BOL - 19.kapitola

12. května 2014 v 0:34 | Míša |  Because of low - Abbi Glines
Kapitola devatenáct




Marcus


Nemohl jsem polknout. V krku a na jazyku jsem měl vatu. Plácl jsem se přes pusu, začal vstávat a hlava mi vzpurně ječela. Zasténal jsem a padl zpátky na měkkou postel pode mnou. Co to se mnou je? Pomalu jsem otevřel oči a do pokoje skrz žaluzie prosvítalo slunce.

Zmateně jsem se na sebe podíval dolů. Měl jsem na sobě džíny a tričko. Byl jsem ve svojí posteli. Něco bylo špatně. Sevřel jsem si hlavu v dlaních a posadil se. Pokoj se začal točit a já zavřel oči. Tenhle pocit jsem znal. Už to bylo dlouho co jsem ho zažil, ale věděl jsem o co jde. Mega kocovina. Hluk na druhé straně dveří mi pomohl se soustředit. Byl jsem ve svém pokoji. Proč jsem u sebe? Jak jsem se sem dostal?

Willow. Vstal jsem a donutil nohy k pohybu, dokud jsem neotevřel dveře, pak jsem se o ně opřel a zasténal ze závratě způsobené bolestí.

"Vypadáš jak sračka."

Otevřel jsem oči, Cage zrovna vešel do obýváku s hrnkem kafe v ruce. Obrátil jsem pozornost ke gauči a všiml si, že je prázdný. Willow. Kde byla Willow?

"Jsi taky opravdu špatný ochlasta."

Do prdele. Co jsem udělal.

"Low," podařilo se mi říct přes nejvyschlejší pusu jakou jsem kdy měl.

Cage se posadil na gauč a ušklíbl se na mě. Co je tu tak k smíchu?

"Low je v mojí posteli."

Cože? Proč? To by neudělala? Ví, že jí tam nechci. Odrazil jsem se ode dveří a vydal se ke Cagovo ložnici.

"Nech jí být. Potřebuje se vyspat. V noci to neměla zrovna lehký."

Zastavil jsem se a otočil se, abych se na něj podíval. "Co se stalo?"

Cage zvedl obočí, z tváře mu zmizel úšklebek a vypadal vytočeně.

"Chceš detailní rekapitulaci? Dobře," Cage se opřel lokty o kolena a zíral na mě.

"Low přišla vyzvednou tvojí ožralou prdel z baru. Když se tam dostala, skoro si šukal Jess na parketu. Měl jsi ruce všude. Low šla, odloupla z tebe Jess a pak když jí Jess začala vyhrožovat, Low poznala že kecá a poslala jí do háje. Podle toho co jsem slyšel to bylo zatraceně žhavý. Každopádně tě pak dotáhla domů. Odpadnul si v autě. Musela dojít pro mě, abych tě pomohl dostat do schodů a do postele. Následně se mi tu zhroutila a brečela. Objímal jsem jí jako vždycky, když je raněná a odnesl jsem jí do postele, kde mi tohle všechno řekla a pak okamžitě usnula. Volal mi Preston a taky mi celý ten příběh povyprávěl."

Budu blejt. Co jsem to udělal? V hrudi mě bolelo, žaludek se mi kroutil a hlava tepala.

Znovu se mi podařilo nahnat jí Cagovi do náruče pro útěchu. Jess jí kvůli mě vyhrožovala. Vystavil jsem jí nebezpečí a ona se o mě postarala.

ZATRACENĚ.

Svalil jsem se na nejbližší židli, položil si točící hlavu do dlaní a bojoval s nutkáním rozbrečet se jako pitomý dítě.

"Myslel jsem si, že tě zabiju až jí ublížíš, víš. Ale ať se propadnu jestli se mi neulevilo, že je po všem. Ani ti nechci ublížit. Jsem jen šťastnej, že jí mám zpátky."

A to bylo vše co jsem potřeboval. Běžel jsem na záchod a vyhodil celý obsah žaludku. Několikrát. Pak jsem se sesunul po zdi a tiše brečel. Všechno se to vracelo k otci. On byl důvod proč jsem se opil. Pokud kvůli tomu Willow ztratím, zabiju ho. Nemůžu jí ztratit. Ta představa tak bolela, že jsem nemohl dýchat.

Dveře koupelny se pomalu otevřely a já se otočil a vzhlédl k velmi zasmušilé Willow. Nasával jsem do sebe pohled na ní jak vešla dovnitř a zavřela za sebou. Podala mi chladnou žínku.

"Na."

Vzal jsem si jí, neschopný z ní spustit oči, zatímco jsem si z tváře omýval studený pot. Pak mi podala sklenici.

"Vypij to. Pomůže ti to."

Vzal jsem si jí, párkrát usrkl a sledoval jí, bál jsem se, že se otočí a odejde. Ale neudělala to. Místo toho sklouzla dolů a posadila se vedle mě.

"Omlouvám se. Tak hrozně, hrozně moc mě to mrzí," dusil jsem se.

Neodpověděla. Místo toho tam seděla a zírala si na ruce pevně sevřené v klíně. Chtěl jsem si jí přitáhnout do náruče a držet. Zadržet jí před tím, aby mě opustila. Ale cítil jsem ze svého oblečení whisky a kouř. Smrděl jsem.

"Ublížil jsi mi," prohlásila nakonec tiše. Ten malý kousek mého srdce, který byl stále v jednom kuse se při jejích slovech rozpadl. Knedlík v krku mi svíral dýchací cesty.

"Bože, Low, moc se omlouvám." Chtěl jsem jí vyjádřit lásku, ale v tuhle chvíli se to zdálo neuvěřitelné. Nechtěl jsem ta slova tímhle poskvrnit.

"Chápu, že ses pohádal s otcem. Preston mi to vysvětlil. Ale Marcusi, co nechápu je, proč jsi pil tak moc, že jsi tancoval a dotýkal se jiné ženy. Moje sestra a já se hádáme pořád. Nemám mámu a sestru jako ty, které mě milují. Nemám žádnou rodinu. Jediná rodina co mám mě nenávidí. Larissa se nepočítá, protože je dítě. Vím jak jsou rodinné trable na houby, Marcusi. Mám obrovské problémy. Věci, o kterých nevíš. Potíže, které mě užírají zaživa. Ale žádné z nich nejsou omluva proto, abych utekla, zbořila se a otírala se o jinýho kluka."

Byl jsem sobecký, rozmazlený hajzl. Měla pravdu. Pokud by se to otočilo, zešílel bych. Neseděl bych tu vedle ní a druhé ráno s ní klidně nemluvil. Byla pro mě příliš dobrá. To už mi došlo dávno, ale nevěděl jsem jak nehodný jsem jí já.

"Máš pravdu. Nezasloužím si tě."

Willow natáhla ruku, zakryla jí mojí a já se při tom doteku zachvěl. Kurva, rozbrečím se tu přímo před ní. Bojoval jsem s pálením slz v očích a nemohl se na ní podívat. Pomalu jsem posunul palec a zaháknul ho s jejím. Nebyl jsem dost odvážný na to, abych jí vzal za ruku úplně. Nezvládl bych, kdyby jí odtáhla pryč.

"Už mi tohle nikdy znovu nedělej."

Pomalu jsem vstřebával její slova a otočil hlavu, abych se jí podíval do očí, už mi dál nezáleželo na tom, že mám oči zalité slzami.

"Znovu? Chceš tím říct, že mi odpouštíš? Není konec?" zeptal jsem se nevěřícně.

Usmála se, otočila ruku a propletla si se mnou prsty, pevně mi svírajíc ruku.

"Odpouštím ti," řekla, pak natáhla druhou ruku a setřela pryč vlhkost z mých ras. "Jak bych mohla na tohle zůstat naštvaná? Hmmm? Sedíš tu na podlaze v koupelně, zadržuješ slzy a vypadáš kompletně zlomeně." Posunula se ke mě blíž a položila mi hlavu na rameno. "Miluju tě, Marcusi. Samozřejmě, že ti odpouštím." Odložil jsem skleničku na okraj vany a vtáhl si jí do náruče. Potřeboval jsem jí držet. Skoro jsem jí ztratil a potřeboval jsem jí blízko. Stočila se ke mě a mě se po tváři volně skutálely slzy úlevy.

"Taky tě miluju. Tak hrozně moc, Low. Tak strašně moc. Slibuju, že už ti nikdy znovu neublížím."



Willow



Následující týden se Marcus překonával ve sladkých, romantických gestech. Jeden večer jsem přišla domů z práce a čekala na mě pěnová koupel se svíčkami. Nechával mi úplně všude sladké vzkazy. Jeden z nich mi dokonce jednou večer doručil zákazník. Dvakrát jsem se vzbudila a našla vedle sebe na polštáři koncertní trička Aerosmith. Jedno z Kalifornie 1984 a druhé 1986 Aero Force.

Byla jsem připravená učinit další krok, ale čekala jsem na něj. Potřeboval sám sebe přesvědčit, že ho neopouštím. Že vyhrál moje odpuštění. A to se mu povedlo, samozřejmě. Vedli jsme dva velice odlišné životy. Nebylo ode mě fér čekat, že zvládne špatné situace stejným způsobem jako já. Jako dítě ho před nimi chránili. Nevěděl jak se vyrovnat s ránami. Tolik mě užírala žárlivost, že jsem ho chtěla potrestat. Nechtěla jsem, aby měl důvod se chovat tak jak se choval. Nemůžete čekat, že bezstarostný člověk zareaguje na zklamání stejně jako někdo, kdo neumí nic jiného než reagoval na zklamání.

Potom co jsem byla celý den zavřená v učebně jsem vyšla ven do slunečního svitu, natavila tvář paprskům a zhluboka se nadechla slaného vzduchu. Léto bude brzy tady a já se nemohla dočkat až ho strávím s Marcusem. Cage měl v plánu dvoutýdenní výlet s nějakými přáteli. Chtěl, abych jela taky, ale já se těšila na tyhle dva týdny o samotě s Marcusem. Tohle bude poprvé co od sebe budeme s Cagem na tak dlouho oddělení. Dělalo mi to trochu starosti, ale můj strach z opuštění začínal slábnout. Od toho rána, kdy jsem viděla Marcusovi v očích slzy obav, že mě ztratí jsem se v našem vztahu cítila jistější. Miloval mě stejně vroucně jako já jeho. Už jsem o tom nepochybovala. Zavolat Cagovi, když jsem někoho potřebovala už mi ani nepřišlo na mysl. První člověk co jsem chtěla byl Marcus. Kromě toho mi teď Marcus kupoval i Jerritos. Nikdy nedovolil, aby ubyly natolik, že si toho Cage všiml. Udržoval mě tak zásobenou až to bylo komické. Cage kvůli tomu napřed remcal, ale dostal se přes to.

Šťastné myšlenky byly přerušené, když jsem očima spočínula na sestře, stojící u nového Mercedesu SUV a usmívající se jako kočka, která sezobla kanárka. Nebo spíš jako kočka, která chytila bohatého, starého týpka. Zamračeně jsem k ní došla a cestou si prohlížela nový vůz. Uvažovala jsem jestli bylo koupené v jedné z prodejen Marcusova otce.

"Tawny," řekla jsem, zastavujíc se před ní.

"Líbí se ti auto?" Tawny jen předla nadšením. Ne. Nelíbil se mi způsob jakým k němu přišla. Ale byla jsem ráda, že už Larissa nebude vláčená kolem, ve smrtící pasti mojí sestry.

"Dostala jsi ho za roztahování nohou, ségra. Nejsem fanoušek ničitelek domovů."

Obrátila oči v sloup a věnovala mi znechucený pohled. Jako bych já byla ta nechutná. Zdravím slečno Píchám-s-někým-dvakrát-starším.

"Jak myslíš. Chtěla jsem ti dát vědět, že se stěhuju a prodávám dům. Jefferson si myslí, že to tak bude nejlepší. Nechávat ho tobě je zbytečné. Nebydlíš tam. Stejně je můj. Máma ho nechala mě."

Tahle informace bodala, ale čekala jsem to. Nikdy mi nic nedala. Proč s tím začínat teď?

"Kam se stěhujete?" Snad to nebude daleko. Tawny mi byla ukradená, ale Larissa byla moje neteř. Chtěla jsem jí vídat.

Tawny se ušklíbla a naklonila hlavu, takže jí měděné vlny přepadly přes holou paži. "Jefferson nás stěhuje do Mobile. Koupil nám hezký, velký dům a přistěhuje se tam za námi hned jak mu uschne inkoust na rozvodových papírech."

Hodinu daleko. To není tak zlé, ale pořád dál než by se mi líbilo. Aspoň nebude muset Tawny pracovat. Bude doma s Larissou a možná v ní tenhle nový životní styl zažehne mateřství. Možná si s Larissou vytvoří pouto. Polkla jsem hořkou pachuť v puse. Tawny skutečně rozbila manželství. Ale Larissa bude mít tátu. Byla jsem rozpolcená. Vědomí, že Larissa nebude žít stejný život jako já byla úleva. Ale vědět, že bylo zničeno manželství, jiná rodina ztrácela otce, to mi lámalo srdce. Bože, mohlo by to být ještě víc podělaný?

"Tady," Tawny mi podala obálku. Vzala jsem si jí. Tawniným zakulaceným rukopisem na ní bylo napsané moje jméno a byla zalepená.

"Jsou to nějaké peníze. Za všechen ten čas kdys hlídala Larissu a aby sis mohla najít vlastní byt a odstěhovala se z postele Cage Yorka. Taky jsem tam dala naší novou adresu. Larissa tě bude chtít vidět." Ohromeně jsem zírala na sestru. Kdo to je a co udělala s Tawny?

"Dáváš mi peníze?" Zeptala jsem se nevěřícně.

Narovnala se v ramenou a viděla jsem jak jí na tváři zaujala místo maska lhostejnosti. Tawny neprojevovala emoce.

"Vždycky platím svoje dluhy, Low." Blýskla na mě úsměvem královny krásy a přehodila si vlasy přes ramena. "No, musím jet na setkání se svým snoubencem a vyzvednou Larissu od chůvy." Otočila se k odchodu, pak se zastavila a ohlédla se na mě přes rameno.

"Jsi chytrá, Low. Udělej s tím něco."

Jen jsem tam stála, zatímco nastoupila do nového, drahého SUV a odjela. Co se to zrovna stalo? Byl to její způsob omluvy?

Podívala jsem se dolů na obálku v rukách a opatrně jsem jí otevřela. Vytáhla jsem ven šek na deset tisíc dolarů a šokovaně na něj zírala. Pak se moje očí zaměřily na záhlaví:

Jefferson M. Hardy II

Mercedes Benz, Gulf Coast
 

36 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 12. května 2014 v 2:21 | Reagovat

ou a už je to venku :D díky za překlad :)

2 Mirka Mirka | 12. května 2014 v 2:35 | Reagovat

Děkuji moc za překlad !!!

3 terysek terysek | 12. května 2014 v 5:47 | Reagovat

děkuju moc za překlad!! :-)

4 Kika Kika | 12. května 2014 v 6:50 | Reagovat

ďakujem za preklad :-)

5 Jahudka Jahudka | 12. května 2014 v 6:56 | Reagovat

děkuji

6 Evudar Evudar | 12. května 2014 v 7:35 | Reagovat

Díky moc za překlad :-)

7 Veru Veru | 12. května 2014 v 7:51 | Reagovat

No, jsem móc zvědavá jco s tím Low udělá... Díky za překlad.

8 Petra Petra | 12. května 2014 v 8:34 | Reagovat

Děkuji moc za překlad

9 Katka Katka | 12. května 2014 v 9:00 | Reagovat

Tušila jsem,že to bude její ségra...Tak to budou mít Low a Marcus hodně těžký :(.

10 Maribella Maribella | 12. května 2014 v 10:08 | Reagovat

Děkuji za překlad :-)

11 renca renca | 12. května 2014 v 11:48 | Reagovat

Děkuji za překlad, jsem strašně zvědavá jak to bude dál. :-)

12 Kytka.P Kytka.P | 12. května 2014 v 12:42 | Reagovat

Také děkuji za další dvě kapitolky :-)

13 zuzu zuzu | 12. května 2014 v 17:15 | Reagovat

Dík za preklad :-)

14 klara klara | 12. května 2014 v 18:20 | Reagovat

dekuju za preklad

15 ivasi ivasi | 12. května 2014 v 19:02 | Reagovat

fúúúúúha, ja som to vravela, že to bude Marcusov otec... a teraz je na rade dráma.. ak  to Marcusovi nepovie bude zle, ak áno, ešte horšie :-?
Ďakujem za preklad a neviem sa dočkať pokračovania :-)

16 Kamča Kamča | 12. května 2014 v 20:25 | Reagovat

Do háje! Tak tohle bude ještě hodně zlý :/ Doufám, že z toho vyplují co nejlépe :)))
Moc děkuji za další dvě kapči! :)))

17 zia zia | 12. května 2014 v 22:33 | Reagovat

Dakujem za preklad:-) az terz zacnu lietat iskry:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama