BOL - 20.kapitola

12. května 2014 v 22:18 | Míša |  Because of low - Abbi Glines
Kapitola dvacet


Marcus
Nemohl jsem Willow nikde najít. Nezvedala mi telefon, ani neodpovídala na zprávy. Přednáška jí skončila před pár hodinami. Hledal jsem jí ve věcech číslo na sestru. Nic.
Pípnul mi telefon a já k němu běžel. Textovka od Amandy. Ne to v co jsem doufal.
'Máma tě potřebuje. Pospěš si, prosím.'
Do prdele.
Potřeboval jsem najít Willow. Neměl jsem čas na rodinný drama. Táta udělal bezpochyby něco novýho a srazil mámu na kolena.
"Kde jsi, Low," zavrčel jsem frustrovaně, zíral jsem na telefon a pokoušel se rozhodnout komu zavolat. Kdo by mohl vědět kde je?
"Jsem tady," hlas měla tak tichý, že jsem jí přes chaos v hlavě skoro přeslechl. Otočil jsem se a našel jí stát ve dveřích naší ložnice. Vypadala zničeně.
"Co se děje?" zeptal jsem se, spěchal k ní a vtáhl jí do náruče. Červené, opuchlé oči a slzami zmáčená tvář byly jen začátek toho co bylo špatně. Neopětovala mi obětí. Místo toho jen ochable stála.
"Low, děsíš mě," řekl jsem jí do vlasů, potřeboval jsem od ní nějakou reakci. Neodpověděla.
Znovu se mi rozezvonil telefon a já ho ignoroval. Sevřel jsem jí pevněji a čekal, doufal jsem, že něco řekne. Cokoliv.
Telefon spustil znovu. Naštvaně jsem ho popadl a chystal se ho vypnout, když jsem uviděl, že je to Amanda. Něco muselo být opravdu špatně.
"Co je, Mando, zrovna teď nemůžu."
"Něco si vzala, Marcusi! Pomoz mi!" Její výkřiky byly v telefonu tak hlasité, že sebou Willow v mé náruči trhla. Slyšela jí.
"Kdo? Máma si něco vzala?" Rozbušilo se mi srdce. Ach můj bože.
"ANO! Neprobouzí se. Zavolala jsem 911, ale nemůžu najít tep! Pomoz mi!" křičela.
"Jsem na cestě. Udrž jí naživu, Mando. Slyšíš mě! Musí dýchat. Udělej dýchání z úst do úst. Cokoliv."
Willow ode mě ustoupila a tvář měla bílou jako křídu. Musím vyřešit co jí trápí, ale právě teď visel život mojí mámy na vlásku a já nemohl.
"Low, musím jít."
Přikývla, "Pospěš si," řekla horečně. Viděl jsem jí v očích hrůzu. Slyšela Amandino každé slovo. Chápala to. Neopouštěl jsem jí. Věděla to. Vyrazil jsem ke dveřím. Prosím, bože, nenech mojí mamku umřít.
O pět hodin později měla máma vypumpovaný žaludek a infuzí jí dodávali tekutiny. Moje sestra nebyla schopná nahmatat tep, protože v panice nehledala na správném místě. Ale v jedné věci měla pravdu. Máma spolykala lahvičku pilulek. Táta podepsal rozvodové papíry a ona si je tiskla k hrudi, když jsem dorazil na místo.
Máma otevřela oči a zaměřila se na mě. Pohnul jsem se ze svého místa u stěny, kde jsem víc než hodinu stál, pozoroval jí a posil, aby otevřela oči. "Marcusi," zašeptala. Chytil jsem jí za ruku a přikývl. Najednou jsem nebyl jednadvacetiletý muž. Byl jsem malý kluk. Byl jsem vyděšený a potřeboval jsem, aby mi máma řekla, že všechno bude v pořádku. Dívat se jak zvedají její bezvládné tělo na nosítka a odnášejí jí z domu byla noční můra, kterou jsem už nikdy nechtěl zažít.
"Omlouvám se," zašeptala.
"Pšššt, mami. Nemluv. To je dobrý, jen slib, že už to nikdy znovu neuděláš. Nezvládnu to. Nemůžu." Stiskl jsem jí ruku a jí unikl tichý vzlyk. Nechtěl jsem, aby brečela. Ne teď. Potřebovala se uzdravit.
"Opustil mě. Vzal si jí sebou. Přestěhoval se do Mobile," řekla ochraptělým šepotem.
Natáhl jsem se pro sklenici s vodou a brčkem, které tu před pár minutami nechala sestra. Říkala, že to bude máma potřebovat až se vzbudí.
"Tady, mamko, malé doušky. Nechci o něm mluvit. Je pryč. My všichni jsme pořád tady a nikam nejdeme."
Poslušně upíjela a položila si hlavu zpátky na polštář.
"Miluju tě," řekla a dívala se na mě smutnýma očima.
"Taky tě miluju. Manda a já tě potřebujeme, mami. Nemůžeš se nás znovu pokoušet opustit. Potřebujeme tě," mluvil jsem jemně, ale pevně. Potřeboval jsem, aby pochopila, že i když jí náš otec nechal, my to nikdy neuděláme. Byla pro nás důležitá.
"Taky vás potřebuju."
Přikývl jsem. "Dobře. Teď se znovu napij."
"Jsi vzhůru."
Ohlédl jsem se, když se Amanda rozeběhla k posteli a sklonila se nad naší zlomenou matku. "Ach, mami, jsi v pořádku. Jsi vzhůru," brečela.
Mama jí vzala volnou rukou za ruku.
"Omlouvám se. Už to nikdy neudělám. Měla jsem slabou chvilku." Vysvětlila pomalu a vzhlédla k sestře. Amanda popotáhla zpátky slzy, pak vylezla na postel a schoulila se vedle mámy.
"Moje holčičko," chlácholila jí máma a políbila Amandu na čelo.
Byly tady a byly v bezpečí. Bude to v pořádku. Zvládnu to. Udržím tuhle rodinu pohromadě. Udělám cokoliv budu muset. Willow mi pomůže. Máma jí milovala. Zvládneme to společně.
Willow
Cage mě uviděl ve chvíli kdy vyšel ze šaten. Zamračeně ke mě došel. Nikdy předtím jsem na jeho trénink nepřišla. Viděla jsem mu na tváři otázku a obavy.
"Low, co se děje?" zeptal se, když ke mě došel. Cítila jsem jak se ve mě vzdouvá vzlyk a zakryla jsem si pusu, abych ho umlčela. Vytřeštil oči a natáhl se pro mou ruku.
"No tak," řekl a táhl mě sebou. Pryč od zvědavých očí spoluhráčů. Odvedl nás rovnou k jeho autu a otevřel dveře na straně spolujezdce.
"Nastup."
Nehádala jsem se. Zalezla jsem dovnitř. Obklopila mě známá vůně bezpečí a oči se mi naplnily slzami. Cage bude vždycky moje bezpečné místo. Protože jakmile se Marcus dozví pravdu ztratím ho. Také mě opustí. A já mu to nebudu mít za zlé.
Cage se posadil za volant a otočil se, aby se na mě podíval.
"Co se stalo a čí prdel mám nakopat?"
Zavrtěla jsem hlavou, "Ničí. Ach Cagi, je to příšerný. Je to ještě horší než bych si dovedla kdy představit."
"Nic není tak zlý, zlato. Nikdy. A jestli jo, já to napravím."
"Tohle napravit nemůžeš, Cagi. Tohle je nenapravitelný."
"Nic není nenapravitelný."
"Larissa a Marcus mají stejného otce," vykřikla jsem a přitiskla si pěsti k očím, když mi hrudí otřásl další vzlyk.
Připravila jsem ho o řeč.
"Ten ženatý muž, se kterým Tawny spí je Marcusův táta. Jefferson HARDY právě opustil svou ženu kvůli mojí sestře."
"Do hajzlu."
Spustila jsem ruce do klína a podívala se na Cagův zděšený výraz. "Jak to víš? Jak jsi to zjistila? Ví o tom Marcus?"
"Dneska na mě čekala před školou. Přijela zbrusu novým Mercedesem SUV. Řekla mi, že Larissin otec opustil svojí ženu a stěhují se do Mobile. Koupil jim nový, drahý dům a stěhuje se s nimi. Pak mi podala šek za to co nazvala dluhem a odešla." Sáhla jsem do kapsy, vytáhla šek ven a podala mu ho.
"Svatá matko boží."
"Podívej se kdo mi ten šek vypsal. Ne na částku."
Zvedl ke mě modré oči, "Low, bejby, moc mě to mrzí. Ona ti prostě dál ničí život."
"Věděla jsem, že má doma problémy a věděla jsem, že nenávidí svého otce a že si dělá starosti o mámu. Ale bože, Cagi, nikdy ani za milion let by mě nenapadlo tohle."
Cage mě vzal za ruku. "Jsem tady. Máš mě. Víš to."
Věděla jsem. Ale nebyla to ztráta Cage čeho jsem se bála.
"Musím s ní mluvit, s ním, s nimi oběma. Musím vidět Tawny a Jeffersona, Marcusova tátu. Musím najít způsob jak to Marcusovi říct a neztratit ho. Nemůžu ho ztratit, Cagi."
Cage nastartoval auto, "Připoutej se a zadej jejich adresu do GPSky." Rychle jsem udělala co mi řekl, pak jsem si opřela hlavu o sedadlo, zavřela oči a modlila se, abych našla způsob jak dát tohle do pořádku.
Byla tma, když jsme přijeli k velkému dvoupatrovému, cihlovému domu, uvnitř ohrazeného golfového hřiště, kde teď bydlely moje sestra a neteř.
Cage zajel na příjezdovou cestu a já se narovnala a civěla na dům. Svítilo se téměř ve všech pokojích. Byli doma. Bylo na čase zjistit nějaké odpovědi. Pochopit co se stalo. Jen jsem si nějak potřebovala udržet Marcuse. Znovu jsem se podívala dolů na telefon. Marcus mi nenapsal od jeho poslední zprávy před dvěma hodinami s tím, že je máma v pořádku. Nevysvětlil mi co se stalo. Myslím, že jsem jeho sestru slyšela říkat něco o 911, ale zjevně se to nestalo. Amanda to musela přehnat. Kdyby byla jeho máma v nemocnici, řekl by mi to. Chtěl by mě tam.
"Tak pojď. Jdeme na to," řekl Cage, když mi otevřel dveře. Byla jsem tak ztracená v myšlenkách, že jsem si ani nevšimla, že vystoupil. Vstala jsem a společně jsme došli k předním dvojitým dveřím.
Pohled na tyhle velké dveře mi připomněl dveře druhého domu, který tenhle muž vlastnil. Ten, ve kterém vyrůstali Marcus s Amandou. Ten, který opustil.
Zazvonila jsem a čekala. Jefferson Hardy otevřel dveře. V očích se mu rozsvítilo překvapení a ustoupil.
"Willow, prosím pojď dál. Larissa o tobě právě mluvila."
Pamatoval si mé jméno.
Vešla jsem dovnitř a Cage byl těsně za mnou.
"Kdo je to?" zeptala se Tawny, když se objevila na vrcholu elegantního, dřevěného schodiště. Ztuhla a přejížděla pohledem mezi mnou a Cagem.
"Low, co tady děláš?"
Byla naštvaná. Dobře. Já byla zničená.
"Potřebuju s tebou mluvit," otočila jsem se, abych se znovu podívala na Jeffersona, "a s ním."
Jefferson a Tawny si vyměnili pohledy, zatímco já čekala.
"Dobře, no, dojdi pro Larissu a pojďte sem dolů. Bude nadšená, že Willow uvidí." Tenhle muž si tak snadno hrál na rodinku. Jakoby právě tu druhou nezradil. Tu, která trvala více let než je Tawny naživu."
"Následujte mě," řekl Jefferson, usmál se na mě a pak se otočil a odvedl nás chodbou do obrovského, již zařízeného obývacího pokoje s několika velkými koženými křesli, dost velkými pro dva a obrovskou pohovkou. Na stěně visela největší plochá televize jakou jsem kdy viděla a v plynovém krbu hořel oheň. No nebylo to útulné?
"Mohu vám nabídnout něco k pití?" zeptal se Jefferson.
Zavrtěla jsem hlavou.
"Ne," byla Cagova jediná odpověď. Měla jsem pocit jakoby byl můj tichý bodyguard. Pomáhalo mi, že je tady.
"Moje Lowlow," vyjekla potěšeně Larissa, když Tawny vešla do pokoje a nesla jí na boku. Vlasy měla vlhké z koupele a na sobě pyžamo, které jsem nikdy předtím neviděla. Vypadalo měkce, nařaseně a draze.
Vidět Larissu v něčem tak hezkém jen přidávalo k mase emocí vířícím uvnitř mě. Chtěla jsem pro Larissu to nejlepší. Chtěla jsem, aby měla tátu, který jí bude milovat a bude tu pro ní. Ale co jeho druhé děvče. Dospívající holka, která se kvůli jeho zradě rozpadá. Chtělo se mi řvát frustrací.
Tawny postavila Larissu na zem a ta se ke mě s ručičkami ve vzduchu rozeběhla. Zvedla jsem jí a pomazlila se s ní. Moc hezky voněla. Tak jak by dítě mělo vonět. Zdravé, milované dítě.
"Ahoj, moje nejoblíbenější princezno," zašeptala jsem jí do ucha.
"Lowlow," usmála se na mě.
"Stýskalo se mi po tobě," řekla jsem jí a ona vesele zatleskala a pak mi dala na tvář mokrou pusu.
"CAY!" vyjekla, když uviděla Cage a zavrtěla se mi v náručí, aby se k němu dostala.
"Ahoj, krásko," odpověděl a vzal si jí ode mě.
Otočila jsem se, abych se podívala na sestru a Jeffersona.
"Do dneška jsem nevěděla kdo přesně jsi," řekla jsem, dívajíc se přímo na Jeffersona.
"Nic ti do toho nebylo, Low," vyštěkla Tawny, šla se postavit vedle něj a omotala kolem něj paži.
"A v tom se právě mýlíš. Bohužel mi do toho něco je."
"Larissa je moje a Jeffersonovo. Jen protože my-"
"Tawny, zmlkni. Nemáš tušení co jsem sem přišla říct. Tak mě nech mluvit. Pro jednou." Sledovala jsem jak sestře z očí šlehal vztek. Jefferson jí chlácholivě poplácal po ruce.
"Vyslechneme si jí, drahoušku."
Zavřela jsem oči a ze všeho nejvíc jsem si přála, abych tohle mohla obrátit. Zastavit to. Aby Larissa patřila jinému muži. Svobodnému muži, který by jí miloval a staral se o ní. Ne tomuhle.
"Cagi, můžete jít s Larissou na průzkum, prosím?" zeptala jsem se, aniž bych se na něj ohlédla.
"Jo."
Viděla jsem Jeffersonovo nelibost.
"Hlídal tvojí dceru víckrát než ty, to tě můžu ujistit. Je ve velmi dobrých rukách." Tímhle komentářem bych si z něj kamaráda neudělala, ale byl to fakt.
"Dnes, když jsem dostala šek, jsem poprvé viděla Jeffersonovo příjmení. Nikdy předtím jste ho nezmínili. Ty jsi mi vždycky odmítala říct kde pracuješ. Myslela jsem si, že je to protože máš aférku s někým z práce."
"Neřekla jsem ti to, protože to nebyla tvoje věc," zavrčela Tawny.
"Opakuju, mýlíš se. Víš, něco se stalo a tohle je pro mě velice vážný problém. Nesnáším pomyšlení, že jsi rozbila rodinu. Nenávidím vědomí, že ničíš jiné manželství."
"Moje manželství skončilo už dávno, Willow," začal Jefferson a já se na něj podívala.
"Opravdu? Protože když jsi se neukázal na rodinné večeři, kterou tvoje žena s takovou láskou připravila a tvoje dcera a syn tam čekali na otce, zničilo je to. Byla jsem tam. Sledovala jsem jak si tvoje žena nasadila na tvář úsměv, který neladil se zlomeným srdcem v očích. Sledovala jsem jak nenávist tvého syna k tobě ještě zesílila a dívala jsem se jak tvoje dcera, ta druhá, která stále potřebuje tatínka, obzvláště teď když se jí rozpadá svět, dělat vše co je v jejích silách, aby mámu s bratrem rozesmála. Byla jsem v první řadě, pane Hardy."
"O čem to k čertu žvaníš, Low?" zakřičela na mě Tawny.
"Potkala jsem kluka. Poprvé v životě jsem se zamilovala. Spustila svoje zdi. Našla někoho, kdo mě umí rozesmát. Kdo mi dává naději. Miluju ho celým srdcem. Ale on se musí starat o mámu, která je naprosto otřesená. O mladší sestru, která je vyděšená a on dělá vše co může, aby jim to ulehčil. Zatímco je jeho otec pryč a hraje si na rodinku s tebou."
"Marcus," řekl s těžkým povzdychem Jefferson. Pochopil.
"Ano, Marcus," odpověděla jsem, stále zírajíc na sestru. "Takže vidíš tu ošemetnou situaci, ve které jsem. Miluju Marcuse Hardyho tak moc, že bych se pro něj vzdala čehokoliv. Čehokoliv. Čehokoliv kromě Larissy. Nevidím z toho cestu ven. Až tohle zjistí, nebude se mnou chtít mít nic společného. Moje sestra je důvod jeho zničené rodiny. Důvod proč mu dnes volala zoufalá sestra, že se mámě něco stalo."
Tvrdě jsem se zasmála a pak zaječela, rozhazujíc ruce do vzduchu.
"Jsi zamilovaná do Jeffovo syna?"
Otočila jsem se a střelila po Tawny pohledem.
"Ano."
"Prostě odejdi, Low. Tvoje dramatické vystoupení mi zkazilo večer. Mrzí mě, že jsi kvůli tomu tak na nervy, ale není to můj problém."
"Tawny, nebuď bezcitná," řekl jí Jefferson a podíval se na ní.
"Bezcitná? Jeffe, tohle je naprosto směšný. Ona si myslí, že miluje tvého syna a myslí si, že když přijde sem a bude o tom žvanit, něco se změní. A to se plete."
Domem se ozvalo zazvonění a já se zastavila.
"Kdo další tu je? Pane bože, zrovna jsme se nastěhovali."
Tawny oddupala otevřít dveře a já stála, zírajíc slepě do ohně. Měla pravdu. K čemu bylo dobré tu být? Tím, že jim tu budu vysvětlovat kolik životů podělali žádné odpovědi nedostanu. Prostě je to nezajímalo. A i kdyby ano, co jsem čekala, že s tím udělají?
"Low," tok myšlenek mi prolomil Marcusův hlas a já odtrhla pohled od ohně a uviděla Tawny stát ve vstupu do obýváku, ruce měla zkřížené na prsou a mračila se.
"Dívejte kdo další tu je," pronesla Tawny cestou zpátky k Jeffersonovi a uplatnila svůj nárok tím, že omotala ruku kolem jeho.
"Marcusi." Nevěděla jsem co jiného říct. Jen jsem tam stála a sledovala jak se celá ta příšerná scéna odehrála. Přelétl očima mezi Tawny a mnou. Poznala jsem moment kdy to uviděl. Ta podoba. Byla nezaměnitelná. Zvlášť když jsme stály v jednom pokoji. Emoce v jeho tváři během vteřiny přeběhly od šoku, k bolesti, pak k nevíře a nakonec ke vzteku.
"Jsi její sestra. Tohle je," zarazil se a podíval se na tátu.
"Ach, bože, ne," začal vrtět hlavou.
"Larissa. Ona není. Nemůže být."
Zničilo ho to. Viděla jsem moment, kdy se to stalo. Znala jsem ten pocit. Právě jsem ho sama zažívala.
"Martus, hrát," vyjekla Larissa, když s ní Cage vešel do místnosti.
Marcus se s hrůzou v očích podíval na Larissu. Pak se podíval na mě a já mu v očích viděla zradu. Myslel si, že to vím celou dobu. Bylo mi to jasné podle toho jak na mě upíral pohled. Larissa se dál pokoušela získat pozornost opakováním jeho jména.
Marcus na mě zíral, zatímco se jeho zlost přeměnila v otupělost. Tik v jeho čelisti a ztuhlý postoj se jen zhoršovali, čím déle jsme tam stáli a civěli na sebe. Cítila jsem jak mi s každou vteřinou prokluzuje mezi prsty, ale nebylo nic co bych mohla říct. Nevěděla jsem jak to zastavit. Jak to vysvětlit.
"Jsi. Pro. Mě. Mrtvá." Řekl tvrdým hlasem bez emocí. Pak se otočil a odešel. Ta krátká slova mě probrala z transu. Běžela jsem za ním.
"Marcusi, počkej! Prosím, počkej!" zavolala jsem a on se nezastavil. Neohlédl se.
"MARCUSI, PROSÍM," zakřičela jsem, když otevřel přední dveře. Tentokrát se zastavil a pomalu se otočil. V očích měl nenávist adresovanou mě a to mě ničilo.
"Víš ty kde jsem byl, Willow? Samozřejmě, že ne. Byla jsi tady, se svojí sestrou a mým otcem a užívali si rodinou pohodu. Zatímco já byl u matčiny nemocniční postele. Když se zotavovala z předávkování léky, které si vzala po obdržení rozvodových papírů, které jí dnes otec ohleduplně přinesl domů a informoval jí, že jí opouští kvůli jiné ženě. Tak přesně tam jsem celý den byl. Takže prosím neříkej už ani jediné slovo. Už tě nikdy nechci vidět, nebo o tobě slyšet. Během pár hodin se kompletně vystěhuju z bytu. Nechoď tam dokud nebudu pryč. Jestli si ke mě vůbec někdy něco cítila. Drž. Se. Ode. Mě. Dál."
 

44 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Maribella Maribella | 12. května 2014 v 22:21 | Reagovat

Děkuji za překlad :-)

2 Ver Ver | 12. května 2014 v 22:37 | Reagovat

nee :(( děkuji za překlad ;(

3 Lucy Lucy | 12. května 2014 v 22:38 | Reagovat

Ako, prosím? Toto čo má do kelu znamenať? O_O  O_O  O_O On sa zbláznil, on sa na totalku zbláznil. Kde zostalo: milujem ta, nikdy ta neodpustím, zostanem pri tebe navždy? :-x  :-? Ako nech sa ide niekam vycpat. Nič nepoviem, keby ju pred pol dnom nevidel na pokraji zrútenia ,ale on si to ani nenechal vysvetliť? :-!
Kriste pane. :-?
Dakujem za preklad a prosím pridaj rychlo ďalsiu kapcu :-)

4 zia zia | 12. května 2014 v 22:44 | Reagovat

Dakujem za preklad:-)

5 Mirka Mirka | 12. května 2014 v 22:53 | Reagovat

Děkuji moc za překlad !!!

6 Kika Kika | 12. května 2014 v 22:54 | Reagovat

Ďakujem za preklad, no to som zvedavá ako to dopadne ... :-)

7 Lidu Lidu | 12. května 2014 v 22:57 | Reagovat

Marcus je PITOMEC!!!!!

8 klara klara | 12. května 2014 v 23:07 | Reagovat

dekuju za preklad

9 Lou Lou | 12. května 2014 v 23:29 | Reagovat

NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ !!!!!!!!!!!!!!!!!! :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-( SAKRA !!!!!! TO SE NEMĚLO STÁT !!!  Proč zdrhnou a udělaj ukvapená rozhodnutí dřív než si to nechají vysvětlit ??? !!! :-( ty ******** a ******** ty jsi *********** jseš  ********** ale nejvíc ten ******** táta a ta ******* Tawny.... !!!! a já se těšila na hezké sny.... :-( jdu si pro krabici kapesníků a jdu vytopit byt svými slzami krokodýlího vzrůstu... kdebyste někdo slyšel někde křik a pláč...jsem to já... :-(

10 Lenka Lenka | 13. května 2014 v 1:11 | Reagovat

díky za překlad, snad si to brzy vyřeší :-(

11 Petra Petra | 13. května 2014 v 2:33 | Reagovat

Děkuji moc za překlad

12 terysek terysek | 13. května 2014 v 5:44 | Reagovat

děkuju za překlad :-)

13 Evudar Evudar | 13. května 2014 v 6:27 | Reagovat

Typický chlap. :-? Děkuji za další kapitolu

14 viki viki | 13. května 2014 v 9:16 | Reagovat

ďakujem za úžasný preklad. ešte, že Abbi nikdy nesklame svojím tempom a scénami v knihách ;-)

15 Veru Veru | 13. května 2014 v 9:23 | Reagovat

Občas člověk nepřemýšlí no, jen mi přijde že tady k tomu má větší důvod než v jiných Abbiiných knihách. Děkuji za  překlad.

16 Renca Renca | 13. května 2014 v 10:23 | Reagovat

Je to kokot. Díky moc za překlad. :-)

17 Kytka.P Kytka.P | 13. května 2014 v 10:29 | Reagovat

No já zírám O_O  Jinak dík za překlad i korekci . :-)

18 Naty Naty | 13. května 2014 v 17:46 | Reagovat

U takovýc scén mám vždy stůl plný pomuchlaných papírových kapesníků a nedočkavou náladu na pokračování :D Děkuji za překlad.

19 jane jane | 13. května 2014 v 18:36 | Reagovat

Mohla bys mi prosím zaslat orifinál Take a  chance na klikna1@seznam.cz
Děkuju :)

20 Haníís Haníís | 13. května 2014 v 20:58 | Reagovat

konečně! už jsem se nemohla dočkat, až přijde na to, že je to jeho otec! trochu drsný, ale zbožňuju drama ^_^ Díky za překlad ;)

21 Kamča Kamča | 13. května 2014 v 21:27 | Reagovat

Tak tohle se totálně posralo! :-(
Jsme zvědavá jak se to vyřeší :)))
A moc děkuju za tak rychlý překlad, díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama