BOL - 16.kapitola

5. května 2014 v 21:30 | Míša |  Because of low - Abbi Glines
Kapitola 16


Marcus




Seděl jsem na okraji postele a hlavu měl sklopenou v dlaních. Co se to k čertu právě stalo? A proč jsem nebyl schopný se k ní dostat? Sledovat jak se zabořila do Cagovo náruče bylo trochu víc, než jsem mohl zvládnout. Žárlivost, že on byl ten ke komu šla, mě užírala zaživa. Byl jsem druhý. Zase. Ale tentokrát mě to trhalo na kusy. Sadie mě takhle nepohltila. Nevlastnila mě. Low ano.

Pomalu se otevřely dveře a já otočil hlavu a uviděl jí vcházet do pokoje. Díval jsem se jak za sebou zavřela. Obavy a strach v jejích očích mě zabíjeli, ale nešel jsem k ní. Nechtěla mě. Chtěla Cage.

"Omlouvám se, že jsi mě tak viděl," řekla tiše.

Za to se omlouvala?

"Otočila jsi se k němu. Ne ke mě."

Překvapeně vykulila oči.

"Měla jsem záchvat úzkosti. Soustředila jsem se na dýchání. Když jsem uslyšela Cage, věděla jsem, že mi s tím pomůže. Už to tak bylo mnohokrát."

"Mohl jsem ti pomoct já."

Oči se jí leskly neprolitými slzami a udělala váhavý krok směrem ke mě, pak se zastavila

"Potřebovala jsem Cage, protože ten záchvat byl kvůli němu. Potřebovala jsem od něj ujištění."

Cože?

"Nechápu," řekl jsem a sledoval jak udělala další krok mým směrem.

"Víš, Cage mě nikdy neopustil. Opustil mě táta. Opustila mě máma. A sestra mě opustila taky. Cage nikdy. Když mě lidé opouštějí, vždycky je tu. On je jediný člověk, na kterém jsem vždy závisela. Vždycky jsem věděla, že tu pro mě bude ať se stane cokoliv." Odmlčela se a zhluboka nadechla. "Když jsem otevřela lednici a moje pití bylo pryč, no, to se nikdy nestalo. Myslela jsem si, že mě nechává jít. Myslela jsem si, že mě taky opouští."

Ach, sakra.

Vstal jsem a překonal vzdálenost, kterou se bála zdolat.

"Jsem tady já. Máš mě."

Smutně se na mě usmála.

"Jednoho dne tohle skončí. Se vztahy to tak bývá. Pak mě opustíš taky."

Tolik jí ublížili.

Vzal jsem její obličej do dlaní a díval se jí do očí.

"Poslouchej mě. Zamiloval jsem se do tebe. Naprosto, bláznivě zamiloval. Nikam neodejdu. Nikdy. Nemůžeš se mě zbavit."

Po tváři se jí skutálela slza a já jí palcem setřel, pak jsem jí dal pusu na špičku nosu.

"Opravdu ti chci věřit a myslím, že ty tomu skutečně věříš, ale Marcusi, tam odkud pocházím lidé odcházejí."

I kdyby mi to zabralo zbytek života, dokážu jí, že nikam nejdu. Potřebuje prostě činy a ne slova. Slova už předtím slyšela.

"Strávím zbytek života tím, že ti to budu dokazovat."

Zavřela oči, "V to doufám," zašeptala.

Sáhl jsem dolů, vzal jí za ruku a odvedl k posteli. Šel jsem sem nahoru s představou, že budeme dělat trochu víc toho co dnes ráno, ale věci se změnily. Teď jsem jen chtěl být ten, kdo jí bude držet. Chtěl jsem všechno zlepšit. Jen já.



Otevřel jsem oči, v pokoji byla tma a byl jsem v posteli sám. Posadil jsem se, prohrábl si rukama vlasy a vstal, abych šel najít Willow. Když jsem otevřel dveře ložnice usmála se na mě Larissa.

"Martus," oznámila hlasitě.

"Princezno," odpověděl jsem s úsměvem. Natáhla ručičky do vzduchu a já jí zvedl. Už jsem se ten požadavek beze slov naučil.

"Nevěděl jsem, že mě přijdeš navštívit."

Zatleskala. "Martus hrát."

"Zrovna se vzbudil, Larisso, dej mu minutku," ozvala se Willow, když vyšla z kuchyně.

"Udělala jsem kuřecí fattucini alfredo jestli chceš. Tawny se tu před hodinu nečekaně zastavila a vysadila tu Larissu. Musím večer do práce, ale pokud si jí nenechám, dá jí na celou noc k tý příšerný ženský dole v ulici. To nemůžu dopustit, takže," pokrčila rameny.

"Já jí pohlídám."

Willow ztuhla a zírala na mě.

"Opravdu?" šok na její tváři mě trochu ranil.

"Jo, samozřejmě. Stejně jsem chtěl zůstat dnes večer doma. Budeme spolu stavět kostky a bourat je, hrát si s vařečkama prostě si užívat."

Willow se na tváři rozzářil úsměv, při kterém jsem si připadal deset metrů vysoký.

"Dobře, ehm, díky, chci říct, páni, jsi si jistý?"

Došel jsem k ní, sklonil se a políbil jí na překvapená ústa.

"Velice jistý."

"Martus pusu," řekla vesele Larissa, pak se naklonila a dala mi na tvář hodně vlhkou pusu.

Willow se zasmála, "Fajn, nebudeš mi krást mýho chlapa."

Jejího chlapa. To se mi hodně líbilo. Zatraceně až příliš.

"Nemožný. Dokonce ani od roztomilých, kudrnatých blondýnek," ujistil jsem jí a pocuchal Larisse vlásky.

"Martus hrát," oznámila opět Larissa.

"Jo, slyšel jsem tě, holka. Jdeme si hrát," odpověděl jsem.

"Počkej, nemáš hlad?"

Zapomněl jsem, že uvařila. Zakručelo mi v žaludku a podíval jsem se na Larissu.

"Můžu se napřed najíst, než si budeme hrát? Můžeš si sednout vedle mě a dát si taky."

"Kousy, kous," odpověděla Larissa.

Otočil jsem se na Willow, aby mi to přeložila, Larissa pokračovala ve vykřikování, "Martus, kousy, kous."

"Kousy, kous, tak ráda říká jídlu," vysvětlila Willow.

"To mi dává naprostý smysl," odpověděl jsem a obě holky se zachichotaly.



Willow



Když jsem vešla dovnitř, ozařovalo temný byt jen světlo z televize. Nešel zvuk, ale na obrazovce běžela Večerní show. Když si oči přivykly, našla jsem Marcuse spícího na gauči, s Larissou přitisknutou na jeho hrudi, také spala. Po podlaze byly roztroušené kostky a drobky, nejspíš z čokoládových sušenek, tvořily cestičku z obýváku do kuchyně. Zaševelilo mi srdce. Milovala jsem ho. Nikdy mě nenapadlo, že se to stane. Nečekala jsem, že budu milovat někoho dalšího. Ne takhle. Posbírala jsem kostky a naskládala je zpátky do koše, který jsem si tu nechávala, když jsem měla Larissu. Pak jsem se sklonila a zašeptala Marcusovi do ucha, "Jsem doma."

Otevřel oči a přivítal mě ospalým úsměvem.

"Ahoj," zamumlal.

"Vezmu jí a uložím k sobě do postele. Donesu ti polštář a deku."

"Odnesu jí," řekl a začal si sedat. Položila jsem mu ruku na rameno a zatlačila ho zpátky dolů.

"Ne, zůstaň ležet. Udělám to." Dala jsem mu malou pusu mezi svraštělé obočí a vzala mu Larissu z rukou.

Potom co jsem jí uložila a zajistila polštáři jsem se s dekou a polštářem pro Marcuse vrátila ke gauči. Nepohnul se. Bez pochyby byl vyčerpaný. Hlídat Larissu nebylo nic pro slabé povahy. Měl zavřené oči. Dlouhé blond řasy se mu dotýkaly lícních kostí. Sklonila jsem se, abych mu dala polštář pod hlavu, když mě v pase popadly dvě ruce a stáhly mě dolů na něj.

"Mmmm, to je lepší," zašeptal než si přivlastnil mou pusu. Jeho ústa byla nejprve sladká a něžná, ale čím víc jsem se vrtěla, tím byl polibek agresivnější. Teplo jeho úst chutnalo jako čokoládové sušenky a já se ho nemohla nabažit. Popadla jsem ho vpředu za tričko a přitahovala ho blíž. Sunul mi ruce nahoru po stehnech, chytil mě za zadek a stiskl, se zasténáním jsem se k němu přitiskla. Znovu jsme šli na to. Odtáhla jsem se než to mohlo zajít ještě dál a podívala jsem se na něj. Touha v jeho očích mě zdolala.

"Taky tě miluju," zašeptala jsem.

Vytřeštil oči, pak měl pusu zpátky na mojí. Tentokrát naprosto vzhůru a odhodlaný. Chtěla jsem od něj všechno. Neměla jsem sebemenší pochybnost. Ruce měl všude a já se cítila celá rozechvělá nedočkavostí. Přerušil polibek a zatahal mě za šortky.

"Sundej si je," pořádal.

Vstala jsem, byla jsem nervózní, ale tak neuvěřitelně nadšená, že jsem se nemohla přestat třást. Nebyla jsem si jistá jestli chce, abych si svlékla všechno. Zvedla jsem k němu pohled a on zavrtěl hlavou.

"Nech si kalhotky. Nechci, aby naše poprvé bylo na tomhle gauči a pokud by sis je sundala, byl bych vyřízenej."

S úsměvem jsem se k němu vrátila a obkročila ho, potom jsem se znovu ztratila v Marcusovi Hardym.
 

40 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 klara klara | 5. května 2014 v 21:46 | Reagovat

dekuju za preklad

2 Kika Kika | 5. května 2014 v 21:55 | Reagovat

ďakujem za preklad :-)

3 Katka Katka | 5. května 2014 v 22:00 | Reagovat

Moc děkuji za překlad :-)

4 Maribella Maribella | 5. května 2014 v 22:08 | Reagovat

Díky ;-)

5 Lidu Lidu | 5. května 2014 v 22:10 | Reagovat

Začíná to být moc přeslazený, al díky za překlad :)

6 Kamča Kamča | 5. května 2014 v 22:20 | Reagovat

Moc děkuju  za překlad :))

7 viki viki | 6. května 2014 v 0:43 | Reagovat

Děkuji za překlad !

8 terysek terysek | 6. května 2014 v 6:11 | Reagovat

děkuju za překlad:)

9 Mirka Mirka | 6. května 2014 v 7:26 | Reagovat

Děkuji moc za překlad!!!

10 Evudar Evudar | 6. května 2014 v 7:47 | Reagovat

Děkuji, moc za další pokračování. Skvělé :-)  :-)

11 Renca Renca | 6. května 2014 v 8:16 | Reagovat

Děkuji za překlad.

12 kklepkaa kklepkaa | 6. května 2014 v 12:18 | Reagovat

Teda tahle kniha se mi vůbec nelíbí. Tohle se nedonutim dočíst :/
Děkuju za překlad :)

13 Jahudka Jahudka | 6. května 2014 v 19:49 | Reagovat

Děkuji

14 Paji Paji | 6. května 2014 v 22:14 | Reagovat

Jako jednicka byla od ni o hodne lepsi, pprad nejak cekam ,co a jak.. Spise, jak se to Mise preklada...  ale jo, rada si to prectu.. moc dekuji za preklad..

15 Míša Míša | 7. května 2014 v 8:25 | Reagovat

[14]: No popravdě, pomaleji než ostatní, to jsi si asi všimla, ale beru to tak, že se musíme prokousat k těm lepším a zábavnějším, a to už je podle mě trojka ;-)

16 Veru Veru | 7. května 2014 v 9:24 | Reagovat

Děkuji za super překlad. Trojka? O kom bude?

17 Míša Míša | 7. května 2014 v 9:44 | Reagovat

o Cagovi :-)

18 Týna Týna | 8. května 2014 v 17:45 | Reagovat

Míšo, mám už k dispozici v PDFku "Rush Too Far", tak pokud to ještě nemáš, tak můžu poslat :)

19 Míša Míša | 8. května 2014 v 19:36 | Reagovat

[18]: už to mám, ale díky :-)

20 Iva Iva | 8. května 2014 v 23:48 | Reagovat

Míšo, chtěla jsem se zeptat, zda budeš překládat i zmíněnou knížku "Rush Too Far" a jestli to bude po dopřekládání BOL? Moc děkuji za odpověď :-)

21 Míša Míša | 10. května 2014 v 0:10 | Reagovat

[20]: jj hned po BOL bych se do toho chtěla pustit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama