BSL - 3.kapitola

9. května 2014 v 18:02 | Ivča (kor Monča) |  Jennifer L. Armentrout - Bitter Sweet Love
Kapitola 3


Údiv ovlivnil mé smysly. Část mě byla příliš překvapená, aby cokoli udělala. Chtěla jsem mu dát pěstí do čelisti. Jak se mě po tom všem opovážil políbit? Bez toho, aby řekl ahoj, proboha? Ale jemný dotek jeho rtů mě ohromil.
Řev mnoha hlasů se šířil místností a přehlušil všechno, kromě úderů mého srdce. Někde vzadu v hlavě jsem věděla, že to bylo součástí tradice. Polibek na ztvrzení žádosti před celým klanem, ale naposledy, co jsem si všimla, jsem nepřijímala kraviny. To mě vrátilo do reality.
Dez mě chytil pevněji na týlu a dal mi ruku okolo pasu, když jsem se začala snažit odtahovat. Více mi tlačil na rty, když si mě přitahoval k sobě. Každá myšlenka se rozsypala. Jeho hruď byla pevná a široká a jeho paže ocelově pevné, které jsem nemohla prolomit. Horko mi klesalo do břicha a v hrudníku mi silně bušilo srdce. Můj pulz se ještě zrychlil, když prohloubil polibek. Moje ruce nějak skončily na jeho ramenou a nesnažila jsem se ho odstrčit.
Moje první pusa…a to bylo všechno tak, jak jsem si to představovala, kromě toho, abych měla diváky. Ale bylo těžké brát je na vědomí, jejich povzbuzování a pískání. Mou již tak horkou pokožku spaloval oheň. Dezovy rty se pohybovaly proti mým a pevně se otevřely. Zalapala jsem po dechu a zajímalo mě, kde se naučil tak líbal. Žárlila jsem při té myšlence. Dobře. Nechci vědět, kde se to naučil.
Někdo si nahlas odkašlal. "I když jsem tak nadšený, že jsi rád, že vidíš mou dceru, věřím, že teď můžeš přestat."
Dez pomalu odtáhl rty, byl zadýchaný a těžce přitiskl čelo na moje. Při zběžném pohledu jsem si všimla, že má rozšířené zorničky a duhovky byly hluboce modré, jako zářící lazurit (ultramarín). Zavřel je a nepravidelně vydechl. "Jasmine."
Jeho hluboký hlas byl tak jiný, než jsem si pamatovala, prolomila jsem jeho objetí a trhla sebou dozadu. Ustoupila jsem dozadu, položila si ruce na rudé tváře a pak je spustila dolů a zkřížila si ruce na prsou. Byla jsem zmatená ze svých komplikovaných emocí. Štěstí. Zuřivost. Vzrušení. Chtíč. A pak znova zlost. Když to vše přidám k jeho náhlému znovuobjevení, nevím, jak to vyřešit.
Dezovy oči nikdy neopustily mou tvář. Ani na sekundu po polibku. Jeho pohled byl tak intenzivní, jako když jsem se k němu tiskla a byla jsem spalovaná jeho polibkem. Za ním se tyčily dveře na dvůr a měla jsem nutkání jimi utéct.
Okolo mě začalo brebentění, ale byla to otcova slova, která mě vrátila do reality.
"Tak je to ujednáno," řekl a moje čelist spadla na podlahu.
"Obřad bude -"
"Počkat!" spěchala jsem k otci. "Nic není ujednáno."
"Co prosím?"promluvil Dez a poprvé řekl dvě slova.
Ignorovala jsem ho. "Nic není ujednáno. Nesouhlasila jsem s žádostí."
Klan zmlkl. Netřeba dodávat, že to bylo ještě nepříjemnější.
Otec svraštil obočí a také jsem si byla plně vědoma Deze, který stál vedle mě. "Nevypadalo to, že bys před sekundou říkala ne."
Dez se dotkl mé ruky. "Jas -"
Udělalo se mi špatně, když použil mou přezdívku. Ustoupila jsem od něho a dívala se na něj. "Ne. Neříkej mi tak." Mluvila jsem tiše, ale věděla jsem, že nás ostatní slyší. Klan, který byl tvořen většinou muži, byl horší, než starší dámy a začaly pomluvy.
"Nemůžeš se vrátit do mého života a -"
"Dobře," řekl můj otec diplomaticky. "Myslím, že si vy dva potřebujete promluvit."
Zvedla jsem bradu. "Nejsem si jistá, jestli je o čem."
Dez se na mě chvíli díval, pak se podíval pryč a zatnul čelist.
"Jasmie, potřebujete termín. Máš sedm dní na rozhodnutí. Není žádný důvod, abys udělala neuvážené rozhodnutí."
"Moje rozhodnutí není -"
"Promluvíme si," přerušil mě Dez, vzal mě za ruku a pevně, ale jemně mě chytil. "A nebudeme potřebovat sedm dní."
Ošklivě jsem se na něj podívala. Byla jsem vysoká, ale i tak se nade mnou Dez tyčil. "Ach, je tak dobré vidět, že se tvoje arogance nezměnila."
Dez zvedl koutek úst. "Myslím, že zjistíš, že se hodně nezměnilo."
"Nemyslím si, že se opravdu zajímám." Snažila jsem se odtrhnout, ale on mě držel a jeho úšklebek se zvětšoval. "Vážně."
Oči mu zářily výzvou a něčím dalším, co jsem neuměla pojmenovat. "No, uvidíme."
Nebylo snadné najít soukromí v domě plném lidí, kteří očividně neměli nic lepšího na práci, než odposlouchávat a všechno ztěžovat. Mohli jsme jít nahoru do mého pokoje, nebo do toho, který býval jeho, ale to se zdálo příliš intimní a bylo by to na mě v tuto chvíli příliš. Již teď jsem byla mimo.
Skončili jsme venku na zahradě za naším domem. Měsíc se odrážel od kamenných zdí, které obklopovaly mírumilovnou zem. V takovou noc můžete najít mezi trnitými růžemi a jalovci pár, který se vytratil ven. Ne, že by se někdo potřeboval takto propašovat. Strážci byli téměř vždy pro dělání dětí, ale možná se jim zamlouvalo něco, co vypadalo tak nemravně. Upřímně řečeno, nevěděla jsem to.
"Vypadáš krásně."
Dívala jsem se na růže. V tu noc, vypadaly jejich lístky jako černý samet. "Opravdu si myslíš, že se takto někam dostaneš?"
"Nesnažím se nikam dostat." Jeho hlas byl najednou blíž a z toho uvědomění mi mravenčilo u páteře. "Je to pravda. Vždycky bylo na co koukat, ale sakra, jsi krásná, Jasmine."
Při jeho slovech mi poskočilo srdce a nezáleželo na tom, jak moc jsem chtěla zůstat v klidu. Chladný vzduch mi foukal do vlasů a způsobil, že okraj těch hloupých šatů se mi vznášel kolem lýtka.
"Podívej se na mě," přemlouval mě tichým, ale i trochu škádlivým tónem.
Převrátila jsem oči. "Uvnitř jsem to myslela vážně, Dezi. Nemáme o čem mluvit."
"Jsi si tím jistá?" Jeho teplo mě hřálo na zádech a to mě varovalo, jak blízko u mě stál. "Protože to, jak jsi mě líbala, mi říkalo něco jiného."
"Jak jsem tě líbala?" otočila jsem se a musela o krok ustoupit. Byl přímo tam. "Nepolíbila jsem tě, pitomče. Ty jsi políbil ."
"Technicky," zamumlal a při úderu srdce byl tak blízko, že jsme dýchali stejný vzduch. "Políbila jsi mě zpátky."
Ačkoli to mohla být pravda, zatratila jsem to dřív, než jsem to mohla přiznat. "Byla jsem příliš šokovaná, abych myslela jasně. Věř mi, nestane se to znova."
"Je to tak?"
Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vydechla. "Ano."
Sklonil hlavu, takže jsme se dívali do očí. "Musím nesouhlasit, Jas. To byla jen tvoje první pusa - a nebyla to ani opravdová pusa."
Pokud to nebyla opravdová pusa, jakou pusu, sakra, považoval za opravdovou? Otočila jsem se na podpatku a odešla.
Dez mě tiše následoval. "Neočekával jsem, že mě takto přivítáš."
Klesla mi brada, když jsem se zastavila před kamennou lavičkou. Pomalu jsem se otočila. "To myslíš vážně?"
Díval se na mě způsobem, z čehož mě zajímalo, jestli během své nepřítomnosti ztratil mozkové buňky. Dez nebyl hloupý. Byl úplný opak, tak jak to, že jej překvapila moje reakce?
Dívala jsem se na něj a bylo těžké sladit tento pohled s mladým mužem, kterého jsem znala s mužem, který stal přede mnou. V očích mě pálily slzy, a když jsem promluvila, můj hlas byl chraplavý. "Nemám ponětí, co se ti stalo."
Zavřel oči a ztuhl. "Jasmine -"
"Tři roky jsem nevěděla, jestli jsi naživu, nebo mrtvý!" Srdce se mi svíralo. "Žádný telefon. Ani e-mail nebo smska. Nic. Jak jsi mohl - " hlas se mi zlomil a otočila jsem hlavu a zhluboka se nadechla. "Nevěděla jsem, co si mám myslet."
Vzal mi tvář do dlaně a palcem mě hladil po tváři a pronásledoval něco podezřele mokrého. "Prosím, nebreč."
"Já nebrečím." Ustoupila jsem na stranu a rychle si utřela tváře. "Musí mrholit. Myslím, že to vypadá na déšť."
V jeho krásném obličeji bylo znát zalíbení, ale nechtěla jsem ho vidět. "Pořád jsi hrozná lhářka."
"Sklapni," zamumlala jsem a odkašlala si. "A ty nemáš nic, co bys řekl?"
Svraštil obočí. "Omlouvám se."
Civěla jsem na něj. "To je všechno?"
"Nepochopila bys to, Jas."
Založila jsem si ruce. "Ach, já nevím, možná bych tvoje vysvětlení pochopila, pokud bys mluvil pomalu a použil krátká slova."
Dezovy oči v tu chvíli zářily a pak pohasly. "Vím, že nejsi hloupá."
"Nevypadá to tak."
"Podívej, nejsem pyšný na to, že jsem odešel a neexistuje nic, do čeho bych se právě teď chtěl dostat." Projel si prsty svými vlasy, což způsobilo, že se mu vlasy mezi prsty narovnaly. "Můžeme to alespoň na chvíli odložit?"
Chtěla jsem mu říct ne, ale do jeho očí se plížila zranitelnost a tak moc jsem ho chtěla držet a přinutit ho říct mi všechno a neublížila bych mu. Zasloužil by si to, pokud bych to udělala, ale vzpomínka na něj, když mi brečel na rameni a držela se mě, jako bych byla jedinou kotvou v jeho světě, byla příliš čerstvá.
"Chyběla jsi mi, Jas. Nemáš ani ponětí," pokračoval a znova se ke mně natahoval, ale kousek přede mnou se zastavil. "Myslel jsem na tebe každý zatracený den. Jen jsem se chtěl vrátit k tobě a klanu. Ale více k tobě. Vždy k tobě."
Zavrtěla jsem hlavou a ještě pevněji se objímala, jako bych mohla udržet své srdce před vyskočení z mého hrudníku a dělání něčeho hloupého. "Nemyslím si, že to chápeš. Nemůžu zapomenout na ty tři roky. Nemůžu zapomenout, že jsi odešel, protože můj otec oznámil, že chce, abychom se spárovali. Jen protože ses rozhodl, že mě teď chceš po tom, co jsi, bůh ví'co dělal, si myslíš, že budu s tebou? Nejsem zoufalá."
"Počkat." Vyštěkl smíchy. "Myslíš si, že jsem odešel kvůli tomu? Jsi šílená?"
Směšně jsem se na něj podívala. "Tobě opravdu není pomoci."
"Kvůli tomu jsem neodešel, Jasmine. Můžeš mi věřit." Kráčel dopředu a zjistila jsem, že se nemůžu pohnout. "Nikdy bych ti nelhal."
"Ne," zašeptala jsem. "Prostě jsi odešel."
"Nemělo to nic společného s tím, co řekl tvůj otec. Slibuju." Konečky jeho prstů se dotkly mých tváří, ale já jsem byla pořád šokovaná. "Nech mě, abych ti to dokázal."
Naše pohledy se střetly a cítila jsem údery svého srdce v žilách a teplo jeho těla, jen když se mě dotkl. Dez sklonil hlavu a v krku se mi zadrhl dech. Znova se mě chystá políbit? Nemůžu ho nechat, ale taky nemůžu popřít hořkosladkou touhu, že chci něco, co by se snadno mohlo otočit a bodnout přesně tam, kde to bolí nejvíc.
Nepolíbil mě. "Chci tě a vím, že cítíš to samé. Ani jeden z nás se tak moc nezměnil. Věřím tomu. Chci tě."
Tolikrát jsem snila o tomto okamžiku během celých tří let a i předtím, když jsem byla dost stará na to, abych poznala, jak se s Dezem cítím. Ale pokud to, co říkal, byla pravda, tak proč mě opustil? Proč, neřekl nic, kromě: Omlouvám se? Přijetí omluvy by byla snadná cesta. Popravdě řečeno to bylo to, co chtělo mé srdce, ale nebyla to jediná věc, kterou jsem chtěla.
Zavřela jsem oči. "Já nevím."
"Sedm dní." Hladil mě nosem po tváři a jeho dech mě hřál na uchu, až jsem se zachvěla. "Dej mi těch sedm dní, Jas. Prosím."
Neřekl, proč odešel a nevyznával mi nehynoucí lásku, ale něco mě napadlo, a když se to zakořenilo, vzkvétalo. Jako očekávání u růže, že rozkvete. "Jen jednu podmínku a nic neslibuju."
Dez se zasmál a znělo to nesnesitelně, ale zároveň sexy. S mrknutím jsem otevřela oči. Byl takový i předtím? Přitiskl mi dlaň na tvář. "Jaká je podmínka?"
Zhluboka jsem se nadechla, soustředila se na má slova a ne na ruku, která byla na mé tváři. "Chci dělat věci."
Jehoočích vzplanuly a ztmavly. "Jaké věci?"
"Ne, ty které myslíš," řekla jsem suše, ačkoli pomyšlení na ty věci bylo zajímavé. "Nikdy jsem nikde nebyla a chci jet na místa. Chci vidět věci."
Zúžil oči, ale moje svaly se napnuly, když mě hladil na krku a hrozilo, že způsobí zmatek v tom, čeho jsem se snažila dosáhnout. "Kam chceš jet?"
"Do New Yorku, Washingtonu. Možná Philadelphie," řekla jsem rychle. "Chci procházet obchoďákem bez hordy mužů, kteří mě chrání. Chci se naučit, jak se řídi auto a nechci mít někoho, kdo se mě vzdá, když projdu přeměnou." Řízení nebylo nutné. Očividně. Měli jsme křídla. Mohli jsme létat, ale řízení…řízení bylo jasně lidské. "Chci se koupat nahá." V tu chvíli vypadal příliš ponořený do svých myšlenek a já jsem rychle pokračovala dál. "A chci…chci lovit démony."
"Jasmine, to je nepřijatelné. Démoni nejsou -"
"To jsou moje podmínky." Zvedla jsem ramena. Pocítila jsem malý pramínek viny. Využívala jsem ho, abych dostala to, co jsem chtěla a nebylo to správné, ale kdy bych dostala tuto šanci znova? Jako žena Strážkyně nebylo moc věcí, které jsem mohla dělat. "Ber je, nebo nech být."
Dlouze se na mě díval a byla jsem si jistá, že řekne ne. Pak bych ho asi zadusila ránou - věděla jsem, jak to udělat, protože mě to naučil. "A já mám sedm dní, abych ti pomohl to udělat?"
To nebylo ne. Moje naděje vzrostla. "Ano. Máš sedm dní a pak…no, uvidíme."
Dez si povzdychl, jako kdybych ho žádala, aby vyzvedl Titanik a pak mě políbil na čelo. "Dobře. Máš to mít."
 

50 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mirka Mirka | 9. května 2014 v 18:36 | Reagovat

Děkuji moc za překlad!!!

2 Kika Kika | 9. května 2014 v 19:12 | Reagovat

Ďakujem za preklad :-)

3 Maribella Maribella | 9. května 2014 v 20:02 | Reagovat

Díky za překlad :-)

4 Andy Andy | 9. května 2014 v 20:31 | Reagovat

Vypadá to zajímavě, těším se na pokračování. Moc díky, že to překládáte a i za provoz celého blogu :)

5 Petra Petra | 9. května 2014 v 20:47 | Reagovat

Děkuji moc za překlad

6 Sindy Sindy | 9. května 2014 v 22:11 | Reagovat

Jupíí.. teším sa moc.. s výberom knihy som absolútne spokojná :) a preklad je skvelý  Ďakujem ;-) :-D

7 viki viki | 9. května 2014 v 22:35 | Reagovat

Děkuji moc za překlad ! Vypadá to zajímavě !

8 zia zia | 9. května 2014 v 23:39 | Reagovat

Dakujem, je to super:-)

9 Radka Radka | 10. května 2014 v 9:54 | Reagovat

Děkuji za překlad.

10 iv iv | 10. května 2014 v 9:54 | Reagovat

no to bude ešte zábava a diky :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

11 Lenka Lenka | 10. května 2014 v 11:46 | Reagovat

zajímavá podmínka :D díky

12 zuzina zuzina | 10. května 2014 v 13:14 | Reagovat

ďakujem :)

13 Anetts Anetts | 10. května 2014 v 13:51 | Reagovat

juuuuu :-D začíná se my to hodně líbit ten kluk je docela drzej 3 roky se neviděj a hned ji dá pusu :-D :-D
dík za překlad :-)

14 Kamča Kamča | 10. května 2014 v 14:34 | Reagovat

Moc děkuju za překlad! :)))
Je to skvělý :-D

15 Ivet Ivet | 10. května 2014 v 18:16 | Reagovat

Vypadá to dobře :) Díky za překlad.

16 Tereza Tereza | 10. května 2014 v 22:57 | Reagovat

Děkuju.

17 Susan Susan | 11. května 2014 v 15:08 | Reagovat

ďakujem za preklad! :-)

18 klara klara | 11. května 2014 v 18:34 | Reagovat

dekuju za preklad

19 Zuzana Zuzana | 11. května 2014 v 22:24 | Reagovat

Ahojte :) som velmi vdačná že prekladate knihy :) ale všimla som si že teraz čoraz pomalšie pribúdaju kapitoli :o a to nie len z BSL ale aj ostatné knihy :O

20 Renca Renca | 12. května 2014 v 9:57 | Reagovat

Jo,to vypadá moc zajímavě. Už se hrozně těším na pokračování. Děkuji za překlad.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama