Origin - 28.kapitola 2/2

17. května 2014 v 21:24 | Janka (kor Majuš) |  Origin
*****


A pak bouřlivý potlesk přehlušil moje zaklení. Andrew byl nahoře, stojící před zatracenou pirátskou lodí, zářící, jako by mu někdo strčil do zadku jadernou zbraň, a lidé jásali?

Paris se zasmál, když se postavil vedle mně. "Hádám, že na ulicích Vegas viděli divnější věci."

Hm, měl pravdu. Jemné záblesky světel z foťáků blikaly v davu. Andrew, který byl zřejmě šoumen od srdce, se sehnul, a pak se narovnal. Trochu podskočil.

Převrátil jsem očima. Vážně?

"Páni," řekla Kat, paže jí klesly po stranách. "Opravdu to takhle zakončil?"

"Je čas, abych se připojil k zábavě," řekl Paris a vykročil vpřed. Dostal se k autu v dalším pruhu, k červenému BMW, které řídil muž ve středním věku, a pak vklouzl do své pravé podoby. Muž vyskočil z auta, klopýtající dozadu.

"Co to-?" řekl, zírající na Parise. "Co se to k čertu děje?"

Ve své pravé podobě Paris kličkoval mezi auty, mířící směrem k davu, který byl shromážděný před pirátskou lodí a Andrewem. Náhle se zastavil a jeho světlo jednou zapulsovalo, jasně a intenzivně. Vlna tepla z něj vyrazila, nutící několik čumilů rychle couvnout.

Dee vyskočila na jedno z aut několik stop dále. Stála vysoce a rovně, jemný vánek jí zvedal vlasy a házel jí je kolem obličeje. Během vteřin byla ve své pravé podobě. Pár v autě z něj vystřelil a spěchal k chodníku, kde se otočil a zíral na Dee s otevřenou pusou.

Dawson byl další. Zůstal blízko Beth a Ash, na druhé straně přeplněné cesty. Když na sebe vzal pravou podobu, několik lidí vydalo překvapený výkřik.

"Myslím to vážně, Kotě, zůstaň mi na blízku." Znovu přikývla.

V dálce jsem mohl slyšet helikoptéru. Nebylo pochyb, že se otáčela zpátky, aby znovu přeletěla nad bulvárem. Teď to bude opravdu zajímavé. Neklid mezi lidmi rostl, stávající se tak hustý, jako teplem ucpaný vzduch. Prosakoval do mě, až mě z toho začalo svědit tělo, když jsem ze sebe nechal sklouznout lidskou podobu.

Jako kdyby někdo stisknul univerzální tlačítko pro zastavení, lidi kolem nás se zdáli zamrzlí. Jejich ruce svíraly foťáky a mobily. Úžas v jejich výrazech se změnil z překvapeného na zmatený, a pak se do nich pomalu vplížil strach. Mnoho z nich si vyměnilo pohledy. Někteří se začali vzdalovat od Andrewa, ale nemohli se dostat daleko na přeplněných chodnících.

Musíme trochu přitlačit. Dawsonův hlas mi přešel myšlenkami. Vidíš nápis Treasure Island? Zničím ho.

Ujisti se, že se nikdo nezraní. Řekl jsem.

Dawson o krok couvl. Zvedl paži a vypadal, jako by se natahoval k obloze, aby popadl hvězdu. Ve vzduchu zapraskala energie, nabíjející jej statickou elektřinou. Zdroj vzplál, omotávající jeho paži jako had. Výbuch světla mu vystřelil z dlaně, sahající vysoce k obloze a závodící přes čtyři pruhy. Vyklenul se nad pirátskou lodí, zasahující bílou přepážku. Světlo explodovalo v záblesku, na chvíli proměňující noc v den. Energie se převalila přes nápis, a pak střelila dolů, rozšiřující se do očních důlků obří lebky pod nápisem a vybouchla na spršku jisker./ http://packdit.com/4-nights-treasure-island-flight-las-vegas-2/#.U3XW9z8U_IU /

Andrew si prohlížel Benátskou věž a všechna ta zlatá světla na jejím vrcholu. / http://maximtravel.com/archives/192 /

Obrátil se ke mně. Otočil jsem se v pase a přivolal Zdroj. Opravdu to bylo jako hezky se zhluboka nadechnout, když jste předtím byli několik minut pod vodou. Světlo se vyklenulo z mé ruky, vrážející do věže, a zničilo světla, která padala jako sprcha ohňostrojů.

Tehdy si lidi uvědomili, že tohle nebyla nějaká šou, optická iluze nebo něco, kolem čeho mohli jen tak postávat a ukazovat si na to. Možná nerozuměli tomu, co viděli, ale jakýkoliv instinkt, který měli, je v odezvě nakopl a vše to začalo být o přežití. O tom, dostat se pryč od velkého, zlého neznáma, zatímco se v tom samém čase pokoušeli fotit představení.

Zamiloval jsem si tu téměř vrozenou odpověď lidí, že chtěli všechno zachytit na film. Lidi spěchali jako mravenci, utíkající všemi směry, vzdávající se ve spěchu svých aut. Proudili z ulic, v záplavě různých tvarů a velikostí, strkající jeden do druhého a zakopávající o vlastní nohy. Nějaký chlápek vrazil do Kat, odtlačující ji tak od SUV. Na chvíli jsem ji v tom chaosu ztratil z dohledu. Spěchal jsem kupředu, oddělující lidi jako Rudé moře. Jejich vzrušené výkřiky již v mých uších zněly jako otravné bzučení.

Kat!

Její odpověď se ozvala v mé hlavě i nahlas. "Jsem tady!"

Klopýtala kolem ženy, která zamrzla přede mnou. Pohled šoku na ženině bledém obličeji ve mně vyburcoval trochu viny, ale pak byla Kat přede mnou, její oči rozšířené.

"Myslím, že už máme hodně lidské pozornosti," řekla, nadechující se.

Myslíš? Dotknul jsem se její paže, příliš nadšený z vítající jiskry, která cestovala z její kůže do mé.

Luc se objevil vedle nás, spolu s Archerem. "Neměli bychom některá auta odsunout z cesty?"

Dobrý nápad. Vemte Kat se sebou.

Soustředil jsem svou pozornost na řadu aut před námi. Čtyři pruhy. Všechny přeplněné vozidly od takových, které se rozpadaly, až po ty luxusní, které bych hrozně nerad co i jen poškrábal.

Archer se ke mně připojil. "Pomůžu."

Zabral jeden pruh, zatímco jsem se soustředil na jeden před Hummerem. Schopnost odrážet věci od nás byla jednodušší, než tahat je směrem k nám. Bylo to uvolnění energie, jako tlaková vlna. Předpažil jsem ruce a sledoval auto přede mnou, jak se začalo chvět, jeho ráfky řinčely a převody skřípaly. Pak se přesunulo na bok. Auta, jedno po druhém, klouzaly z cesty, jako by je neviditelný obr smetl rukou. Pokračoval jsem tak daleko, kam jsem dohlédl, a pak se stáhl, protože jsem věděl, že Daedalus si už musí být vědomý toho, co se děje.

Otočil jsem se zpátky k místu, kde stál Andrew a viděl ho, jak střílí výbuchy energie, jako by neměl nastat zítřek.

Schovaný za prázdným turistickým autobusem byl teenager a všechno natáčel na mobil. Trochu roztěkanosti mi kapalo žílami. Za pár vteřin bude tohle všechno na YouTube.

V dálce jsem mohl slyšet sirény. Když jsem si uvědomil, jak byl provoz za námi přeplněný, pochyboval jsem, že tady budou brzo.

"Podívejte!" zakřičela Kat a ukázala na oblohu.

Nad hlavami, helikoptéra kroužila nad dějištěm, svítící reflektory na místo, kde stál Andrew. Nebyli to vojáci. Symbol KTNV 13 News zdobil boční stranu helikoptéry. Zatraceně. Dostali se sem dřív než policie.

"Budou to vysílat naživo," řekla Kat a couvla. Její oči byly rozšířené. "Budou natáčet naživo. Bude to všude."

Nevím, proč mi to do téhle chvíle nedošlo. Ne, že bych úplně nepochopil, co bude tohle znamenat, ale když jsem tady viděl helikoptéru televizních zpráv, jak krouží nad bulvárem, věděl jsem, že to zasáhne domácnosti. Snímky budou posunuté do redakce a odtamtud to bude odesláno celému národu během vteřin. Vláda mohla tu a tam zničit pár videí, dokonce i stovky z nich, ale tohle? Tohle nemohla zastavit.

Právě teď lidé s největší pravděpodobností seděli před jejich televizemi, sledující tohle rozvíjet se a nemající ani ponětí, co opravdu viděli, ale věděli, že to, na co se dívali, bylo něco vážného.

"Něco epického," nadhodil Luc, což znamenalo, že byl nakukující bastard, protože se znovu hrabal v mé hlavě. "Dokázals to, člověče. Tohle nemůžou zakamuflovat. Svět bude vědět, že lidé nejsou jediná forma života, která si užívá na téhle planetě."

Jo, bude to...epické. Můj pohled putoval po silnici. Pořád tady byli lidi, kteří byli zaměření na to, co Andrew a Dawson dělali. Oba dva svištěli sem a tam po cestě, prakticky přeskakující přes auta za námi jako mimozemská verze videohry se žabkami. To bylo to, co lidi na celém světě viděli. Nebyl způsob, jak by se tohle dalo vysvětlit. Daedalus bude šílet.

"To jsi chtěl, ne?" zamračil se Archer, když nějaký muž běžel přes ulici. "Zveřejnit to. Dostals-"

Tmavá helikoptéra vletěla mezi dva obrovské hotely, jako velký černý pták. Nemusel jsem být génius, abych si uvědomil, že to byla vojenská helikoptéra. Letěla nám nad hlavami, ale nesvítila žádnými reflektory, jako to dělala helikoptéra televizních zpráv, sledující Dawsonovy a Andrewovy pohyby. Obkroužila Treasure Island, mizející za širokým hotelem. Pocit neklidu zesílil.

Natáhl jsem se, omotal prsty kolem Katina zápěstí a v té samé chvíli zakřičel na Dawsona. Zastavil se na vrchu červeného BMW, krčící se ve své pravé podobě. Když zjistil, co vidím, vystřelil od auta, popadl Dee z auta za ním a stáhnul ji na cestu. Udělal to v pravý čas.

Černý pták se vracel zpátky, zvedající se vysoko na obloze, když letěl bokem, jako by se připravoval na...

"Tohle se mi nelíbí," řekl Luc, kráčející dozadu. "Archere. Nemyslíš-"

Nejdřív jsem viděl jiskřičku ze spodu vojenského ptáka. Nebylo to nic. Jenom velmi malý záblesk světla a neměl by mi zchladit vnitřnosti ani mě zastavit v mých stopách. Co vyšlo z helikoptéry, se pohybovalo příliš rychle, než aby to lidské oči zachytily. Proud bílého kouře na tmavě modré obloze mi řekl všechno, co jsem potřeboval vědět.

Otočil jsem se a stáhl překvapenou Kat ke své hrudi. Svalil jsem nás na teplý chodník a stočil své tělo na její. Hlasitá rána způsobila, že sebou v mém náručí trhla, a já jsem utáhl sevření. Hrůza se v mých střevech usadila jako kameny. Hněv byl v mých žílách jako kyselina.

Helikoptéra zpráv se nevyzpytatelně točila, když kouř stoupal z jejího ocasu. Vířila oblohou, její reflektory ozařovaly a tlumily pirátskou loď. Helikoptéra se nepřestávala točit, padající z oblohy, mířící přímo na Treasure Island.

Exploze zakolísala auty. Kat zakřičela, když se otočila v mém náručí, pokoušející se vzhlédnout. Ale nechtěl jsem, aby to viděla. Držel jsem ji na zemi, tisknoucí si její obličej k hrudi. Věděl jsem, že byl můj dotek horký a musel být takhle dlouho téměř nesnesitelný, ale nechtěl jsem, aby tohle viděla.

Ach můj Bože! Něčí myšlenky zrcadlily ty mé. Dawsonovy? Deeiny? Archerovy? Lucovy? Jednoho z Thompsonových? Nevěděl jsem.

Plameny šlehaly ze středu hotelu v oranžové záři, která se rychle plížila chvějící se konstrukcí. Zvedly se chocholy hustého kouře a zatemnily oblohu.

Archer ztuhl vedle Hummeru. "Udělali to. Sakra. Sestřelili helikoptéru. Armáda sestřelila nevinné lidi."
 

26 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 MichaelTaylor MichaelTaylor | E-mail | Web | 27. května 2017 v 4:57 | Reagovat

Držel jsem ji na zemi, tisknoucí si její obličej k hrudi. Věděl jsem, že byl můj dotek horký a musel být takhle dlouho téměř nesnesitelný, ale nechtěl jsem, aby tohle viděla. Really? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama