Origin - 29.kapitola 2/2

17. května 2014 v 21:27 | Janka (kor Majuš) |  Origin
*****


O vteřinu později jsem ležela na zádech, vzduch z plic vyražen, a zírala jsem do chráněného obličeje. Můj dech se zadrhl, a na chvíli jsem neměla ponětí, co dělat. Byla jsem zmražená, chycená mezí nevírou a hrůzou. Paris byl mrtvý. Andrew byl mrtvý. A ústí podivně vypadající zbraně mířilo přímo do mého obličeje.



"Ani nepřemýšlej, že se hneš," řekl tlumený hlas.



Můj mozek přestal zpracovávat věci normální rychlostí. Když jsem vzhlédla a moje vlastní rozšířené oči se zrcadlily v taktické přilbě, moje lidská část vypnula. Bublal ve mně vztek a to bylo dobré. Nebyl to strach ani panika, ani zármutek. Byla to síla.



Výkřik, který se ve mně budoval, ten druh výkřiku, jaký zanechal otisk na okolí ještě desetiletí později, jsem uvolnila. Nevím, jak jsem to udělala, ale voják a zbraň už nebyly nade mnou.



Všude kolem mě, vozidla zařinčely, posunuly se dopředu, a převrátily se. Sklo popraskalo, pak explodovalo, bombardovalo cestu a mě maličkými střepy. Jemné zářezy bolesti nebyly nic. Kdo ví, kam šel voják? Prostě zmizel a to bylo vše, na čem záleželo. Vytáhla jsem se na nohy a rozhlédla se kolem. Z Treasure Island a Caesarova paláce sálal oheň. Z Mirage se kouřilo. / http://www.photos4travel.com/travel-guides/las-vegas/pictures/mirage /



Okna z aut byla vyražená. Těla ležela na ulici. Nikdy předtím jsem neviděla takovou zkázu, ne ve skutečném životě. Hledala jsem Daemona a přátelé. Nejprve jsem našla Daemona. Bojoval s Arumem a nebyli nic víc, než čmouha černé a bílé. Archer bojoval s Arumem z bazénu a Dee z jeho hloubek vytahovala Andrewovo bezvládné tělo. Voda jí stékala po obličeji a lpěla na jejích vlasech. Dostala jej přes opěrnou zeď a omotala kolem něj ruce. Ta scéna způsobila, že každá moje část bolela.



Obrátila jsem se k místu, kde Ash pořád hlídala Beth. Byla v lidské podobě a vypadalo to, že váhá, jestli dělat to, co slíbila Dawsonovi nebo jít za svým bratrem.



To bylo něco, co jsem mohla zvládnout i já. Mohla jsem udržet Beth v bezpečí a Ash mohla jít, kam potřebovala. Vojenský vrtulník kroužil kolem, bránící mi v postupu. Archer se objevil odnikud. Zdroj z něho sálal jako vlna světla a on rozhodil ruce. Výbuch čistého bílého světla zasáhl spodní část vrtulníku, posílající ho směrem k jednomu z kasin. Náraz byl ohlušující a výsledná ohnivá koule rozzářila noční oblohu. Otočila jsem se k místu, kde stál, ale už byl pryč, jako nějaký zatracený kouzelník. Ježíši.



Zabořila jsem prsty do popraskaného chodníku a sledovala jsem cestu k Beth a Ash. Luc zaměstnával vojáky. Alespoň to, co z nich zbylo. Byl tady takový strašlivý zápach, z něhož se mi převracel žaludek, a já jsem si vzpomněla, co můžou dělat původní. Jak se zdá, malé ďábelské spouštěče ohně mohly být přidané na jejich podivný seznam popisu.



Rozběhla jsem se, utíkající kolem převraceného auta. Bethina hlava střelila mým směrem. Ruce měla ochranitelsky omotané kolem svého pasu. Vypadala vyděšeně. Prošla jsem kolem spadlé palmy a byla jsem tak blízko. A pak jsem ztratila zem pod nohama a letěla zpátky. Narazila jsem do dodávky; náraz mi otřásl tělem a hlava se mi zvrátila dozadu. Šípy bolesti vystřelily mou páteří. Můj pohled se zatemnil, když jsem sklouzla na cestu. Prokrista. To bolelo. Pomalu jsem zamrkala, pokoušející se vyjasnit si vidění.



Zasténala jsem, převrátila se na bok a položila ruce na roztříštěný asfalt. Moje paže se zatřásla, když jsem se pokusila vytáhnout se nahoru. Moje vnitřnosti mi připadaly otřesené a přemístěné. Potřebovala jsem se dostat...



Temnota se mi vplížila do okraje vidění. Trvalo mi vteřinu, než jsem si uvědomila, že to nebylo proto, že jsem byla na pokraji omdlení. Na pažích mi naskočila husí kůže. Něco chladného se ke mně přitisklo. Arum.



Vyrovnala jsem své tělo a vlezla pod dodávku, vyhledávající pár vteřin navíc, abych znovu získala svou sílu a stabilitu. Zápach oleje a kouře mi ucpal hrdlo. Zavřela jsem oči, když jsem klouzala po cestě, ignorující, jak mi asfalt dřel kůži. Dostala jsem se na druhou stranu a plazila se kolem limuzíny, svírající nárazník, abych se zvedla. Dodávka se začala otřásat, a pak vyletěla do vzduchu. Už nic nebránilo Arumovi v cestě.



Arum stál v jeho lidské podobě, bledý a přízračně nádherný, chladná a netečná krása, která mi kradla dech a zároveň mě odpuzovala. Pomalý, znervózňující úsměv zkroutil jeho rty a bylo to, jako bych byla zasažená mrazivým vzduchem. Nepromluvil, když zvedl ruce. Vzduch vířil kolem mě, když jsem klopýtala dozadu. Za mnou se třásly palmy a kov sténal. Vítr hučel a v poslední vteřině jsem uhnula. Stromy byly vyvrácené z kořenů, kroutící se směrem k Arumovi. Auto mi vyklouzlo ze sevření, jako by ho vtahoval. Turistický stojan na brožury se točil ve vzduchu. Kusy cesty se zvedly, chvíli se vznášely, a pak k němu letěly. Ozval se ostrý výkřik, který mi trhal uši. Proletěla kolem mě žena, mizející za Arumem. Další zmačkané tělo se přidalo k těm na zemi.



Byl jako svoje osobní černá díra, vtahující všechno kolem a přitahující to k sobě. Já jsem nebyla výjimkou. Nezáleželo na tom, jak tvrdě jsem se zarývala do země, moje chodidla se táhly po cestě. Jeho ledové prsty se mi omotaly kolem hrdla a on sklonil hlavu k mé. Nemohla jsem si vzpomenout, jestli jsem už někdy předtím viděla oči Aruma. Měly ten nejbledší odstín modré, jako by z nich byla smazaná všechna barva.



"Co to tady máme?" Arum promluvil nahlas. Zhluboka se nadechl, zavírající oči, jako by mě mohl ochutnat. "Hybrid. Chutné."



Rozhodně se mi nezamlouvalo být mezigalaktickou večerní svačinou. Napřáhla jsem ruku, natahující se po Zdroji, ale Arumova volná ruka mi sevřela zápěstí, jeho uchopení trestající. Srdce mi skočilo až do krku, když se jeho ledová tvář opřela o mou. Jeho rty se pohybovaly blízko mého ucha, posílající mnou záchvěv odporu.



"Tohle by mohlo bolet. Trochu," řekl, a pak se drsně zasmál. "Dobře. Mohlo by to bolet hodně."



Chystal se krmit. A ta malá část mého mozku, která pořád fungovala, si myslela, že tohle byl zatracený způsob, jak zemřít. Po tom všem, Daedalus, zbraně, kulky a vše ostatní, budu vysátá dosucha? Všechno ve mně se stáhlo, směsí strachu a vzteku, odporu a paniky. Rozmotalo se to jako stlačená pružina, šlehající ze mě. Prolétla mnou energie, zintenzívnila mé smysly. Vycítila jsem proti sobě Aruma. Ucítila jsem, jak sladil ústa s mými, vzdálený jen několik nepatrných centimetrů. Cítila jsem jeho nádech, hluboké zachvění síly otevírající se uvnitř něj. A pocítila jsem mrazící, sající táhnutí, které se natáhlo hluboko do mě, zarývající se malými háčky.



Položila jsem ruku na Arumovu hruď a ten příval energie mě opustil, jako když je vzduch vyražen z vašich plic jedinou ránou. Mezi tím a Arumem nebyl žádný prostor, nic, co by zmenšilo efekt. Zdroj ze mě vystřelil a hned zasáhl Aruma. Záblesk světla ze mě do něj byl intenzivní. Energie explodovala, odhazující nás od sebe. Hvězdy udělaly přemety.



Narazila jsem na chodník bokem a přetočila se na záda. Arum byl pozastavený ve vzduchu, jeho paže a nohy doširoka roztažené. Jeho tělo se otřáslo jednou, pak dvakrát. Skvrna světla na jeho hrudi, značka, kterou po sobě zanechal Zdroj, přecházela jeho tělem malými štěrbinami bílých prasklin, zahrnující celé jeho tělo. Roztříštil se na tisíce malých kousků.



Svaté mimozemské děti...



Když jsem se postavila na nohy a otočila se v pase, moje oči se setkaly s očima mladého muže. Vypadal jako někdo, kdo pracoval na autopilotovi, vidící všechno, ale ne úplně rozumějící, čeho byl svědkem. Tak trochu jsem s ním soucítila. Byla jsem si jistá, že jsem měla ten samý "co to sakra" pohled, když jsem viděla Daemona zastavit náklaďák a uvědomila si, že jsem se nezabývala něčím lidským. Pravděpodobně jsem ten pohled měla i teď. Můj pohled poklesl. V jeho rukách s bílými klouby byl smartphone. Všechno, zachytil všechno na svůj mobil. Konkrétně můj obličej. V té chvíli to byla hloupá věc, abych se tím zabývala, hlavně zvažujíc všechno ostatní, co musel zachytit, ale přemýšlela jsem, že tohle video bude sdíleno na internetu, šířící se jako virus, jako ty zatracené spamy, které zahlcují počítače.



Tohle nebyl způsob, jak jsem chtěla, aby se máma dozvěděla, že jsem byla naživu. Možná teda ne naživu a v pořádku, ale rozhodně jsem se poflakovala kolem. Ale bylo příliš pozdě.



Vykročila jsem ke klukovi, abych mu sebrala telefon, ale ten si to všiml a utekl. Mohla jsem za ním běžet, ale museli jsme vyřešit důležitější problémy. Všude byl zápach kouře a smrti.



Klopýtala jsem k místu, kde jsem všechny viděla naposledy, používající červený turistický autobus jako útočiště. Všechno mě bolelo na buněčné úrovni, když jsem si prohlížela škody.



Ty zbraně s projektily čisté energie nebyly neškodné, i když nezasáhly Luxena nebo hybrida. Pouliční světla byly zlomené na dvě části nebo roztavené, připravené ke zhroucení. Plameny ohně rozzařovaly celou ulici. Na cestě byla rozházená těla. Přecházela jsem kolem nich, dělající grimasy na rozpuštěné a spálené oblečení, na zubaté díry a spálenou kůži. Zdálo se zbytečné, že bylo tolik nevinných mrtvých. Luxeni zářily jako chodící žárovky, a dokonce i my hybridi jsme byli docela očividní. Bylo to, jako by se vojáci nestarali, kolik jich zemře z vlastních řad. Byli šílení?



A já věděla, jak tohle vláda otočí: Že to byla naše chyba, že Luxeni byli vinní, i když oni udeřili jako první, beroucí nevinné životy. Při pohledu na všechna mrtvá těla se mi převrátil žaludek, ale pořád jsem mezi nimi přecházela, dokud jsem necítila teplo šířící se mou šíjí. Zvedla jsem hlavu a uviděla Daemona v jeho lidské podobě, bojující s vojákem. Moje srdce poskočilo, když se vojákovi podařil přímý úder, ale Daemon se vzchopil a sejmul ho jedním úderem. Vzhlédl, jeho pohled se uzamknul s mým. Jeho vlasy byly vlhké, přilepené na jeho čele a spáncích. Jeho oči zářily jako diamanty. Přes tvář mu přešla úleva a potřásl hlavou, emoce v jeho očích nesnesitelné.



Dále po ulici vystřelilo červené světlo, připomínající mi, jak neuvěřitelně nebezpečné ulice pořád byly. Postoupila jsem o krok dopředu, viděla jsem Ash a Beth přecházející kolem převráceného teréňáku. Byla jsem šťastná, že jsem je pořád viděla stát, i když z Ashiných očí volně proudily slzy. Její bratr... Nadechla jsem se. Tolik...



"Kat!" zařval Daemon.



Silné paže mě uchopily zezadu. Instinkt bojovat a zápasit mě nakopl, ale byla jsem stáhnuta dozadu chvíli předtím, než červený záblesk střelil přesně na místo, kde jsem stála. Projektil čisté energie proletěl kolem, mířící přímo k Beth. Slyšela jsem Dawsonův rozzuřený křik a čas se zpomalil, dokud se pomalu neplazil. Paže kolem mě trochu povolily. Archerův hlas mi řval do ucha. Daemon běžel mezi auty.



Ash se otočila k Beth, pohybující se neuvěřitelně rychle, tak rychle jako kulka. Její paže se kolem ní omotaly a otočila se, odstrkující Beth z cesty. Střela trefila Ash do zad. Světlo jí vystřelilo páteří, sledující síť jejich žil. Její hlava se zvrátila a kolena se pod ní podlomila. Spadla dopředu, ale postrádala eleganci, která se u ní vždycky zdála přirozená. Nepohnula se.



Uvolnila jsem se z Archerova sevření, přicházející k ní najednou s Daemonem. Uchopil její ramena, přetáčející ji. Třpytivě modrá tekutina jí vytekla z úst, když se její hlava propadla přes Daemonovu paži. Někde zazněl mužský výkřik přerušený odporným křupnutím.



"Ash," řekl Daemon a trochu s ní zatřásl. "Ash."



Její oči byly upřené na nekonečnou oblohu nad námi. Jedna moje část to už věděla, ale můj mozek to odmítl přijmout. Ash a já bychom nikdy nebyly přítelkyně. Pravděpodobně bychom se nedostaly ani na úroveň přátelských nepřítelkyň, ale byla neuvěřitelně silná, tvrdohlavá a upřímně jsem si myslela, že bude jako šváb, přežívající jaderný spad. Ale ta nádherná lidská podoba, a ty bolestně ohromující rysy zeslábly v jemné záři, která rychle temněla. V Daemonových pažích z Ash již nic nezbylo, jenom skořápka průhledné kůže a úzkých žil.



"Ne," zašeptala jsem, zírající na Daemona. Jeho tělo se zachvělo.



"Sakra," řekl Dawson. Jeho paže objímaly tiše plakající Beth.



"Ona-" Beth polkla. "Zachránila mi život."



Stojící vedle Dawsona si Dee přitiskla ruce na pusu. Neřekla nic, ale všechno bylo vyryté na jejím obličeji.



"Lidi, vážně musíme-" Luc se objevil za Daemonem, odmlčující se s přísným zamračením. "Zatraceně."



Zvedla jsem hlavu, nemající ani ponětí, co říct. A bylo by zbytečné, kdybych něco řekla. Auto nebo něco jiného někde vybouchlo.



"Asi o blok dál mám velké SUV, vejdou se tam všichni," začal Luc. "Musíme jít, zatímco je cesta volná. Pošlou víc vojáků a já je nebudu schopný znovu sejmout. A vy taky ne. Dochází nám dech."



"Nemůžeme je tady nechat," hádal se prudce Daemon.



Archer se připojil. "Nemáme na výběr. Zůstaneme tady ještě chvíli déle a dopadneme stejně. Kat dopadne stejně."



Sval v Daemonově čelisti se zatnul a moje srdce pro něj bolelo. Vyrůstali s Thompsonovými a já věděla, že nějaká Daemonova část Ash milovala. Ne stejným způsobem, jakým miloval mě, ale ne méně důležitým.



"Nechci tady nechat Parise," řekl Luc a zachytil Daemonův pohled. "Nezaslouží si být tady nechán, ale nemáme na výběr."



Něco se v Daemonově hlavě muselo spojit, protože jemně položil Ash na zem a postavil se. Následovala jsem jeho vedení.



"Kde je auto?" zeptal se tvrdým hlasem. Luc pokynul dolů ulicí.



Natáhla jsem se k Daemonovi a on mě vzal za ruku.



Před pár minutami nás bylo deset. Teď nás temnou cestou posypanou spálenými auty, těly a trosky běželo jenom sedm. Pořád jsem pohybovala nohama, odmítající dovolit si nad věcmi přemýšlet.



Luc našel Dodge Journey a náklaďák, ale teď jsme potřebovali jenom jedno z aut. To uvědomění mnou poslalo bodavou bolest zármutku. Archer si sedl za volant Journey a Luc dopředu vedle něj.



"Honem," naléhal Luc. "Pořád je tam vepředu provoz, ale pohybuje se a zátaras je pryč. Lidi prchají z města. Měli bychom se ztratit v davu."



Dawson pomohl Beth na jedné straně auta, zatímco jsme Daemon a já šli z druhé. Vylezli jsme dozadu a Dee se připojila k Dawsonovi a Beth v prostřední řadě. Dveře nebyly ještě zavřené, když Archer vyjel.



V mém těle se usadila strnulost, když jsem se na sedadle otočila, zírající ze zadního okna, zatímco jsme se hnali kolem aut a těsně se vyhýbali vyděšeným lidem na ulicích. Opouštěli jsme město, nechávající Parise, Andrewa a Ash za sebou. Pořád jsem zírala ze zadního okna a sledovala, jak Vegas hoří.
 

44 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Maribella Maribella | 17. května 2014 v 21:32 | Reagovat

Děkuji moc za překlad :-)

2 Maty Maty | 17. května 2014 v 21:41 | Reagovat

Moc díky za další překlady :-D

3 iv iv | 17. května 2014 v 21:52 | Reagovat

no do hája tak toto bola katastrofa Bože všetci súrodenci úplne mŕtvy tak toto som vôbec nečakala ako niežeby som milovala Ash alebo Andrewa a k tomu ešte aj Paris ale aj tak a diiiiky :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

4 Tess Tess | 17. května 2014 v 21:59 | Reagovat

Děkuji za překlad. ;-)
A prosím kolik je kapitol ? :-)

5 Majuš Majuš | 17. května 2014 v 22:03 | Reagovat

[4]:Zostávajú už len 2. Jedna dlhá ako... A druhá je kratučká.

6 Petra Petra | 17. května 2014 v 22:06 | Reagovat

Děkuji moc za překlad

7 Terka Terka | 17. května 2014 v 23:42 | Reagovat

No do háje zelenýho, tak to byl masakr!!! Moc se těším na další kapošku!

8 Kailegh Kailegh | 17. května 2014 v 23:59 | Reagovat

Neeee Paris, neee Andrew a neee - ac neuveritelne - Ash. O_O
a Beth je TEHOTNA je to iste... :-?
dakujem za preklad a korekciu.
bol to hotovy masaker

9 Anetts Anetts | 18. května 2014 v 0:05 | Reagovat

no tyjo tak to bylo hrůza!! O_O  O_O  [:tired:] chudák Andrew Paris a Ash vždycky jsem si myslela že to byla nafoukaná koza ale obětovala se pro Beth tak nakonec asi nebyla tak špatná [:tired:] aspoň že se nic nestalo Archerovi :-D a Daemonovi samozřejmě :-P
Díky za překlad :-)

10 zia zia | 18. května 2014 v 0:23 | Reagovat

Dakujem za skvely preklad a korekturu :-) tak to bol riadny masaker O_O  O_O vazne sila O_O je mi luto vsetkych co neprezili aj ked Ash :-? No neviem...:-)

11 Evudar Evudar | 18. května 2014 v 6:20 | Reagovat

Tak, to je síla. Sice Ash nemusím, ale přece jen byla velikou součástí děje.
Díky za překlad. :-)

12 Blacky Blacky | E-mail | 18. května 2014 v 6:53 | Reagovat

no dakujem za prekald. a za to, že ste to takto pekne dali spolu, zblaznila by som sa. ste zlaticka

13 Žanet Žanet | 18. května 2014 v 10:41 | Reagovat

To akože prečo všetci museli zomrieť? Vidím, že autorka nám v tejto časti uštedrila pekné zvraty. Veľmi pekne ďakujem za preklad. :-D

14 Adel Adel | 18. května 2014 v 10:43 | Reagovat

Děkuji za skvělý překlad ;-)

15 GG GG | 18. května 2014 v 10:50 | Reagovat

Díky za pokračování. :-)

16 Julka Julka | 18. května 2014 v 10:53 | Reagovat

Bože, to bol masaker. Ďakujem za skvelý preklad a aj za to, že ste nám to dali celé a nie po častiach. :-D Po týchto posledných kapitolách sa neodvažujem ani pomyslieť, čo nás čaká v Oppositione. :-?

17 Mia Mia | 18. května 2014 v 10:54 | Reagovat

Díky za pokračování :-)

18 Link Link | 18. května 2014 v 10:59 | Reagovat

Super! Moc děkuji za překlad. :-D

19 Nelinka Nelinka | 18. května 2014 v 11:01 | Reagovat

Ďakujem za skvele preložený masaker! :-P Ste moje jednotky. :-D

20 Barča Barča | 18. května 2014 v 11:01 | Reagovat

[8]: Tehotná Beth napadla už aj mňa aj keď by som chcela tehotnú Kat :-D Ael toto som nečakala Ash bola síce mrcha ale bude mi tam chýbať...a Andrewa som si tiež obľúbila [:tired:] Ďakujem za preklad aj korektúru :-)

21 Hanka Hanka | 18. května 2014 v 11:03 | Reagovat

Děkuji za překlad ;-)

22 Mary Mary | 18. května 2014 v 11:10 | Reagovat

Děkuji za překlad, už se těším na další! :-P

23 KW KW | 18. května 2014 v 11:12 | Reagovat

Dakujem za skvely preklad aj korekturu:-)

24 Kelly Kelly | 18. května 2014 v 11:16 | Reagovat

Děkuji za pokračování :)

25 Silvia Silvia | 18. května 2014 v 11:20 | Reagovat

Strašne moc ďakujem. Už chcem pokračovanie. :-D

26 Sima Sima | 18. května 2014 v 11:23 | Reagovat

Díky moc, nemůžu se dočkat další kapitoly :-D

27 Stella Stella | 18. května 2014 v 11:26 | Reagovat

Moc děkuji za překlad. :-D

28 Aďa Aďa | 18. května 2014 v 11:34 | Reagovat

Ďakujem za preklad , teším sa na pokračovanie! :-)

29 Paťa Paťa | 18. května 2014 v 11:52 | Reagovat

Ďakujem kočeny, skvelý preklad ;-)

30 Katka Katka | 18. května 2014 v 11:53 | Reagovat

Masaker! Masaker! Masaker! ďakujem za preklad. ;-)

31 Lenka Lenka | 18. května 2014 v 13:21 | Reagovat

Ďakujem za pokračovanie :-)

32 Kamča Kamča | 18. května 2014 v 13:36 | Reagovat

Strašne moc ďakujem. Teším sa na pokračovanie. :-D

33 Jani Jani | 18. května 2014 v 13:40 | Reagovat

Ďakujem za preklad! :-)

34 Sara Sara | 18. května 2014 v 14:00 | Reagovat

Skvělé, díky moc za další pokračování :-P

35 Vierka Vierka | 18. května 2014 v 14:02 | Reagovat

Kriste, ja neverím vlastným očiam! Aby sa to takto otočilo v priebehu chvíle? Veď len teraz sme sa tešili z ich svadby a teraz toľkí ľudia zomreli? ? ? Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie, aj keď už fakt netuším, čo mám očakávať v tých dvoch zostávajúcich kapitolách... :-?

36 Christa Christa | 18. května 2014 v 14:03 | Reagovat

Ďakujem za preklad! ...ale Paris mi bude chýbať! :-(

37 Lea Lea | 18. května 2014 v 14:05 | Reagovat

Ďakujem za preklad a korektúru ;-)

38 Milka Milka | 18. května 2014 v 14:07 | Reagovat

veľmi pekne vám ďakujem. :-P úžasný preklad, aj keď to bolo naozaj kruté... :-x

39 Cica Cica | 18. května 2014 v 14:15 | Reagovat

Veľmi pekne ďakujem za preklad. :-D Vedela som, že sa niečo... :-(

40 Iveta Iveta | 18. května 2014 v 15:20 | Reagovat

Som zvedavá ako to skončí. Ďakujem za preklad ;-)

41 Kytka.P Kytka.P | 18. května 2014 v 19:38 | Reagovat

Díky že pokačujete v překladu :-)

42 Lenide Lenide | 19. května 2014 v 2:38 | Reagovat

Paris sa obetoval aby zachránil Luca, a Ash, aby zachránila Beth...to bolo od nich pekné. Paris ho mal rád a Ash už stratila oboch bratov..
Najlepšie je že Thomsonoví vlastne za nič nemohli, ako že Deadalus len pre Blackovcov... a nakoniec sú všetci traja mŕtvy... :-|

43 Renca Renca | 19. května 2014 v 7:50 | Reagovat

Uf to bylo něco. Mockrát děkuji za překlad.

44 Míša Míša | 21. května 2014 v 14:11 | Reagovat

Díky za překlad

45 Majuš Majuš | 23. května 2014 v 21:34 | Reagovat

Prepáčte opätovné zdržanie, ale mala som menší problém s pc. Zajtra dostanete obe kapitoly.

46 Aňas Aňas | E-mail | 24. května 2014 v 15:45 | Reagovat

Řekne mi prosím někdo kolik zbývá ještě kapitol??

47 Kytka.P Kytka.P | 24. května 2014 v 15:47 | Reagovat

[46]: Pokud jsem četla dobře tak poslední dvě. 8-)

48 Majuš Majuš | 24. května 2014 v 17:47 | Reagovat

[46]:Kytka.P ti to napísala správne. Už sú len dve kapitoly a už som ich aj odoslala. ;-)

49 Aňas Aňas | 24. května 2014 v 18:21 | Reagovat

Promin. Ja su trochu natvrdla ale dekuji!! A dekuji za preklady vsech dilu![48]: :-D

50 Majuš Majuš | 24. května 2014 v 21:02 | Reagovat

[49]: Nie je zač :-D A prestaň, nie každý vždy číta komentáre a ja som si tiež presne nepamätala, koľko to má kapitol ;-)

51 Aňas Aňas | 26. května 2014 v 15:35 | Reagovat

[50]: :-D Nevím jestli mi nejak blbne počítač nebo internet ale nenaskočila tu ještě ta dylší kapitola :-(

52 Majuš Majuš | 26. května 2014 v 18:22 | Reagovat

[51]: Nie, nič ti neblbne. Marti má od soboty tie dve posledné kapitoly u seba v pošte, a fakt neviem, prečo ich nepridala. :-( Ale na druhej strane, nepribudla žiadna kapitola zo žiadnej knihy od 18.5., tak v tom bude niečo iné... :-?

53 Monča Monča | 27. května 2014 v 8:58 | Reagovat

prosim poslala bys mi celou knihu na email? 2monca2@seznam.cz dekuji

54 Majuš Majuš | 27. května 2014 v 21:14 | Reagovat

[53]:Môžem ti poslať akurát anglickú verziu, pretože preklad nemám posťahovaný do jedného súboru, takže si budeš musieť okopírovať jednotlivé kapitoly z blogu.

55 Majuš Majuš | 30. května 2014 v 16:40 | Reagovat

ANI JANKA, ANI JA, VÁS NECHCEME NECHAŤ ČAKAŤ NA KONIEC ORIGINU, KEĎ NIK NEVIE, KOĽKO BUDETE MUSEŤ ČAKAŤ, TAKŽE SA POKÚSIM VÁM VLOŽIŤ POSLEDNÉ DVE KAPITOLY SEM DO KOMENTÁROV A DÚFAM, ŽE SA TO PODARÍ! ;-)

56 Majuš Majuš | 30. května 2014 v 16:45 | Reagovat

30.KAPITOLA-1.ČASŤ-KATY
Jízda byla tichá a napjatá. Kromě faktu, že se každý díval přes rameno, očekávající vojenskou armádu, že nám bude za patami, nikdo nevěděl, co říct nebo jestli vůbec něco mohlo být řečeno.
Otočila jsem se v Daemonových pažích a přitiskla mu obličej k hrudi. Vdechla jsem bohatou vůni dřeva. Pach smrti a zkázy na něm nepřetrval a za to jsem byla vděčná. Když jsem zavřela oči a zadržela dech, dokud jsem neztratila pár mozkových buněk, mohla jsem si téměř představit, že jsme jenom jeli pouští.
Neobtěžoval se s bezpečnostním pásem. V nějakém momentu mě odtáhl od zadního okna a usadil mě mezi svá stehna. Nevadilo mi to. Víc než cokoliv, jeho objetí uzemňovalo následky. A myslím, že to taky potřeboval.
Přála jsem si, abych mohla být uvnitř jeho hlavy, a právě teď bych věděla, co si myslí. Pohladila jsem ho palcem na místě, kde bylo srdce, bezmyšlenkovitě mu na hrudi kreslící zvláštní tvary. Doufala jsem, že ho nesžírala vina. Nic z toho, co se stalo-úmrtí-nebyla jeho chyba. Chtěla jsem mu to říct, ale taky jsem nechtěla prolomit mlčení. Zdálo se, že každý v autě pro někoho truchlil.
S Andrewem ani Ash jsem si nebyla blízká, a Parise jsem neznala tak dobře, ale jejich smrt tím nebolela o nic méně. Každý z nich zemřel, když zachraňoval někoho jiného a většina lidí nikdy nebude znát jejich jména nebo to, co obětovali. Ale my jo. Jejich ztráta na nás všech zanechá značku na dlouho, pokud ne na věčnost.
Daemonova ruka mě hladila po zádech a zamotala se do mých nepořádných vlasů, dokud se jeho prsty neotřely o můj zátylek. Trochu se posunul, a pak jsem cítila jeho rty na čele. Moje sevření na jeho tričku se tisklo k mé hrudi.
Natáhla jsem se, moje rty přejely přes jeho ucho. "Miluju tě tak moc."
Jeho tělo se napjalo, a pak uvolnilo. "Děkuji."
Nejistá, za co mi děkoval, jsem se k němu přitiskla, poslouchající jeho srdce stabilně bít. Každá moje část bolela a já byla unavená, ale spánek se zdál nemožný.
Po dvou hodinách Luc řekl, že zamířit do Arizony by bylo příliš riskantní a moc blízko Vegas. Ani jsem si nevšimla, jakým směrem jsme jeli. Bylo další místo, které vlastnil, v jednom z největších měst v Idahu, něco, co se jmenovalo Coeur d'Alene. Dalších patnáct hodin odsud.
Dee pak promluvila, ptající se, jak to, že měl tolik nemovitostí, když měl sotva patnáct. Myslela jsem si, že to byla velmi dobrá otázka.
"Takový druh klubu, jaký provozuju, vydělává hodně peněz, a laskavosti taky nejsou levné," řekl. "Takže si rád nechávám možnosti otevřené a vlastním ve Státech pár skrytých děr. Nikdy nevíte, kdy je budete potřebovat."
Zdálo se, že Dee jeho odpověď akceptovala. A opravdu, měli jsme na výběr?
Jednou jsme zastavili, abychom natankovali, někde v severním Utahu následující ráno. Dawson a Daemon šli dovnitř, aby sebrali pití a jídlo, ale ne bez toho, aby změnili svůj vzhled. Zbytek nás zůstal za tónovanými skly, zatímco Archer plnil nádrž, držící hlavu nízko pod baseballovou čepicí, kterou našel v autě.
Příliš nervózní, abych seděla nehybně, jsem se naklonila a zkontrolovala Bethany.
"Spí," řekla tiše Dee. "Nechápu, jak může spát. Nemyslím si, že já ještě někdy budu."
"Je mi to líto." Položila jsem ruku na zadní část jejího sedadla. "Vážně. Vím, že sis s nimi byla blízká a přeju si...přeju si, aby bylo hodně věcí jinak."
"Já taky," řekla a položila ruku na mou. Tváří spočinula na sedadle a několikrát zamrkala. Její oči byly zamlžené. "Nic z tohohle se nezdá skutečné. Nebo to jen mně?"
"Ne jenom tobě." Stiskla jsem jí ruku. "Pořád si myslím, že se probudím."
"A vzbudíš se v době před plesem, před pár měsíci, co?"
Přikývla jsem, ale tenhle druh zbožných přání byl jen jednosměrný lístek do Downersvilleu.
Daemon a Dawson se vrátili s rukama plnýma tašek. Když byl Archer znovu za volantem, začali rozdělovat nápoje a svačiny. Daemon mi podal malý zelený balíček cibulových křupek.
Můj dech bude neodolatelný. "Díky."
"Jen se mě chvíli nepokoušej líbat," řekl.
Usmála jsem se, a zdálo se mi to zvláštní, ale jeho oči zajiskřily, když jsem to udělala, a já věděla, že pravidlo žádného líbání nevydrží moc dlouho. Ne, když měl v očích ten pohled. "Slyšels v samoobsluze něco zajímavého?" zeptala jsem se, zvědavá.
Daemon a Dawson si vyměnili rychlé pohledy. Nemohla jsem to rozluštit, ale hned jsem začala být podezíravá, když Daemon potřásl hlavou. "Nic důležitého."
Moje oči se zúžily. Vyklenul na mě obočí. "Daemone."
Povzdechl si. "Za pultem byla televize, vysílající naživo z Vegas. Bylo to ztlumené, takže jsem nemohl slyšet, co říkali."
"Nic víc?"
Chvíli byl zticha. "Několik lidí, čekajících na placení, mluvilo o mimozemšťanech a o tom, jak vždycky měli podezření, že to vláda kamufluje. Říkali něco hloupého o UFO, které viděli v Roswellu v padesátých letech. Upřímně řečeno, přestal jsem poslouchat."
Trochu jsem se uvolnila. To byly dobré zprávy. Alespoň nebyla žádná zmínka o lynčujících davech, lovících mimozemšťany.
Většinu dne jsme cestovali, ale i když jsme byli víc a víc mil od Vegas, napětí nepovolilo. Bude trvat dlouho, než se budou všichni z nás cítit opravdu pohodlně.
První, čeho jsem si v severním Idahu všimla, byly vysoké jedle a majestátní horské úbočí v dálce. Město blízko velkého, hlubokého jezera bylo malé, ve srovnání s Vegas, ale pořád rušné. Projeli jsme kolem vstupu do rezortu a já se pokoušela soustředit se na pokyny, které dával Luc Archerovi, ale v pokynech jsem byla na hovno. Ztratila jsem se při "na křižovatce zaboč doprava."
Za dalších asi patnáct minut jsme byli na okraji národního lesa. A pokud jsem si myslela, že Petersburg byl uprostřed ničeho, tak jsem ještě nic neviděla. Auto nadskakovalo na úzké cestě obklopené jedlemi a jinými stromy, které vypadaly dokonale pro vánoční dekorace.
"Myslím, že by nás tady mohl sežrat medvěd," poznamenal Daemon, když zíral z okna.
"No, může se to stát, ale nebudeš se muset starat o příliš mnoho Arumů." Luc se otočil na sedadle a blýskl unaveným úsměvem. "Tohle místo má přírodní nánosy křemence a není tady žádný Luxen, o kterém bych věděl."
Daemon přikývl. "To je dobré."
"Arumové...myslíte, že se objevili náhodou?" zeptala se Dee.
"Vůbec ne," odpověděl Archer, dívající se na vteřinu do zpětného zrcátka. Zlehka se usmál, myslím, že kvůli Beth. "Daedalus má Arumy v záloze a volá je, když Luxeni...překročí hranici. V Coloradu byl nějaký problém, těsně předtím, jak vás chytili v Mount Weather. Nějaká dáma byla v nesprávném čase na nesprávném místě, a tak poslali Aruma."
"Potkals ho," řekl Luc, dívající se na Daemona. "Víš, ten Arum v mém klubu, se kterým jste vedli ty silácké řeči? Jo, byl povolán DOD, aby se postaral o jeden z problémů."
Podívala jsem se na Daemona, který trénoval důležitý zamračený výraz. "Nevypadal, že by se staral o problém."
Lucův úsměv byl zčásti záhadný, zčásti smutný. "Záleží na tom, z jakého hlediska se na to díváš." Odmlčel se, otáčející se zpátky. "Tak by to řekl Paris."
Znovu jsem se uvelebila v ohbí Daemonovy paže, plánující zeptat se ho na to později. Vozidlo v zatáčce zpomalilo a části srubu vykukovaly zpoza jedlí. Byl to obrovský, velmi drahý srub, který měl dvě patra a velikost dvou domů. Lucův klub musel vydělávat překvapivě dobře. Vozidlo zastavilo před garážovými vraty. Luc vyskočil ven a poskakoval kolem předku auta. Zastavil se před dveřmi, otevřel klávesnici a naťukal kód rychlými, mrštnými prsty. Dveře se hladce otevřely.

57 Majuš Majuš | 30. května 2014 v 16:46 | Reagovat

"Pojďte dovnitř," zavolal a podlezl pod otevírajícími se dveřmi.
Nemohla jsem se dočkat, až vylezu z auta, když vjíždělo do garáže. Můj zadek byl znecitlivělý a moje nohy trochu roztřesené, když jsem chodidla položila na cement. Znovu jsem si rozproudila krev v těle a vyšla ven z garáže do slunečního světla. Bylo značně chladno na to, že byl srpen. Nebo bylo září? Neměla jsem tušení, jaký byl měsíc, ne ještě den.
Ale bylo tady nádherně. Jediný zvuk bylo štěbetání ptáků a šustění lesních tvorů. Obloha měla pěkný odstín modré. Jo, bylo tady hezky a připomínalo mi to...domov.
Daemon ke mně přišel zezadu a ovinul mi paže kolem pasu. Sklonil se ke mně a spočinul bradou na vrcholu mé hlavy. "Neutíkej takhle."
"Já neutíkám. Jen jsem vyšla z garáže," řekla jsem a položila ruce na jeho silná předloktí.
Sklonil hlavu a strniště na jeho tváři mě pošimralo. "Právě teď je to příliš daleko."
Jindy bych ho něčím odepsala a korunovala ho za totálního ňoumu, ale po tom všem jsem chápala, jaký důvod byl za tím. Otočila jsem se v jeho náručí, položila svoje paže pod jeho a kolem jeho pasu. "Už všichni prozkoumávají dům?"
"Jo. Luc mluvil o tom, že někdo z nás se později vrátí do města a nakoupí jídlo, než bude pozdě. Vypadá to tak, že tady nějakou chvíli budeme zalezlí."
Silně jsem ho stiskla. "Nechci, abys šel."
"Já vím." Natáhl se a uhladil mi vlasy z obličeje. "Ale jenom Dawson a já můžeme změnit svůj vzhled. A já ho nenechám jít samotného, a Dee taky nepustím."
Zhluboka jsem se nadechla a napjala ramena. Chtěla jsem zuřivě křičet. "Dobře."
"Dobře? Nehodíš po mě ďábelský pohled Kotěte?"
Potřásla jsem hlavou, soustředěná na jeho hruď. Vplížila se náhlá emoce a zasekla se mi v hrdle.
"Peklo muselo zamrznout." Jeho prsty se mi rozprostřely na tváři. "Hej-"
Přitiskla jsem se ještě víc k němu, položila hlavu na jeho hruď a mé prsty se mu zabořily do boků. Jedna paže mu sklouzla na můj pas a držel mě blízko.
"Omlouvám se," řekla jsem a těžce polkla.
"Stalo se toho hodně, Kotě. Není potřeba se omlouvat. Všichni děláme, co můžeme."
Zvedla jsem hlavu a zamrkala zpátky slzy. "A ty? Jsi v pořádku?" Tiše se na mě díval. "Neobviňuješ se z toho, co se stalo ve Vegas, že ne? Nebyla to tvoje chyba. Nic z toho."
Daemon byl dlouho zticha. "Byl to můj nápad."
Moje srdce se těžce převrátilo. "Ale my všichni jsme souhlasili."
"Možná jsme mohli udělat něco jiného." Podíval se jinam se sevřeným hrdlem. Za koutky úst mu napjatě tahalo. "Celou cestu jsem si to přehrával v hlavě. Jaké jiné možnosti jsme měli?"
"Neměli jsme žádné." Chtěla jsem vlézt do jeho nitra a nějak to zlepšit.
"Jsi si tím jistá?" Jeho hlas byl tichý. "Neměli jsme moc času si to promyslet."
"Neměli jsme žádný čas."
Daemon pomalu přikývl, oči zúžené a zaměřené na řadu stromů. "Ash, Andrew, a Paris si to nezasloužili. Vím, že s tím souhlasili a znali rizika, ale nemůžu uvěřit, že jsou-"
Narovnala jsem se a sevřela mu tváře. Bolest se mi rozšířila hrudí, stávající se fyzickou. "Je mi to tak líto, Daemone. Přeju si, aby bylo něco víc, co bych mohla říct. Vím, že ti byli jako rodina. A vím, že pro tebe znamenali svět. Jejich smrt ale není tvoje vina. Prosím, nemysli si to. Nemohla jsem-"
Umlčel mě polibkem. Sladkým, něžným polibkem, který zastínil má slova.
"Musím ti něco říct," řekl. "Možná mě pak budeš nenávidět."
"Cože?" Odtáhla jsem se, vůbec nečekající tuhle poznámku. "Nemohla bych tě nenávidět."
Naklonil hlavu na stranu. "Na začátku jsem ti dal mnoho důvodů, abys mě nenáviděla."
"Jo, dal, ale to bylo na začátku. Teď už ne."
"Ještě jsi neslyšela, co ti musím říct."
"Na tom nezáleží." Tak trochu jsem ho chtěla praštit do obličeje za to, že to vůbec naznačil.
"Záleží." Nadechl se. "Víš, když se ve Vegas začínalo všechno hroutit, měl jsem pochybnosti. Když jsem viděl, jak sejmuli Parise, pak Andrewa a Ash, ptal jsem se sám sebe, jestli bych tohle udělal znovu stejně, i kdybych znal rizika."
"Daemone-"
"Pravdou je, že když jsem vystoupil z auta, rizika jsem znal. Věděl jsem, že lidi můžou zemřít, a nezastavilo mě to. A když jsem vzhlédl a uviděl tě tam stát, živou a v pořádku, věděl jsem, že bych to udělal znovu." Jeho jasné smaragdové oči se na mě usadily. "Udělal bych to, Kat. Jak neuvěřitelně sobecké to je? Jak zvrácené? Myslím, že tím si zasloužím docela hodně tvého odporu."
"Ne," řekla jsem, a pak to řekla znovu. "Chápu, co říkáš, Daemone. Nenutí mě to nenávidět tě."
Jeho čelist se zatnula. "Mělo by."
"Hele, nevím, co na to říct. Je to stoprocentně správné? Pravděpodobně ne. Ale rozumím tomu. Rozumím, proč Matthew vydal Dawsona a Bethany, a pak se pokusil vydat nás. Všichni děláme šílené věci, abychom ochránili ty, které milujeme. Nemusí to být správné, ale...ale je to, co to je."
Zíral na mě.
"A nemůžeš se tím ubíjet. Ne, když jsi mi ty sám řekl, že se nemohu ubíjet tím, co se stalo s Adamem kvůli rozhodnutím, které jsem udělala."
Můj dech byl roztřesený. Chtěla jsem smazat tu bolest v jeho očích, to ublížení.
"Nemohla bych tě nenávidět. Nikdy. Miluju tě, bez ohledu na cokoliv. A nezáleží na tom, co se stane v budoucnu, nebo co se stalo v minulosti." Slzy pálily mé oči. "Vždycky tě budu milovat. A jsme v tomhle společně. To se nikdy nezmění. Rozumíš?" Když neřekl nic, moje srdce vynechalo úder. "Daemone?"
Pohnul se tak rychle, že mě překvapil. Znovu mě políbil. Nebylo to sladké a něžné, jako ten poslední polibek. Bylo to divoké, intenzivní a mocné, poděkování a příslib v jednom.
Ten polibek mě roztříštil, a pak znovu poskládal. Jeho polibek...no, tvořil mně. Daemon mě tvořil. A kvůli tomu jsem věděla, že to bylo oboustranné.
Daemon byl stvořený pro mě. A já jsem byla stvořená pro Daemona.

58 Majuš Majuš | 30. května 2014 v 16:48 | Reagovat

30.KAPITOLA-2.ČASŤ-DAEMON
Výlet do města s Dawsonem byl překvapivě klidný. Rychle jsme vešli a vyšli z obchodu. Ale nebylo možné, abychom se vyhnuli novinám s obrázky zářících postav, protože byly všude, nebo abychom nezaslechli rozhovory lidí, když jsme čekali v řadě.
Něco z toho bylo prostě šílené, ale napětí obalilo lidi i v tomhle obchodě, v malém městě usazeném naproti jezeru, na hony vzdáleném od Vegas. Z toho, co jsme zjistili, vláda ještě neudělala žádné oficiální oznámení s výjimkou vyhlášení stavu nouze v Nevadě a označení "hrůzostrašných akcí" za teroristický čin.
A věci se zhorší. Ne jenom z hlediska lidí, ale i z hlediska Luxenů. Většina z nich neměla problém žít v utajení. To jsme jim teď překazili. A pak tady byli ti, kteří využijí zmatku, jak řekl Luc. Nemohl jsem si pomoct, ale přemýšlel jsem nad Ethanem Whitem a jeho varováním.
Bylo pozdě, když jsme se vrátili zpátky do srubu, a Kat s Dee dělaly špagety. Vařila spíš Kat, protože Dee se pokoušela ohřát všechno svýma rukama, což mělo obvykle katastrofální následky. Beth pomáhala s česnekovým chlebem, a bylo dobré vidět ji vzhůru a pohybovat se kolem. Málem jsem si nemohl vzpomenout, jaká byla před Daedalusem. Věděl jsem, že byla tehdy víc upovídaná. A taky se víc usmívala.
Později jsem pomohl Kat uklidit. Ona nádobí myla, já ho utíral. Kuchyně byla vybavená myčkou na nádobí, něčím, na co měl Luc potřebu upozornit, ale myslím, že ten zdlouhavý úkol byl uklidňující. Ani jeden z nás nepromluvil. Bylo na tom něco intimního, když se naše lokty a ruce o sebe otíraly.
Nějak se Kat na nos dostal chomáč bublinek z pěny. Setřel jsem ho a ona se usmála, a, sakra, její úsměvy byly jako vyhřívat se na slunci. Donutily mě cítit a přemýšlet nad tolika věcmi, včetně nad několika vážně banálními, které bych pravděpodobně nikdy neřekl nahlas.
Sotva držela oči otevřené, když jsme skončili. Zavedl jsem ji do obývacího pokoje a ona se svalila na pohovku.
"Kam jdeš?" zeptala se.
"Dokončím věci v kuchyni." Zakryl jsem ji starou přešívanou dekou. "Odpočiň si. Hned budu zpátky."
Zamířil jsem přes společenskou místnost a mohl jsem slyšet Archera a Dee spolu mluvit v jednom z pokojů. Byl jsem připravený tam vpadnout, ale nakonec jsem se zastavil. Zavřel jsem oči a tiše zaklel. Dee si potřebovala s někým promluvit. Jen jsem si přál, aby to nebyl Archer. Stál jsem v tmavé chodbě, zíral na křiklavé dřevěné obložení a jen Bůh ví, jak dlouho jsem tam trčel, než jsem se přinutil vrátit se do kuchyně.
Dee ho ale nevezme do Olive Garden. To byla moje hranice. Sebral jsem mokrou utěrku, položil ji na stůl a uklidil Lucův nepořádek. Jeho dětské stravovací návyky a špagety nešly dohromady. Když jsem skončil, podíval jsem se na hodiny. Byla téměř půlnoc.
"Lhal jsi Kat."
Otočil jsem se za zvukem Dawsonova hlasu. Věděl jsem, o čem mluví. "Udělal bys to samé."
"To je sice pravda, ale dozví se to, dříve nebo později."
Zvedl jsem z pultu láhev vody a svá další slova jsem volil opatrně. "Poslední věc, kterou chci, aby právě teď věděla, je, že je její obličej v národních zprávách. Místo toho, aby byla znepokojená tím, co to znamená pro ni, bude se strachovat o svou mámu a...s tím teď nemůžeme nic udělat."
Dawson se opřel o pult a překřížil si ruce. Zíral na mě a já zíral na něj. Věděl jsem, co ten pohled znamená. Snížené obočí a odhodlaně zatnutá čelist. Povzdechl jsem si.
"Co?" dožadoval jsem se.
"Vím, nad čím přemýšlíš."
Poklepal jsem prsty po láhvi s vodou. "Víš?"
"Právě proto si tady hraješ na hospodyňku. Přemýšlíš, co jsi začal."
Dlouho jsem neodpověděl. "Jo, přemýšlím."
"To rozhodnutí nebylo jenom tvé. Bylo to rozhodnutí nás všech. My všichni jsme to udělali." Dawson se odmlčel a hleděl oknem nad dřezem do temné prázdnoty, která obklopovala srub. "Udělal bych to znovu."
"Opravdu? I kdybys věděl, že Ash a Andrew zemřou?"
Říct jejich jména mi způsobovalo ostrou bolest.
Přejel si rukou přes vlasy. "Nemyslím si, že chceš, abych na to odpověděl."
Přikývl jsem. Odpověděli bychom stejně. Co to o nás vypovídalo?
Dawson těžce vydechl. "Ale je to na hovno. Bože, byli jako rodina. Bez nich už to nebude stejné. Nezasloužili si takhle zemřít."
Promnul jsem si čelist. "A Matthew-"
"Srát na Matthewa," vyplivl se zúženýma očima.
Odsunul jsem láhev stranou a sledoval svého bratra. "Tak trochu jsme provedli tu samou věc, brácho. Riskovali jsme lidské životy, abychom chránili Dee a holky."
Potřásl hlavou. "To je jiné."
"Vážně?"
Dawson neodpověděl hned. "No, tak srát na nás."
Suše jsem se zasmál. "Jo, srát na nás."
Jeho rty sebou škubly, když se na mě podíval. "Člověče, co, ksakru, uděláme?"
Otevřel jsem pusu, ale znovu jsem se zasmál. "Kdo to, do prdele, ví? Hádám, že musíme počkat, a uvidíme, jaký spad to bude mít. Musím vymyslet, jak to udělat, aby v tomhle Kat vypadala jako nevinná oběť. Nemůže se skrývat navždycky."
"Nikdo z nás nemůže," řekl vážně. Pak dodal: "Dal bych cokoliv za to, abych věděl, co si právě teď myslí Starší."
"To je jednoduché. Pravděpodobně chtějí naše hlavy."
Pokrčil rameny a trvalo nějakou chvíli, než znovu promluvil. Ať se chystal říct cokoliv, věděl jsem, že si tím nebyl jistý. Jeho ústa na tom chvíli pracovala.
"Vím, že teď není ta nejlepší doba, abych ti to řekl. Sakra, nejsem si jistý, jestli pro tohle vůbec existuje nějaký vhodný okamžik, ale vypadá to, že po tom, co se stalo s Ash a Andrewem, bych prostě měl držet jazyk za zuby."
Moje svaly se napjaly. "Prostě to vyklop, Dawsone."
"Dobře. Fajn. Potřebuju ti to říct, protože, no, myslím si, že by to měl vědět i někdo jiný, než my." Špičky jeho lícních kostí zrudly a vážně jsem neměl ponětí, kam tahle konverzace směřovala. "Zejména, když věci začnou postupovat a-"
"Dawsone."
Zhluboka se nadechl a řekl tři slova, která mi vyrazila dech. "Beth je těhotná."
Moje pusa se otevřela, ale nevyšla žádná slova. Opravdu, vůbec žádná slova.
Všechno vyletělo z Dawsona ve spěchu. "Jo, takže je těhotná. Proto byla tolik unavená a nechtěl jsem, aby něco dělala, když jsme byli ve Vegas. Bylo to příliš riskantní. A cestování ji opravdu vyčerpalo, ale...ale jo, budeme mít dítě."
Zíral jsem na něj. "Do-"
"Já vím." Jeho obličej rozzářil úsměv.
"Prdele," dokončil jsem. Pak jsem potřásl hlavou. "Teda, chci říct...gratuluji."
"Díky." Přesunul svou váhu.
Málem jsem se zeptal, jak Beth otěhotněla, ale zastavil jsem se, než jsem vyslovil takovou blbou otázku. "Páni. Vy...vy budete mít dítě?"
"Jo."
Sevřel jsem okraje pultu. Byl jsem ohromený a taky jsem byl totální kretén, protože jediné, na co jsem mohl myslet, byly ty děti v Daedalusu. Původní.
Dítě Luxena a hybridky, tak vzácné, že kdyby se o tom dozvěděl Daedalus... Nemohl jsem tu myšlenku dokončit.

59 Majuš Majuš | 30. května 2014 v 16:49 | Reagovat

Dawson roztřeseně vydechl. "Dobře. Řekni něco jiného."
"Ehm, jak...jak dlouho je těhotná?"
Je to to, na co se lidi za normálních okolností ptali?
Jeho ramena se uvolnila. "Kolem tří měsíců."
Zatraceně. Museli mít setsakramentské shledání.
"Jsi naštvaný, že jo?" zeptal se.
"Cože? Ne. Nejsem naštvaný. Jen nevím, co na to všechno říct."
A pořád jsem přemýšlel o tom, že za šest měsíců tady budeme mít dítě, které bude moct usmažit mozkové buňky pouze jedinou myšlenkou, pokud nedostane svůj dudlík.
"Jen jsem to nečekal."
"Já ani Beth taky ne. Neplánovali jsme to. Prostě se to...stalo." Jeho hruď se ostře zvedla. "Vím, že mít dítě v tomhle věku není tak docela chytré, ale stalo se to a uděláme všechno, co bude v našich silách. Já...já už ho miluju víc než cokoliv."
"Jeho?"
Dawsonův úsměv byl zčásti neohrabaný, zčásti veselý. "Můžeme mít i holku, ale říkám mu "on". Beth to dohání k šílenství."
Přinutil jsem se k úsměvu. Zdálo se, že neví nic o Původních. Bylo možné, že Beth o tom taky nic nevěděla? Pokud jo, neměli tušení, co se chystali přivést na tenhle svět. Chtěl jsem něco říct, ale zarazil jsem se. Teď nebyl ten správný čas.
"Vím, že to bude těžké," pokračoval. "Nemůžeme jít k běžnému doktorovi. Vím to a děsí mě to."
"Hej." Odstrčil jsem se od pultu a položil mu ruku na rameno. "Bude to v pořádku. Beth a dítě budou v pořádku. Nějak to vyřešíme."
Dawsonův úsměv úlevy byl očividný. Neměl jsem ponětí, jak tohle vyřešíme, ale ženy měly děti bez doktorů už od počátku. Nemohlo to být tak těžké, nebo jo? Chtěl jsem se po té myšlence praštit do obličeje. Porod mě neskutečně děsil.
Ještě chvíli jsme si povídali a slíbil jsem mu, že to udržím v tajnosti. Nebyli připravení sdílet tuhle novinku se všemi a tomu jsem rozuměl. Kat a já jsme taky nikomu neřekli, že jsme se tak nějak vzali.
Svatba. Miminko. Mimozemšťani ve Vegas. Šílený svět se blížil ke svému konci.
Pořád jsem se cítil šokovaně, když jsem zamířil do obývacího pokoje. Zastavil jsem před pohovkou, kde byla Kat stočená do klubíčka proti ramenu pohovky, deku měla skrčenou pod bradou. Spala. Sklonil jsem se, opatrně ji zvedl a položil si ji do klína, její nohy rozprostřené mezi mýma. Zavrtěla se, přetočila se na bok, ale zůstala spát.
Hodiny jsem se díval z okna do tmy. Nyní jsme rozhodně museli něco udělat. Ne jen utíkat a skrývat se. To bude téměř nemožné. Svět teď o nás věděl. Odteď budou věci už jen nebezpečnější. A za pár měsíců se budeme starat o dítě. Dítě, které může způsobit obrovskou spoušť. Museli jsme něco udělat. Museli jsme se postavit na odpor, změnit budoucnost, nebo pak nebudeme mít žádnou budoucnost my.
Pohladil jsem rukou Kat po páteři a prsty jí stočil kolem zátylku. Sklonil jsem bradu a políbil ji na čelo. Ospale zamumlala mé jméno a moje hruď se sevřela stupněm emoce, kterou jsem k ní cítil.
Opřel jsem se o pohovku a pokračoval v hledění z okna do temnoty. Nejistota zítřka nad námi nejasně visela jako bouřkový mrak, ale byla jedna věc, kterou jsem si byl zcela jistý. Bylo to něco zlověstnějšího než neznámo, co na nás všechny čekalo. Lidi i Luxeni po nás budou pátrat. A pokud si mysleli, že odhalení pravdy světu byla nejextrémnější věc, kterou jsem mohl udělat, abych ochránil ty, co miluji, pak ještě nic neviděli.
Neměli ponětí, čeho jsem byl opravdu schopný.

60 Majuš Majuš | 30. května 2014 v 16:49 | Reagovat

31.KAPITOLA-KATY
Mlhavě jsem si uvědomovala, jak Daemon přišel k pohovce a přitulil se ke mně, ale to nebylo to, co mě probudilo o několik hodin později. Někdy během noci se jeho paže kolem mě napjaly, téměř mě udusily. A byl ve své pravé podobě.
I když to bylo nádherné, bylo to taky horké a oslepující. Zápasila jsem, abych uvolnila jeho sevření, kroutila jsem se mu v náručí, mhouřící oči před jasnou září.
"Daemone, vzbuď se. Ty-"
S trhnutím se probudil a posadil se tak rychle, že jsem málem spadla na podlahu. Světlo se ztlumilo a byl zpátky ve své lidské podobě, na jeho obličeji zmatený výraz.
"To se mi nestalo od té doby, co jsem byl dítě, že jsem se změnil do své pravé podoby, aniž bych si to uvědomil."
Pohladila jsem ho po paži. "Možná ze stresu?"
Potřásl hlavou, jeho pohled mířil někam za moje rameno. Jeho výraz napjatý. "Nevím. To-"
Nahoře zazněly kroky a během několika vteřin byli všichni dole, vypadající stejně tak mimo, jako Daemon.
Vymotala jsem se z jeho objetí, odstrčila jsem přikrývku a vstala. "Něco se děje, že jo?"
Dee se přesunula k oknu a odtáhla tenké závěsy. "Nevím, ale cítím-"
"Vzbudil jsem se myslící si, že někdo volá mé jméno." Dawson objal Beth kolem ramen. "A zářil jsem."
"To i já," řekl Daemon a vstal.
Luc si přešel rukou přes rozcuchané vlasy. V pyžamu konečně vypadal na svůj věk. "Cítím se svědivě."
"Já taky," poznamenal Archer potichu. Promnul si čelist a mžoural do tmy přes okna chaty.
Podívala jsem se na Beth a ta jen pokrčila rameny. Zdálo se, že my dvě jsme byli jediné, které necítili nic z toho, co přivedlo Luxeny a Původní do stavu zmatení.
Najednou ztuhli. Všichni, kromě Beth a mě. Jeden po druhém, Daemon, Dawson a Dee, se na krátkou chvíli proměnili do jejích pravých podob, a pak obnovili svou lidskou podobu. Bylo to tak rychlé, tak okamžité, že to vypadalo, jako by na malou chvíli mezi nás zavítalo slunce.
"Něco se děje," řekl Luc, otáčející se. Zamířil k předním dveřím. "Něco velkého se děje."
Vyšel ven a všichni ho následovali. Vstoupila jsem do chladného nočního vzduchu, držící se blízko u Daemona, když kráčel po štěrkové cestě před verandou, a pak přešel na trávu. Chladná stébla byla měkká pod mýma bosýma nohama. Podivné zachvění si propracovalo cestu mou páteří, a pak mými nervovými zakončeními. Pocit uvědomění mi napjal svaly v krku, když Luc kráčel dál po kousku čisté země. Okraje lesa se zdály temné a nekonečné, zcela neobyvatelné v nejtemnějších hodinách noci.
"Něco cítím," řekla Beth, její hlas byl sotva šepot. Podívala se na mě. "Cítíš to?"
Přikývla jsem, nejistá si, co přesně jsem cítila, ale Daemon vedle mě ztuhl, a pak jsem cítila, jak se tep v jeho hrudi zrychlil, což nakoplo i můj.
"Ne," zašeptal.
Malý záblesk světla v dálce rozzářil oblohu.
Vzduch se mi zaseknul v hrdle, když jsem sledovala, jak ta malá tečka světla cestovala k zemi, jasný, kouřový ocas putující za ní. Světlo zmizelo, když strmě sletělo za Rocky Mountains.
Na obloze se objevilo další. Pak další a další, znovu a znovu, a padaly tak daleko, kam jen oko dohlédlo, jako hvězdy střílející na Zem. Obloha byla jimi osvětlená, tisíce a tisíce výbuchů světla, když vstoupily do naší atmosféry a pršely dolů. Bylo jich tolik, že jsem ztratila přehled, kolik jich tam bylo, dokud se jejich plynoucí ocasy nesmíchaly dohromady, a až se noc neproměnila na den.
Luc vypustil překvapený, ochraptělý smích. "Ach, do prdele. Zdá se, lidi, že E.T. zavolal domů."
"A přivedl přátelé," řekl Archer, couvající o krok, když několik rychlých světel dopadlo blíž a zmizely mezi vysokými jilmy a jedlemi.
Daemon natáhl ruku a propletl si prsty s mými. Moje srdce poskočilo, když pokračovaly v padání před námi. Malé exploze houpaly stromy, třásly zemí. Světlo pulsovalo, ozařující lesní půdu každých pár vteřin, dokud intenzivní světlo nezaplálo na pár sekund, a pak nezesláblo.
Pak nebylo nic. Kolem nás se rozhostilo ticho. Neozývaly se ani cvrčci, ani ptáci, dokonce se nemihala žádná malá zvířata. Neozývalo se nic, kromě našich vlastních krátkých nádechů a mého bušícího srdce, burácejícího v mých žílách.
Skvrna světla se objevila v dálce mezi jilmy. Jedna po druhé se objevovaly, v nekonečné sérii světel přicházejících k životu. Bylo jich tolik, že jsem pochopila, že jich musely být alespoň stovky jenom v okolí tohoto lesa.
"Měli bychom teď utíkat?" zeptala jsem se.
Daemonova ruka se kolem mě utáhla a přitáhl si mě k boku. Jeho paže se zabalily kolem mého těla, držící mě blízko, a když promluvil, jeho hlas byl chraplavý. "To nemá smysl, Kotě."
Moje srdce zakoplo, když mi tlak sevřel hruď.
"Neutekli bychom jim," řekl Archer, jeho ruce se zkroutily do pěstí. "Ne všem."
Dokázala jsem jen zírat, když se mi porozumění zarylo až do morku kostí.
Přiblížili se k okraji lesa, nabírající tvar. Jako Daemon a každý Luxen, kterého jsem viděla, jejich podoby byly ve tvaru člověka a jejich paže a nohy dobře rozeznatelné. Byli vysocí, každý jeden z nich. Jejich světlo vrhalo třpytivé stíny, když se zastavili pár kroků od okraje lesa. Jeden pokračoval kupředu, jeho světlo jasnější než slunce v létě, zabarvené hlubokou pulzující rudou, přesně jako u Daemona, když byl ve své pravé podobě.
Seržant Dasher a Daedalus možná lhali o mnoha věcech, ale tohle-ach, můj Bože-tohle byla pravda. Přišli, přesně jak Dasher varoval, a museli jich tady být stovky, a statisíce jinde. Světlo znovu vzplanulo červenou od jednoho vepředu. Puls energie přešel mýtinou, zvedající mi chloupky na těle. Zachvěla jsem se, nejistá si tím, co se dělo, ale pak se něco stalo.
Dee jako první ztratila kontrolu nad lidskou podobou, a pak Dawson. Nebyla jsem si jistá, jestli to bylo zmatení, strach nebo něco tajuplného, něco, co v nich reagovalo na blízkost tolika z jejich druhu, ale o úder srdce později se Daemonovy paže kolem mě zachvěly a on taky vklouzl do své pravé podoby. Jeho paže ze mě opadly a najednou bylo nesnesitelně chladno, bez jeho tepla. Viděla jsem Dawsona udělat to samé a přesunout se ke své sestře. Všichni tři vykročili vpřed, oddělující se od nás.
"Daemone," zavolala jsem, ale neslyšel mě. Neodpověděl.
Najednou byl Archer vedle mě a Luc vedle Beth. Couvali jsme, ale necítila jsem, že se moje nohy pohybují, ani že moje svaly pracují. Moje oči byly upřené na Daemona, dokud ostatní z jeho druhu nepohltili jeho světlo.
Strach obalil vnitřek mých úst a proměnil mou krev v žílách na břečku. V tom okamžiku jsem si nemohla pomoct, ale přemýšlela jsem nad tím, co řekl Dasher o tom, co se stane, když přijdou Luxeni, a jestli bude Daemon stát s vlastním nebo s mým druhem.
Nebyla jsem si jistá, jestli měl Daemon vůbec na výběr.
Nebyla jsem si ani jistá, jestli jsem měla na výběr já.

KONEC

Vím, že jste stále v šoku z konce Originu, ale máme tu pro Vás pár informací, co bude dál...
Podle J. L. Armentrout:
-"DB" v Originu zůstala ve Vegas, ale může se znovu objevit v Oppositionu.
-Archer a Dee budou v Oppositionu spolu.
-Blake je opravdu mrtvý. Jako mrtvý, mrtvý, mrtvý.
-V Oppositionu zjistíte, proč Daemon na konci Originu Katy neodpověděl.
-Katyna máma se v Oppositionu vrátí.
-"SPOILER PRO OPPOSITION": Luxen, který napadl Zemi, nikdy nebyl v blízkosti lidí.
-Obsession byl přípravou pro Opposition.
-V Originu pár Původních uprchlo během Katyna a Daemonova útěku.
-Hunter a jeho bratři se objeví v Oppositionu.
-Daemon a Katy nebudou mít dítě v Oppositionu. Jedno dítě stačí!
-V Oppositionu se dozvíte o propojení mezi Lucem a Parisem.
-V Oppositionu zjistíte, kdo byla ta dívka, kterou v Opálu chránil Luc. (jestli si to nepamatujete, je to v téhle kapitole http://prekladyknih.blog.cz/1301/opal-15-kapitola  )
-V Oppositionu se vrátí Micah.
-V Oppositionu budou i Původní.
-V Oppositionu bude válka.
-Opposition bude nejdelší kniha v Lux sérii.
-Chris (Blakeův přítel) je mrtvý, mrtvý, mrtvý, mrtvý.
-Jenn vždycky plánovala Matthewovu zradu.
-"SPOILER PRO OPPOSITION": Všichni Původní jsou muži a jedináčci. (to znamená, že žádná dvojčata, ani trojčata)
-V Oppositionu se dozvíte, jestli bude Katy znovu blogovat.

61 Maribella Maribella | 30. května 2014 v 22:10 | Reagovat

Moc děkuji za vložení zbylých kapitol, jste skvělé :-) akorát do dalšího dílu to je ještě dlouhá doba :-?

62 Zuza Zuza | 30. května 2014 v 23:33 | Reagovat

Holky, vy jste andělé :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  nemohla jsem se dočkat, říkala jsem si, že se pokračování snad nedožiju a najednou tohle :-D  :-D  :-D  :-D No prostě úžasný, vy jste úžasný :-P Skončilo to teda pěkně napínavě, těším se na další knihu :-D  :-D  :-D  :-D

63 Anetts Anetts | 31. května 2014 v 0:24 | Reagovat

Díky holky že jste to sem daly jste zlaté 8-) to čekání bylo hrozný [:tired:] a teď nás čáka další čekání [:tired:]  

čekala jsem nějaký takový drásající nehty konec :D  O_O ale tohle bomba O_O  O_O kam jde Daemon jako? at se kouká vrátit [:tired:]  :-D z tech novinek z Opposition jsem nadšená jěště víc natěšená jestli to ještě jde :-D

Děkuji za překlad :-)

64 Lenka Lenka | 31. května 2014 v 0:37 | Reagovat

teda takovýhle konec jsem opravdu nečekala :-) děkuju za překlad celé knížky potažmo celé série :-)

65 Majuš Majuš | 31. května 2014 v 11:55 | Reagovat

...mohla som Vám to sem vložiť už skôr... :-(

66 Ver Ver | 31. května 2014 v 12:00 | Reagovat

Takže teď bych vám nejraději poslala celé květinářství, děkuju vám moc za dopřeklad téhle knížky do komentářů protože čekat na kapitoli by bylo vážně hrozné :D .. Takže ještě jednou dík :)
Upřímě to s tou Beth mě ani nepřekvapilo, ale že je v tom tak dlouho... no stejně se těším na malý Dawsony a Beth :3 :D a ještě dotaz.. kdy má prosím vyjít další knížka? :)

67 Majuš Majuš | 31. května 2014 v 12:10 | Reagovat

[66]: Malo by to byť 5.8.2014, ale vieme ako to bolo s Originom-vydanie sa posunulo o mesiac, takže dúfam, že teraz sa to nezopakuje... :-(

A ešte máme pre Vás jednu čerešničku, ale to Vám do komentárov dávať nebudem!

68 Jani Jani | 31. května 2014 v 12:23 | Reagovat

Ďakujem za preklad celej knižky a že ste sem dali tie kapitoly :-D

69 Ver Ver | 31. května 2014 v 17:49 | Reagovat

[67]:
dík za info.. :(

70 zia zia | 1. června 2014 v 0:10 | Reagovat

Dakujem za napinavy koniec:-) ste skvele a uzasne:-) super, ze si nam to sem dala, veeelkuradost si mi urobila:-) uz sa neviem dockat pokracovania:-)

71 elb elb | 1. června 2014 v 13:20 | Reagovat

Moc Vám děkuji za překlad. Opposition
bude poslední kniha série? Doufám, že Deamon a Kate budou na konci spolu a i Archer a Dee ! :-(

72 Kytka.P Kytka.P | 1. června 2014 v 16:43 | Reagovat

Ženský jste geniální wow wow ...moc moc děkuju .
A možná je to trochu předčasné ale co chystáte dál? :-D

73 Majuš Majuš | 1. června 2014 v 17:11 | Reagovat

[71]:Áno, Opposition je posledný diel ;-)
[72]: Nie je to predčasné, my už máme dávno vybraté. Najprv Vás čaká menší darček v Lux sérii a potom už nová kniha. Máme v pláne podeliť sa s Marti o sériu With me in Seattle od Kristen Proby. Druhá kniha v poradí je o Jules, ale môžeme začať až po Marti, lebo knihy sa prelínajú a sú naviazané na seba. ;-)

74 Maribella Maribella | 1. června 2014 v 17:24 | Reagovat

Wow, skvělé plány, už se moc těším :-D

75 Majuš Majuš | 1. června 2014 v 17:35 | Reagovat

A hodím Vám sem aj anotáciu ;-)

76 Majuš Majuš | 1. června 2014 v 17:35 | Reagovat

Jules Montgomeryová je příliš zaneprázdněná a spokojená se svým životem na to, aby se starala o muže, a to zejména o toho jednoho. O Natea McKennu.
Pokud ji vyrůstání se čtyřmi bratry něco naučilo, bylo to to, že by se měla držet dál od sexy chlapa s tetováním a motorkou. To platí dvojnásob v případě, že je to váš šéf.
Během jedné neuvěřitelné noci, kterou spolu strávili, porušil firemní zásadu nesbližování se...mimo dalších věcí, které se už nikdy nesmí zopakovat.
Jules nechce riskovat svou kariéru pro ohromující sex, a nezáleží na tom, jak moc se s ní její tělo a zatracené srdce hádají.

Nate McKenna má u prdele firemní zásadu nesbližování se. Chce Jules a bude ji mít.
Pravidla se kolem nich mohou ohnout, nebo být zatracena.
Nate není mužem, který by se měl brát na lehkou váhu a právě Jules Montgomeryová zjistí, jak reaguje na to být odsunutý na druhou kolej po nejlepší noci sexu, jakou kdy zažil.
Jules může bojovat, jak jen chce, ale nakonec ji zas bude mít ve své posteli.

77 ivasi ivasi | 4. června 2014 v 20:49 | Reagovat

Ste geniálne... ako vždy vrelá vďaka za vašu prácu :-D teším sa na ďalšiu ;-)  ;-)  ;-)

78 Míša Míša | 4. června 2014 v 22:07 | Reagovat

[76]: Tak trochu mi to zavání FS tématem, ale zní to slibně a těším se ;-) !
A moc děkuju za překlad téhle série holky, pro mě jste hvězdy ;-) !!!

79 Moon Moon | 31. října 2014 v 19:26 | Reagovat

jak to vidíte s Opposition? já ji mám v AJ ale sama se na překlad moc necítím :D

80 Milly Milly | 2. prosince 2014 v 13:27 | Reagovat

[78]: Ahojte milé překladatelky, jak to vidíte s Opposition, myslíte, že ho budete překládat?

81 Annie Annie | 25. února 2015 v 19:30 | Reagovat

Ty bláho, to je konec, už zase čekám to nejhorší, doufám že se tak nestane, ale sakra at už je další díl :-x

82 Annie Annie | 25. února 2015 v 19:30 | Reagovat

A moc díky za překlad

83 Maruš Maruš | E-mail | 6. května 2015 v 9:42 | Reagovat

Ahoky  mohla bych poprosit o zaslání celé serie moc děkuji. Na marus.77@seznam.cz :-) :-D

84 Romča Romča | E-mail | 11. října 2015 v 8:00 | Reagovat

Moc dekuji za krasnou serii lux. A mam otazku,uz je nekde k sehnani posledni dil opposition? Holky prosim,mate prelozeno?napiste. Bez toho nevime jak to dopadlo.......

85 Romča Romča | E-mail | 11. října 2015 v 8:01 | Reagovat

Moc dekuji za krasnou serii lux. A mam otazku,uz je nekde k sehnani posledni dil opposition? Holky prosim,mate prelozeno?napiste. Bez toho nevime jak to dopadlo....... 8-O  :-(

86 Eva Eva | E-mail | 14. října 2015 v 10:43 | Reagovat

Ahoj holky, lze tuto knihu někde sehnat celou ke stažení? :-)

87 tia tia | 7. listopadu 2015 v 10:44 | Reagovat

Ahoj, baby, taky bych se vas chtela zeptat, kde se da najit cela kniha... Dekuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama