BOL - 17.kapitola

9. května 2014 v 17:58 | Míša |  Because of low - Abbi Glines

Kapitola sedmnáct




Marcus


Právě jsem prožil absolutně nejlepší týden svého života a teď ho zakončím rodinnou večeří. Měl by na ní být přítomný i otec. Kéž bych mámě neřekl, že přivedu Willow. Tohle byla poslední věc, které by měla být svědkem. Willow přišla za mě, omotala mi ruce kolem ramen a sklonila se, aby mě políbila na tvář.

"Už budeš mít ten papír napsaný?" zeptala se, narovnala se a obešla stůl, aby se posadila naproti mě. Moje tričko Alabamské university jí slušelo. Už po bytě nenosila Cagovo trička. Chtěl jsem jí oblečenou ve svých. Možná to bylo trochu neandrtálské, ale bylo mi to jedno. A jí taky. Byl jsem si skoro jistý, že se jí to líbí.

"Téměř, ale nevadilo by mi malé rozptýlení," odpověděl jsem. Ušklíbla se a zavrtěla hlavou.

"Ne. Rozptylovala jsem tě celý týden. Musíš to dopsat."

"Prosím," škemral jsem a ona se zachichotala.

"Jdu se připravit na setkání s rodiči a ty dokonči ten referát. Vymyslím ti odměnu za dobře odvedenou práci později."

Miloval jsem jak už se se mnou dovedla uvolnit. Její škádlení bylo tak neuvěřitelně sladký.

"A to je přesně to rozptýlení, které potřebuju. Dotankovala jsi mi fantazii."

Se smíchem za sebou zavřela dveře do koupelny. Potřásl jsem hlavou, abych si jí pročistil od myšlenek na Willow v mém klíně, jak vykřikuje moje jméno a znovu jsem se zadíval na obrazovku před sebou. Měla pravdu. Musím to dokončit. Nejlépe zítra. Ale trávil jsem každou volnou minutu s Willow a za nic bych to nevyměnil.

Dveře do bytu se otevřely a dovnitř vešel Cage s Prestonem. Šli z baseballového tréninku. Oba byli špinaví a zpocení.

"Marcusi, co děláš," zavolal Preston, když vešel dovnitř a vydal se za Cagem do kuchyně.

"Píšu referát," zabručel jsem, věděl jsem, že když jsou teď tady, už nic neudělám.

"Já platím chytrým holkám, aby mi je psaly," pochlubil se a já protočil oči. On 'platil' chytrým holkám, aby za něj dělaly úkoly už od základky. Nicméně jeho placení normálně nezahrnovalo peníze.

"Kde je Low?" zeptal se Cage než se napil piva.

"Sprchuje se. Dnes večer jde se mnou na rodinnou večeři."

Preston hvízdl, "Rodina. Tak to vypadá vážně."

Cage nevrle zabručel a znovu se napil.

Preston mezi námi dvěma přejel pohledem. Viděl jsem mu v očích zvědavou otázku. Jak spolu vycházíme? Poprali jsme se? Není to nepříjemné? A pravda byla, že ne. Cage tu býval zřídka.

Sprcha se vypnula a já vyskočil. Oba kluci na mě zírali jako bych se zbláznil. Představa, že by Willow v myšlence, že jsem tu jen já, vyšla ven v ručníku, mě vyděsila k smrti. Ignoroval jsem je a šel ke dveřím.

"Low."

"Ano."

"Jsou tu Preston a Cage."

"Dobře, ehm, mohl bys mi přinést věci? Jsou na posteli." To bylo přesně to čeho jsem se bál.

"Jo."

Ani na jednoho z nich jsem se nepodíval, ale cítil jsem jak se do mě vpalují pohledem. Preston se nepochybně bavil a Cage byl naštvaný.

Na vrchu hnědých letních šatů, které mi připomínaly čokoládu, ležely růžové, krajkové kalhotky z velice skromného materiálu a stejná podprsenka.

Všechno jsem to zvedl a zamířil zpátky do koupelny, ujistil jsem se, abych spodní prádlo schoval před vlezlými pohledy.

Zaklepal jsem. "Mám to."

Pootevřela dveře, sáhla ven a vzala mi je z rukou. Ostýchavě se na mě usmála a já se chtěl protlačit dovnitř, ale udržel jsem se v klidu. Zavřela za sebou a já se otočil čelem k popravčí četě.

Preston začal první, "Trochu majetnický, co, kámo? Bál ses, že zahlídnu slečnu Low v ručníku."

Střelil jsem po něm varovný pohled a posadil se.

"Viděl jsem jí v ručníku moc a mockrát," řekl povýšeně Cage.

Zhluboka jsem se nadechl a donutil se zůstat v klidu.

"Rozdíl je v tom, že teď je moje."

"Ne, je tvoje jen pro zatím," odpověděl.

Otočil jsem se a zíral na něj. Opíral se o kuchyňskou linku a vypadal si sebou zatraceně jistý.

"Navždycky," opravil jsem ho.

Cage se odstrčil od pultu a nadzvedl obočí, "Uvidíme."

Začal jsem vstávat a Preston mě popadl za ruku, Cage odešel do svého pokoje.

"Nedělej to. Prostě to nech být."

Znovu jsem se posadil. Ne protože mi to Preston řekl. Ale protože by to tak Low chtěla.

"Je to pitomec. Vždycky byl. Prostě ho ignoruj."

To se snadněji řekne, než udělá. "Ona je moje," zopakoval jsem si z vetší části pro sebe.

"Já to chápu, brácho. Je tvoje," souhlasil Preston.


Willow


"On tu není," sykl Marcus a díval se přímo před sebe, když parkoval za drahým malým Mercedesem před jejich domem. Byl přesně tak velký jak jsem si ho představovala. Světle žlutou barvu domu doplňovaly bílé okenice. Dům stál na pláži a hlavní část byla ve druhém patře. Spodek byly všechno garáže. Což u krále Mercedesů dávalo smysl. Široké schodiště, vedoucí k předním, velkým dvojitým dveřím, bylo zastrašující.

Marcus naštvaně zavrčel a otevřel svoje dveře. Něco ho trápilo, ale já se téměř bála zeptat. Místo toho, aby obešel auto a otevřel mi, prudce zabouchl svoje dveře a zůstal stát a civět na velké skleněné dveře jakoby je chtěl vyrvat z pantů. Otevřela jsem si jak nejtišeji jsem mohla a došla před auto. Možná si to rozmyslel. Věděla jsem, že se domů vrátil kvůli rodinným problémům. Ale tohle bylo mnohem intensivnější, než jsem čekal od dokonalé rodiny, kterou jsem si k němu představovala. Zvlášť potom co jsem poznala jeho veselou, milou, krásnou sestru. Když jsem se vedle něj zastavila, prudce ke mě otočil hlavu a jeho vzteklý výraz se rozehřál a zamračil se.

"Omlouvám se, Low. Nechtěl jsem tě tam nechat jen tak sedět."

Stiskla jsem mu ruku. "To je dobrý. Vím jak si otevřít dveře."

Moje vtipkování mu na utrápenou tvář přivedlo jen náznak úsměvu.

"Můj táta tu měl být. Ale není."

Dobře. Zmeškat rodinné jídlo tu musí být opravdu závažné.

"Máma ho čekala. Těšila se," povzdychl si a vzal mě za ruku.

"Jestli se bude zdát divná, nebo smutná, prostě to přehlédni. Nic co se dnes večer stane nemá nic společného s tvojí přítomností. Právě teď je tu všechno fakt na hovno."

"Věř mi, já napsala o rodinách na hovno knížku. Zvládnu to."

Marcus si zvedl mou ruku ke rtům a políbil ji.

"Tak se pojďme podívat do čeho jsme se to dnes večer navezli," zamumlal a zamířili jsme vzhůru po masivních schodech.

Marcus nezaklepal. Vešli jsme rovnou dovnitř. Hádám, že to tu má pořád za domov. To musí být hezký. Já musela u Tawny klepat. Dveře byly normálně stejně zamčené a já nedostala klíč.

"Haló," zavolal Marcus, když za námi zavřel. Okamžitě se objevila Amanda, vyšla z pokoje nahoře. Její úsměv ochabl a já mohla říct, že se do něj nutí. Dělala jsem to často na to, abych to poznala.

"Mando," pronesl Marcus obezřetným tónem, "všechno v pořádku?"

Pokrčila rameny a podívala se po mě a pak zpátky na Marcuse. Potřebovali chvilku. Viděla jsem jí to v prosebných očích.

"Mohl bys mi ukázat kde je koupelna?" zeptala jsem se Marcuse, přerušujíc jejích tichou konverzaci.

"Jo, samozřejmě," ukázal na dveře vlevo hned naproti nám. "Prostě použij pudrovací pokoj."

Pudrovací pokoj? Co to kruci je pudrovací pokoj?

"Dobře."

Jakmile jsem byla uvnitř povzdychla jsem si a sesunula se proti zdi. Ježiš, napětí v tomhle domě by se dalo krájet. A já jsem tu. To, že mě tu Marcus chtěl mít bylo milé, ale teď jsem si začínala myslet, že jsem udělala chybu. Amanda ho zjevně potřebovala a já mu visela na krku. A nic nevím. Trochu mě trápilo, že se mi neotevřel, ale na druhou stranu já mu o svých rodinných problémech taky neřekla. Ať se v téhle rodině děje cokoliv, nemůže to být horší než to co udělala moje sestra. S problémy jaké jsem měla já se nesvěřujete, nikdy. Potřebovala jsem zabít trochu času a dát jim šanci na soukromý rozhovor.

Rozhlédla jsem se po malé místnosti a všimla si, že umyvadlo není normální umyvadlo. Bylo z nóbl popraskané skleněné mísy, která stála na mramorovém pultu. Kohoutek vypadal jako měděný chrlič z pumpy. Zapnula jsem vodu a okamžitě jsem byla fascinovaná tím jak to funguje. Usmívajíc se svojí dětinské fascinaci umyvadlem jsem vodu vypnula a obrátila pozornost ke zbytku pokoje. Nebyla tu vana ani sprcha. Toaleta stála naproti mě a z vysokého stropu visel lustr.

Kdo si sakra dá lustr do tak malé místnůstky jen se záchodem a umyvadlem? Vylekalo mě zaklepání na dveře.

"Low, jsi v pořádku?" Marcusův hlas zněl ustaraně.

Otevřela jsem dveře, popadla ho za ruku a vtáhla ho za sebou dovnitř. Z jeho šokovaného výrazu jsem se chtěla rozesmát, ale neudělala jsem to. Ustarané linky na jeho čele mi řekli, že toho má teď v hlavě příliš, než aby myslel na zábavu a hry.

"Co," zeptal se, když jsem za ním zavřela dveře.

Otočila jsem se a zadívala se mu do krásných zelených očí. Bože, byl nádherný.

"Dávám ti možnost promluvit si s Amandou o samotě. Zdála se smutná," vysvětlila jsem.

Frustrovaně si povzdychl a přikývl.

"Za tohle všechno se omlouvám," začal a já mu položila prst za rty, abych ho zastavila.

"Ticho. Vím, že máte problémy a to, že se tvůj táta neukázal je obrovský zádrhel v tom, aby bylo všechno lepší. Jestli je kvůli mojí přítomnosti všem nepříjemně, protože mají pocit, že se musejí chovat šťastně a jakoby se nic nedělo, měla bych odejít. Můžu zavolat," Marcus mi jemně chytil prst a zavrtěl hlavou.

"Ne. Nezavoláš," odmlčel se, "nikomu. Zůstaneš tu se mnou. Potřebuju tě tu, Low. Omlouvám se, že to šlo všechno do háje, ale potřebuju tě tady. Prosím, zůstaň se mnou."

Prosebný pohled jeho očí byl moje konečná. Samozřejmě, že s ním zůstanu. Překonala jsem tu malou vzdálenost mezi námi, postavila se na špičky a cudně ho políbila, než jsem přikývla.

"Tak jo, jdeme na to."

Poprvé od chvíle co jsme vyjeli se na mě usmál. Když jsme vyšli ven z pudrovacího pokoje, stála tam Amanda a s pobaveným úšklebkem na tváři na nás čekala.

"Musel jsi jít dovnitř a pomoct jí ven, Marcusi?" řekla škádlivým hlasem.

"Zmklni, Mando," odpověděl a dal mi ruku kolem zad. Než se otočila a odvedla nás do jídelny tak na mě mrkla. Stůl byl obrovský a pokrytý jídlem. Opravdu tu rodinné večeře pořádali ve velkém stylu. Z kuchyně vyšla vysoká, elegantní žena. Blond vlasy měla téměř bílé. Platinové by bylo možná nejvýstižnější. Střižené je měla do krátkého, klučičího stylu, který se hodil k jejímu klasickému vzhledu. Štíhlou postavou mi připomínala Amandu. Bílá zástěra kolem její pasu byla tak jasná, že vypadala jakoby nebyla nikdy použitá. Pod zástěrou měla něco, co vypadalo jako černé šaty vázané kolem krku a na nahou černé lodičky. Při pohledu na ní vás napadlo jediné slovo, pracháči.

"Marcusi," zářivě se usmála na syna.

"Mami, tohle je Willow," zpevnil paži kolem mého pasu, "Low, tohle je moje máma, Margaret."

Margaret položila na stůl košík s pečivem a se zářivým úsměvem se vydala mým směrem. Trochu až moc zářivým. Ale bylo pro ni nemožné zamaskovat bolest v očích.

"Moc ráda tě poznávám, Willow. Tolik jsem toho o tobě slyšela a jsi přesně tak krásná jak Marcus přísahal."

"Také mě těší. Mockrát děkuji za pozvání." Úsměv se jí uvolnil a stal se upřímnější.

"Mám radost, žes přišla. Marcus si nikdy dívku na večeři nepřivedl. Tvoje přítomnost je velice vítaná."

"Potřebuješ s něčím pomoct, mamčo?"

Řekl jí mamčo. No není to zatraceně roztomilý?

"Ne, broučku, jděte se s Willow posadit. Amanda přinese džbánek s čajem a pak můžeme začít jíst."

Marcus mi vytáhl židli, posadila jsem se a on mě přisunul ke stolu. Pak šel udělat tu samou věc pro mámu. "Prosím," řekl a usmíval se na ní. Láska v jejích očích, když se na něj dívala byla nezaměnitelná.

Marcus byl velice milovaný. Bez ohledu na rodinné problémy, jeho matka a sestra ho zbožňovaly. Ale na druhou stranu, jak by také ne?
 

56 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mirka Mirka | 9. května 2014 v 18:24 | Reagovat

Děkuji moc za překlad!!!

2 Nikol Nikol | 9. května 2014 v 18:26 | Reagovat

Dakujem za preklad :)

3 Kika Kika | 9. května 2014 v 18:41 | Reagovat

Ďakujem za preklad :-)

4 zuzu zuzu | 9. května 2014 v 19:03 | Reagovat

Dik za preklad :-)

5 Lucka Lucka | 9. května 2014 v 19:18 | Reagovat

Furt čekám na to až se Willow setká veřejně s Marcusovým otcem a zjistí, že je to ten chlap, se kterým má její sestra dítě. to bude jízda :-)

6 Maribella Maribella | 9. května 2014 v 19:57 | Reagovat

Díky za překlad :-)

7 terysek terysek | 9. května 2014 v 21:13 | Reagovat

děkuju moc za překlad!:)

8 Tess Tess | 9. května 2014 v 22:22 | Reagovat

Děkuji za překlad ;-)
Kolik je kapitolek celkem ? :-)

9 Jahudka Jahudka | 9. května 2014 v 22:36 | Reagovat

Děkuji

10 zia zia | 9. května 2014 v 23:08 | Reagovat

Dakujem za skvely preklad :-)

11 Evudar Evudar | 10. května 2014 v 7:40 | Reagovat

Díky moc za další pokračování :-)

12 Míša Míša | 10. května 2014 v 10:03 | Reagovat

[8]: Kapitol je 27

13 Kamča Kamča | 10. května 2014 v 14:57 | Reagovat

Děkuju za překlad :)))

14 klara klara | 11. května 2014 v 15:12 | Reagovat

dekuju za preklad

15 Veru Veru | 12. května 2014 v 7:36 | Reagovat

Díky za překlad!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama