase tak špatný.

"Sadie z tebe má opravdovou radost. Od chvíle co Willow poznala, o vás dvou nonstop mluví. Vím všechno o tom jak jsi na ní hodný a jak se na ní díváš, jakoby byla jediná osoba v místnosti. Všechny tyhle přihlouplý řeči."

To mě rozesmálo. "Nedovedu si představit, že by ti to moc vadilo. Jestli jsem celý zblbnutý do jiný holky, pak je ta tvoje v bezpečí."

Jax se ušklíbl, "Mě miluje. Nedělal jsem si starosti."

Měl pravdu. Krom toho mi to bylo jedno. Konečně.



Willow


V uších mi zvonilo, když jsme odešli z koncertu. Ale to nezmenšovalo moje nadšení. V rukách jsem tiskla svoje první koncertní tričko, které jsem si skutečně vysloužila, když mě Marcus vysadil do auta. Sledovala jsem ho obejít přední kapotu, aby nastoupil dovnitř.

"No, tak co si myslíš?"

"Bylo to úžasný! Díky, žes mě sem vzal."

Naklonil se a hladově mě políbil, což jsem nečekala. Když skončil, kousl mě do spodního rtu a pak mě pustil. Byla jsem trochu bez dechu.

"Chtěl jsem to udělat už dvě hodiny," vysvětlil se sexy úsměvem, než nastartoval auto.

Páni. Dnešek už nemohl být lepší.

Opřela jsem si hlavu dozadu a zavřela oči.


"Vzbuď se, spící krásko, jsme doma," zašeptal mi Marcus do ucha a já se s trhnutím probudila.

Prospala jsem celou cestu zpátky. Zatraceně. Chtěla jsem si s ním povídat. Dneska jsme k tomu neměli moc příležitostí.

"Omlouvám se, že jsem usnula."

"To nemusíš. Víc jak hodinu jsem tě mohl sledovat spát. Líbí se mi to."

Vždycky jsem se s ním cítila tak výjimečná.

"Dobře, ale zní to nudně."

Jemně mě kousl do ušního lalůčku a zašeptal, "Věř mi, nebylo."

Zachvěla jsem se a zadrhl se mi dech.

"Pojďme dovnitř," zněl napjatě.

Rychle jsem se vyškrábala z auta. Jestli v tomhle budeme uvnitř pokračovat, jsem víc než pro.

Marcus mě chytil za ruku a cestou nahoru do bytu si mě přitáhl k boku,.

Uvnitř jsem si hned zamířila k lednici pro Jerrito. Měla jsem žízeň. Otevřela jsem spodní šuplík a uvědomila si, že tam už žádné není. Jen pivo. Cagovi nikdy nedošlo moje pití. Ale teď bylo pryč. Opouštěl mě. Zvedla se ve mě malá bublina strachu. Zavřela jsem ledničku a slepě zírala na nerezovou ocel před sebou. Co když šel dál a opustil mě? Co se stane jestli mě opustí Marcus? Byla bych sama. Cage byl můj bezpečný přístav. Srdce mi začalo zběsile tlouct a zpanikařeně jsem se podívala ke dveřím ložnice. Kde je? Celý den mi nenapsal, aby mi řekl co dělá, nebo mě zkontroloval.

"Low, jsi v pořádku?" zeptal se Marcus. Chtěla jsem kývnout hlavou, ale nemohla jsem. Panika v mé hrudi začínala převládat. Už je to dlouho co jsem měla záchvat úzkosti, ale právě teď se na mě jeden chystal v plné síle a nebyla jediná věc jak to zastavit. Cage zapomněl na moje Jerritos. Nechával mě jít. Požádala jsem ho a on to udělal. Marcus tu nebude navždy.

"Low, podívej se na mě," Marcus mě otočil čelem k sobě, ale já se mu nemohla kouknout do očí. Ztrácela jsem se. Hluboké nádechy. Musím se soustředit na pravidelné dýchání.

"Low, podívej se na mě, prosím zlato, podívej se na mě," prosil a já chtěla jeho strach zmírnit, ale nemohla jsem. Právě teď jsem musela dýchat. Dovnitř a ven, dovnitř a ven, dovnitř a ven.

"Co se sakra děje, Low," Cagův hlas. "Uhni," vyštěkl a já ho chtěla zastavit, ale on mě opouštěl. "Low, dostaň se z toho. No tak. Dostaň se z toho ven. Soustřeď se na mě, Low a řekni mi co se stalo." Cagův hlas byl přísný. Už tím se mnou předtím prošel. Zastavil to. Otočila jsem k němu oči.

"Jerritos," zaskřehotala jsem a v očích mě štípaly slzy. Zalapala jsem po dechu a znova se donutila k dýchání.

"Ach, do prdele, Low. Koupil jsem je. Vidíš, přímo tady v tom pytli."

Přes igelitový pytlík jsem uviděla známé lahve. Koupil je. Neodcházel. Byla jsem v bezpečí. Nebyla jsem sama. S přikývnutím jsem se zhluboka nadechla.

"Dobře," odpověděla jsem šeptem. Napětí v hrudi se mi trochu uvolnilo, ale pořád jsem tam cítila hrozící záchvat. Čekal na mě.

"Pojď sem," Cage mě k sobě přitáhl a jeho povědomá vůně mě uklidnila.

"Ráno jsem si všiml, že jsou pryč. Neopouštím tě. Slyšíš mě. Já. Tě. Neopouštím."

Kývala jsem mu proti hrudi a zaslechla zavření dveří. Marcus. Ach, bože. Viděl mě ztrácet nervy. Teď jsem byla zabalená v Cagovo náručí. To není dobré. Odtáhla jsem se, podívala se přes Cagovo rameno a Marcus byl pryč.

"Odešel," zašeptala jsem a zvedla oči ke Cagovi.

"Nejspíš jsi ho pěkně vystrašila. Není lehký se na tohle dívat."

Přikývla jsem.

"Bylo to protože jsem neměl tvoje pití?"

Znovu se mi nahrnuly slzy do očí a pokrčila jsem rameny. "Tak trochu. Představa, že mě necháváš odejít a já budu sama."

Zavrtěl hlavou, "To se nikdy nestane. Když to zatracený mexický pití dojde a já jsem v nákupu dalšího příliš pomalý, neznamená to, že tě nechávám plavat. Nikdy nebudeš sama, Low. To ti přísahám. Slyšíš mě."

"Jo."

Znovu jsem se mu podívala přes rameno.

"Neodešel z bytu. Šel do svého pokoje."

"Díky," zvedla jsem ruce a objala ho. Děsila jsem se představy jít za Marcusem.

"Mám tě rád, Low," zašeptal.

"Taky tě mám ráda," odpověděla jsem a ustoupila. Musím se jít vypořádat s Marcusem a s tím, že vyděl můj moment šílenství. Cage to nemohl udělat za mě. Musela jsem jít sama.
 

45 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Evudar Evudar | 2. května 2014 v 6:54 | Reagovat

Děkuji za překlad a cválím nový vzhled stránek. :-)

2 Veru Veru | 2. května 2014 v 8:10 | Reagovat

Díky za překlad :-)

3 terysek terysek | 2. května 2014 v 8:55 | Reagovat

děkuju za překlad :)

4 Maribella Maribella | 2. května 2014 v 9:50 | Reagovat

Děkuji za překlad :-)

5 klara klara | 2. května 2014 v 10:14 | Reagovat

dekuju za preklad

6 Týna Týna | 2. května 2014 v 10:26 | Reagovat

Díky moc za překlad! Těším se na pokračování! :)

7 Peťa Peťa | 2. května 2014 v 10:35 | Reagovat

Děkuju za překlad :-)

8 Kika Kika | 2. května 2014 v 16:22 | Reagovat

No to som zvedavá ako to dopadne :-D inak ďakujjem za preklad :-)

9 Kamča Kamča | 2. května 2014 v 17:08 | Reagovat

Děkuju za překlad :)))

10 zia zia | 2. května 2014 v 20:11 | Reagovat

Dakujem za super preklad:-)

11 martina martina | 2. května 2014 v 21:39 | Reagovat

Ten nový vzhled miluju
dík za překlad

12 Mirka Mirka | 3. května 2014 v 9:06 | Reagovat

Díky moc za překlad!!!

13 kklepkaa kklepkaa | 5. května 2014 v 8:58 | Reagovat

Děkuji za překlad.
Teda Low mě vážně štve. :/

14 Renca Renca | 5. května 2014 v 10:40 | Reagovat

Děkuji za překlad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama