BOL - 18.kapitola

12. května 2014 v 0:33 | Míša |  Because of low - Abbi Glines
Kapitola osmnáct




Marcus



Matka se rozpovídala o nadcházejícím festivalu mořských plodů v Sea Breeze a charitativní události, kterou pořádala. Willow byla perfektní. Byla zaujatá matčiným nesmyslným mluvením a dokonce udržovala konverzaci v chodu otázkami. Amanda dvakrát zachytila mou pozornost. Měla z Willow velkou radost. Zaměstnat mámu bylo zrovna teď to nejlepší a Willow odváděla skvělou práci. Musel jsem sebrat všechnu svojí sílu vůle, abych se nenaklonil a nezačal jí bezhlavě líbat. Když se Willow zeptala jestli je něco s čím by mohla pomoct, mámin obličej se rozsvítil jako vánoční stromeček. Vidět jí na tváři skutečný úsměv byla taková úleva, že se mi hned lépe polykalo jídlo. Když jsme přišli a já viděl jak je zničená, tížilo mě to v břiše jako kamení. Ale s každým úsměvem, který u ní Willow vykouzlila jsem mohl zase jíst a uvolnit se. Amandin napjatý postoj se také uvolnil. Koncem večeře jsem vzdal předstírání, že nejsem Willow fascinovaný stejně jako máma. Otevřeně jsem na ní zíral, na její hladkou pokožku, hedvábné vlasy zvlněné kolem ramen a její výrazné oči. Lehce růžová barva v jejích tvářích mi prozradila, že ví, jak na ní civím.

"Moc ráda bych pomohla. Marcus vám pošle moje číslo. Pak mi jen dejte vědět, až mě budete potřebovat."

Chce pomáhat mojí mámě. Sakra, v tomhle bodě jsem v tom vězel tak hluboko, že bych udělal cokoliv oč by mě požádala.

"Marcusi, broučku?" přerušila mi myšlenky máma a já odtrhl pohled od Low a obrátil pozornost k matce.

"Ano?"

Zasmála se a zdála se velmi potěšená. Dnešní večer vůbec nebyl fiasko. Willow to zachránila.

"Pomůžeš mi donést karamelový dort a talířky, prosím?"

S přikývnutím jsem vstal a Amanda zakryla smích ubrouskem. Mám pocit, že máma zavolala moje jméno víc než jednou než jsem jí slyšel. Jak mámě, tak sestře stačilo k radosti málo.

Šel jsem za mámou do kuchyně a v momentě kdy jsme byli bezpečně schovaní otočila se a pevně mě objala.

"Ach, zlato, je dokonalá. Miluju jí. Je krásná a chytrá a ty jsi jí tak unešený. Dělá mi to tak dobře u srdce, tě takhle vidět. A je místní. Vždycky jsem se bála, že potkáš nějakou dívku na vysoké a odstěhuješ se ode mě pryč. Tohle je perfektní. Nemůžu se dočkat až jí představím dámám v klubu až mi přijde pomoct s výzdobou našeho stánku na festivalu."

Nemohl jsem si pomoct a rozesmál se matčinu nadšení. To že se otec neukázal bylo kompletně zapomenuté.

"Je speciální. Říkal jsem ti to."

"Ano, rozhodně je. Zbožňuju jí."

"Taky jí zbožňuju, mamčo."



Následující dvě noci Willow pracovala a celý včerejšek strávila u sestry hlídáním Larissy. Měl jsem absťák. Dnes v noci jí potřebuju celou pro sebe. Uděláme si půlnoční piknik na pláži. Trochu tance pod hvězdami a pak se s ní budu milovat. Byl čas. Chtěl jsem s ní v noci spát v posteli a celou noc jí objímat. Spát na gauči mě začínalo štvát. Ale předtím než se tohle všechno stane, musím se setkat s otcem. Dvakrát mi volal a nechal zprávy, které jsem bez vyslechnutí smazal.

Dnes ráno mi za něj volala máma. Prosila mě, abych za ním zašel. Neměla ráda, když jsme byli rozhádaní, což mě vytáčelo, protože jí otřásl světem. Ta žena prostě moc snadno odpouštěla.

Zajel jsem před jeho prodejnu v Sea Breeze. Vždycky byl v téhle. Ostatní prodejny jen navštěvoval. Tohle byla jeho základna s největším parkovištěm. S hlubokým nádechem jsem vystoupil z auta a zamířil k předním dveřím. První věc, které jsem si všiml, když jsem vešel byly kudrnaté, zrzavé vlasy sekretářky, kterou údajně vyhodil. Zamračil jsem se na ní, když jsem jí míjel, z čehož jí trochu zakolísal úsměv a já chtěl poprvé v životě ublížit ženě. Nezeptal jsem se jestli je ve svojí kanceláři. Mluvit s děvkou, která mi rozbila rodinu dnes na mém seznamu nebylo.

Vešel jsem do kanceláře a táta vzhlédl.

"Marcusi," vypadal překvapeně.

"Máma mě požádala, abych přišel. Jsem tu. Máš deset minut."

Zamračeně přikývl a pokynul mi, abych se posadil. Zvažoval jsem, že odmítnu a zůstanu stát, abych na něj mohl celou dobu shlížet shora, ale rozhodl jsem se, že bude možná bezpečnější se usadit. To mu dá víc času uhnout, pokud se na něj rozhodnu vrhnout. Odkašlal si, povolil si kravatu a s lokty opřenými o stůl se naklonil dopředu.

"Vím, že tě naštvalo, když jsem se neukázal na rodinné večeři."

Tvrdě jsem se zasmál. "Ne, tati, fakt, že pro tebe pořád pracuje ta coura, o které jsi mámě řekl, žes jí vyhodil je to kvůli čemu právě teď zuřím."

Stáhl rty do pevné linky a já viděl jak ho můj komentář o jeho placené hračce štve.

"Vynechejme ji z toho, ano. Jsou jisté věci, o kterých nevíš a dokud nedosáhneš mého věku a nezažiješ to co já, tak to nikdy nepochopíš."

Pohled mi zahalila rudá mlha.

"Tvoje matka a já jsme už tak dlouho žili jako spolubydlící, Marcusi. Byla pohlcená svým světem a já pracoval, abych jí ten čarovný život, který žila, umožnil. Aby Amanda mohla mít vše po čem touží. A to samé bych udělal i pro tebe, kdybys mě nechal. Tvoje odmítání nechat si ode mě s něčím pomoct mě trápí. Jsi můj syn. Chci, abys měl to nejlepší. Můžu si to nejlepší dovolit. Ale ty se mnou bojuješ. Kvůli tomu tu ale nejsme," zamával rukou jako by ta slova odháněl. "Tvoje matka a já už nadále neděláme jeden druhého šťastným. Naše manželství skončilo dávno předtím, než jsem šel dál. Potřebuju náklonnost-"

"Dost," zavrčel jsem a vstal. Už jsem to nemohl poslouchat.

"Tvoje. Potřeby. Jsou. Mi. Ukradený." Plival jsem každé slovo s takovou dávkou jedu jakou mi můj hlas dovoloval. "Zajímá mě jen žena, která se rozhodla zasvětit život vytvoření domova pro mě a Amandu. Vytvořením domova pro tebe. Neudělala nic za co by si zasloužila, abys utekl a šukal holku o půlku mladší než ty. Opravdu si myslíš, že tě miluje? Vážně? To je stupidní a ubohý. Chce tvoje prachy, ty blbe."

Táta vystřelil ze židle a ta praštila do zdi za ním. "Tvoje nadávky nebudu poslouchat. Jsi můj syn. Zasloužím si respekt."

Zabublal ve mě znechucený, rozzlobený smích a zavrtěl jsem hlavou. "Jakýkoliv respekt k tobě odumřel ve chvíli kdy jsi zradil mou matku."

Nečekal jsem na odpověď. Prudce jsem otevřel dveře a třísknul s nima, protože jsem potřeboval uvolnit trochu vzteku, než vybuchnu. Zákazníci a prodejci nadskočili a otočili se, aby viděli co se děje. Doufal jsem, že všichni odejdou, aniž by si koupili jedinou zatracenou věc. Přejel jsem pohledem po prodejně a našel holku, co za tohle všechno nesla zodpovědnost. Sledovala mě šokovaným, téměř vystrašeným výrazem. Chtěl jsem jí ublížit. Praštit s ní o zeď a křičet na ní. Ale nemohl jsem. Takže jsem se spokojil se slovy.

"Vysaj ho do sucha dokud můžeš, protože nebudeš mladá navždycky. Jednoho dne tě taky opustí. Pro někoho mladšího. Strarýho psa novým kouskům nenaučíš a můžu tě ujistit, že na tobě není nic výjimečnýho. Jsi jen kus mladýho masa."

Při mých slovech jí klesla čelist a já slyšel lapání po dechu těch, kteří mě slyšeli. Dobře. Otec si příště dobře rozmyslí než zavolá a bude chtít, abych se s ním setkal.

Vyřítil jsem se z obchodu a otočil auto k Live Bay. Bylo brzo, ale potřeboval jsem pivo. Ne, potřeboval jsem zatracenýho panáka whisky. Několik panáků whisky.



Willow



"Čau, Low," vylekal mě Prestonův hlas a já se otočila a našla ho stát s rukama v kapsách za sebou. Mračil se.

"Prestone, ahoj."

Rozhlédl se po téměř prázdné restauraci. Už jsem měla odcházet a volala jsem Marcusovi, ale nezvedal mi to. Už jsem se připravovala na to, že půjdu pěšky. Zavolat Cagovi nepřicházelo v úvahu.

Možná Marcus poslal Prestona. Doufala jsem v to. Byla jsem vyčerpaná a jít pěšky bylo to poslední co jsem chtěla.

"Končíš?" zeptal se, obracejíc pozornost zpátky ke mě.

"Jo, zrovna jsem se chystala odejít. Poslal tě Marcus, abys mě vyzvedl?"

Prestonovo zamračení se prohloubilo, "No, ne tak úplně. Je vedle v baru."

Vážně? Proč mi nezvedal telefon?

"Dobře," odpověděla jsem, čekajíc na další vysvětlení.

Preston si povzdychl. "Zbořil se. Jakože se ožral tak, že neví čí je."

Znepokojeně jsem si rozvázala zástěru, hodila jí do koše na špinavé prádlo a vykročila ke dveřím. Preston mě následoval.

"Než ho takhle uvidíš měla bys vědět, že se dneska sešel s tátou a bylo to brutální. Šel rovnou do baru a od té doby tam je. Má teď mraky rodinných problémů a všechen stres udržet matku a sestru, aby se nerozsypaly je na jeho ramenou. Nebuď na něj naštvaná. Jen se to snaž chápat, dobře."

Prosebný tón Prestonova hlasu mě děsil. V duchu jsem se připravovala na nejhorší, když jsem otevřela dveře do baru a vešla dovnitř, pátrajíc v davu po mém opilém příteli.

"Byl s ním Rock. Nejprve jsem zavolal Rockovi. Ginger, barmanka, mi volala a já zavolal Rocka. Přišel se mnou."

Jako první jsem našla Rocka, seděl v boxu stranou od tanečního parketu a byl sám. Přiřítila jsem se k němu. Podíval se mi do očí a ještě než promluvil, viděla jsem mu na tváři omluvný výraz. Srdce v hrudi mi zběsile bušilo. Kde je? Rock ho určitě nenechal odejít? Řídit opilého?

"Kde je?" zeptala jsem se jakmile jsem byla u něj. Rock ukázal půllitrem na taneční parket.

Otočila jsem se a okamžitě ho našla.

Tancoval s Jess, třela se mu o nohu, zatímco jí držel za boky a usmíval se jakoby zažíval nejlepší zábavu v životě. Rozzuřeně jsem napochodovala na parket. Ta děvka mě už zatlačila příliš daleko. Nezajímalo mě čí je to sestřenice. Marcus byl můj. Zastavila jsem se za Jess a krví podlité zelené oči se setkaly s mými. Popadla jsem jí za rameno a vší silou jsem s ní trhla dozadu. Zaklopýtala a šokovaně vyjekla.

"Zlato," zadrmolil Marcus, natahujíc se po mě. "Moje Low je tu," jeho zkomolená slova byla tlumená, když mě k sobě přitáhl a zabořil mi hlavu do krku.

Do paže se mi zaryly nehty, zanaříkala jsem bolestí a vylekala tím Marcuse, jehož hlava vystřelila nahoru, vypadal zmateně a nestabilně.

"Vypadni, mrcho," zapištěla za mnou Jess. Odstrčila jsem Marcuse, aby se náhodou nepřipletl do rány, otočila jsem se a zadívala se na ní.

"Navrhuju, abys vypadla ty. Nejsem v pohodě, když mi takhle někdo osahává kluka. Je opilý. Zítra si to nebude pamatovat. Takže k sakru zmizni, než ti zlomím ten tvůj dokonalej nos."

Zasyčela jsem a udělala další krok směrem k ní.

Zachechtala se, "Nebojím se tě."

Nadzvedla jsem obočí a ušklíbla se, "Opravdu? No, princezno, už ses někdy prala s holkou z mojí části města? Nebojujeme fér. Nebudu tě tahat za vlasy a škrábat tě do obličeje. Bojujeme na život. Vzbudíš se rozmázlá na zádech na tomhle parketu. Chceš se přesvědčit jestli blafuju? Prosím, jak je libo, prašť mě. Ty to začni a já to dokončím."

Slyšela jsem povzbuzování a pár zavytí a zahvízdání, ale všechno jsem ignorovala. Odblokovat dav bylo pravidlo číslo jedna. Můžu jí sejmout. O tom jsem nepochybovala. Cage mě pouličním rvačkám naučil už jako malou holku. Nerozhodnost v její tváři, když jsem neochvějně držela její pohled a čekala, byla k smíchu.

"Vycouvej, Jess," přišel za ní Rock, vzal jí za obě ruce a táhl jí pryč. Nehádala se s ním. Ochotně šla, otočila se a nechala se od něj odvést ven předními dveřmi. Jakmile byli venku otočila jsem se a uviděla jak se na mě Marcus dívá skelným pohledem a s přihlouplým úsměvem na tváři. Jo, byl totálně mimo.

"To bylo sexy, Low," zadrmolil a přitáhl si mě k sobě.

Páchl jako Cage. Nelíbilo se mi to. Chtěla jsem zpátky svého Marcuse. Odstrčila jsem ho a zadívala se na něj. Zamračil se.

"Co se děje?" zeptal se a lehce se houpal.

Říkat mu co se děje by bylo k ničemu.

"Beru tě domů," odpověděla jsem a omotala jsem mu ruku kolem paže, abych ho udržela na nohách.

Preston se s námi setkal u dveří a otevřel je.

"Mrzí mě, žes ho musela takhle vidět," zašeptal Preston.

Přikývla jsem. Taky mě mrzelo, že jsem ho takhle viděla. Taky mě mrzelo, že jsem ze sebe musela udělat drsňačku v baru plném lidí. Pamatovala jsem si Prestonovi důvody proč se Marcus opil, ale dávalo mi zabrat je akceptovat. No a co! Tak se pohádal s tátou. Měl matku a sestru, které ho milovaly. Já neměla ani to, ale neuvidíte mě se běžet nalejt pokaždý když se se sestrou pohádáme. Což je pořád. Ne, pro tohle neměl omluvu. Natož, aby měl omluvu proto, že si nechával od jiný holky ojíždět nohu. A ruce měl na jejím pase. Velké ruce jen pár centimetrů od jejích obřích prsou. Co já vím, než jsem dorazila mohl si už sáhnout.

"Má jen nějaké problémy s rodinou," řekl Preston, když otevřel dveře spolujezdce Marcusova auta. Nechala jsem ho, aby Marcusovi pomohl dovnitř a připoutal ho, pak jsem zavřela dveře.

"Jsem ztělesnění rodinných problémů. Ale víš ty kolikrát jsem byla opilá? Nikdy. Ani jednou. Uvědomuju si, že je tvůj kamarád a ty ho chráníš, ale faktem zůstává, že se opil a osahával jinou holku. A ta ho v podstatě ojížděla. Myslíš si, že by byl v pohodě, kdyby to bylo opačně? Ne! Můžu ti říct, že by se rozzuřil. Vezmu ho domů. Uložím ho do postele a se zbytkem se vypořádám ráno. Ale prosím, Prestone, žádné další omluvy. Nemá žádnou, která by u mě uspěla."

Preston si dlouze povzdychl a přikývl, pak ustoupil, abych mohla obejít auto k místu řidiče.

"Ah, tady jsou klíčky. Vzal jsem mu je hned jak jsem přijel," Preston mi hodil klíče.

"On tě opravdu miluje," řekl Preston, než zvedl ruce do vzduchu, "Nekřič na mě. To je vše co říkám. Teď už budu mlčet."

Napjatě jsem se na něj usmála, nastoupila do auta a odvezla nás domů.
 

33 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mirka Mirka | 12. května 2014 v 2:27 | Reagovat

Děkuji moc za překlad !!!

2 Jahudka Jahudka | 12. května 2014 v 6:48 | Reagovat

děkuji

3 Evudar Evudar | 12. května 2014 v 7:34 | Reagovat

Díky moc za další pokračování :-)

4 Veru Veru | 12. května 2014 v 7:44 | Reagovat

Super překlad, díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama