BOL - 22.kapitola

14. května 2014 v 23:03 | Míša |  Because of low - Abbi Glines
Kapitola dvacet dva




Marcus


"Je to náš otec, Marcusi. To se nikdy nezmění," řekla zapáleně Amanda, zatímco přecházela před stolem kde jsem si snažil vybrat letní přednášky. "Kromě toho, pořád vidím tu malou tvářičku a blonďaté kudrlinky a vím, že je to naše sestra. Je to dítě, které neudělalo nic špatného. Narodila se. To není její vina. Chci jí poznat, Marcusi. Chci tátu zpátky v životě. Tohle nesnáším. I máma chce, abychom se s ním vídali. S nimi. Myslí si, že to pro nás bude dobré. Obzvlášť pro tebe."

Zasténal jsem, opřel se o židli a zadíval se na svou velmi odhodlanou sestru. Co se stalo s naštvanou Amandou? Tou, která našeho otce nenáviděla a nechtěla ho už nikdy vidět? Ta Amanda se mi líbila. Chtěl jsem jí zpátky. Cítili jsme to stejně. Samozřejmě kromě té části s Larissou. Pokaždé když jsem na ní pomyslel mě zabolelo v hrudi. Celou tu dobu jsem byl tak fascinovaný jejími blond kučerami, veselým tleskáním, jekotem a ona byla moje sestra. Byl to Willowin plán? Myslela si, že když mi Larissu přivede do života pod falešnou záminkou, že si jí zamiluju a přijmu co můj otec udělal? Bože, jak jsem byl slepý! Ty zatracený dolíčky. Byl jsem ztracenej ve chvíli kdy mi je odhalila. Zdála se tak dotčená a nevinná a celou zatracenou dobu přesně věděla, co její setra mámě dělá. Co udělala bylo neodpustitelný. Lhala mě. Mojí rodině. A sakra, pořád jsem do ní byl zamilovaný.

"Tento týden budou v bytě. Pozval nás a já jdu. Chci tě tam sebou. Potřebuju tě tam, Marcusi. Prosím," požádala mě Amanda. Večere s otcem, tou druhou ženskou a druhým dítětem. To zrovna nebyla moje představa dobře stráveného času. Představil jsem si Larissu jak se na mě usmívá a chce si hrát.

"Dobře, půjdu. Ale jen protože to ode mě tak hrozně chceš. Ne protože se s ním chci usmiřovat. Jestli ty chceš, tak fajn. Ale se mnou nepočítej."

Amanda se zamračila, pak přikývla, obešla stůl a políbila mě na hlavu. "Děkuju. Opravdu si přeju, aby ses přenesl přes vztek a nechal to plavat. Pak možná uvidíš celý ten velký obraz, který vidí všichni ostatní. Žiješ v tunelu a jestli zůstaneš zaslepený příliš dlouho, propásneš to."

Co to má kruci znamenat? Zíral jsem na ní a ona se ušklíbla, pak odešla. Hádám, že to měla být hluboká a smysluplná myšlenka. Nejspíš to byl text písničky nějaký příšerný klučičí skupiny.



"Amando," řekl táta vřele a vtáhl jí do náruče. Pohladil jí po hlavě, dal jí pusu na spánek a něco jí zašeptal do ucha. Přikývla a on pozvedl oči ke mě.

"Marcusi. Jsem rád, žes přišel." Já nebyl. Ale Amanda tohle očividně potřebovala. Přikývl jsem a následoval jí dovnitř.

"MARTUS," hlasitý výkřik mě vylekal, podíval jsem se dolů a uviděl jak ke mě běží Larissa s rukama ve vzduchu a usmívá se. Všiml jsem si dvou malých zubů. Zvedl jsem jí, voněla přesně jak jsem si pamatoval.

"Jak se má moje princezna? Koukám, že ti narostly dva zuby."

Ukázala na nové zuby, "Dva žuby," souhlasila a dala mi mokrou pusu na tvář.

"Martusi, poď si hrát," přidala si do slovníku pár nových slov. Postavil jsem jí a držel za ruku.

"Ukaž mi cestu," řekl jsem jí a ona mě táhla za sebou do obýváku, kde se po podlaze válely všechny možné hračky. Rychle jsem se rozhlédl po pokoji, ale Tawny jsem nikde neviděl. Povzdychl jsem si úlevou, posadil se kde Larissa chtěla a přitáhla ke mě deku plnou zářivě růžových kostek.

"Pinceznový kostky," vysvětlila, ukazujíc na obrázek Popelky na jedné kostce.

"Moje oblíbený," ujistil jsem jí, vesele se zasmála a čekala až jí postavím věž, aby jí mohla zbořit.

"Několikrát se o tobě zmínila," řekl táta, když vešel do pokoje. Nevzhlédl jsem k němu. Ani jsem neodpověděl. Přišel jsem sem ze dvou důvodů. Oba byly moje sestry.

Amanda se posadila na zem z druhé strany vedle Larissy.

"Larisso, tohle je Manda," řekl jsem, zatímco si Amandu prohlížela.

"Mana," zopakovala. Amanda se na ní zářivě usmála a přikývla.

"Ano a moc ráda tě poznávám, Larisso. Můžu si taky hrát?"

Larissa se zakřenila. Amanda řekla její nejoblíbenější slovo.

"Mana taky hrát," postrčila nějaké kostky k Amandě.

Amanda je nedočkavě začala stavět na sebe. Larissa tenhle efekt na lidi měla. Bylo jí těžké odolat. Hodně jako její tetě. Au, sakra.

Larissa si mě prohlížela a já sledoval jak jí úsměv zmizel z tváře, podívala se na tátu a pak zpátky na mě. "Já ci mojí Lowlow," zašeptala a oči se jí zalily slzami. Táta okamžitě přišel a zvedl jí.

"Hej, neplakej, broučku. Máš tady Marcuse a Amandu. Vzpomeň si co jsem ti říkal, Lowlow se na tebe přijde podívat zítra. Dobře," jeho hlas byl tak něžný. Mluvil takhle kdysi s námi? Bylo těžké otce vidět tak jemného a milujícího. Larissa popotáhla a přikývla hlavou.

"Dolů," poručila a táta jí vrátil zpátky na místo kde seděla.

Larissa se na mě uslzeně usmála. "Lowlow přijde taky."

Tolik mě bolelo na hrudi, že jsem měl problémy dýchat. Bude někdy snazší Larissu vidět? Budou mě vzpomínky na Willow vždycky pronásledovat a trhat mě znovu a znovu na kusy?

Odkašlala jsem si a přikývl.

"Ukážeš mi ostatní hračky?" zeptala se Amanda. Věděla, že je to pro mě těžký a chtěla rozptýlit Larissu od dalšího povídání o její milované tetě. Larissa vstala, přikývla a podala Amandě ruku. "Poď podívat."

Amanda šla nadšeně za malou, buclatou blondýnkou ven z pokoje. Bylo to jakoby konečně měla skutečnou panenku na hraní. Vždycky chtěla mladší sestru. Hádám, že konečně jednu dostala. A já byl o samotě s otcem. Do hajzlu.

"Máš nějaké plány na léto?" zeptal se, vybírajíc velice neutrální téma.

"Online přednášky," odpověděl jsem, vstal a došel k velkému oknu s výhledem na záliv.

"Snažíš se si pospíšit a skončit dřív?"

"Ne. Naháním zmeškaný čas." Nezasloužil si víc vysvětlování. Rozhodl se odejít z mého života. Otočil jsem se dřív než se mohl dál vyptávat a zeptal jsem se, "Kde je tvoje žena?"

"Požádal jsem jí, aby mě tohle nechala udělat samotného."

"Proč? Bojíš se, že bych ranil její city?"

Táta zavrtěl hlavou, "Ne, jen jsem jí tu nechtěl, zatímco mám na návštěvě svoje děti."

"Jsem tu jen kvůli Amandě."

"A Larisse. Nejsem blázen, synu. Vidím jak se na ní díváš. Možná se nechceš starat, ale staráš."

Nebyl důvod lhát. "Záleželo mi na Larisse dřív než jsem to věděl. Je to dítě. Za nic z toho nemůže."

"A je to tvoje sestra."

"A je moje sestra," souhlasil jsem. Nebyl důvod k dohadům. Byla to pravda.

"Mluvil jsi s Willow od..." nedomluvil. Nebylo třeba.

"Ne."

Za to zodpovědný nebyl. Chystal jsem se jít najít holky, když mě jeho hlas zastavil. "Nevěděla to."

Ztuhl jsem.

"Byla zničená. Právě jí to došlo. Byla tam, v domě a kompletně se emocionálně hroutila, když jsi vešel."

Ztěžka jsem polkl. Chci tohle poslouchat?

"Totálně mě rozebrala, mluvila o všech lidech, kterým jsem svými činy ublížil. Poukázala na každý hřích, který jsem spáchal a opěvovala člověka, který po mě musel posbíral kousky. Vášnivě ho vychvalovala. Jak on je ten, kdo drží pohromadě rodinu, kterou jsem zradil. Také mi řekla jak moc ho miluje a jak činy její sestry a moje budou důvod proč ho ztratí."

Chytl jsem se židle vedle sebe. Zeslábla mi kolena. Bolest při poslouchání Larissy ptát se po Willow nebyla nic v porovnání s bolestní projíždějící mi hrudí teď. Věci co jsem řekl. Ach, bože, ne.

"Celý život byla opuštěná. Je to dobré děvče. Larissa jí zbožňuje. Její sestra postrádá mnoho ctihodných rysů, ale zdá se, že Willow je má všechny."

Opustil jsem jí. Přesně jak se bála.

Vzpomněl jsem si na její tvář, když vešla do ložnice v den co mi volala sestra. Vypadala naprosto zlomeně, zničeně, ztraceně. Zrovna to zjistila. Přišla mi to říct. A já musel odejít.

Nevěděla to.

"Co se děje?" zeptala se Amanda, když vešla do pokoje.

Zvedl jsem hlavu a podíval se na ní. "Ona to nevěděla," zašeptal jsem zděšeně, když se mi v hlavě ozývala slova, která jsem na ní tu noc řval, zatímco se mě snažila zastavit.

"Nikdy jsem nevěřila, že to věděla," odpověděla Amanda. Smutek v jejím hlase byl nezaměnitelný. "Pokoušela jsem se ti říct, že je v tom podle mě nevinně, ale neposlouchal bys. Nesměla jsem ani říct její jméno. Pokaždé když jsem se s tebou pokoušela o Willow mluvit, skončil jsi tak zlitej, žes nemohl chodit."

Věděla stejně dobře jako já, že jsem Willow ztratil a byla to všechno moje vina.



Willow



Večeře s Tawny a Jeffersonem nebyla tak zlá. Larissa se ke mě přilepila a nepustila. Dokonce jsem jí uložila do postýlky a četla jí dokud neusnula. Věděla jsem, že bych ani náhodou nezvládla slyšet její pláč až budu odcházet. Způsob jakým se mě držela mi připomínal jak jsem se cítila. Bála jsem se ztratit někoho koho miluju. Dohodla jsem se s Tawny, že se sejdeme na půl cesty a jednou týdně si budu brát Larissu k sobě na noc. Tak budu moct trávit čas jen s ní a nemuset znovu čelit tomu domu. Jefferson se za ten nápad překvapivě na sto procent postavil. Zdálo se, že ani jemu se nelíbí, když kvůli mě Larissa pláče. Chtěla jsem ho nenávidět, ale bylo to těžké, když jsem ho viděla s Larissou. V životě se dějí věci, které nemůžete ovládat. Je to na nic, ale musíte jít dál. Držet se zášti proti Tawny a Jeffesonovi bylo nesmyslné. Jen to ubližovalo Larisse a ta byla nevinná.

Dveře Cagovi ložnice se otevřely a on vyšel zamračeně ven. "Jsi si jistá, že je to v pořádku? Cítil bych se líp, kdybys šla taky."

Zavrtěla jsem hlavou. Už nebudu jeho stín. Potřebuje se vrátit ke svému životu. Chtěla jsem, aby šel dnes večer ven a bavil se s přáteli. Já byla v pohodě přímo tady.

"Mám čokoládovou zmrzlinu a dvě řady Pravé krve. Takže jdi. Já a upír Eric budeme naprosto v pořádku. Slubuju."

Povzdychl si a objal mě. "Dobře, fajn. Půjdu. Ale okamžitě mi zavolej, kdybys měla pocit, že se blíží úzkost, nebo kdybys byla jen smutná, nebo-"

"Cagi, hned JDI," ukázala jsem na dveře.

"Už jdu. Ale telefon mám u sebe."

"Slyšela jsem. Jdi."

Jakmile se za ním zavřely dveře došla jsem si pro čokoládovou zmrzlinu a zamířila na gauč.

Dneska zapomenu na všechno kromě sexy vikingského upíra.
 

48 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 viki viki | 14. května 2014 v 23:22 | Reagovat

Děkuji za překlad !

2 Ver Ver | 14. května 2014 v 23:56 | Reagovat

achjo, a já doufala že tady bude happy end.. no nic, musím počkat ;) asi si ukoušu celou ruku ale ok :D děkuji za překlad i korekci :)

3 Mirka Mirka | 15. května 2014 v 0:07 | Reagovat

Děkuji moc za překlad!!!

4 Lenka Lenka | 15. května 2014 v 0:22 | Reagovat

tak uvidíme, jak se bude Marcus plazit po kolenou :-) jinak díky za překlad :-)

5 terysek terysek | 15. května 2014 v 5:35 | Reagovat

děkuju za překlad :-)

6 Petra Petra | 15. května 2014 v 5:51 | Reagovat

Děkuji moc za překlad

7 Evudar Evudar | 15. května 2014 v 7:58 | Reagovat

Skvělé, díky moc za další pokračování. :-)

8 Renca Renca | 15. května 2014 v 8:09 | Reagovat

Děkuji moc za překlad.

9 klara klara | 15. května 2014 v 8:58 | Reagovat

dekuju za preklad

10 Týna Týna | 15. května 2014 v 9:36 | Reagovat

Low má skvělý vkus na seriál - True Blood miluju a Erica ještě víc :-D Konečně si to Marcus nechal vysvětlit, tak jsem zvědavá, jak se zachová ... má chlapec hodně co napravovat. Děkuji za překlad, těším se na další kapitolu! :)

11 Maribella Maribella | 15. května 2014 v 10:15 | Reagovat

Děkuji za překlad :-)

12 Naty Naty | 15. května 2014 v 10:24 | Reagovat

Doufám, že mu to u Low neprojde jen tak! Chci nějaké pořádně žárlivé scény :D A musím přiznat, že taky ujíždím na True Blood :D

13 Kytka.P Kytka.P | 15. května 2014 v 10:58 | Reagovat

Díky za další kapitolku , osobně ujíždím na Bratrstvu černé dyky od J.R.Warth kdo nečetl doporučuju série má jedenáct knižek a naprostá nádhera. :-D

14 Veru Veru | 15. května 2014 v 11:23 | Reagovat

[10]: Willow má dobrej vkus:-)

[12]: Taky hodně ujíždím. (Team Warlow :-D)

[13]: Znám, hltám a nemůžu se dočkat Krále!

Jinak moc děkuju za překlad!

15 Nikol Nikol | 15. května 2014 v 15:22 | Reagovat

DAkujem za preklad :)

16 Jahudka Jahudka | 15. května 2014 v 16:26 | Reagovat

Děkuji

17 Kamča Kamča | 16. května 2014 v 18:02 | Reagovat

Musím se přidat a říct, že taky miluju Pravou krev a Bratrstvo černé dýky :D
A samozřejmě moc děkuju za překlad :)))

18 Natálka Natálka | 16. května 2014 v 20:36 | Reagovat

Děvčata, musím se přiznat, jsem tak nedočkavá na další kapitolu, že to tady aktualizuju co skoro každých pět minut :D Díky za překlad...a prosím, bude brzo další?

19 Míša Míša | 16. května 2014 v 20:57 | Reagovat

[18]: Posílala jsem jednu už včera, ale asi to Marti neměla čas přidávat. Teď jsem odeslala další...

20 Deni Deni | 16. května 2014 v 22:07 | Reagovat

[13]: Bratrstvo a Padlí Anjeli od J.R.Ward sú jedny z najlepších sérií aké poznám, aj keď nechápem ako možeš vydržať do 12. dielu, ja už som to vzdala a čítam ho anglicky (aj keď si niesom pri polovici slov istá či som si ich preložila správne) :-D

Inak veľmi ďakujem za preklad :-)

21 BVV BVV | Web | 17. května 2014 v 13:43 | Reagovat

Parádní překlady, nešlo by to pak nakonci celé vydat třeba ve formě PDF?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama