BOL - 24.kapitola

16. května 2014 v 22:52 | Míša |  Because of low - Abbi Glines
Kapitola dvacet čtyři




Marcus



Párkrát jsem zahlédl Willow v baru. Nikdy nepřišla na dlouho. Normálně to bylo protože pracovala a potřebovala něco ze skladu. Vždycky se usmála. Byla přátelská. To bylo vše. Z hledání Low se staly moje jediné světlé momenty. Začínal jsem uvažovat jestli se ze mě nestává šmírák. Jediná věc, která mě udržovala příčetného byla, že neměla jiného kluka. Málokdy byla s Cagem. Bydlela u něj, ale on doma moc nebýval, podle toho co jsem slyšel. Očividně doháněl ztracený čas.

Nervózně jsem se rozhlédl po restauraci, hledal jsem Low. Potřeboval jsem se usadit v její sekci dřív, než vejde do jídelny. Jinak by měla šanci říct hostesce, aby mě přesadila. Následoval jsem malou brunetu do zadního boxu, který měla dnes večer na starosti Willow.

"Low by tu měla být za chviličku," dívčin vysoký hlas mě vylekal.

Přikývl jsem, "Díky," a rychle jsem se posadil, malý balíček co jsem sebou přinesl jsem položil z dohledu na sedačku vedle sebe. Nechtěl jsem jí dát šanci to odmítnout. Měl jsem to v plánu nechat na stole až odejdu. Tím způsobem když bude odhodlaná můj dárek vrátit, bude si mě napřed muset najít.

Vyšla zpoza rohu, dívajíc se do malého bločku v ruce. Propisku měla zastrčenou za uchem a vlasy svázané v drdolu. Ty zelené, výrazné oči co mě pronásledovaly ve snech se na mě zadívaly a klopýtla. Nutkání vyskočit a jít se jí dotknout bylo nesnesitelné. Donutil jsem se zůstat na místě, ale hltal jsem jí očima, zatímco se dala dohromady a pokračovala směrem k mému boxu.

"Marcusi," řekla s nervózním úsměvem.

"Ahoj, Low," odpověděl jsem. Malý box naplnila její medová vůně.

"Jsi, ehm, čekáš tu na někoho?"

Zavrtěl jsem hlavou a usmál se, "Ne. Jsem tu jen já."

Úleva na její tváři mi dala naději. "Aha, dobře. V tom případě, co si dáš k pití?"

"Rád bych trochu ledového čaje, prosím."

Willow sáhla pro tužku za uchem. Nikdy předtím jsem jí neviděl zapisovat si objednávky pití. Mohla jí moje přítomnost tak rozhodit, že si potřebovala poznamenat ledový čaj? Bože, doufal jsem, že ano.

"Dobře, hned jsem zpátky," věnovala mi úsměv, který jí nedosahoval k očím, rychle se otočila a zamířila rovnou do kuchyně. Nezastavila se u žádného ze svých dalších stolů, aby je zkontrolovala. Willow potřebovala chvilku. Kvůli mě. Poprvé po týdnech jsem byl schopný se zhluboka nadechnout. Možná tu byla jistá šance. Ty zatraceně silné zdi, které si vystavěla kolem srdce mě děsily.



Willow



To dám. Zvládnu to. Tohle ZVLÁDNU.

"Jsi v pořádku, Low?" zeptal se vedle mě Seth, s tácem pití v ruce.

"Ehm, jo, jsem v poho. Jen jsem potřebovala pauzičku," donutila jsem se ještě k jednomu úsměvu a sáhla pro čaj, který jsem Marcusovi připravila. Seth přikývla a vyšel dveřmi do jídelny. Musím udělat to samé. Přejela jsem si rukou po vlasech, uhladila si zástěru a pak jsem nad svým směšným chováním obrátila oči v sloup. Tohle byl Marcus. Rozdrtil mi srdce. Nezajímá mě co si o mě myslí. Můj vzhled byl bezpředmětný.

Vyšla jsem ven, zastavila se u dalších stolů a zkontrolovala je. Musím donést tatarku, sklenici vody a nějaké citróny. A pořád mám v ruce Marcusovo pití. Tak ať už je to za mnou.

Opíral se a sledoval mě přicházet. Cítila jsem na sobě jeho pohled, zatímco jsem se zastavovala u ostatních zákazníků. Byl zázrak, že jsem nezakopla a nespadla.

"Tak, tady to je," položila jsem před něj čaj. "Chceš si objednat?"

"Pečená ryba vypadá dobře," odpověděl. Chtěla jsem se mu stočit na klíně. Jak bláznivý to je? Stačil jen zvuk jeho hlasu a chtěla jsem se ho dotýkat a znovu kolem sebe cítit jeho paže. Grr!

"Nedoporučila bys mi to?"

Vzpamatovala jsem se z vnitřního bláznění a podívala se na něj, "Cože?"

Marcus se usmál a mě z toho zešílely vnitřnosti. "Mračíš se. Napadlo mě, že jsem si objednal špatně?"

Zahřály se mi tváře a zavrtěla jsem hlavou, zadívala jsem se dolů na bloček v ruce, pokoušejíc se schovat červenání. "Ach, ne. Je to opravdu dobrý. Ryba je čerstvá."

"Doporučila bys mi hranolky ze sladkých brambor?"

"No, jsou zvláštní, ehm, možná bys měl zůstat u normálních."

Marcus přikývl a podal mi jídelní lístek, "Tak tedy obyč hranolky."

Sáhla jsem pro menu a bojovala s nutkáním se na něj podívat. Věděla jsem, že mě sleduje. Pokud zvednu hlavu, naše oči se setkají. Ještě jsem nebyla tak silná. Možná jednoho dne budu. Ale potřebovala jsem čas. Zastrčila jsem si lístek pod paži a spěchala zpátky do kuchyně. Potřebovala jsem další pauzu.



Potom co jsem dala Marcusovi účet jsem se znovu pelášila schovat do bezpečí kuchyně. Opřela jsem se o zeď za průmyslovými pračkami a frustrovaně zasténala. Tohle bylo mučení. Marcus byl přátelský a upovídaný. Sledoval každý můj pohyb, jako bych byla nevíc fascinující věc na světě. Byla jsem uzlíček nervů. Dvakrát k němu přišly holky, které jsem neznala a dělaly vše co mohly, aby ho přesvědčily ať s nimi jde tancovat. Odmítl je. Příkře. Líbilo se mi to. Pokaždé, když jsem prohrála boj a podívala se k boxu, jeho oči byly fixované na mě. Dokonce i když měl nezvaného hosta, zdálo se, že nikdy neodvrátil pohled.

"Low, tvůj kamarád na stole nechal spropitné a krabici, která má na sobě tvoje jméno. Na kluka napsané víc než působivým písmem."

Nebyla jsem schopná zamaskovat zvědavost a spěchala do boxu, kde seděl Marcus. Nechal na stole padesátidolarovou bankovku na pokrytí jídla za dvacet. Zamračeně jsem strčila peníze do kapsy a zvedla balíček. Přejela jsem prsty po jméně. Poznávala jsem jeho úhledné písmo.

"Hej, Sethe, hned se vrátím," zavolala jsem, když jsem zamířila k zadním dveřím. Potřebovala jsem soukromí. Jakmile jsem byla bezpečně schovaná venku, otevřela jsem to.

Bylo to tričko Guns & Roses 2006 Chinese Democracy, podepsané všemi členy kapely. Uvnitř něj byl zastrčený malý vzkaz a já ho chytila těsně předtím než mohl spadnout na zablácenou zem.



Willow,

K tomuhle tričku se váže příběh. Opravdu jsem šel na zahajovací koncert v Miami. Od té doby bylo jedním z mých nejcennějších věcí. Je speciální, protože to byla jediná událost, na kterou mě táta kdy vzal. Věděl jak hrozně moc chci jít. Zrovna mi bylo patnáct a on jednoho večera přišel do mého pokoje se dvěma lístky. Nebyly to jen tak nějaké lístky. Byly to propustky do zákulisí. Využil všechny známosti co měl, aby se k nim dostal. Je to jediná příjemná vzpomínka, kterou na tátu mám. Možná proto je tak speciální.

Každopádně chci, abys ho měla ty. Líbilo by se mi ho vidět na tobě, místo aby leželo na polici vzadu ve skříni. Je to jedna z mých dobrých částí a já bych rád věděl, že je ve tvých rukách.

Miluju tě. A vždycky budu.

Marcus
 

52 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ver Ver | 16. května 2014 v 23:12 | Reagovat

No, tak konečně začínají tát bariéry, aspon něco ;) děkuji moc za překlad a korekci a těším se na další 8-)

2 Petra Petra | 16. května 2014 v 23:21 | Reagovat

Děkuji moc za překlad

3 Lenka Lenka | 16. května 2014 v 23:27 | Reagovat

to tričko je super, taky bych ho brala :-) díky za překlad :-)

4 Mirka Mirka | 17. května 2014 v 2:10 | Reagovat

Je to krásný, děkuji moc za překlad!!

5 viki viki | 17. května 2014 v 2:58 | Reagovat

Děkuji za skvělý překlad !

6 Nikol Nikol | 17. května 2014 v 7:16 | Reagovat

Dakujem velmi pekne za preklad :)

7 Evudar Evudar | 17. května 2014 v 7:27 | Reagovat

Díky moc za překlad i korekci. Skvělé. :-)  :-)

8 zuzu zuzu | 17. května 2014 v 10:12 | Reagovat

Díky za preklad :-)

9 Veru Veru | 17. května 2014 v 10:24 | Reagovat

Ó slaďouš! Díky za překlad.

10 Kika Kika | 17. května 2014 v 11:34 | Reagovat

Ďakujem za preklad :-)

11 Týna Týna | 17. května 2014 v 11:35 | Reagovat

Low má dobrý vkus na seriály a Marcus zas na skupiny - Guns N' Roses patří k mým oblíbencům (Axl za mlada ♥) :-D ... Tak šup šup Low, dej mu ještě šanci :)
Díky za překlad! :))

12 terysek terysek | 17. května 2014 v 12:23 | Reagovat

děkuju za překlad:)

13 Talie Talie | 17. května 2014 v 13:36 | Reagovat

Děkuji

14 zia zia | 17. května 2014 v 14:02 | Reagovat

Dakujem za preklad

15 Maribella Maribella | 17. května 2014 v 20:26 | Reagovat

Díky za překlad :-)

16 Kamča Kamča | 18. května 2014 v 14:51 | Reagovat

Moc děkuju za překlad :)))

17 Kikulka Kikulka | Web | 18. května 2014 v 20:49 | Reagovat

Nádherný příběh. Nemůžu se dočkat až se dovím, co bude dál. Moc děkuju za překlad. Anglické knihy jsou sice fajn, ale mnohem víc si užiju překlad do mateřštiny. Jsem ráda, že existují takoví lidé, kteří tomu věnují svůj čas. Ještě jednou děkuji moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama